Dvorní dámy (španělsky , výslovnost [las meˈninas]) jsou hlavní dílo Diega Velázqueze, klíčového malíře španělského baroka, pocházející z roku 1656 a od roku 1819 uchovávané v Národním muzeu Prado v Madridu. Rozměrná olejomalba o šířce 276 cm a výšce 318 cm je jedním z nejčastěji analyzovaných děl světového malířství, protože složitá a záhadná kompozice obrazu klade otázky o realitě a iluzi a o nejasných vztazích mezi zobrazenými osobami a divákem.
Dvorní dámy zobrazují místnost královského paláce Alcázar v Madridu za vlády Filipa IV. Španělského a ukazují skupinu většinou identifikovatelných členů španělského dvora, zachycených v konkrétním okamžiku jako na momentní fotografii. Někteří zobrazení lidé vyhlížejí z plátna směrem k divákovi, zatímco jiní reagují na další postavy obrazu. Pětiletá infantka Markéta Tereza, budoucí císařovna a také česká královna, je obklopena svým doprovodem: jsou zde mladé dvorní dámy, starší princeznina vychovatelka, tělesný strážce, dva trpaslíci a pes. Těsně za nimi pracuje na velkém plátně sám Velázquez. Malíř se dívá z prostoru obrazu ven, na diváka. V pozadí je zrcadlo odrážející horní poloviny těl krále a královny. Ti jako by stáli mimo prostor obrazu, téměř v pozici diváků; někteří vykladači spekulují, že jsou odrazem malby, kterou Velázquez právě tvoří.
Dvorní dámy se již dlouho chápou jako jeden z nejdůležitějších obrazů dějin umění. Barokní malíř Luca Giordano uvedl, že dílo představuje „teologii malby“, a v roce 1827 prezident britské Královské akademie umění Thomas Lawrence obraz popsal v dopise svému nástupci Davidu Wilkiemu jako „opravdovou filozofii umění“. A na konci 20. století byly Dvorní dámy vyhodnoceny jako „Velázquezův největší úspěch, vysoce reflexivní, promyšlená demonstrace toho, co lze v umění malby dosáhnout, a možná nejzvídavější komentář, který kdy někdo dal k možnostem malířského stojanu“.
Kontext Dvůr Filipa IV. náhled| Juan Bautista Martínez del Mazo: Infantka Markéta Tereza (1651–1673) ve smutku za svého otce v roce 1666. V pozadí je její mladší bratr Karel II. a trpaslice Maribarbola, zobrazená také ve Dvorních dámách. V tomtéž roce Markéta opustila Španělsko a provdala se do Vídně.|alt=Portrét mladé ženy stojící před červeným závěsem v levé části obrazu. Žena je oblečena v černých šatech, má dlouhou sukni a dlouhé rukávy. V pozadí jsou dveře otevřené do dalšího pokoje, u kterých jsou vidět další lidé.
Ve Španělsku 17. století se malíři jen zřídka těšili velkému uznání. Malování bylo považováno za řemeslo, nikoli za umění, jako je poezie nebo hudba. Velázquez se však propracoval až na královský dvůr a v únoru 1651 byl jmenován palácovým komorníkem (). Funkce znamenala vyšší postavení a hmotné zajištění, ale její povinnosti kladly velké nároky na malířův čas. Během zbývajících osmi let svého života namaloval už jen několik děl, většinou portréty královské rodiny. Když maloval Dvorní dámy, byl na královském dvoře již 33 let.
První manželka Filipa IV. Izabela zemřela v roce 1644 a jejich jediný syn Baltazar Karel zemřel o dva roky později. Aby si zajistil dědice, Filip si roku 1649 vzal za manželku Marii Habsburskou, jež byla původně zasnoubena Baltazaru Karlovi. Markéta Tereza (1651–1673) byla jejich první dítě, v době vzniku obrazu zatím jediné. Později Markéta měla krátce žijícího bratra Filipa Prospera (1657–1661), a poté se narodil Karel (1661–1700), který ve věku tří let nastoupil na trůn jako Karel II. Velázquez maloval portréty Marie a jejích dětí, a ačkoli Filip IV. sám už jako starý člověk nechtěl být portrétován, dovolil Velázquezovi, aby ve Dvorních dámách zobrazil i jeho. Na počátku 50. let 17. století král Velázquezovi přidělil hlavní sál apartmánu zesnulého Baltazara Karla, který pak sloužil jako palácové muzeum a malířský ateliér, kde vznikly i Dvorní dámy. Filip měl v ateliéru svou vlastní židli a často tam sedával a sledoval Velázqueze při práci. Přestože byl uměnímilovný král omezen přísnou etiketou, zdá se, že měl s malířem blízký vztah. Po Velázquezově smrti Filip na okraj memoranda o výběru malířova nástupce napsal „jsem zdrcen“.
Během 40. a 50. let 17. století Velázquez sloužil jako dvorní malíř a kurátor Filipovy rostoucí sbírky evropského umění. Zdá se, že v této roli dostal neobvyklou míru svobody. Dohlížel na výzdobu a interiérový design místností s nejcennějšími obrazy, přidával zrcadla, sochy a tapisérie. Byl také zodpovědný za získávání, prověřování, instalaci a inventarizaci králových obrazů. Na počátku 50. let 17. století byl Velázquez ve Španělsku široce respektován jako znalec umění. Velká část současné sbírky muzea Prado – včetně prací Tiziana, Raffaela a Rubense – byla získána a shromážděna pod Velázquezovým vedením.
Provenience a stav upright 0.9|vlevo|náhled| Detail zobrazující princeznu Markétu Terezu. Větší část její levé tváře byla přemalována po poškození během požáru paláce v roce 1734.|alt=Malba děvčete ve svátečním oděvu. Děvče má dlouhé světlé vlasy zdobené jakousi mašlí a jeho bílé oblečení má na hrudi červenou látkovou ozdobu.
Dvorní dámy byly v nejstarších inventářích označovány jako La Familia (Rodina). V inventáři z roku 1666 je tak zapsal García de Medrano.Greub, Thierry. "Der Platz Des Bildes Und der »Platz Des Königs«: Diego Velázquez’ ‘Las Meninas’ Im Sommer-Arbeitszimmer Philipps IV", Zeitschrift Für Kunstgeschichte 78, no. 3/4 (2015): 441–87. JSTOR Podrobný popis Dvorních dam, který identifikuje několik postav, publikoval Antonio Palomino („Giorgio Vasari španělského zlatého věku“) v roce 1724. Průzkum obrazu pod infračerveným světlem ukazuje drobné , tedy stopy dřívějších verzí obrazu, které později sám umělec přemaloval. Například Velázquezova hlava byla na obraze nejprve nakloněna doprava, nyní směřuje víc doleva.
Obraz byl na levé i pravé straně oříznut; neví se, kdy a proč, a López-Rey říká, že oříznutí je výraznější na pravé straně obrazu. Navíc byl poškozen při požáru v roce 1734, který zničil palác Alcázar, a poté restaurován dvorním malířem Juanem Garcíou de Miranda (1677–1749). Levá tvář infantky byla téměř úplně přemalována, protože zde došlo ke značnému poničení barvy. Během požáru shořel také původní rám obrazu. Po záchraně před ohněm byl obraz v letech 1747–48 inventarizován jako součást královské sbírky a infantka byla mylně identifikována jako princezna Marie Tereza, starší nevlastní sestra Markéty Terezy; stejná chyba se opakovala, když byl obraz inventarizován v novém madridském královském paláci v roce 1772. Inventář z roku 1794 se vrátil k verzi dřívějšího titulu Rodina Filipa IV., který se opakuje i v záznamu z roku 1814. Obraz byl předám do sbírek muzea Prado při jeho založení v roce 1819. V roce 1843 katalog Prada uvádí dílo poprvé jako Las Meninas (Dvorní dámy).
Obraz následkem znečištění a davů návštěvníků utrpěl ztrátu textury a odstínů barev: kdysi živé kontrasty mezi modrými a bílými pigmenty v kostýmech dvořanek vybledly. Naposledy byl vyčištěn v roce 1984 pod dohledem amerického odborníka Johna Brealeyho, aby se odstranil „žlutý nános“ prachu, který se nashromáždil od předchozího restaurování v 19. století. Čištění vyvolalo podle historika umění Federica Zeriho „zběsilé protesty, ne proto, že by byl obraz jakkoli poškozen, ale proto, že vypadal jinak“. Podle názoru Lópeze-Reye však „restaurování bylo bezchybné“. Obraz není pro svou velikost, význam a hodnotu zapůjčován k výstavám jiným galeriím. Mimo Madrid byl pouze v době občanské války, kdy ho španělská republikánská vláda roku 1939 evakuovala spolu s řadou dalších předmětů ze sbírek muzea Prado do Švýcarska.
Důkladné technické zkoumání Dvorních dam včetně analýzy pigmentů bylo provedeno kolem roku 1981 v Pradu. Analýza ukázala obvyklé pigmenty období baroka, které Velázquez často používal. Hlavní pigmenty použité pro tento obraz jsou olovnatá běloba, azurit (pro sukni klečící dámy), rumělka a červený lak, okry a uhlíková čerň.
Popis Scéna upright 1.2|vlevo|náhled|Klíč k osobám na obraze je v textu|alt=Schéma pozic osob na obraze. Podrobný popis je v textu kapitoly Scéna.
Dvorní dámy byly namalovány ve Velázquezově ateliéru v madridském paláci Alcázar. Místnost s vysokým stropem je slovy Silvia Gaggiho „jednoduchá krabice, kterou lze popsat perspektivní mřížkou s jediným úběžníkem“. Uprostřed v popředí stojí princezna Markéta Tereza (1). Pětiletá infantka, která se později provdala za římského císaře a českého krále Leopolda I., byla v době vzniku obrazu jediným přeživším dítětem Filipa IV. a Marie. Vedle ní jsou dvě mladé dvorní dámy neboli : doña Isabel de Velasco (2), která se právě chystá uklonit se princezně, a doña María Agustina Sarmiento de Sotomayor (3), která před Markétou klečí a nabízí jí pití z červené nádobky, kterou drží na zlatém podnose. Napravo od infantky jsou dva trpaslíci: achondroplázií trpící Rakušanka Maria Bárbola (4) a Ital Nicolás Pertusato (5), který nohou škádlí ospalého mastina. Předpokládá se, že pes je potomkem dvou mastifů ze zámku Lyme Hall v anglickém Cheshiru, které Filipovi III. v roce 1604 věnoval Jakub I. Stuart. Doña Marcela de Ulloa (6), princeznina vychovatelka, stojí za nimi oblečená ve smutečním oděvu a mluví s tělesným strážcem () (7), kterým snad mohl být don Diego Ruiz Azcona.
upright 0.9|náhled|Detail zobrazující dona Josého Nieta Velázqueze u dveří na pozadí obrazu|alt=Malba muže v tmavém oděvu na pozadí otevřených dveří. Muž má vousy a na hlavě klobouk.
Vzadu vpravo stojí don José Nieto Velázquez (8) – královnin komorník v 50. letech 17. století a vedoucí královských gobelínových manufaktur – který možná byl příbuzným umělce. Je zobrazen rozkročený, ale stojící, s ohnutým pravým kolenem a nohama na sousedních stupních schodů. Jak poznamenává umělecká kritička Harriet Stoneová, není jisté, zda „přichází nebo odchází“. Je zobrazen v poloprofilu a zdá se, že na krátkém schodišti drží odsunutý závěs a za ním je nezřetelná stěna nebo prostor. Podsvícení i otevřené dveře odhalují další prostor: slovy historičky umění Analisy Leppanenové lákají „naše oči neodolatelně do hlubiny“, dodávají obrazu hloubku. Odraz královského páru míří opačným směrem, do popředí obrazového prostoru. Úběžník perspektivy je ve dveřích, jak lze ukázat prodloužením linie styku stěny a stropu vpravo. Josého Nieta vidí pouze král a královna, kteří sdílejí úhel pohledu diváka, ale nevidí ho postavy v popředí. V poznámkách svého článku Joel Snyder píše, že Nieto byl královniným pomocníkem a musel jí být po ruce, aby jí otevíral a zavíral dveře. Podle Snydera tedy stojí ve dveřích, aby král a královna mohli odejít. Proto Snyder tvrdí, že vyobrazená scéna ukazuje konec sezení královského páru pro Velázqueze, kdy se členové královské rodiny připravují k odchodu, což vysvětluje, „proč se napravo od infantky začíná uklánět.“
Sám malíř Velázquez (9) stojí vlevo od skupiny za velkým plátnem na malířském stojanu a hledí ven z obrazu. Na hrudi má červený kříž řádu sv. Jakuba, který obdržel až v roce 1659, tři roky po dokončení obrazu. Podle Palomina Filip IV. nařídil, aby byl kříž na obraz přidán po Velázquezově smrti, „a někteří říkají, že ho namalovalo samo Jeho Veličenstvo“. Z malířova opasku visí symbolické klíče jeho dvorských úřadů.
Zrcadlo na zadní stěně odráží horní část těla a hlavy dvou postav identifikovaných podle jiných obrazů i samotným Palominem jako král Filip IV. (10) a královna Marie (11). Nejběžnější výklad zní, že odraz ukazuje královský pár v póze, kterou zaujímají pro Velázqueze, když je maluje, zatímco jejich dcera se dívá; a že obraz tedy ukazuje jejich pohled na celou skupinu. Quoted in English in Stoneová (1996), s. 29 Kromě možnosti, že Velásquez maluje královský pár, diskutovali uměnovědci i další dvě teorie: malíř na obraze buď právě maluje infantku, anebo samotné Dvorní dámy.
upright 1.1|náhled| Detail zrcadla visícího na zadní stěně, ukazující odrazy Filipa IV. a jeho manželky Marie Habsburské|alt=Olejomalba páru v tmavých šatech viděného v zrcadle.