Nancy Cartwrightová, rodným jménem Nancy Jean Cartwright, (* 25. října 1957 Dayton, Ohio) je americká herečka. Dlouhodobě namlouvá Barta Simpsona v animovaném seriálu Simpsonovi, za což získala cenu Primetime Emmy za vynikající hlasový výkon a cenu Annie za nejlepší hlasový výkon v oblasti animace. Cartwrightová v seriálu namluvila i další postavy, například Nelsona Muntze, Ralpha Wigguma, Todda Flanderse, Kearneyho, Kylea zvaného Databáze a Maggie.
Cartwrightová se narodila v Daytonu ve státě Ohio. V roce 1978 se přestěhovala do Hollywoodu a vyučila se po boku dabéra Dawse Butlera. Její první profesionální rolí byl hlas Glorie v animovaném seriálu Richie Rich, po němž následovala hlavní role v televizním filmu Marian Rose White (1982) a její první celovečerní film Zóna soumraku (1983). V roce 1987 se Cartwrightová ucházela o roli v sérii krátkých skečů o dysfunkční rodině, která se měla objevit v pořadu The Tracey Ullman Show. Cartwrightová se chtěla ucházet o roli prostředního dítěte Lízy Simpsonové; když se dostavila na konkurz, zjistila, že role Barta – Lízina bratra – je pro ni zajímavější. Matt Groening, tvůrce seriálu, jí umožnil zúčastnit se konkurzu na Barta a na místě jí roli nabídl. Barta namluvila ve třech sezónách pořadu The Tracey Ullman Show a v roce 1989 se z krátkých skečů stal půlhodinový seriál Simpsonovi.
Kromě Simpsonových Cartwrightová namluvila i řadu dalších animovaných postav, například Daffney Gillfinovou ve Snorks, Rufuse v Kim Possible, Mindy v Animácích, Pistolku v Goofyho tlupě, roboty v Crashboxu, Margo Shermanovou v Kritikovi, Todda Daringa v The Replacements a Charlese „Chuckieho“ Finstera v Lumpících a All Grown Up! (tuto roli převzala v roce 2002 po odchodu Christine Cavanaughové). V roce 2000 vydala svou autobiografii My Life as a 10Year-Old Boy a o čtyři roky později ji adaptovala do podoby divadelní hry pro jednu ženu. V roce 2017 napsala a produkovala film Hledání Felliniho.
Raný život Cartwrightová se narodila v Daytonu v Ohiu jako čtvrté ze šesti dětí Franka a Miriam Cartwrightových. Vyrůstala v Ketteringu v Ohiu a již v raném věku objevila svůj hlasový talent. Ve čtvrté třídě školy svatého Karla Boromejského vyhrála celoškolní řečnickou soutěž s přednesem hry Rudyarda Kiplinga How the Camel Got His Hump. Cartwrightová navštěvovala Fairmont West High School a účastnila se školního divadla a byla členkou pochodové kapely. Pravidelně se účastnila soutěží ve veřejném projevu a dva roky po sobě se umístila na prvním místě v kategorii humorná interpretace na celostátním okresním turnaji. Porotci jí často navrhovali, aby předváděla kreslené hlasy. Cartwrightová ukončila střední školu v roce 1976 a přijala stipendium na Ohijské univerzitě. Nadále se účastnila soutěží ve veřejném projevu; ve druhém ročníku se umístila na pátém místě v kategorii expozice na Národním řečnickém turnaji se svým projevem „Umění animace“.
V roce 1976 získala Cartwrightová práci na částečný úvazek jako dabérka reklam v rádiu WING v Daytonu. Zástupce společnosti Warner Bros. Records navštívil WING a později poslal Cartwrightové seznam kontaktů v animačním průmyslu. Jedním z nich byl Daws Butler, známý díky namluvení postaviček jako Huckleberry Hound, Snagglepuss, Elroy Jetson, Spike Bulldog a Méďa Béďa. Cartwrightová mu zavolala a nechala mu na záznamníku vzkaz s koketním přízvukem. Butler jí okamžitě zavolal zpět a souhlasil, že se stane jejím mentorem. Poslal jí poštou scénář a pověřil ji, aby mu poslala nahrávku, na které ho čte. Jakmile Butler nahrávku obdržel, zkritizoval ji a poslal jí poznámky. Následující rok takto pokračovali a každých několik týdnů dokončovali nový scénář. Cartwrightová popsala Butlera jako „naprosto úžasného, vždy povzbuzujícího, vždy zdvořilého“.
