Burundi, plným názvem Burundská republika, je stát ve střední Africe. Burundi hraničí na severu s Rwandou, na západě s Demokratickou republikou Kongo a na východě a jihu s Tanzanií. Jihozápadní hranice státu je tvořena jezerem Tanganika. Hlavním městem Burundi je Gitega, země je administrativně rozčleněna na 17 provincií. Ekonomickým centrem je bývalé hlavní město Bujumbura.
Dějiny Předkoloniální období 14. století: Příchod pasteveckého kmene Hutu a jejich usazení v oblasti. Pygmejové (předchůdci dnešního etnika Batwa) žili na území dnešního Burundi pravděpodobně již před Hutuy. Kulturně i jazykově si Hutuové Pygmeje podmanili. 15.–19. století: Příchod pasteveckých Tutsiů; nastolení feudálního zřízení a systému kast založeného na vlastnictví dobytka. Politická dominance Hutuů. Feudální společnost byla řízena králem, mwami. Politické a sociální struktury nebyly tak pevné jako v sousední Rwandě. Král nedisponoval absolutní mocí a rozličné královské klany, ganwa, se snažily převzít moc do svých rukou. Ve srovnání s Rwandou docházelo v Burundi také k častějším sňatkům mezi Hutuy a Tutsii, a Hutuové se zde všeobecně těšili větší hospodářské nezávislosti. Svým přístupem k jezeru Tanganika a blízkostí k významné obchodní stezce spojující střední Afriku se Zanzibarem byla výhodná poloha Burundi ještě více zdůrazněna. 1858: Britští cestovatelé John Hanning Speke a Richard Francis Burton navštívili Burundi.
Kolonizace
1880–1890: Kolonizace Burundi Německem (pod tehdejším názvem „Urundi“), následovalo přičlenění k Německé východní Africe (1890–1919) společně se Rwandou („Ruanda“). První světová válka: Ovládnutí obou zemí belgickými vojsky, s pomocí Britů, a ustavení společného území „Ruanda-Urundi“. Hlavním městem se stala Usumbura (dnešní Bujumbura) se strategickou polohou na břehu jezera Tanganika. 1923: Království Ruanda-Urundi se stalo mandátním územím Společnosti národů (po 2. světové válce OSN) pod správou Belgie. 1925: Belgičané zavedli režim nepřímé vlády zvýhodňující aristokratické Tutsie. Rozštěpení mezi oběma etnickými skupinami bylo institucionalizováno a etnický původ se stával jedním z kritérií identifikace v administrativních záležitostech. 1959: Příliv tutsijských uprchlíků ze sousední Rwandy v reakci na tamější krvavé masakry.
Nezávislost 1. červenec 1962: Burundi získalo nezávislost. Země se stala konstituční monarchií v čele s králem Mwami Mwambutsou IV. Říjen 1961: Vražda dědice trůnu, prince Louise Rwagasore, který zastával účast všech skupin ve vládě. Princ Rwagasore byl zavražděn nedlouho po premiérovi Pierre N’Gendandunwe (Hutu); tyto události předznamenaly počátek politické nestability v zemi, která vyústila v řadu státních převratů vedených militantními Tutsii, povstání Hutuů a následné rozsáhlé masakry obyvatel (1965, 1972, 1988 a 1992). 1966: Mwambutsa vystřídán na trůnu svým synem Ntaré V., který byl ve stejném roce sesazen vojenským převratem vedeným Michelem Micombero, též tutsijského původu. 1972: Vražda krále Ntaré V. následována masakry, při kterých zahynulo na 200 000 obyvatel. Masakry byly zahájeny na jihu země v provincii Bururi (vraždy tisíců Tutsiů), v následných protiútocích byli cílení zejména vzdělaní Hutuové, jejich oběti byly počítány na desetitisíce. 1976: Převzetí moci v krvavém převratu Jean-Baptiste Bagazou. Přestože Bagaza vládl vojenským režimem dominovaným Tutsii, přispěl zemi prosazením pozemkové reformy, reformou volebního systému a národním usmířením. 1981: Vyhlášení nové ústavy zajišťující vládu jedné strany. 1984: J.-B. Bagaza zvolen prezidentem, jakožto jediný kandidát. Následně po svém zvolení Bagaza započal éru potlačování náboženských aktivit a zatýkání členů politické opozice. 1987: Bagaza svržen majorem Pierrem Buyoyou. Buyoya posléze rozpustil opoziční politické strany, zrušil platnost ústavy z roku 1981 a zřídil vlastní vládnoucí stranu Military Committee for National Salvation (CSMN). Během následujícího roku se Burundi stalo svědkem rostoucího napětí mezi vládnoucími Tutsii a většinovými Hutuy, které vyústilo v krvavé střety mezi armádou, hutuskou opozicí a tutsijskými radikály. Během tohoto období přišlo o život až 150 tisíc lidí a desítky tisíc dalších uprchli z Burundi do sousedních zemí. Buyoya sestavil výbor pověřený vyšetřováním příčin nepokojů a vypracoval chartu pro demokratickou reformu. Srpen 1988: Masakry několik stovek Tutsiů na severu země (provincie Marangara a Ntega), které byly tvrdě opětovány – výsledkem bylo 20 000 obětí z řady Hutuů. 1991: Buyoya schválil novou ústavu zajišťující mnohostrannou a neetnickou vládu a parlament.
