Jozef Jankovič (* 8. listopadu 1937 Bratislava – 6. června 2017 Bratislava) byl slovenský sochař, malíř a grafik. Za normalizace žil sice na Slovensku, ale v podstatě ve vnitřní emigraci. Po sametové revoluci byl krátce poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Biografie Uměleckou školu, kterou studoval v letech 1952–1956, vychodil v Bratislavě. Poté nastoupil na Vysokou školu výtvarného umění, kterou ukončil roku 1962.
Stal se vůdčí osobností ve slovenském sochařství. Centrem jeho sochařské i grafické tvorby jsou syntézy podnětů pop-artu, nového sochařství a nového realismu. Od šedesátých let slavil velké úspěchy i v mezinárodním měřítku, kdy byl oceňován po celé Evropě. Po nástupu normalizace jeho angažované umění narazilo na nepřízeň komunistických pohlavárů, v roce 1972 mu bylo pozastaveno členství v nově se formujícím Svazu slovenských výtvarných umělců. To v praxi znamenalo, že nemohl vystavovat doma ani v zahraničí, veřejné sbírky přestaly nakupovat jeho díla, nemohl publikovat. Po sametové revoluci začal vyučovat na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a byl i jejím prvním porevolučním rektorem (od roku 1990). Patří mezi největší osobnosti poválečného slovenského umění.
Milníky jeho umělecké dráhy jsou jeho rozsáhlá díla a tvorba, kterou zasáhnul téměř do všech médií výtvarného umění: od sochy a reliéfu, přes kresbu, koláž, grafiku, šperk, spolupráci s architekturou i grafický design a v neposlední míře zmíněná pedagogická činnost.
Ikonografický model jeho tvorby – deformovaná socha s charakteristickými končetinami – se stala paradigmem slovenského sochařství. Zároveň jako jeden z mála umělců dokázal při uchování vnitřní kontinuity a identity vlastní tvorby přijímat stále nové podněty a transformovat jejich charakter. Od sedmdesátých let se věnuje i pracím z papíru, kdy se pro ideologické zákazy režimu nemohl věnovat plastice a tak byl tehdy prvním umělcem, který začal tvořit počítačovou grafiku a o něco později i koláže. Tento typ tvorby přešel svými vývinovými fázemi od převážně sochařských, k dílům s geometrickými prvky. Geometrie jako součást řešení výtvarných problémů má v umělcově tvorbě svoje permanentní místo, ale v různých funkcích. V sérii „Transformácie“ vychází Jankovič z citačního principu vlastního komentáře k dílu jiného umělce. Transformované dílo různých umělců si buď „přisvojuje“, nebo „polidšťuje“, což by mohlo znamenat to stejné, neboť i forma přisvojení je polidštění v duchu Jankovičova sochařského paradigmatu. Je to současně i přiznání potřeby logického pořádku v chaosu lidské existence, nebo jistý druh odstupu od obou. Přitom abstraktní formy (Malevič, Buren, Lohse, Mangold a další) nevnímá jako rekapitulaci geometrie, ale v koexistenci s ní hledá nové vyjadřovací možnosti.
Jeho celoživotní dílo je monumentálním podobenstvím o člověku, jeho dramatech a individuálním společenském údělu, o odcizení sebe samého a i o totalitní moci v nejrozmanitějších podobách.
Angažoval se krátce i politicky. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 200 – Vranov nad Topľou, Východoslovenský kraj) jako bezpartijní poslanec. Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990.
Ocenění Získal mnohá ocenění, z nichž si uvedeme například: Grand Prix na bienále Danuvius v Bratislavě (1968), cenu na Bienále mladých v Paříži (1969), Herderovu cenu (1983) Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2004) Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkách (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy Europa-Europa v Bonnu (1994) atd. Realizoval sochařské práce v Chorvatsku, Slovinsku, Německu, Francii (Paříž), Jižní Koreji (Soul).
Významné práce náhled|180px|vpravo|Památník Obete varujú v areálu Muzea SNP v Banské Bystrici Nafúkanci, 2002, (počítačová grafika) Pokrčený osud, 1998 Reminiscencia, 1998 Pokus o stretnutie, 1991 Ľavica a pravica, 1989, epoxid Zasaď strom, postav dom, 1994 Konečné riešenie, 1993 Krucifix, 1993 Pohľad naspäť, 1993 Inkognito, 1993 Večný kolobeh, 1992, epoxid Červená ruka, 1991, epoxid Pokus o stretnutie, 1991, epoxid Preklápanie, 1991, epoxid Rozdelenie, 1990, epoxid Memento, 1989, epoxid Päť figúr, 1989, epoxid Apatia, 1988 Samota, 1988 Rozhovor, 1987 Stretnutie, 1986, polyester E.U.R., 1988 Ecce homo, 1987 Kráčajúci pomník, 1987 Červený klin, 1990 V šľapajách otcov, 1987 Brána, 1985, mramor Miesto hore, 1987, kámen Pavučina, 1969 Súkromná manifestácia, 1968 Odtlačok II. / Print II., 1971 Odtlačok I. / Print I., 1971 Sčot / Abacus, 1970 Veľký osud / Geat Destiny, 1970 Pohyblivé ruky, 1970 Ruky, 1968 Biela, modrá, červená, 1968 Veľký pád, 1968 Obete varujú, 1967, bronz, Památník SNP v Banské Bystřici Pomník SNP v Kováčovej, 1969 Bez názvu, 1966, bronz Víťazný oblúk, Žltý tieň, Modrý tieň, 1966 Posledná pocta bratovi, 1966 Väzenie VII., 1965 Bez názvu IV., 1965 Večné svetlo, 1965 Bez názvu, 1965 TBC, 1963, bronz Červená hlava, 1994 Krajina X., 1984, polyester Krajina V., 1980
Skupinové výstavy
2019 Doba plastová, Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek, Pardubice, 26. června – 6. října 2019
Reference
Literatura Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 144 Externí odkazy
Jozef Jankovič v parlamentu Životopis - Osobnosti.sk Jozef Jankovič - extempore.sk Sochár Jozef Jankovič má reprezentatívnu monografiu Umenie z blízka 02 Grafika Central European Art Database
Kategorie:Českoslovenští politici slovenské národnosti Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění Kategorie:Slovenští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Slovenští malíři Kategorie:Slovenští sochaři Kategorie:Rektoři Kategorie:Nositelé Řádu Ľudovíta Štúra Kategorie:Narození v roce 1937 Kategorie:Narození 8. listopadu Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Úmrtí v roce 2017 Kategorie:Úmrtí v Bratislavě Kategorie:Úmrtí 6. června Kategorie:Muži