Ve druhém ročníku se Cartwrightová vrátila na Ohijskou univerzitu, ale přestoupila na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, aby byla blíž Hollywoodu a Butlerovi. Koncem léta 1978 zemřela její matka Miriam."Just don't call me Bart". Scotland on Sunday. 19. listopadu 2000. Cartwrightová téměř změnila plány na přestěhování, ale 17. září 1978 „bez radosti“ odjela do Westwoodu v Los Angeles.
Kariéra
Raná kariéra vpravo|náhled|upright|Daws Butler byl mentorem Cartwrightové a pomohl jí stát se dabérkou. Během studií na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, která eměla tým pro veřejné vystupování, se Cartwrightová dále vzdělávala jako hlasová herečka u Butlera. Vzpomínala: „Každou neděli jsem jezdila 20 minut autobusem k němu domů do Beverly Hills na hodinovou lekci a byla tam čtyři hodiny… Měli čtyři syny, dceru neměli a já jsem tak trochu zapadla jako dítě rodiny.“ Butler ji seznámil s mnoha hlasovými herci a režiséry společnosti Hanna-Barbera. Poté, co se seznámila s režisérem Gordonem Huntem, ji požádal, aby se zúčastnila konkurzu na opakovanou roli Glorie v seriálu Richie Rich. Roli získala a později s Huntem spolupracovala na několika dalších projektech. Na konci roku 1980 podepsala Cartwrightová smlouvu s talentovou agenturou a získala hlavní roli v pilotním díle sitcomu In Trouble. Cartwrightová tento seriál popsala jako „zapomenutelný, ale nastartoval mou kariéru před kamerou“. V roce 1981 dokončila studium divadelní vědy na Kalifornské univerzitě a v létě pracovala s Jonathanem Wintersem v improvizační skupině na Kenyon College v Gambieru ve státě Ohio.
Po návratu do Los Angeles získala Cartwrightová hlavní roli v televizním filmu Marian Rose White. Janet Maslinová, kritička deníku The New York Times, popsala Cartwrightovou jako „baculatou, hřmotnou, lehce šilhavou herečku, jejíž přirozenost výrazně přispívá k působivosti filmu“. Cartwrightová odpověděla Maslinové dopisem, v němž trvala na tom, že šilhavá není, a přiložila fotografii.New York Times News Service (26. července 2007). "Bart is a good girl at heart; the mischievous little boy, who brings his iconoclastic status to the big screen, is really a middle aged woman". Guelph Mercury. Později se Cartwrightová zúčastnila konkurzu na roli Ethel, dívky, která uvízne v kresleném světě ve třetí části filmu Zóna soumraku. Setkala se s režisérem Joem Dantem a později ho popsala jako „naprostého milovníka kreslených filmů, a jakmile se podíval na můj životopis a všiml si v něm jména Dawse Butlera, už jsme běželi a sdíleli anekdoty o Dawsovi a animaci. Asi po dvaceti minutách řekl: ‚Vzhledem k tvému původu nechápu, jak bych mohl do téhle role obsadit někoho jiného než tebe!‘.“ Byla to její první role v celovečerním filmu. Část byla založena na epizodě televizního seriálu The Twilight Zone It's a Good Life, která byla později parodována ve Zvláštním čarodějnickém dílu Simpsonových.Groening, Matt; Jean, Al; Reiss, Mike; Castellaneta, Dan; Martin, Jeff; Reardon, Jim. (2003). Commentary for "Treehouse of Horror II", in The Simpsons: The Complete Third Season [DVD]. 20th Century Fox.
Cartwrightová pokračovala v práci na hlasech pro projekty jako Pound Puppies, Popeye and Son, Snorks, My Little Pony a Saturday Supercade, připojila se ke „skupině smyček“ a nahrávala vokály pro postavy v pozadí filmů, i když ve většině případů byl zvuk ztlumen, takže bylo slyšet jen velmi málo jejího hlasu. Drobné hlasy namluvila v několika filmech, například v The Clan of the Cave Bear (1986), Silveradu (1985), Sixteen Candles (1984), Návratu do budoucnosti II a The Color Purple (1985). Cartwrightová také namluvila botu, která byla „namočena“ v kyselině ve filmu Falešná hra s králíkem Rogerem (1988), což označila za svou první „scénu smrti mimo obrazovku“, a snažila se správně vyjádřit emoce s tím spojené.
