Bitva u Gettysburgu se odehrála ve dnech 1.–3. července 1863 v okolí pensylvánského města Gettysburg. Početně silnější Potomacká armáda Unie (Severu) v čele s generálmajorem Georgem Meadem zde porazila Armádu severní Virginie náležející k ozbrojeným silám Konfederace (Jihu) vedenou generálem Robertem Edwardem Lee. Události u Gettysburgu měly rozhodující vliv na vývoj Americké občanské války a bitva je dodnes největším ozbrojeným střetnutím svedeným na severoamerickém kontinentu.
Bylo v ní vystřeleno něco kolem 55 000 dělových nábojů a utkalo se zde 6 % Američanů z 29 států ve věku, kdy byli schopni vojenské služby.Swoboda, s. 8. Ačkoli armáda Konfederace před střetnutím mohla do pole postavit zhruba o dvacet tisíc mužů méně než nepřítel, nebyl výsledek boje jednoznačný, neboť Jižané v průběhu války dokázali Seveřany opakovaně porážet i při výrazném oslabení. Avšak díky těmto vítězstvím vzrostlo sebevědomí generála Leea natolik, že se při plánování taktických operací druhého a třetího dne bitvy dopustil stejných chyb, jakých se při předchozích bojích s ním opakovaně dopouštěl protivník.
Ačkoli se velitel Armády severní Virginie rozhodl soustředit své divize na křižovatce cest u Gettysburgu již v dřívějších dnech, došlo k rozhodujícímu střetnutí americké občanské války u tohoto města téměř náhodou, neboť první Jižané se do boje s protivníkem dostali díky prozaickému důvodu, jímž byla možnost opatřit si z místního skladiště nové boty. Do první šarvátky Hethových a Bufordových jednotek se postupně zapojily Hillův III. a Ewellův II. sbor, proti nimž se postavil Reynoldsův I. a Howardův XI. sbor. Ačkoli příslušníci konfederační armády za oboustranně vysokých ztrát přinutili protivníka k ústupu, nedůrazný postup vojáků generála Ewella umožnil dočasnému veliteli federálních jednotek generálovi Howardovi soustředit zbylé vojáky a zaujmout obranu na svazích Culp‘s Hillu, Cemetery Hillu a na hřebenu Cemetery Ridge (formace bývá připodobňovaná k háčku na ryby). Druhého dne bojů se generálnímu štábu severovirginské armády podařilo přeskupit síly k útoku teprve v pozdních odpoledních hodinách, což dopomohlo vrchnímu veliteli Potomacké armády generálu Meadovi zkonsolidovat postavení po celé délce linie. I díky této okolnosti selhal úder vojáků Konfederace vedený podle schématu postupných útoků na úseku podél emmitsburské cesty, stejně jako demonstrační akce II. sboru v oblasti Cemetery Hill – Culp's Hill.
Třetího dne bitvy se generál Lee pokusil soustředěným útokem prorazit střed protivníkova postavení. Po rozsáhlé dělostřelecké přípravě bylo do této operace, která do historie vešla pod názvem Pickettův útok, vrženo na 11 500 mužů. Při přechodu zhruba míli širokého údolí mezi Seminary Ridge a Cemetery Ridge v prudké dělostřelecké palbě utrpěly nasazené konfederační brigády vysoké ztráty, přesto se zbytkům těchto jednotek podařilo svůj úkol splnit a federální linií prorazit. Avšak záložní protivníkovy pluky je po boji vedeném na bodáky z dobytých pozic vytlačily a přinutily ustoupit. K Seminary Ridge, kde si zřídil hlavní stan generál Lee, se ve zmatku vrátila necelá polovina nasazených vojáků. Za katastrofu, jež probíhala před jeho očima, převzal vrchní velitel Armády severní Virginie plnou zodpovědnost. Vzápětí začal velitel I. sboru generál Longstreet organizovat obranu proti případnému protiútoku, k tomu se však generál Meade neodhodlal. 4. července, za značně nepříznivého počasí, tedy jižanská armáda zahájila ústup k rozvodněnému Potomacu.
To, že se jedna ze stran dopustí závažné chyby, bylo ve stávající atmosféře velmi pravděpodobné, neboť velitelé obou armád byli pod velkým tlakem. Zejména generál Meade, který byl do své funkce jmenován jen několik dní před bitvou. Díky telegrafu a sílícímu vlivu žurnalismu byla o každém kroku armád ihned informovaná široká veřejnost a stejně tak oba prezidenti. Na severu vládlo po řadě porážek Potomacké armády v politickém i civilním životě značné napětí a podobně tomu bylo i na mezinárodní scéně, neboť vše nasvědčovalo tomu, že další vítězství Konfederace by mohlo znamenat uznání její nezávislosti a konec války.
Později byl na místě bitvy vybudován vojenský hřbitov, při jehož otevření prezident Lincoln pronesl slavný Gettysburský projev.
Od Rappahannocku do Pensylvánie vlevo|náhled|Mapa 01.Pensylvánská kampaň roku 1863 Ve druhém roce americké občanské války velení Potomacké armády v čele s generálmajorem Burnsidem naplánovalo tažení, jehož primárním cílem bylo prorazit si cestu k hlavnímu městu konfederace Richmondu. V rámci této operace překročili vojáci Unie 10. prosince 1862 řeku Rappahannock a o den později zaútočili proti pevným pozicím Armády severní Virginie u města Fredericksburg. Při bitvě však utrpěli těžkou porážku, která generála Burnsida přinutila stáhnou se zpět za říční koryto.Hutečka, s. 306–307. Po této konfrontaci si obě armády zřídily opevněné tábory, ve kterých proti sobě zůstaly stát po celou zimu 1862–1863. Jedinou větší činnost v tomto období iniciovaly opět jednotky Unie, které se pokusily obejít horní tok Rappahannocku, nicméně bláto, ve které se proměnily cesty, je přinutilo vrátit se zpět do výchozích pozic.Hutečka, s. 317–318. Další akci naplánoval nový velitel Potomacké armády generál Hooker na 30. dubna. Armáda Unie opět přešla vodní tok a 1. května vyrazili vojáci listnatou krajinou zvanou Divočina k západní straně Fredericksburgu, aby vpadli Jižanům do zad. Postup jednotek se však federálním velitelům nepodařilo patřičně utajit, v důsledku čehož Potomacká armáda utrpěla porážku u Chancellorsville.Hutečka, s. 323–325.
Také generální štáb Armády severní Virginie v čele s generálem Leem na jaře 1863 zvažoval další strategii pro vývoj války. Jelikož se na území Virginie nacházelo hlavní město Konfederace a její důležitá hospodářská centra, bylo v zájmu Jižanů vést ofenzivní způsob boje, a to pokud možno na území severních států.Swoboda, s. 48. Nejenže by tím uspokojili jedno ze základních pravidel války, že armádu živí nepřítel, čímž by zároveň podobného osudu ušetřili Virginii, ale navíc by tím i hospodářsky oslabili Unii. V důsledku těchto operací navíc nebylo vyloučeno, že tísněná Potomacká armáda bude posílena jednotkami ze západu, čímž by mohl povolit tlak na Vicksburg, jehož obléhání zahájily jednotky Unie v červnu předchozího roku. Jako vhodné místo pro invazi byla zvolena Pensylvánie, přičemž místem, jehož ztráta by pro Seveřany znamenala velmi citelnou újmu, se jevil železniční uzel v Harrisburgu. Ovládnutím tohoto bodu by si navíc generál Lee stále nechával otevřenou cestu k pochodu na metropoli Unie Washington. Po vnitřní reorganizaci se dala konfederační armáda do pohybu 4. června 1863. Velitel Potomacké armády v tomto pohybu spatřil svou příležitost, neboť pochopil, že mu nepřítel nabídl volný postup na Richmond, tato strategie se však křížila se záměrem prezidenta Lincolna, který za prioritu považoval absolutní zničení jižanské armády. Hooker byl proto nucen ustupovat zpět na území Severu, přičemž se snažil Potomackou armádu udržovat mezi protivníkem a Washingtonem. To bylo zcela v souladu s Leeovým záměrem, podle něj měli Seveřané přejít řeku Potomac a pokusit se blokovat mu cestu na Baltimore a Filadelfii. Doufal, že unaveným kolonám roztaženým rychlými pochody zastoupí cestu, udeří na jejich čelo dřív než se stačí celá federální armáda soustředit a rozdrtí přicházející sbory jeden za druhým.Swoboda, s. 75. Skutečnost byla ovšem taková, že již 27. června byla celá seveřanská armáda za řekou Potomac. Téhož dne také podal demisi její velitel generál Hooker, který byl již dne následujícího nahrazen velitelem V. sboru generálem Georgem Meadem. Jeho záměrem bylo shromáždit armádu a obezřetně postupovat kupředu tak, aby přinutil Jižany zaútočit na něj v místě, které bude nejpříhodnější pro jeho vojáky.Swoboda, s. 78. 28. června se velitel I. sboru Armády severní Virginie generálporučík James Longstreet dozvěděl o pravém stavu věcí a ihned o této skutečnosti informoval generála Leea. Tomu bylo zřejmé, že to on sám musí v rychlosti soustředit roztažené síly a jediným takovým vhodným místem bylo městečko s křižovatkou deseti cest nesoucí jméno Gettysburg.
Bojiště vpravo|náhled|Mapa bojiště Důvodů, proč se rozhodl generál Lee shromáždit svou armádu právě v okolí Gettysburgu, bylo hned několik. Mezi první z nich patřil fakt, že město stálo na křižovatce cest vedoucích do všech světových stran – silnice carlislelská, yorská, hannoverská, taneytownská, emmitsburská ad.Opatrný, s. 177. Po těchto cestách se mohly snadno přisunout rozptýlené jednotky obou stran. Vedla sem také železniční trať, ale ta zde končila a dál na severozápad pokračovala jen jako zásek čekající na položení kolejí.Hutečka, s. 338. Okolí městečka skýtalo vhodný terén pro rozličné manévry a bylo tak dokonalým prostorem pro svedení bitvy. Nad Gettysburgem se tyčí hned několik terénních vyvýšenin jako Seminary Ridge (Seminární hřbet) a proti němu stojící Cemetery Ridge (Hřbitovní návrší). Mezi oběma se rozprostírá míli široké údolí.Swoboda, s. 93. Cemetery Ridge dál přechází v pahorek Cemetery Hill (Hřbitovní vrch, korunovaný zdí a masivní zděnou branou gettysburského hřbitova) a návrší Culp’s Hill (Culpův kopec). Na jihu stojí dva další pahorky – Little Round Top (Malý okrouhlý štít) a Round Top (Okrouhlý štít). Na jejich úpatí se rozprostíraly bažinaté úseky z rozlévajících se potoků, které bránily přesunům děl a povozů. Mezi samotným Gettysburgem a Seminary Ridge tekl Plum Run (Švestkový potok), který ústil do Rock Creeku. Na svazích kopců rostly husté dubové lesy a plochy kolem městečka byly osázeny obilnými poli. V údolích i na návrších kolem jižní emmitsburské cesty byly roztroušeny stavby farem, sady a louky.
Armády
Armáda severní Virginie Virginská armáda se po reorganizaci u Fredericksburgu skládala ze tří sborů a divize jezdectva. Její vrchní velitel Robert E. Lee měl k dispozici 75 000 mužů, nicméně bitvy se jich účastnilo méně.Smith, s. 29. I. sboru o síle 21 031 vojáků velel generálporučík Longstreet, který byl Leeovým oblíbencem.Smith, s. 21. Projevoval se jako rozvážný a opatrný velitel, jenž upřednostňoval defenzivní způsob boje. Jeho třem divizím veleli generálové McLaws, Pickett a Hood a jeho dělostřelectvo tvořily Alexandrův prapor a Washingtonův dělostřelecký prapor. Třem divizím II. sboru generálporučíka Richarda S. Ewella o velikosti 20 866 mužů veleli generálové Early, Johnson a Rodes. Dělostřeleckou zálohu zastávaly 1. virginský dělostřelecký prapor a Nelsonův prapor.Smith, s. 30. III. sbor řídil generálporučík Ambrose P. Hill, jenž byl nepříliš nápaditým profesionálem a u Gettysburgu byl nemocen. Právě tato indispozice mohla stát za jeho neschopností dostát Leeovým rozkazům.Smith, s. 22. Jeho divize vedli do bitvy generálové Anderson, Heth a Pender a dělostřeleckou zálohu tvořily McIntoschův prapor a Pegramův prapor.Smith, s. 30–31. Velení jízdní divize o velikosti 6428 jezdců náleželo generálmajorovi J. E. B. Stuartovi. Ten na bojiště dorazil teprve v odpoledních hodinách druhého dne bitvy, neboť se svými muži podnikl jízdu do protivníkova týlu v okolí Washingtonu.Hutečka, s. 337.