Stribog, starorusky cyrilicí СТРИБОГ, je slovanský bůh zmiňovaný ve východoslovanských pramenech ze 12. až 14. století. V akademické literatuře se objevuje velké množství, kolem deseti, etymologií Stribogova jména a souvisejících výkladů jeho funkce a povahy, ale žádný z nich nejsou obecně obecně přijímány. Nejčastěji je chápán jako bůh větru či obecně počasí, někdy také jako bůh války či nebeské božstvo.
Prameny
První zmínku o Stribogovi obsahuje záznam k roku 980 ve Vyprávění o minulých letech, kde je zmíněn jako božstvo takzvaného Vladimírova panteonu:
Na tento seznam božstev nepřímo navazuje staroruské kázání označované zkratkou Pohan, které pochází ze 14. století a uvádí:
Tentýž text se objevuje i textu zvaném Kázání svatého Řehoře Bohoslovce, konkrétně v jeho verzi obsažené v Čudovském sborníku.V dalších dochovaných staroruských kázáních, která převzala seznam bohů z Vyprávění o minulých letech, jména Stribog, ale také Dažbog, chybí. Vatroslav Jagić a v návaznosti na něj také Viljo Mansikka se domnívali, že důvodem je prvek -bog, který dráždil náboženské cítění křesťanských autorů. Jiří Dynda nepovažuje tuto hypotézu za pravděpodobnou a tento problém považuje stále za otevřený. Stribogovo jméno je dále zmíněno v raně novověkých pramenech, například v kronice Matěje Stryjkowského z konce 16. století se objevuje jako Striba, zmiňován je i Hustýnským letopisem ze 17. století.
Poslední zmínka pochází ze Slova o pluku Igorově, jehož původ je tradičně kladené do 12. století, ale jehož autenticita je předmětem sporů:
Se Stribogem lze spojit také některá místní jména: polskou vesnici Strzyboga v Lodžské vojvodství, ruská místní jména Stribože Ozero a Stribož, a pramen Striboc.Téra uvádí pramen Striboc „na Rusi“, Gieyzstor hovoří o zmínce ze 13. století a lokalitě u polského Tczewu. V běloruském folklóru je znám polní démon stryžak.
Etymologie a hypotézy
náhled|upright=0.9|Uctívání Striboga na ilustraci ke knize La religion ancienne et moderne des Moscovites, 1698
Stribog bývá tradičně vykládán jako bůh větru, a to na základě zmínky ve Slovu o pluku Igorově. Vatroslav Jagić už na konci 19. století odvodil jméno od údajného praslovanského kořene *strьrěti, který by měl znamenat „ztuhnout, ledovět“ Příbuzné s českým strnulý a litevským styrėti (trčet, ztuhnout) či od praslovanského kořene *struja, „proud“. V takovém případě by Stribog nebyl jen bohem větru, ale také zimy a mrazu. K tomuto výkladu se v přikláněl i Jan Máchal a Lubor Niederle, který navrhoval také souvislost s českým stří ve významu ostrého větru.Martin Pukanec poznamenává že výraz stří je doložen jen jednou a to v Jungmannově slovníku, autenticita slova je tak nejistá. Vittore Pisani se zase domníval, že existuje souvislost s latinským frigus (chladný). Tato linie interpretace vedla ke spojování Striboga s údajným polským božstvem větru jménem Pohvizd. Martin Pukanec upozorňuje, že v pasáži ze Slova o pluku Igorově není Stribog označen za boha větru, ale za jejich děda, což může znamenat něco úplně jiného. Poznamenává také, že větry nejsou pouze zimní záležitostí a teplo bylo považováno za původce větrů a bouřek stejně jako zima.
K dalším hypotézám patří následující:
Dmitrij Zelenin jméno spojil s praslovanským *sъtьri- (zničit, rozdrtit), a chápal Striboga jako boha války. Jiří Dynda naznačuje možnou souvislost se slovem „střela“, která dobře odpovídá zmínce ve Slovu o pluku Igorově, a souvislost s válkou se objevuje i v hypotéze Martina Golemy. Vojenská funkce bývá často spojována s funkcí boha větru, jako v případě védského Vájua.
Mark Vey vyložil jméno z praindoevropského *ptri- (otec) a *bhagos (bůh), respektive z praslovanského *strъjь (strýc z otcovy strany). V návaznosti na něj Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov a Vladimir Toporov vyložili Striboga jako slovanského dědice praindoevropského boha jménem *Djéus Ptér, a analogii božstev jako Zeus, Jupiter nebo Djaus Pitar. Martin Pukanec ale upozorňuje, s odkazem na Frederika Kortlandta že hypotéza změny z *ptri na *stri je zcela bezdůvodná. Michal Téra se domnívá, že kdyby byl Stribog touto postavou zaujímal by v panteonu mnohem významnější místo, upozorňuje také na netypické prohození obou prvků jména.
Roman Jakobson spojil jméno s praindoevropským *sterh3- (rozprostřít) a chápal Striboga jako boha, který rozděluje či udílí bohatství, což je funkce, kterou určil i Dažbogovi. Tato hypotéza byla později rozpracována Martinem Golemou, podle kterého je Dažbog analogický védskému bohu Bhagovi, který rozděluje čestně nabytý majetek, zatímco Stribog odpovídá Anša, který rozděluje majetek nabytí jako kořist. V řeckém náboženství by této dvojici odpovídal Aisa a Poros. Na tuto hypotézu, a zároveň na Veyovu etymologii navázal, Michal Téra, který vykládá jméno Stribog jako „bůh otců“ nebo „bůh příbuzenstva“, a Striboga chápe jako analogii védskho Arjamana.
Max Vasmer vyložil jméno ze staroíránského *Sríbaga,akademickým zápisem *Srībaγa- „krásný bůh“., což má být přízvisko Ahura Mazdy. V této souvislosti upozornil na nálezy heftalitských mincí s nápisy ΣΡΙ ΒΑΓΟ (SRI BAGO), které se mohly dostat až na Rus. K této hypotéze se přiklání i Simon Pirchegger a Václav Blažek, který navíc Striboga spojil s védkými Maruty. Viktor V. Martynov vykládá *Sríbaga jako „dobrý bůh“ a chápe ho dualistický protipól Dažboga, tedy „zlého boha“
Erich Berneker a Antoine Meillet vyložili jméno jako imperativ ze slovesa *strojiti, které souvisí s řádem, správou a (vojenským) útvarem. V tomto duchu vyložil Martin Pukanec Striboga jako boha státního či vojenského pořádku. Zároveň vyložil pohádkovou trojici Měsíčník, Slunečník a Větrník jako Chorse, Dažboga a Striboga, což Jiří Dynda označil za fantazijní návrh.
Aleksander Brückner spojil jméno s ukrajinským strybaty, „skákat, hopsat“ a spekuloval o jeho souvislosti s tancem, šamanismem, jarem a vegetací. K této hypotéze se přiklání i Michał Łuczyński.
Někteří badatelé, například Jevgenij Aničkov a Aleksander Kirpičnikov, o existenci Striboga ve slovanské mytologii pochybovali.
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Slovanští bohové