V roce 1985 se zúčastnila konkurzu na roli Cynthie v seriálu Na zdraví. Na konkurzu měla říct svou repliku a odejít ze scény. Cartwrightová se rozhodla riskovat, že bude jiná, a pokračovala v chůzi, opustila budovu a vrátila se domů. Produkční štáb byl zmatený, ale roli získala. Při hledání dalšího hereckého výcviku se Cartwrightová přihlásila do kurzu, který vedl hollywoodský kouč Milton Katselas. Ten Cartwrightové doporučil nastudovat italský film La Strada z roku 1956, v němž hrála Giulietta Masina a který režíroval Federico Fellini. Ve třídě začala předvádět „všechny myslitelné scény“ z filmu La Strada a několik měsíců se snažila získat práva k natočení divadelní adaptace. Navštívila Itálii s úmyslem setkat se s Fellinim a osobně ho požádat o svolení. Ačkoli se nikdy nesetkali, Cartwrightová si o cestě vedla deník a později napsala divadelní hru pro jednu ženu s názvem Hledání Felliniho, částečně založenou na její cestě. Hru napsal Peter Kjenaas a Cartwrightová za ni po uvedení v Los Angeles v roce 1995 získala cenu Drama-Logue Award. V jednom rozhovoru v roce 1998 uvedla, že má v úmyslu natočit podle ní celovečerní film,Hopkins, Tom (27. dubna 1998). "Voicing her ambitions — The Kettering native stretches her wings — from the sounds of Bart Simpson to producing films". Dayton Daily News. což se jí v roce 2017 podařilo.
Simpsonovi Cartwrightová namluvila postavu Barta Simpsona v dlouholetém animovaném seriálu Simpsonovi. Dne 13. března 1987 se zúčastnila konkurzu do série skečů o dysfunkční rodině, které se měly objevit v komediálním pořadu The Tracey Ullman Show. Cartwrightová se chtěla ucházet o roli starší dcery Lízy Simpsonové. Po příchodu na konkurz zjistila, že Líza byla jednoduše popsána jako prostřední dítě a v té době neměla příliš velkou osobnost. Cartwrightovou více zaujala role Barta, který byl popisován jako „prohnaný nedouk, který nenávidí školu a je neuctivý a chytrý“. Tvůrce Matt Groening ji nechal vyzkoušet roli Barta a na místě jí ji svěřil. Bartův hlas přišel Cartwrightové přirozený, protože jeho prvky již dříve použila v My Little Pony, Snorks a Pound Puppies. Cartwrightová popisuje Bartův hlas jako snadno proveditelný ve srovnání s jinými postavami. Nahrávání skečů bylo často primitivní; dialogy se nahrávaly na přenosný magnetofon v provizorním studiu nad tribunami na place The Tracey Ullman Show. Cartwrightová, která jako jediná z herců prošla profesionálním hlasovým školením, popisovala natáčení jako „skvělou zábavu“, nicméně chtěla vystupovat v hraných skečích a občas se na natáčení dostavila dříve v naději, že si jí všimne producent.
V roce 1989 se ze skečů vyklubal půlhodinový pořad na stanici Fox s názvem Simpsonovi. Bart se rychle stal průlomovou osobností pořadu a jednou z nejslavnějších postav v televizi – jeho popularita v letech 1990 a 1991 byla známá jako „Bartmánie“.Cassidy, John (8. července 1990). "Cartoon leads a revolt against apple-pie family — Simpsons". The Sunday Times. Mike Boone z The Gazette Barta označil za „nejzářivější novou televizní hvězdu“Boone, Mike (30. prosince 1990). "Bart Simpson was ray of hope in a year of generally drab television". The Gazette. a Entertainment Weekly ho jmenoval „bavičem roku 1990“. Navzdory Bartově slávě však Cartwrightová zůstala relativně neznámá. Během 1. řady Simpsonových nařídila společnost Fox Cartwrightové, aby neposkytovala rozhovory, protože nechtěla zveřejnit skutečnost, že Barta namluvila žena.Bark, Ed (15. července 1990). "Bart Simpson's secret: he's a woman". Ottawa Citizen. Normální mluvený hlas Cartwrightové prý nemá „žádné zjevné stopy po Bartovi“ a ona sama považuje svou roli za „nejlepší hereckou práci na světě“, protože ji na veřejnosti málokdo pozná. Když ji někdo pozná a požádá ji, aby před dětmi předvedla Bartův hlas, Cartwrightová to odmítne, protože „je to vyděsí“. Bartovu hlášku „Eat My Shorts“ řekla Cartwrightová v jednom z původních společných čtení, odkazujíc na příhodu z dob jejího středoškolského studia. Jednou při vystoupení členové pochodové kapely Fairmont West High School změnili svůj chorál z obvyklého „Fairmont West! Fairmont West!“ na neuctivé „Eat my shorts!“. Cartwrightová to považovala za vhodné pro Barta a hlášku improvizovala; stala se oblíbenou hláškou v pořadu.
náhled|vlevo|V roce 2000 získal Bart spolu s ostatními členy rodiny Simpsonových hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy