Článek české předložky pojednává o předložkách v češtině. Předložky jsou neohebné slovní druhy, která samy o sobě nejsou větnými členy. Plného významu nabývají pouze ve spojení s podstatnými jmény, přídavnými jmény, zájmeny a číslovkami.
Předložky podle původu Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. během, blízko).
Primární předložky Nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu. Dělí se na: neslabičné – např. z (2. p.), s (7. p.), slabičné – např. po, před, na.
Sekundární předložky Mohou být i jiným slovním druhem než jen předložkou (jel kolem – příslovce, jel kolem domu – předložka). Vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.
Stabilizované deadverbiální – vzniklé z příslovcí, např. skrz transadverbiální – vzniklé z příslovcí, jež byly původně podstatnými jmény, např. doprostřed, dovnitř, navrch… konadverbiální – znějící stejně jako příslovce, např. kromě, mimo, naproti… desubstantivní – vzniklé z podstatných jmen jednočlenné – např. zásluhou Pavla se nám to podařilo. dvojčlenné – v důsledku špatného počasí trojčlenné – se zřetelem k těmto událostem deverbativní – odvozené od sloves, např. předpisy platí počínaje novým školním rokem, nehledě na závažnou situaci jsme tam šli depronominální – od zájmen, např. co do zkušenosti deprepozicionální – spřežky vznikající z primárních předložek, např. vykoukl zpod stolu
Vazby předložek se jmennými pády České předložky se pojí vždy s určitými pády jmen. Nikdy se nepojí s nominativem (1. pádem), který se primárně používá k vyjádření podmětu. Výjimku tvoří předložky cizího původu (kontra, versus atd.). Žádné předložky se též nepojí s vokativem (5. pádem), který se používá k oslovování. Naopak lokál (6. pád) se na rozdíl od ostatních pádů používá vždy ve spojení s předložkou. Některé předložky se pojí s více pády, přičemž se různými pády vyjadřují různé významy – typicky např. rozlišení místa a směru (na stole x na stůl).
Genitiv (2. pád) od – odstup od něj z – kouř z komínu s – s policeInternetová jazyková příručkaJazykový koutek Předložka S a Z ve 2. pádu, Český rozhlas Plzeň, 24. listopadu 2010 do – do bytu, čekat do tří bez – bez dcerky neodejdu krom(ě) – kromě něj tam byla i ona místo – místo tebe hrál náhradník podle – podle normy podél/kolem – šel kolem stolu okolo – tráva okolo studny u – u stolu vedle – na té fotce stojí Lucie vedle Moniky během – během prázdnin pomocí – pomocí klacku ho dostali z bažiny stran – domluvit se stran ceny prostřednictvím – informovat prostřednictvím televizního zpravodajství za – bylo to za války vinou – vinou požáru jsme přišli o všechno
Dativ (3. pád) k – jdu k tobě (na)proti – být proti návrhu, je to naproti lékárně oproti – oproti teoriím věřím faktům kvůli – udělej to kvůli mně díky – díky němu máme své peníze zpět vůči – vůči němu to není zdvořilé navzdory – udělal to navzdory rodičům
Akuzativ (4. pád) pro – udělal to pro mne za – kandidoval za demokraty, 1 porce za 5 korun před – vynes to před dům mimo – všichni mimo tebe, mimo terč, mimo provoz na – dej to na stůl pod(e) – hodit pod stůl nad(e) – pověsit nade dveře mezi – umístit mezi okna skrz(e) – projít skrze zeď přes – muž přes palubu! o – zvýšit o 1 stupeň, zápas o 3. místo po – být po kolena ve vodě v – věřit v Boha
Lokál (6. pád) o – mluvit o tom na – ležet na stole v – ruka v rukávu po – po obědě, jdu po schodech při – při obřadu, stůj při mně
Instrumentál (7. pád) s – s tebou za – stát za rohem, kdo za tím je? před – přímo před tebou, před mnoha lety, uniknout před pronásledovateli, varovat před ním pod – ležet pod postelí nad – viset nad pohovkou mezi – nacházet se mezi póly
Vokalizace předložek Z důvodu snadnější výslovnosti se někdy předložky vokalizují, tj. za předložku se vkládá samohláska -e (případně -u). Přítomnost či nepřítomnost vokalizace je poměrně složitý a málo pravidelný jev, který ovlivňuje řada jazykových i mimojazykových faktorů – např. hlásková skladba, ustálenost spojení, pád slova, ale i věk, vzdělání či lokalita mluvčího.
Vokalizace předložek má následující funkce: snadnější výslovnost celku lepší srozumitelnost zdůraznění
Na základě toho lze vysledovat určitá pravidla, či spíše tendence, které se ve vokalizaci projevují: neslabičné předložky se vokalizují častěji než slabičné – přes zahradu, ale se zahradou. Vokalizace se týká pouze předložek vlastních. čím méně je slovo obvyklé (a může tedy snadněji dojít k nedorozumění), tím častěji dochází k vokalizaci předložky v ustálených spojení se obvykle ustálí i vokalizace či nevokalizace předložky – srv. ustálené spojení ve prospěch a neustálené spojení v prospěchu k vokalizaci častěji dochází na začátku věty a v rématu čím delší souhlásková skupina stojí na začátku slova, tím častěji dochází k vokalizaci pokud slovo začíná samohláskou, k vokalizaci nedochází – z očí, přes úval pokud na začátku slova stojí souhláska, která je shodná s poslední hláskou předložky, nebo s ní tvoří znělostní pár: u neslabičných předložek dochází k vokalizaci vždy – se sedmou, ze sadů, ke gekonovi, ve váze. Jedinou výjimkou je spojení s sebou (které se ovšem vyslovuje bez předložky). Přitom pokud slovo začíná na š-, ž- a částečně i ř-, předložky s a z projevují rovněž tendenci k vokalizaci (jako kdyby slovo začínalo hláskou znělostního páru) – se šunkou, se životem, utržený ze řetězu. To platí zejména v případech, kdy by nevokalizovaná podoba z důvodu asimilace znělosti znejasňovala význam spojení – z šesti zní stejně jako s šesti. u slabičných k vokalizaci obvykle nedochází – od doktora, přes sad; vokalizace se může objevovat u složitějších souhláskových skupin – bez zvuku i beze zvuku, pod dvorem i pode dvorem. pokud na začátku slova stojí souhlásková skupina o třech a více souhláskách (přičemž první z nich není shodná s poslední hláskou předložky, ani s ní netvoří znělostní pár): neslabičné předložky se obvykle vokalizují. To platí zejména tehdy, pokud součástí souhláskové skupiny není slabikotvorné -r- či -l- – ve stromě, ale v zrcadle, ke skřetům, ale k vlkům slabičné předložky se obvykle nevokalizují – přes prsa, před pstruhem. pokud slovo začíná souhláskovou skupinou o dvou souhláskách, je vokalizace značně rozkolísaná, často lze užít obě varianty. K vokalizaci dochází u neslabičných i slabičných předložek pravidelně před zájmeny všechen a já – přese všechno, pode mnou. Obvyklá je vokalizace také v případě, že druhá hláska souhláskové skupiny je shodná se zakončením předložky – ve dveřích, ke skoku. Ostatní případy jsou nepravidelné – k studentům i ke studentům, v tváři i ve tváři, v třetí i ve třetí, z hrachu, ale ze hry, před dvojicí, ale přede dveřmi, bez starostí, ale beze studu.
Forma vokalizace Vokalizace se realizuje pomocí hlásky -e. Jedinou výjimkou je předložka k, která se může objevovat také v podobě ku, a sice v následujících případech:Internetová jazyková příručka pokud vyjadřuje poměr – pět ku jedné u některých slov, začínajících na p – blížil se ku Praze, bude mi to ku prospěchu v některých dalších ustálených spojeních – sportem ku zdraví
Spojení předložek se zájmeny Některá osobní zájmena mají v některých pádech více tvarů; po předložkách je možné používat pouze některé z nich. Po předložkách se nepoužívají tvary osobních zájmen začínající j- (ji, jí, jeho, jehož, apod.) ani krátké tvary zájmen (mě, mi, tě, ti, se, si).
Kombinaci některých zájmen a předložek lze vyjádřit jedním slovem: na něj → naň, za něj → zaň, o něj → oň, pro něj → proň, o co → oč, za co → zač, na co → nač; tato spojení jsou knižní.
Typografické neoddělování Jedním z typografických pravidel v češtině je neponechávání neslabičných (jednoznakových) předložek na konci řádku, ale jejich spojení s následujícím slovem nezlomitelnou mezerou.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Seznam latinských gramatických pojmů
Předložky