náhled|180px|Hájkova předmluva k herbáři, který přeložil Tadeáš Hájek z Hájku (latinským jménem Thaddaus Hagecius ab Hagez či Thaddeus Nemicus; 1525, Praha – 1. září 1600, Praha) byl český renesanční přírodovědec – astronom, matematik, alchymista a osobní lékař císaře Rudolfa II.

Život Tadeáš Hájek byl synem Šimona Hájka (asi 1485–1551), potomka staré české rodiny. V letech 1548 až 1549 studoval medicínu a astronomii ve Vídni, kde sám učil matematiku. Pak pokračoval ve studiích v Praze, kde získal v roce 1550 titul bakalář a magistrem umění se stal roku 1551. Roku 1554 jej Ferdinand I. povýšil do šlechtického stavu. Roku 1554 studoval v Bologni medicínu, následující rok přešel do Milána, kde poslouchal přednášky Girolama Cardana. Záhy se však vrátil do Prahy. Na univerzitě přednášel matematiku a astronomii až do roku 1558. Kdy a kde studia medicíny dokončil není známo, ale první doklad užívání titulu doktor je z roku 1562.

Už od návratu do Prahy (1555) publikuje texty v latině i češtině. V roce 1562 dokončuje překlad obsáhlého Mattioliho herbáře do češtiny. Poté se věnoval zeměměřičství a s pomocí svých bývalých žáků mapoval okolí Prahy. Práce byla od krále odměněna pochvalou, ale nikoli očekávanou finanční podporou, od roku 1563 se proto nadále věnoval lékařství a spisovatelství.

Roku 1565 odešel do Uher k vojskům v obnovené válce s Tureckem, zejména k českým plukům a pobýval na různých místech až do roku 1570. Za své služby byl zemským sněmem v roce 1571 povýšen do rytířského stavu a roku 1572 pro uznávané lékařské znalosti jej císař Maxmilián II. jmenoval svým osobním lékařem.

Poté se díky nevšedním jevům věnuje astronomii, nové hvězdě z roku 1572 a velké kometě z roku 1577. V roce 1575 cestoval mladý dánský astronom Tycho Brahe, který se stal největším pozorovatelem oblohy své doby, a navštívil korunovaci Maxmiliána na římského císaře v Řezně, kterého zde doprovázel i osobní lékař Hájek. Oba učenci se zde osobně poznali a navázali dlouholeté přátelství. Poslední dochovalý astronomický spis je o kometě z roku 1580.

Po smrti Maxmiliána roku 1576 se stal osobním lékařem Rudolfa II., který potřeboval na svém dvoře někoho, kdo by se stal arbitrem elegance a váženosti a kdo by podával reference, doporučení a také odmítnutí alchymistům, kteří pracovali v pražských laboratořích. Stal se jím Tadeáš Hájek. Jako ředitel alchymistických dílen musel čelit Hájek různým podvodníkům a starat se o správný chod práce.

V náboženském rozvrstvení tehdejší české společnosti náležel k rozhodným novoutrakvistům. V roce 1575 byl členem komise pro přípravu České konfese. Vystupoval též na obranu jednoty bratrské, i když jejím členem nebyl.

Nepochybně především na Hájkovu přímluvu se Rudolfovým dvorní astronomem stal v roce 1599 Tycho Brahe, který po ztrátě podpory nového krále Kristiána IV. hledal nové působiště.

Hájek bydlel v dnes již zbořeném domě U zlatého koníčka v současnosti zvaném U červeného srdce. Třikrát se oženil a měl tři syny a jednu dceru.

Zemřel v Praze 1. září 1600 a byl pohřben v Betlémské kapli.

Astronomie, matematika, lékařství a botanika Napsal ale také učené pojednání O pivu (De cerevisia eiusque conficiendi ratione), které vyšlo v roce 1554 a Hájek v něm dospěl k jedné z prvních teorií oxidace. Sepsal také spis Aphorismorum Metoposcopicorum libellus unus, ve kterém rozpracoval metoposkopii, metodu, jak věštit z lidských vrásek.

Hájek jako první uveřejnil v tisku způsob, jak určit polohu hvězd stanovením přesné doby jejich průchodu poledníkem. Je autorem řady astronomických a lékařských spisů. Do dějin české matematiky se vepsal svojí zahajovací univerzitní přednáškou, která vyšla pod názvem Oratio de laudibus geometriae (tj.: Řeč o chvále geometrie). Jedná se o první spis českého původu, který si všímá minulosti matematických věd v našich zemích. Vyměřil oblast kolem Prahy a je spoluautorem mapy z roku 1563, která se ale ztratila. V listopadu roku 1572 zaznamenal vznik nové hvězdy – supernovy SN 1572 v souhvězdí Kasiopeja. Svůj objev zaznamenal v spise Dialexis de novae et prius incognite stelae, němž také vysvětlil, že do té doby převládající z Aristotela vycházející představa o neměnnosti hvězdného nebe je chybná.

Působil též jako překladatel do češtiny, v roce 1562 přeložil několikasetstránkový Mattioliho herbář, který doplnil botanickými poznatky z Čech. Při této práci musel vytvořit zcela nové české názvosloví, které se z části používá ještě dnes. Překlad vyšel pod titulem Herbarz: ginak Bylinář welmi vžitečný a figůrami pieknymi y zřetedlnymi podlé praweho a yako ziwého zrostu bylin ozdobeny y také mnohymi a zkussenymi lékarzstwijmi rozhognieny gessto takowy nikdá w ziádnem yazyku prwé wydán nebyl, ve slově „figůrami“ tedy bylo použito kroužkované ů již o 9 let dříve, než ho ve své gramatice z roku 1571 doporučil Jan Blahoslav.

Tadeáš Hájek chemik a botanik Když Hájek vydal Mattioliho herbář v češtině, rozšířil část zabývající se chmelem. Stýkal se se současnými sládky a získané vědomosti pak popsal v latinské publikaci „De cerevisia ejusque conficiendi ratione, natura, viribus et facultatibus“ (O pivu, způsobech jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích), kterou vydal v roce 1584 ve Frankfurtu nad Mohanem. Český překlad publikace vyšel například v pivovarském časopise Kvas v roce 1878. Hájek zde popisuje technologii výroby kvasu a piva. Nadčasově se zabývá i problémy spojenými se zpracováním pivovarských odpadů a píše i o zdravotních účincích piva. Tato latinská publikace je bezesporu první publikací o pivu vydaná v Čechách a velmi pravděpodobně i první publikací svého druhu na světě.

Zajímavosti Jako osobní lékař císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. byl Rudolfem II. povýšen do šlechtického stavu. Jméno Tadeáše z Hájku bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie. Po Hájkovi je pojmenován měsíční kráter HageciusCrater Hagecius on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS a planetka 1995 Hajek. Od roku 1566 působil jako vrchní lékař u císařského vojska bojujícího s Turky. Seznámil se s významnými anglickými alchymisty – Johnem Deem a Edwardem Kelleym

Odkazy náhled|Dialexis de novae et prius incognitae stellae inusitatae magnitudinis et splendidissimi luminis apparitione, et de eiusdem stellae vero loco constituendo, 1574

Reference

Literatura

Zdeněk Horský: Koperník a České země – soubor studií o renesanční kosmologii a nové vědě, * HOLÁ, M., HOLÝ, M. a kol.: Profesoři pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku (1457/1458–1622). Praha, Academia, 2022, s. 318–320.

Externí odkazy

Kategorie:Sládci Kategorie:Čeští astronomové Kategorie:Astronomové 16. století Kategorie:Čeští botanici Kategorie:Botanici 16. století Kategorie:Čeští humanisté Kategorie:Čeští lékaři 16. století Kategorie:Čeští matematici Kategorie:Matematici působící v Česku Kategorie:Matematici 16. století Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Karlově Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1600 Kategorie:Úmrtí 1. září Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži