Moravský rybářský svaz, z. s. (MRS), je spolek, sdružující sportovní rybáře na jižní Moravě. Spolek měl k 31. prosinci 2006 celkem 73 295 členůhttp://www.mrsbrno.cz/download/clenska_zakladna.pdf ve 103 místních organizacích. Moravský rybářský svaz obhospodařuje rybářské revíry pstruhové a mimopstruhové na území původního Jihomoravského kraje.
Počátky moravského organizovaného rybářství v druhé polovině 19. století jsou spojeny s „Brněnským rybochovným spolkem” (Brünner Fischzucht-Verein), později nesoucího název „První moravský rybářský spolek” (Erster mährischer Fischereiverein in Brünn), a s jeho prvním předsedou Emilem Weegerem, který se také aktivně podílel nejen na vzniku Moravského zemského rybářského spolku (Mährischer Landes-Fischereiverein), ale i rakouské rybářské organizace „c. k. Rakouské rybářské společnosti” (k. k. Österreichische Fischereigesellschaft), podnítil výrobu moravské rybářské mapy a jako rybářský expert byl také přizván k sestavování moravského rybářského zákona. Po vzniku Československa zastával funkci v zemské organizaci „Svaz rybářských spolků a družstev na Moravě a ve Slezsku”. Po ukončení dlouhého totalitního období dvou za sebou jdoucích režimů se Moravský rybářský svaz v roce 1990 oddělil od bývalé socialistické masové organizace Českého rybářského svazu, začleněného pod Národní frontou.
Historie V druhé polovině 19. století nastal prudký rozvoj lovu ryb na udici a spolkového rybářského života. Zakládané rybářské spolky, svazy a družstva se zabývaly nejen rybolovem samotným, ale také osvětou, vzděláváním rybářů, chovem ryb a následným osazováním vodstva násadami štik, candátů, kaprů, lipanů, línů, pstruhů, úhořů apod., iniciovaly též zákony, nařízení a pravidla na jejich ochranu.
První moravský rybářský spolek/Erster mährischer Fischereiverein (1878)
Významnou osobností v historii moravského rybářství byl Emil Weeger (1819–1893), majitel továrny na kůže a kožené zboží ze Starého Brna.Zeckel, Matthias J.: Handels-,Gewerbe- und allgemeines Adressenbuch nebst dem Häuser-Verzeichnisse der Landeshauptstadt Brünn, 1862, s. 5. Mimo své angažovanosti ve veřejném životě a komunální politice byl v únoru 1872 v rámci příprav Světové výstavy ve Vídni (Weltausstellung 1873) jmenován generálním ředitelem pro všechny stavební práce ve vídeňském Prátru a zároveň přidělen přímo k baronovi Wilhelmovi von Schwarz-Senborn, generálnímu řediteli světové výstavy. K doplňujícím stavbám výstaviště patřilo akvárium (Wiener Aquarium), jehož stavba byla svěřena privátním podnikatelům. V červenci se utvořilo konsorcium (svobodný pán Albert Klein von Wisenberg; rytíř Karl von Offermann, brněnský textilní fabrikant; Wilhelm rytíř von Engerth, architekt a inženýr; rytíř Leopold von Raffay, c. k. štábní lékař; Prof. Dr. Josef Arenstein, šéf zemědělské sekce Světové výstavy 1873; Emil Weeger, brněnský obchodník a fabrikant), které se rozhodlo vybudovat sladkovodní a mořské akvárium jako stálou stavbu a za tímto účelem si na Císařské louce (Kaiserwiese) propachtovalo na deset let stavební pozemek. Celá stavba byla dokončena za osm měsíců a otevřena 29. června 1873.
V roce 1878 inicioval Emil Weeger vznik německého „Brněnského rybochovného spolku” (Brünner Fischzucht-Verein), jehož se stal předsedou, a zřízení první chovné sádky pro umělý chov pstruhů na c. k. českém Učitelském institutu v Brně. V roce 1881 byl spolek přejmenován na „První moravský rybářský spolek” (Erster mährischer Fischereiverein in Brünn) s rozšířenou působností po celé Moravě. Spolek se označoval za utrakvistický, ale většina členů byla německých. V roce 1879 se v Opavě konstituoval „První rakousko-slezský rybářský spolek” (Erster österreichisch-schlesischen Fischzucht-Verein). V roce 1882 vznikl „Druhý moravský rybářský a rybochovný spolek” (Zweiter mährischer Fischerei- und Fischzucht-Verein), který se v roce 1886 sloučil s „Prvním moravským rybářským spolkem“. V roce 1883 přibyl v Jihlavě „I. Iglauer Fischzuchtverein”, r. 1883 ve Valašském Meziříčí „Fischereiver. in Wall.-Meseritsch”, r. 1884 ve Vsetíně „Rybářská družina”, r. 1885 „Rybářská družina” v Krásnu, r. 1885 „První rybářský spolek” v Moravské Ostravě, r. 1886 v Rájci „Raitzer Fischerclub”, r. 1888 „Fischereiverein” in Liebau, r. 1889 „Spolek pro zvelebení ryb ve Svitávce”, r. 1890 „Rybářský spolek v Třebíči” (Fischereiverein in Trebitsch).Handbuch der Vereine für die im Reichsrathe vertretenen Königreiche und Länder, nach dem Stand am Schlusse des Jahres 1890.
Druhým předsedou „Prvního moravského rybářského spolku“ se po E. Weegerovi stal hrabě Quido Dubský a po něm následoval advokát JUDr. Friedrich Maria Wenzel Klob, prezident Moravské advokátní komory. Po sloučení prvního a druhého moravského rybářského spolku došlo ke změně stanov, které vstoupily v platnost 13. dubna 1887. Do vedení spolku byli zvoleni:
Předseda: hrabě Quido Dubský Místopředsedové: advokát Dr. Friedrich Klob, Alois v. Hansely Členové kulturního výboru: Franz Gnambs, c. k. úředník; Ferdinand Janka, pojišťovací (Assekuranz) úředník; Albin Kutschera, c. k. učitel tělocviku; Carl Mühlinghaus, továrník; Gustav Ritter von Schoeller, továrník; Hermann Winiker, majitel knihtiskárny. Členové sportovního výboru: Adolf Hildebrand, tovární inženýr; Julius Kotzmann, dámský obuvník; Anton Loos, obchodní agent; Franz Josef Meixner, účetní; Martin Radosta, výrobce železářského zboží; Josef Simm, pozlacovač. Revizoři: Heinrich Marx, tovární účetní; Franz Pelikan, výrobce oděvů. Náhradníci: Josef Santa a Johann Schwarz.
Členský příspěvek byl stanoven na 1 zlatý, pro podporovatele na 2 zlaté, pro členy zabývající se sportovním rybolovem bylo stanoveno zápisné 2 zlaté a speciální sportovní příplatek. Na návrh pana Jungmanna přijala valná hromada pro členské sportovní rybáře rezoluci o zákazu živnostenského prodeje ryb ze spolkových revírů.Mährisch-schlesischer Correspondent, 20. května 1887, s. 4.
Spolkové zprávy a přihlášky vyřizoval tajemník, společné schůze se odbývaly vždy ve čtvrtek v hostinci pana Smidta v Rudolfské ulici čp. 5 a pro větší schůze si spolek pronajímal místnosti Švechatské pivnice v Brně na nynějším Jakubském náměstí. V roce 1894 se „První moravský rybářský spolek“ sloučil s „Moravským zemským rybářským spolkem“.Moravská orlice, 5.4.1894, s. 3: Národní hospodář. Od roku 1906 se stal jeho nástupcem spolek „Wels”, Erster Brünner Sport-Fischereiverein („Wels“, První brněnský sportovně-rybářský spolek), který spolupracoval se znojemským spolkem „Fischereiverein für Znaim und Umgebung” (Rybářský spolek pro Znojmo a okolí), působícím v revírech na Dyji. Po vzniku Československa sdružoval německé rybářské spolky „Reichsverband der deutschen Fischereivereine, Verbände u. Genossenschaften in der Tschechoslowakischen Republik” (Říšský svaz německých rybářských spolků, svazů a družstev v Československé republice).
Moravský zemský rybářský spolek/Mährischer Landes-Fischereiverein (1887)
V sobotu 12. února 1887 se konala v sále moravského Živnostenského spolku (mähr. Gewerbeverein) v Brně pod vedením předsedy přípravného výboru Emila Weegera konstituční valná hromada pro založení Moravského zemského rybářského spolku (Mährischer Landes-Fischereiverein), které bylo přítomno 40 členů. Po přijetí stanov se valná hromada usnesla na ročním členském příspěvku: pro podpůrné členy 2 zlatý a pro aktivní členy 1 zlatý. Jako spolkový lokál si zvolila sál Živnostenského spolku (mähr. Gewerbeverein). Zároveň bylo kladně rozhodnuto o členství „Dolnorakouského rybářského spolku“ (Niederösterreichischer Fischereiverein).
Do ústředního výboru byli zvoleni pánové:
Předseda: Emil Weeger; Místopředsedové: dr. Moritz Viktor Julius rytíř von Bauer (oženil se s dcerou Petra rytíře Chlumeckého), dr. Karl rytíř von Offermann; Členové správní rady: Anton Tomaschek a Prof. dr. Phil. Anton Zoebel, profesoři na c. k. brněnské vysoké technické škole; Emilian Schulz, ředitel c. k. českého učitelského ústavu v Brně; Anton Sommer vedoucí inspektor státní železnice, dr. Bruno Speck, lékař I. třídy na brněnské zemské nemocnici; Ludwig Sulkowsky von Bielitz (Bílsko); Eduard Gallab (šenk Horní Heršpice); Eduard Gärtner (pekař); Franz Weidhofer; Náhradníci: Anton Klimesch, c. k. úředník; Dr. I. Lamatsch, lékárník; Hugo Lick; Pokladník: advokát dr. Karl Filip Popper; Sekretáři: soudní odhadce Anton Mann (ad honores) a Franz Werosta, živnostník.
Dne 28. května 1887 došlo na první spolkové valné hromadě nově konstituovaného zemského rybářského spolku ke změně názvu na Moravský zemský rybářský spolek, sekce c. k. moravsko-slezské hospodářské společnosti (Mährischer Landes-Fischereiverein, als Section der k. k. mähr.- schles. Ackerbau-Gesellschaft). Emil Weeger se zasadil nejen o vznik Moravského zemského rybářského spolku, ale i o vydání rybářské mapy pro Moravu (Fischerei-Karte von Mähren) a v roce 1872 byl jako expert přizván ke zpracováním návrhu rybářského zákona.
Po smrti dlouholetého předsedy Emila Weegera († 2. 3. 1893) se uskutečnila 5. dubna 1894 výroční valná schůze v místnostech c. k. hospodářské jednoty ve Františkově museu v Brně, při které došlo ke sloučení s „Prvním moravským rybářským spolkem” a k volbě nového výboru v čele s advokátem JUDr. Friedrichem Klobem (* 4. 2. 1836 Olomouc – † 18. 8. 1913 Brno). Během roku zemský spolek uspořádal několik putovních schůzí po území Moravy, rozeslal členům rybí potěr a násady, skrze dva delegáty se zúčastnil V. Rakouského rybářského dne (V. Österreichische Fischereitag), předsednictvo a referent hrabě August Fries jednání o novém moravském rybářském zákoně, dále spolek uspořádal první 14denní rybářský kurz, zřídil sekci pro sportovní rybaření (Angelsport-Section) a 25. února 1895 konal valnou hromadu, na které byli do výboru sportovní sekce zvoleni: Předseda: Anton Sommer, vedoucí inspektor státní železnice; Sekretář: Franz Gnambs, c. k. úředník; Pokladník: Philipp Deutsch; Členové výboru: Ferdinand Janka, pojišťovací úředník; Martin Radosta, výrobce železářského zboží; Anton Schiebl; Ludwig Waraus, tovární úředník.
Nákladem Moravského zemského rybářského spolku vydal profesor Albin Kutschera v roce 1895 „Rybářský klíč” – návod, jak určovati jména ryb žijících v našich vodách. Ve dnech od 8. do 15. srpna 1896 pořádal v Brně rybářský kurz v německém jazyce, kde se měli posluchači seznámit s nejzajímavějšími a nejnovějšími informacemi o chovu ryb a raků, sportovním rybolovu, o výstavbě a hospodaření rybníků. Lektory byli vybráni profesoři Novotný a Kučera. Mimo dopoledních a odpolední přednášek absolvovali účastníci kurzu také exkurzi k rybníkům. Cena kurzu byla stanovena na 20 korun a spolek jej doporučoval zájemcům zralejšího věku s obecným a odpovídajícím vzděláním, zvláště vítal učitele. Potřebným mohla být na podkladě žádosti udělena sleva.Brünner Morgenpost, 23.07.1896, s. 3. Zákonem ze dne 19. května 1897 č. 40/1897 mor. z. z., o zemědělské radě pro markrabství Moravské, v podstatě zanikla c. k. moravsko-slezská hospodářská společnost. Stalo se tak na poslední valné hromadě 12. prosince 1898, kde se sama zrušila a odsouhlasila převod veškerého svého majetku na zemi moravskou. Zemědělská rada byla orgánem, složeným z odboru českého, odboru německého a ústředního výboru. Moravský zemský rybářský spolek tímto nadále vystupoval jako samostatná organizace.