Léon Bloy (11. červenec 1846 Périgueux – 3. listopad 1917 Bourg-la-Reine, Francie) byl francouzský katolický spisovatel, esejista, autor pamfletů a básník.
Život Jeho otec, inženýr Jean Baptiste Bloy byl volnomyšlenkář, matka Anne-Marie Carreau byla naopak hluboce věřící. Léon nedokončil studium lycea, zkusil kresbu a psaní dramat. V roce 1864 přišel do Paříže, pracoval jako kreslíř u stavitele, setkal se s pařížskou bohémou. V roce 1869 se seznámil s Julesem Barbey d'Aurevilly, trvale se navrátil ke katolické víře. V roce 1870 se účastnil prusko-francouzské války, pak pracoval v advokátní kanceláři v Périgueux.
V roce 1873 se vrátil do Paříže a pracoval jako železniční úředník. Krátkodobě spolupracoval s několika časopisy. V roce 1877 se setkal s Anne-Marií Roulée a s knězem Louis-Marie-René Tardif de Moidrey, napsal Rytířku smrti. V roce 1879 vykonal první pouť na poutní místo La Salette. V letech 1882–1884 spolupracoval s kabaretem Le Chat Noir. Anne-Marie Roulée propadla šílenství (postava Veroniky B. z románu Zoufalec). V roce 1884 se setkal s Berthe Dumont (postava Klotyldy z první části románu Chudá žena), ta zemřela v roce 1885 na tetanus. V roce 1885 začal vydávat časopis Le Pal ("Kůl"), vyšlo 5 čísel, další vydávání nakladatel ukončil pro obavy z krachu.
náhled|Léon Bloy V roce 1890 se oženil s Johanou Molbechovou (postava Klotyldy z druhé části románu Chudá žena), dcerou dánského básníka Christiana Molbecha. Měl s ní čtyři děti: Veroniku (*1891), Ondřeje (1894–1895), Petra (1895–1897) a Magdalenu (*1897). Žil v krajní nouzi. S řadou přátel se rozešel po roztržkách, řadu svých příznivců si znepřátelil svými pamflety (Émile Zola, Guy de Maupassant, Ernest Renan, Joris Karl Huysmans, Alphonse Daudet, Paul Bourget a Anatole France). Teprve po roce 1905 se dařilo jeho přátelům (geolog Pierre Termier, malíř Georges Rouault vydavatel Alfred Vallette, jeho žena – spisovatelka Rachilde, filosof Jacques Maritain a další) tuto bídu poněkud zmírnit. V roce 1916 se přestěhoval na pařížské předměstí Bourg-la-Reine do domku, kde do roku 1914 bydlel Charles Péguy. Zde v roce 1917 zemřel.
V roce 1900 se seznámil s Josefem Florianem, který byl jeho prvním překladatelem do cizího jazyka (v roce 1902 Zde se vraždí velcí lidé). V roce 1906 se spolu setkali během pouti k Panně Marii La Salettské. Josef Florian přeložil a vydal převážnou většinu Bloyova díla ve své edici Dobré dílo. I Florian podporoval Bloye finančně.
Bloyova dcera Veronika (Véronique) se roce 1920 provdala za českého hudebníka O. A. Tichého.
Dílo
Romány Zoufalec (1887, Le Désespéré, česky 1913) Chudá žena (1897, La Femme pauvre, česky 1908)
Povídky Krvavý pot (1893, Sueur de sang) Nezdvořilé povídky (1894, Histoires désobligeantes)
Novely Strašlivá noc – in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 50, úvod František Sekanina, přeložil Arnošt Procházka, s. 91–96. Praha: J. R. Vilímek, 1913
Eseje La Meduse-Astruc (1875, báseň na Barbeye) Objevitel Globu (1884, Le Révélateur du globe, předmluva Jules Barbey d'Aurevilly, česky 1911) Příležitostné slovo podnikatele bourání (1884, Propos d'un entrepreneur de démolitions, česky 1907) Brelan vyobcovaných (1889 Un brelan d'excommunié, česky 1905) Kryštof Kolumbus před býky (1890 Christophe Colomb devant les taureaux)náhled|Hrob autora na komunálním hřbitově v Bourg-la-Reine Les Funérailles du naturalisme (1891), Spása skrze židy (1892, Le Salut par les Juifs, česky 1911) Leon Bloy před prasaty (1894, Léon Bloy devant les cochons) Rytířka smrti (1896, La Chevalière de la mort, česky 1917) Obviňuji se..., (1899, Je m'accuse, česky 1910) Syn Ludvíka XVI., (1900, Le Fils de Louis XVI., česky 1904) Exegese obecných rčení, (1902, Exégèse des lieux communs, česky 1905) Poslední sloupové Církve (1903, Les dernière colonnes de l'Eglise, česky 1919) Krotitelé zvěře a sviňáci (1905, Belluaires et porchers, dedikováno Josefu Florianovi) Epopeja byzantská a Gustav Schlumberger (1906, L'Épopée byzantine et Gustave Schlumberger, česky 1913) Ta, která pláče (Naše Paní La Salettská), (1908, Celle qui pleure, česky 1909) Krev Chudého (1909, Le Sang du pauvre, česky 1911) Život Melanie, Pasačky La Salettské (1912, Vie de Mélanie écrite par elle même, česky 1914) Sur la tombe de Huysmans (1912) Duše Napoleonova (1912, L'Âme de Napoléon, česky 1918) Rozjímání samotářova r. 1916 (1917, Méditations d'un solitaire en 1916, česky 1919) Johanna d’Arc a Německo, (1915, Jeanne d'Arc et l'Allemagne, česky 1925) V temnotách (posmrtně 1918, Méditations dans les ténébres) Le Symbolisme de l'apparition (posmrtně 1925)
Časopis Le Pal (Kůl, 1885, vyšlo 5 čísel)
Deníky Žebrák nevděčník (1892–1895, Le Mendiant ingrat, česky 1910) Můj Deník (1896–1900, Mon Journal, česky 1919) Čtyři léta zajetí v Prasečím na Marně (1900–1904, Quatre ans de captivité à Cochons-sur-Marne, česky 1912) Neprodajný (1904–1907, L'Invendable, česky 1919) Stařec s Hory (1907–1910, Le Vieux de la Montagne, česky 1913) Poutník Absolutna (1910–1912, Le Pèlerin de l'Absolu, česky 1918) Na prahu Apokalypsy (1913–1915, Au seuil de l'Apocalypse, česky 1930) Brána pokorných (1915–1917, La Porte des Humbles, česky 1947)
Dostupné online v češtině
Čtyři léta zajetí v Prasečím na Marně: 1900–1904 – přeložil Josef Florian. Velká u Strážnice: Josef Florian, mezi 1901 a 1925 Brelan vyobcovaných. Hrozné dítě. Blázen. Prašivec – přeložil J. Florian. Babice u Lesonic: Jakub Deml, 1905 Žebrák nevděčník: denník autorův 1892–1895 – přeložil J. Florián. Stará Říše: Antonín Ludvík Stříž, 1910 Krev chudého – přeložil J. Florian. Stará Říše: J. Florian, 1911 Stařec s Hory: denník autorův 1907–1910 – s předmluvou Ondřeje Duponta; přeložil Otto Albert Tichý. Osvětimany: A. L. Stříž, 1913 Epopeja byzantská Gustavu Schlumbergerovi – přeložil J. Florián. Osvětimany: A. L. Stříž, 1913 Zoufalec – přeložil J. Florian. Osvětimany: A. L. Stříž, 1913 Život Melanie, pasačky La Salettské, jejž sama napsala léta Páně 1900: její dětství 1831–1846 – úvod napsal Leon Bloy; přeložili O. A. Tichý a úvod Josef Florian. Stará Říše: A. L. Stříž, 1914 Rytířka smrti – přeložil O. A. Tichý. Stará Říše: A. L. Stříž, 1917 Duše Napoleonova – přeložil J. Florian. Stará Říše: A. L. Stříž, 1918 Johanna d'Arc – přeložil J. Florián. Stará Říše: Marta Florianová, 1925 Pruské vánoce – přeložil J. Florian, vyzdobil Jan Konůpek. Litomyšl: Josef Portman, 1926
Odkazy
Reference
Literatura Jacques Loreilhe: Léon Bloy, Olomouc, Votobia 1994, Robert Krumphanzl, Stručná bibliografie knih Léona Bloy, in: Léon Bloy, Stránky z díla, Praha, Triáda 2007, s. 355–366, Týž, Chronologie knižních vydání překladů Léona Bloy do češtiny, in: Léon Bloy, Stránky z díla, tamtéž, s. 367–374
Externí odkazy
životopis od Jana Čepa chronologie a přehled českých vydání do roku 1993 Souvislosti 3/2003, Jitka Bednářová: Frankofilie Josefa Floriana Souvislosti 1/2004, článek Jitky Bednářové o vztahu Léona Bloye a Josefa Floriana text románu Zoufalec a deníků ve francouzštině
Kategorie:Francouzští spisovatelé 19. století Kategorie:Francouzští básníci Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Narození v roce 1846 Kategorie:Úmrtí v roce 1917 Kategorie:Muži Kategorie:Francouzští spisovatelé 20. století