náhled|Nízkopodlažní autobus Ikarus 412
Systém městské autobusové dopravy v Karlových Varech se vyvíjel už od sedmdesátých let 19. století a jeho další počátky jsou spojeny s koněspřežnou Karlovarskou omnibusovou společností Fousek a spol. První automobilový omnibus (autobus) pro 20 osob zavedla v roce 1906 První karlovarská automobilová společnost Lang, Kühnel a spol. („Eka”). V roce 1947 započal podnik ČSD obnovovat zaniklé autobusové linky Karlovarské omnibusové společnosti, přičemž v témže roce byly všechny dopravní podniky znárodněny a sjednoceny pod státní organizaci ČSAD. V roce 1954 vznikl v Karlových Varech samostatný městský dopravní podnik, který byl v roce 1975 začleněn do ČSAD. Odštěpný závod Městské hromadné dopravy Karlovy Vary státního podniku ČSAD Plzeň se k 1. květnu 1993 v rámci privatizačního projektu transformoval v samostatný podnik ČSAD MHD Karlovy Vary, a. s. (jediným akcionářem bylo město Karlovy Vary), který byl dne 25. ledna 2001 přejmenován na Dopravní podnik Karlovy Vary a. s. Historie Josef Fousek Dne 19. dubna 1864 v Karlových Varech náhle zemřel na tyfus c. k. poštmistr Gustav von Rüling. Vzhledem k tomu, že po sobě zanechal pouze nezletilé potomky, se pražské Ředitelství pošt rozhodlo obsadit jeho místo novým poštmistrem a vypsalo urychleně konkurzní řízení s lhůtou do 5. května 1864. Ředitelství pošt dávalo přednost uchazečům, kteří by se spokojili s nižším příplatkem za ustájení koní, v zimě byli schopni ustájit 16 erárních koní a v letním období až 50 koní, dále měli prokázat, že sami drží kolem 30 vlastních koní nebo jsou schopni si tyto koně jinak zajistit a mohou na místo nastoupit v termínu mezi 15. až 20. květnem 1864.
Z celkem malého počtu uchazečů vybralo ředitelství c. k. poštmistra Josefa Fouska, který tyto podmínky nejvíce naplnil. Nejprve sloužil jako c. k. poštovní administrátor v Lounech a v roce 1862 byl jmenován poštmistrem na poštovní stanici (Relaisstation) v Perninku (Bärringen). Zde obsluhoval v letních měsících kolem 20 erárních koní, znal tamní poštovní trasu, vlastnil dům se stájemi pro 30 vlastních koní a disponoval navíc příbuzenskými vztahy k majetným občanům z Karlových Varů. Vedle toho byl schopen složit kauci 2 000 zlatých, spokojil se s příplatkem 1 600 zlatých a byl ochoten převzít poštovní stanici ještě před jmenováním 6. května 1864.
Fousek byl posledním poštmistrem, který ještě zažil éru poštovních stanic, přepřahání koní a postilionů, s nástupem železniční stanice v Karlových Varech se situace podstatně změnila. Dostavníkové spoje odpadly a zůstala jen pojízdná pošta erárními vozy k nádraží. Vedle toho Josef Fousek zavedl přepravu osob mezi budovou hlavní pošty a nádražím poštovními vozy (karioly), kterou postupně rozšířil i o vlastní omnibusy (od roku 1872 jezdily pětkrát denně). Kancelář poštovní stanice se nacházela už od dob c. k. poštmistra Gustava von Rüling v hotelu „Goldener Schild” (Zlatý štít), v roce 1888 Josef Fousek přestěhoval kancelář do „Hotelu de Russie”. Jeho poštovní omnibusy začaly zprostředkovávat dopravu i do vzdálenějších míst (Doubí, Hans Heiling, Kyselka, atd.)
Omnibusy Na konci sedmdesátých let 19. století zprostředkovávaly pravidelnou dopravu mezi vlakovým nádražím a místy, která sloužila návštěvníkům a obyvatelům města Karlovy Vary k zábavě a potěšení, omnibusy, které bylo možné také pronajmout. Ceny jízd měly pevné taxy zahrnující i spropitné:
Cena jízdy od vlakového nebo k vlakovému nádraží se pohybovala ve výši 40 krejcarů, přičemž 10 krejcarů stálo uložení zavazadel na střeše omnibusu a zavazadla osobní uvnitř vozu byla zdarma. Od Divadelního náměstí (Theaterplatz) směrem na Březovou (Pirkenhammer) jezdily omnibusy třikrát denně, k výletní restauraci Poštovní dvůr (Posthof) nebo Freunschaftssaal stála jízda omnibusem 30 krejcarů, k výletní restauraci Mühlgrund nebo keramické továrně 40 krejcarů, od Hotelu Angers do Doubí (Aich) jezdily omnibusy dvakrát denně za 40 krejcarů, do Kyselky (Gießhübl-Sauerbrunn) k Ottově prameni za 80 krejcarů, popřípadě tam a zpátky za 1 zlatý a 20 krejcarů. Fiakry a drožky Pevné ceny platily také u fiakrů (dvojspřeží) a drožek (jednospřeží). Po městě, jehož hranice určoval Chebský most (Egerbrücke), Drahovice (Drahonitz), hostinec „Bergwirtshaus” a most přes Teplou (Teplbrücke) u Březové (Pirkenhammer), se platilo: za čtvrt hodinu jízdy fiakrem 80 krejcarů a drožkou 60 krejcarů, za půlhodinovou jízdu fiakrem 1 zlatý a 20 krejcarů a drožkou 80 krejcarů, za hodinovou jízdu fiakrem 1 zlatý 60 krejcarů a drožkou 1 zlatý 20 krejcarů, v době od šesti hodin ráno do osmi hodin večer. Před a po takto vymezeném čase stála cesta přibližně o třetinu více. Od vlakového nádraží nebo k vlakovému nádraží fiakrem 2 zlaté (Floriny) a drožkou 1 zlatý 30 krejcarů (od šesti ráno do osmi večer), po osmé večerní hodině fiakrem 2 zlaté 50 krejcarů a drožkou 1 zlatý 60 krejcarů, přičemž zavazadla do 100 liber byla zdarma, za nadváhu každých 50 liber se připlácelo 30 krejcarů. Na delší vzdálenosti zaplatil cestující dopoledne (od 7 hodin ráno do 12 hodin v poledne) do vzdálenosti jedné míle fiakrem 5 zlatých a drožkou 3 zlaté, do Doubí (Aich), Staré Role (Altrohlau), Dalovic (Dallwitz), Rybářů (Fischern), Březové (Pirkenhammer) a blíže položená místa: bez pobytu a cesty zpět fiakrem 3 zlaté a drožkou 2 zlaté, s hodinovým pobytem a zpáteční jízdou fiakrem 4 zlaté a drožkou 2 zlaté 60 krejcarů. Do vzdálenějších míst odpoledne (od jedné hodiny odpoledne do osmé hodiny večer) do Ostrova (Schlackenwerth), Hroznětína (Lichtenstadt), Merklína (Merkelsgrün), Lokte (Elbogen), Krásného Jezu (Schönwehr), Andělské Hory (Engelhaus), Březové (Pirkenhammer), Doubí (Aich) nebo Dalovic (Dallwitz) či do blíže položených míst fiakrem 6 zlatých a drožkou 4 zlatý.
Heinrich Fousek Dne 10. listopadu 1895 převzal službu u poštovních stájí (Poststalldienst) Josefův syn Heinrich Fousek (poštovní praktikant) a zároveň mu byl udělen titul c. k. poštmistra. Zázemí stájí rozšířil o areál v nedalekých Donicích, kde nechal přistavět další garáže a stodoly. V roce 1897 založil firmu Karlovarská omnibusová společnost Fousek a spol. a v roce 1898 s povolením pražského Ředitelství pošt a telegrafů pak areál v Dohnicích převzal. V témže roce z firmy Karlovarská omnibusová společnost vystoupil. V roce 1905 byl Heinrich Fousek pražským Ředitelstvím pošt a telegrafů penzionován. Novým c. k. poštmistrem byl jmenován Gustav Hyra.
Karlovarská omnibusová společnost Fousek a spol. Karlovarská omnibusová společností Fousek a spol. se sídlem v Karlových Varech (Carlsbader Omnibusgesellschaft Fousek & Compagnie) byla založena v Chebu 26. října 1897 společníky: karlovarským c. k. poštmistrem Heinrichem Fouskem a karlovarským obchodníkem Bertholdem Benediktem. V roce 1898 z firmy vystoupil Heinrich Fousek a novým společníkem se stal karlovarský hoteliér Franz Roscher. V roce 1899 společnost zakoupila od vídeňské obchodnice Kateřiny Neufeldové nové koně, které však při převozu vlakem do Karlových Varů uhynuli. V roce 1901 započala firma z důvodu zastavení dopravy koně postupně rozprodávat.Plzeňské listy. V Plzni: J. R. Port, 30.9.1901, 37(223). s. 6.Národní politika. Praha: V. Nedoma, 1.8.1902, 20(210, ranní vydání). s. .Národní politika. 17.9.1907, 25(257, ranní vydání). s. 9. V roce 1904 a 1914 přistoupili do firmy další 4 komandisté. V roce 1916 vystřídal ve firmě společníka Maxe Lederera vídeňský židovský obchodník s koňmi Max Winter, bytem ve Vídni na Hernalser Hauptstraße čp. 108 (toho času v Karlových Varech), a stal se zároveň jejím majitelem.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 28.8.1916, 56(238, ranní vydání). s. 4.
První karlovarská automobilová společnost Lang, Kühnel a spol. Dne 1. dubna 1906 založili společníci Josef Lang (obchodník s jízdními koly v Karlových Varech), Heinrich Kühnel (majitel hostince v Karlových Varech) a Heinrich Frisch (majitel domu v Karlových Varech) firmu „První karlovarská automobilová společnost Lang, Kühnel a spol.” se sídlem v Karlových Varech (Erste Karlsbader Automobilgesellschaft, Lang, Kühnel & Comp., Karlsbad), která se zabývala živnostenskou osobní automobilovou dopravou. Dne 22. dubna 1906 se nacházel její první automobilový omnibus pro 20 osob na cestě do Karlových Varů.
V roce 1912 se automobilová společnost nově konstituovala na firmu pod názvem „Eka”, Karlovarská automobilová společnost GmbH („Eka“, Karlsbader Automobilgesellschaft, Gesellschaft m. b. H., Karlsbad). Firma se zabývala provozem všech automobilů (speciálně taxíků), dále koncesovanou dopravou na koncesovaných omnibusových linkách (především na již koncesované lince Karlovy Vary – Březová (Karlsbad – Pirkenhammer), dále garážováním a mytím automobilů, prodejem automobilů značky RAF z Liberce a firmy Laurin & Klement z Mladé Boleslavi a konečně vším ostatním, co souviselo s automobilovou dopravou a obchodem.
Zakládající kapitál činil 20 000 korun. Liberecká automobilová společnost (Reichenberger Automobilgesellschaft in Reichenberg) vložila do firmy koncesi udělenou c. k. okresním hejtmanstvím v Karlových Varech na provoz automobilovými omnibusy na lince Karlovy Vary – Březová v ceně 8 000 korun a koncesi na provozování dopravy automobilovými drožkami v ceně 4 000 korun. Firmu vedli: Rudolf Pawel (Geschäftsführer), majitel vozů v Karlových Varech, Julius Heilhecker, podnikatel v Karlových Varech a Sigismund Anton Zach, podnikatel z Mladé Boleslavi (Jungbunzlau).Juristische Blätter, Springer-Verlag, 1913, Seite 391. V létě roku 1913 zastavila firma z důvodu nerentability provoz „Eka-vozů” na linkách: Karlovy Vary-Březová (Karlsbad-Pirkenhammer), Karlovy Vary-Kyselka (Karlsbad-Gießhübl) a Karlovy Vary-Svatošské skály (Karlsbad-Hans-Heiling-Felsen).
Před první světovou válkou nabízely v Karlových Varech osobní automobilovou a autobusovou dopravu (Auto- und Elektromobilomnibusse) firmy: Aulich Anton – Grimm Franz – Heinz Johann – Helenenhof-Imperial (hotelová akciová společnost) – Heumayer Anton – Heyer Gustav – Erste Karlsbader Automobilgesellschaft Lang, Kühnl & Co. (společníci: Lang Josef, Kühnel Heinrich, Frisch Heinrich) – Kettner Ludwig – Laurin & Klement – Löschner Alfred – Münnich Ferdinand – Österreichisch – ungarische Autotaxameter-Unternehmung – Pössl Anton – Pölzl Heinrich – Strunz Wenzel – Treber Rudolf – Walders Josef – Dr. Zampach Franz.Chytilův úplný adresár̆ Království českého, díl III., Alois Chytil vlastním nákladem r. 1915, s. 1295.
Městská autobusová doprava v meziválečném Československu Ještě v roce 1922 měla Karlovarská omnibusová společnost své nápisy pouze v německém jazyce a omnibusy v černo-žlutých barvách,Český deník. Plzeň: Závody pro průmysl tiskařský a papírnický, 9. 8. 1922, s. 2. které později nahradila barva červená. Společnost provozovala stálou autobusovou dopravu k vlakovým nádražím ve městě a jeho okolí, svými auty též výlety po okolí, pronájem autokarů, dále cestovní kancelář v domě Vavřínový věnec (Haus Lorbeerkranz) a již v roce 1923 založenou celní stanici (Zollrevisionsstelle) pro Německo a Rakousko, jejíž kancelář sídlila na Horní Schillerově ulici (Obere Schillerstraße 41) vedle hotelu Zlatý strom (Hotel Goldener Baum). V listopadu roku 1930 zřídila svou pobočku v Mariánských Lázních a roku 1931 další pobočku v Dolním Jiřetíně u Mostu, která se zabývala pravidelnou osobní dopravou, speditérstvím a obchodem s uhlím. Jejími prokuristy se stali bratři Robert Winter, Alexandr Winter a Karl Winter.Krajská vědecká knihovna Liberec: Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 14.11.1930, 71(267, ranní vydání). s. 7. Krajská vědecká knihovna Liberec: Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 20.11.1931, 72(271, ranní vydání). s. 6. Městskou dopravu v lázeňském městě a okolí provozovala Karlovarská omnibusová společnost na pravidelných trasách: