Ladislav Stroupežnický (6. ledna 1850 CerhoniceMatriční záznam o narození a křtu – 11. srpna 1892 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z11, s. 58) byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla.
Biografie
Mládí Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. náhled|Hrob Ladislava Stroupežnického na Olšanských hřbitovech v Praze Během dospívání se seznámil s bratry Janem a Mikolášem Alšovými. Vztah s Janem byl více než přátelský, avšak netrval dlouho, protože Jan neunesl tíhu Ladislavovy žárlivosti a na Velký pátek roku 1867 se zastřelil.Český rozhlas, Toulky českou minulostí. 904. schůzka: Furiant Tři měsíce nato v noci při číhané omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou.Jaroslav Kvapil, O čem vím. sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha 1932, s.81 I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej.
Působení v Praze Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer.Anna Lauermannová-Mikschová: Lidé minulých dob, kniha lidských a básnických osudů. ELK Praha 1940, s. 107. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků.
Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou (1855–1909). Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271.[ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=570&folium=1/ Pobytová přihláška z ledna 1893] Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění tyfem. Manželství bylo bezdětné, jméno Ladislav dostal po svém křestním kmotrovi synovec, syn Ladislavova bratra Ignáce (1851-1890), stavitele a důchodního na panství Černínů.[ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=570&folium=8/ Pobytová přihláška]
Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ve stejném hrobě je pohřbena i jeho manželka.
Stroupežnický a film V roce 1937 režiséři Vladislav Vančura a Václav Kubásek zfilmovali hru Naši furianti.
O jeho mládí natočil režisér Ondřej Hudeček v roce 2015 krátký film Furiant.
Citát
Dílo, výběr
Drama Černé duše – z dějin rodu Smiřických Naši furianti – odehrává se ve vesnici Honice (inspirováno autorovým rodištěm), kde se o funkci ponocného ucházejí dva kandidáti: Fiala a Bláha. Hra se zabývá sociálními problémy české vesnice – tj. hloupý sedlák a chytří chudí. Noviny a karty Paní mincmistrová – hlavní hrdina Mikuláš Dačický, odehrává se v Kutné Hoře (podle této hry vznikl film Cech panen kutnohorských) Sirotčí peníze Velký sen Zvíkovský rarášek – příběh záletníka Mikuláše Dačického z Heslova, později zhudebněno Vítězslavem Novákem ve stejnojmennou operu Zkažená krev – divadelní hra Na Valdštejnské šachtě Václav Hrobčický z Hrobčic V panském čeledníku Vojtěch Žák, výtečník Christoforo Colombo (o Kryštofu Kolumbovi) Král Třtina – tragédie
Próza Stroupežnický psal v raném období poezii, krátké prózy, romány a humoresky. Byl oblíbený jako humorista, autor často jízlivých povídekJaroslav Kvapil, O čem vím. sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha 1932, s. 79-82 se ostatními literárními útvary příliš neproslavil. Z mé cesty do Italie Lidé směšní a ubozí Rozmarné historky První pražský velkoobchod s pavouky Z Prahy a z venkova
Poezie Na stepi – epická báseň Rabiho perla – epická báseň Den soudu – epická báseň
Odkazy
Reference
Literatura BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 220 GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 132–141 ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 26
Související články Seznam českých spisovatelů Česká literatura v letech 1815–1918 Divadlo
Externí odkazy
Ladislav Stroupežnický v souborném katalogu Akademie věd ČR
Úplný text hry Naši furianti Vybraná díla Ladislava Stroupežnického volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze Lidový jazyk v Stroupežnického „Našich furiantech“
Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští dramaturgové Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští humoristé Kategorie:Dramaturgové Národního divadla Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Narození v roce 1850 Kategorie:Narození 6. ledna Kategorie:Narození v Cerhonicích Kategorie:Úmrtí v roce 1892 Kategorie:Úmrtí 11. srpna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Zemřelí na infekční onemocnění Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži