Vladislav Mirvald (3. srpna 1921 Záluží u Mostu – 19. dubna 2003 Louny) byl český výtvarník, pedagog a fotograf, člen významné skupiny Křižovatka. Vladislav Mirvald byl jednou z klíčových osobností českého konstruktivního umění, osobitým malířem a vynálezcem nových výtvarných postupů (kaňkáž, zmrzláž)Autorem těchto pojmů byl údajně Jiří Kolář. a příslušníkem stále více ceněné generace 60. let.
Život Narodil se v Záluží u Mostu. Roku 1932 začal navštěvovat gymnázium v Mostě. Po obsazení Sudet v roce 1938 se odstěhoval do Loun, kde v roce 1941 absolvoval lounské gymnázium. Za války byl zaměstnaný jako drážní dělník a telegrafista. V letech 1945–1949 studoval na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity u profesorů Boudy, Lidického a Salcmana obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie a modelování. Zde byli jeho spolužáci Zdeněk Sýkora a Kamil Linhart, s nimiž se znal z Loun. Po promoci učil v letech 1949–1953 nejprve na základních školách v Panenském Týnci a na Peruci, od roku 1954 působil jako profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie na lounském gymnáziu. Zde působil s přestávkou let 1961–1963, kdy vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, až do svého odchodu do důchodu v roce 1981.
Do roku 1965 bydlel Mirvald v Cítolibech, kam se oženil. Psal obecní kroniku a pořídil fotodokumentaci vesnice.Část fotografií byla použita v knize Mirvald totiž nebyl jen výtvarníkem a pedagogem, ale také výtečným fotografem. V roce 1965 vydal obrazovou knihu o Lounech a okolí, doprovázenou texty Josefa Hlaváčka. Roku 2017 vyšla kniha v rozšířené reedici. Mirvaldovou vášní bylo rovněž sběratelství. Vytvořil rozsáhlé sbírky chmelových známek, pohlednic a poštovních kolků. S výsledky své sběratelské činnosti seznamoval lounskou veřejnost prostřednictvím almanachů místní okresní knihovny. V roce 1985 to byla brožura o chmelových známkách Lounska, o tři roky později almanach o starých lounských pohlednicích. V almanachu z roku 1989 jsou zhodnoceny perokresby pedagoga Bohumila Lůžka, jimiž za 1. republiky vyzdobil obecní a školní kroniky, jichž byl autorem. Mirvaldovo autorství ale v publikacích není uvedeno: jako vyloučený komunista formálně nesměl publikovat (učit ale ano!) Mirvald byl také odborným restaurátorem. Restauroval hlavní oltářní obraz v Kostele svatého Jakuba v Cítolibech a koncem 80. let tři oltářní obrazy v kostele sv. Mikuláše v Lounech. O této akci napsal v roce 1990 svůj poslední almanach, tentokrát už s uvedením svého jména.
Tvorba Vladislav Mirvald patří k protagonistům českého (neo)konstruktivního umění. Některé typy jeho realizací přímo vycházely z charakteristik kreslení, to platí o kaňkážích a o celém uchopení rýsování jako prostředku stavby výtvarného díla. Východiskem umělcova zaměření bylo poznání a praktické ověřování kubistické analýzy, její přehodnocení do autonomní struktury díla – první pozoruhodný konvolut kubistických kreseb (1941) – zaujme polaritou černé a bílé i diferencováním ploch kresebnými texturami.
Více než pětiletá kubistická praxe, k níž patří i malby a reliéfy, byla během studia postupně střídána soustředěním se na realistickou krajinomalbu, která se asi od roku 1954 proměnila v subjektivní, expresívní vodní krajiny.V roce 1961 začaly vznikat kaňkáže (jak je sám autor nazýval). V době, kdy se v českém prostředí uvažovalo především o možnostech informelu, představovaly jeho zásadní překonání a nalezení cesty k oné nové citlivosti, která přinášela jiné koncepce výtvarného díla, nesoustředěné na prezentaci autorského subjektu, ale naopak na jeho omezení ve prospěch jiných fenoménů, počínaje třeba racionálně kontrolovatelnou skladbou a konče vizualizovanými přírodními procesy.
Kaňkáže byly kresby tuší na namočeném nebo tenkou vrstvičkou vody pokrytém papíře, v jejich podobě se prolínal jednoduchý skladebný řád, většinou určovaný repetitivním řazením minimálních doteků, bodů či linií, individuálností každého doteku a uplatněním náhodných procesů, formujících detaily i větší substruktury.
Vztah řádu a náhody se stal (v českém umění asi poprvé) tématem díla. Neintencionální průběh jeho vzniku se uplatnil i při zmrazování vody s tušovým záznamem, akcent na řád se projevil konfrontací s další vrstvou – rýsovanými grafémy, chápanými v lettristickém smyslu jako komunikační i estetická kvalita. Rok 1963 byl určujícím pro celé další výtvarníkovo dílo – tehdy začal užívat rýsování, tématem se stala konstrukce, určující vztahy mezi geometricky vymezenými plochami, konstantou je jejich formování z černých a bílých plošek. Mirvalda nezajímalo optické působení, ale možnost artikulovat konstrukci tímto střídáním pozitivu a negativu podle jasného pravidla.
V letech 1966–1967 začíná zkoumat kruhové struktury, z nichž se odvíjejí cylindrické aperspektivy a cylindrická moiré, později pak undulační válce (od roku 1979), implikující paralelnost k organické morfologii (ta se pak manifestovala při užití Rombergovy křivky jako osy válců). Umělcův soustavný výzkum byl roku 1995 obohacen o nové téma – cylindrické plochy s jejich paradoxním setkáním v jedné rovině. náhled|Mirvaldova Chmelniční kotva na Komenského náměstí v Lounech Dílo Vladislava Mirvalda je jistě výpovědí o estetických možnostech konstrukce, ale především o iluzívnosti vnímání plochy jako prostoru, o této zásadní paradoxnosti lidské percepce. Znejisťuje naši zkušenost a vede nás k diskursu o vnímání samotném. Tak se stávají esteticky velice nosné kreace zároveň něčím podvratným, podněty pro mysl, zpochybňujícími právě to, co považujeme za samozřejmé.
Sochařské dílo Vytvořil například: Pomník u hrobu padlých výsadkářů v Lounech z roku 1976 Chmelniční kotva – památník ke stému výročí založení Zemědělské školy v Lounech a k připomenutí osobnosti jejího někdejšího ředitele a významného českého chmelaře Antonína Mohla z roku 1986
Výstavy
Samostatné výstavy (výběr) 1988 Přehled tvorby, Galerie Benedikta Rejta, Louny 1994 Retrospektiva, České muzeum výtvarných umění v Praze 1994 Kaňkáže, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem 2000 Vladislav Mirvald komplementární, Galerie Václava Špály, Praha 2019 Vladislav Mirvald, Museum Kampa, Praha 2019 Smysl pro krajinu, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Skupinové výstavy (výběr) 1951 Krajiny (s Kamilem Linhartem a Zdeňkem Sýkorou), Fučíkovo divadlo Louny 1964 Křižovatka, Galerie Václava Špály, Praha 1968 Nová citlivost – Křižovatka a hosté, Dům umění města Brna 1970 5 tsjechische grafici, Groninger Museum (Nizozemí) 1986 Konstrukce, Galerie Benedikta Rejta, Louny 1989 Projekt Slavkov, Státní zámek Slavkov 1992 Minisalon, Galerie Nová síň, Praha 1994 Výtvarné umění 60. a počátku 70. let v Lounech, Okresní muzeum v Lounech 1995 Nová citlivost, Galerie výtvarného umění v Olomouci 1996 Zpřítomnění – přírůstky galerie z let 1987–1994, Galerie Klatovy/Klenová 1998 Sbírka Galerie Benedikta Rejta, Galerie Benedikta Rejta, Louny 2000 Ozvěny kubismu, České muzeum výtvarných umění v Praze 2002 Minisalon, Majapahit Mandarin Hotel, Surabaja, Indonésie 2007 Soustředěný pohled, Oblastní galerie Liberec
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Ukázka práce – Vladislav Mirvald Rozhovor – Vladislav Mirvald Vladislav Mirvald – Osobní vlaky jsou plné blech (rovněž seznam výstav, životopisná data, ukázky prací, relevantní odkazy) Vladislav Mirvald hovoří v televizním filmu Nevyhnutelnosti Emila Juliše
Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Úmrtí v Lounech Kategorie:Skupina Křižovatka Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Úmrtí v roce 2003 Kategorie:Narození 3. srpna Kategorie:Úmrtí 19. dubna Kategorie:Muži Kategorie:Umělci z Loun Kategorie:Čestní občané města Louny