Přízvuk ve starořečtině se u různých slov lišil, ale byl dán pravidly. Jedním z pravidel bylo, že přízvuk může být pouze na jedné ze tří posledních slabik.
Byly možné následující přízvuky:
ostrý – acutus – ά 1. slabika od konce – oxytonon (γίψ) 2. slabika od konce – paroxytonon (λόγος) 3. slabika od konce – proparoxytonon ( ̉άνθρωπος) průtažný – circumflex – α̃ 1. slabika od konce – perispomenon (μυ̃ς, ευ̃̉) 2. slabika od konce – properispomenon (μου̃σα) těžký – gravis – ὰ – pouze nad původním oxytononem v proudu řeči = barytonon: Γὶψ καὶ καμηλος
Kategorie:Starořečtina