Vydra říční (Lutra lutra) nebo také vydra evropská je jediným druhem vydry vyskytujícím se na území České republiky. Druh popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758. Jedná se o lasicovitou semi-akvatickou šelmu (obývá vodní i suchozemské prostředí) náležící do rodu Lutra (vydra). Bylo popsáno několik poddruhů, ale o existenci některých z nich se vedou spory. Vydra říční je široce rozšířena v Evropě, na velkém území Asie a v některých oblastech severní Afriky. Obývá oblasti do nadmořské výšky 2000 metrů (vzácněji i vyšší). K životu potřebuje rozlehlé a čisté vodní toky, které jsou bohaté na potravu a hustě zarostlé okolní vegetací.
Vydra říční má tělo dlouhé přibližně 90 až 135 cm (bez ocasu 55 až 90 cm) a dosahuje hmotnosti 3 až 15 kg. Dlouhé a štíhlé tělo je vybaveno krátkými končetinami a zploštělým ocasem, pomocí kterého může kormidlovat při plavání. Má krátkou, lesklou, na hřbetní straně kávově hnědou srst, na spodku světlejší. Druh může žít samotářsky nebo v rodinných skupinách. Živí se hlavně rybami, pokud však nejsou k dispozici, nepohrdne ani jinou potravou. Reprodukce probíhá sezónně, často nezávisle na období. Samici se rodí obvykle dvě mláďata, která jsou odstavena po jednom roce. Od dvou let již mohou sama zplodit potomstvo.
Červený seznam IUCN na základě poslední studie z roku 2015 uvádí, že se z globálního hlediska jedná o téměř ohrožený druh a populace je hodnocena jako ubývající. V minulosti (ve 20. století) docházelo k výrazným ztrátám vinou člověka. V České republice je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh. Podle posledního sčítání z roku 2017 se v Česku vyskytuje něco přes 4000 vyder.
Výskyt a početnost Všeobecně je rozšířená v Evropě (rovněž v Česku a na Slovensku), v Asii (až v Japonsku, kde je však nejspíše vyhynulá, a na Sundských ostrovech) a směrem na jih zasahuje až do severní Afriky. Žije poblíž stojatých i tekoucích vod (což zahrnuje řeky, průplavy, rybníky, jezera, potoky, močály nebo rýžová pole) do nadmořské výšky 2000 metrů, ale také v horských oblastech, například v Tibetu, v nadmořské výšce až 4120 metrů. K životu potřebuje rozlehlé a čisté vodní prostředí se zarostlými břehy, které je rovněž bohaté na potravní zdroje. Vydru říční lze nalézt i v mořích, kde obývá pobřežní oblasti, vždy má však pravidelný přístup k sladké vodě, tedy k ústím řek. Na západní polokouli žije její příbuzná vydra severoamerická (kanadská), které se v mnoha ohledech podobá.
Přestože jsou vydry stále velmi početné (z globálního hlediska), v Evropě, ale i v Asii došlo k jejich značnému úbytku (viz Ohrožení a ochrana). Již stabilní nebo obnovující se populace můžeme nalézt v Británii, Dánsku, Francii, Německu, na severozápadě Řecka, v Itálii, Portugalsku, Španělsku, Slovensku (zdá se, že již také v Česku) a Švédsku. Množí se též v některých kritických oblastech Nizozemska a Švýcarska, kam byla znovu vysazena. Populace naopak stále klesá v Izraeli nebo Gruzii, přičemž některé další oblasti nejsou prozkoumány.
Výskyt v Česku Můžeme ji pravděpodobně zastihnout kdekoliv na vhodných tocích, ale nejhojněji se vyskytuje na Plzeňsku, Šumavě, jihočeské pánvi na Českomoravské vrchovině, vzácněji pak na Ohři, v severozápadních Čechách nebo na Dyji. V poslední době byl potvrzen rovněž výskyt v Českém Švýcarsku.Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha Další výskyt byl údajně potvrzen na dolním toku Vltavy, v Dole u Libčic. Výskyt vydry byl též potvrzen na řece Dřevnici a jejích přítocích.http://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/vydry-vyjidaji-potoky-rybari-jsou-zoufali-30160428.html Od roku 2016 obývají většinu našeho území, hustoty se však v jednotlivých oblastech liší dle potravní hojnosti.
V 70. letech 20. století přežívalo na území ČR pouze okolo 170 vyder.Gaisler, J., Dungel, J.: Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha, Academia, 2002. s. 104. V roce 2000 odhadem už 700 až 800 vyder. K roku 2010 žilo v Česku pravděpodobně více než 2000 jedinců a počet stále stoupal.www.zoobrno.cz Vydra říční v České republice Od roku 2017 se na českém území vyskytuje již více než 4000 vyder, ale detailní pozorování z let 2011 až 2016 ukazuje na lokální pokles – ve východních Čechách, pravděpodobně způsobený obdobím sucha. Vzhledem k teplým zimám a nedostatku sněhu a ledu bylo sčítání ze strany pracovníků ochrany přírody nedostatečné. Počty ani v Polabí a ve východních Čechách pravděpodobně neklesají, ale spíše stoupají. Vydra jako každý jiný živočich se dokáže přizpůsobit změněným podmínkám. Po jednání na konferenci Vlk a Vydra uskutečněném v Hradci Králové 27. 2. 2020 žije v Česku odhadem 7000–8000 jedinců. Podobná čísla uvádělo Ministerstvo zemědělství na rok 2016 (přesně 8256 jedinců společně s mláďaty), jednalo se však o poměrně nepřesnou analýzu.
Poddruhy Poddruhů se dle různých pramenů rozeznává 10 (Davis, 1978), 7–28 (Larivière a Jennings, 2009Larivière S. Jennings A. P. . 2009. Family Mustelidae (weasels and relatives). S. 564–658 in Handbook of the mammals of the world. Vol. I (D. E. Wilson R. A. Mittermeier, eds.). Lynx Edicions, Barcelona, Španělsko.) nebo 12 (Wozencraft, 2005Wozencraft W. C . 2005. Order Carnivora. S. 532–628 in Mammal species of the world: a taxonomic and geographic reference (D. E. Wilson D. R. Reeder, eds.). 3. vyd. Johns Hopkins University Press, Baltimore, Maryland.; Romanowski et al., 2010Romanowski J. Zając T. Orłowska L. . 2010. Wydra. Ambasador czystych wód. Fundacja Wspierania Inicjatyw Ekologicznych, Krakow, Polsko.), a to na základě toho, kde které vydry žijí. Taxonomie je však stále neujasněná a existence některých z nich bývá zpochybněna. náhled|Vydra říční v zimě
Fyzické vlastnosti náhled|Lebka vydry říční Vydra říční dosahuje celkové délky 90–135 cm (výjimečně až 150 cm), délky těla 55–90 cm, ocasu 25–55 cm a váhy cca 3–15 kg (obzvlášť zdatní jedinci patrně i více než 20 kg). V kohoutku měří 25–30 cm.www.otterspecialistgroup.org Eurasian Otter (Lutra lutra)pdfs.semanticscholar.org Comparative analysis of structural and functional hair coat characteristics, including heat loss regulation, in the Lutrinae (Carnivora: Mustelidae) Pohlaví se od sebe zbarvením neliší a pohlavní dimorfismus je zpravidla nevýrazný, samci jsou pouze o něco málo robustnější (větší a těžší), ale někteří mohou být až o polovinu větší než samice (více viz tabulka). SamecSamiceCelková délka:100–135 cm90–125 cmDélka těla:60–85 cm / 60–90 cm 55–80 cm / 59–70 cmDélka ocasu:40–50 cm / 36–47 cm35–45 cm / 35–42 cmHmotnost:7–12 kg / 5,45–11,4 kg4–8 kg / 3,36–7,6 kg Vydra říční je velká lasicovitá semi-akvatická šelma (jako stanoviště využívá kombinaci vodního a suchozemského prostředí) s protáhlým, štíhlým tělem a malou zploštělou hlavou. Kondylobazální část lebky (mezičelist až týlní výběžky) dospělého samce je průměrně dlouhá 117,4 mm, u dospělé samice 109,6 mm. Zubní vzorec dospělé vydry vypadá následovně: I 3/3, C 1/1, P 4/3, M 1/2, celkem 36 ostrých zubů. Jak vydra roste, s každým rokem se vytváří tenké přírůstkové linie v cementu zubů, díky kterým se může určit stáří zvířete. Krk je nevýrazný. Krátké pětiprsté končetiny má opatřeny tuhou plovací blánou, jež je patrná i na stopách otisknutých v blátě. Přední stopa je dlouhá do 7 cm, zadní až 9 cm. Malé, ale poměrné silné nohy jsou vhodné k plavání a obratnému potápění, měří asi 11–13,5 cm. Ocas je hustě porostlý, svalnatý, relativně pružný a ke konci zúžený. Boltce jsou ukryté v srsti a nosní a ušní otvory vybaveny kožními záhyby, které vydře umožňují je při ponoru zcela uzavřít. Ze všech kunovitých (lasicovitých) šelem je vydra nejlépe přizpůsobená k životu ve vodě. Ačkoli v ní tráví většinu času, není jako jeden z mála živočichů vybavena tukovou vrstvou. Ve srovnání s jinými savci má vydra říční poměrně vysoký metabolický výdej; na souši má klidovou metabolickou rychlost 4,1 w/kg (o 38–48 % vyšší než podobně velcí suchozemští savci), ve vodě pak 6,1 w/kg.
Má krátkou, lesklou, na hřbetní straně kávově hnědou srst, na spodku a kolem tlamy světlejší, která nepropouští vodu. Pod vodou se zdá být její tělo stříbřité, díky vzduchovým bublinám uchycených v srsti. Na jednom centimetru čtverečním kůže jí roste až 50 000 chlupů (možná dokonce až 70 000). Celé tělo je tak pokryto asi 150–200 miliony chlupů, a právě kvůli svému „bohatému“ kožichu je vyhledávaným cílem v oboru kožešnictví. Díky této kožešině dokáže žít i v chladnější vodách, v zimě ji nevadí ani téměř nulové teploty. Navzdory sezónním změnám je složení srsti neustále stejné. Udržuje si průměrnou tělesnou teplotu 38,1 °C, v rozmezí od 35,9 °C do 40,4 °C. Vstoupí-li do studené vody, za celou hodinu se její tělo ochladí o pouhých 2,3 °C.
Chování a životní prostředí náhled|Vydří nora|alt= náhled|Vydra říční při krmení|alt=náhled|220px|alt=|Vydra říční v trávěVydra říční žije po většinu roku samotářským způsobem života, obzvláště samec. Aktivně se shledávají pouze v období námluv. Rodinné skupinky tvoří jedině samice s mláďaty o které se stará sama. Sociální skupiny se zpravidla netvoří, výjimečně snad z nedostatku potravy, kdy se na jenom místě může shromáždit a společně kooperovat vícero jedinců.
Samec je vysoce teritoriální, lovný revír zaujímá až 30 km vodního toku. Velikost teritoria je značně proměnlivá, přičemž záleží na hojnosti potravy, kvalitě vodních toků a samotné rozloze řek. Své teritorium si střeží proti jedincům stejného pohlaví, což nám často umožňuje zaznamenat, že se dvě rozdílná teritoria jedinců různého pohlaví překrývají. Samice je mírnější a její území bývá znatelně menší. Vydra si hranici svého teritoria značí trusem; mastný, sladce páchnoucí, černohnědý a až 10 cm dlouhý exkrement protáhlého tvaru se zbytky rybích šupin nebo kůstek. Pomocí výkalů také s jinými vydrami komunikuje, trus slouží jako jakási vizitka – signalizuje přítomnost (nárokuje si území), pohlaví nebo třeba pohlavní zralost. Mimo toho se dorozumívají taktéž močí, výměšky análních žláz nebo zvuky (obvykle pískáním, vrčením či kňučením). Mladí samci většinou žádné revíry nemají a putují mezi cizími. Vyhýbají se ale těm, kde žijí samice s mláďaty. Během jedné noci urazí vydra i více než 10 km.GIBSON; Chris. Vydra říční (Lutra lutra). 2005. Zvířata Evropy. s. 96
Vyhrabává si poměrně dlouhou noru (jedno teritorium obsahuje asi 15–20 nor) s doupětem v hlinitých březích nebo pod kořeny stromů, přičemž do ní bývá často vchod pod vodní hladinou, čímž se stává nepřístupnějším pro mnoho potenciálních predátorů. Jindy zabere cizí noru, po jezevci, králíkovi nebo lišce. V nepříznivých podmínkách (např. je-li větší mráz) z nory vyleze jen zřídka. Občas se ale při svých potulkách dostává poměrně daleko od vody. Nejvyšší aktivitou srší asi na jaře, nebo na podzim, kdy se toulá po širokém okolí. Nejčilejší je po setmění, tedy za soumraku a v noci, kdy dokáže urazit velkou vzdálenost po souši. Často přitom umírá na silnicích, kde dochází k střetům s motorovými vozidly.http://links.jstor.org/sici?sici=0030-1299%281968%2919%3A1%3C81%3ATOTOLL%3E2.0.CO%3B2-2&size=SMALL&origin=JSTOR-reducePage Sběr uhynulých jedinců na území České republiky dokládá, že nejvíce vyder je nacházeno právě na silnicích; z celkových 503 nalezených jedinců 81 % zahynulo kvůli střetům s auty.