Občanská válka (1993–2005) náhled|Náměstí svobody a památník ve městě Bujumbura. 1993: Melchior Ndadaye zvolen prvním burundským prezidentem hutuského původu (strana FRODEBU). Ještě téhož roku byl Ndadaye zavražděn frakcemi Tutsii ovládané armády. Země je zchvácena občanskou válkou. 1994: FRODEBU se znovu dostala k moci, v lednu roku 1994 byl prezidentem zvolen Cyprien Ntaryamira. Bezpečnostní situace se nicméně nadále zhoršovala. V dubnu 1994 byl prezident Ntaryamira sestřelen v letadle společně se svým rwandským protějškem, prezidentem Juvénalem Habyarimanou. Tato událost předznamenala počátek genocidy menšinových Tutsiů v sousední Rwandě zatímco v Burundi Ntaryamirova smrt vedla k vyhrocení násilí a nepokojů, které ovšem nevedly k hromadným masakrům jako v případě Rwandy. 8. dubna 1994 byl na čtyřleté období jmenován prezidentem Sylvestre Ntibantunganya, nicméně bezpečnostní situace v zemi se nadále zhoršovala, dále umocněna přílivem rwandských uprchlíků a aktivitami ozbrojených skupin Hutů a Tutsiů. 1996: Vláda svržena v povstání vedeným bývalým prezidentem P. Buyoyou. Občanská válka pokračovala i nadále přes úsilí mezinárodního společenství o mírový proces. 1998: Buyoya oficiálně jmenován prezidentem. Schválena přechodná ústava. 1999: Vyjednávání znepřátelených stran pod patronátem bývalého prezidenta Tanzanie Julia Nyerereho. 2000: Dohoda podepsána mezi vládou a třemi tutsijskými skupinami, dvě hlavní hutuské skupiny se k dohodě nepřipojily. Říjen 2001: Ustavena společná vláda (přechodná) Hutů a Tutsiů jako výsledek mírových vyjednávání vedených pod patronátem Nelsona Mandely. Hlavní rebelská skupina však příměří odmítla a boje opět získávaly na síle. Prosinec 2001: Na 500 hutuských rebelů zabito příslušníky burundské armády v okolí Bujumbury. Leden 2002: Jean Minani, představitel nejvýznamnější hutuské strany Frodebu, zvolen prezidentem přechodného národního shromáždění. Červenec 2002: Obnovení bojů oddálilo plánované mírové pohovory. Podle armády bylo zabito na 200 hutuských povstalců. Prosinec 2002: Vláda podepsala příměří s rebely z FDD v rámci mírových jednání v Tanzanii. O měsíc později však opět propukly boje. Duben 2003: Domitien Ndayizeye (Hutu) zvolen prezidentem. Červenec 2003: Na 300 rebelů a 15 vládních vojáků zabito při útocích v Bujumbuře. Tisíce lidí opustily domovy. Listopad 2003: Prezident Ndayizeye a představitel FDD Pierre Nkurunziza podepsali dohodu o ukončení občanské války na summitu vedoucích afrických představitelů v Tanzanii. 2004: Ustavena nová národní armáda. Nkurunziza byl spolu s několika dalšími představiteli FDD jmenován do ministerské funkce. Menší hutuská rebelská skupina, Forces for National Liberation (FNL), zůstala aktivní. Červen 2004: Mírové síly OSN převzaly dohled nad průběhem mírového procesu od vojsk Africké Unie. Srpen 2004: Hutuští rebelové zavraždili na 160 konžských Tutsiů v uprchlickém táboře nedaleko hranice s DR Kongo. Rebelská skupina FNL přiznala zodpovědnost za masakr. Prosinec 2004: Vláda a OSN zahájily proces demobilizace a odzbrojování. Leden 2005: Prezident podepsal zákon týkající se utvoření nové národní armády, která má být nadále složena z vládních sil a rebelských skupin, s výjimkou FNL. Srpen 2005: Pierre Nkurunziza, Hutu ze strany FDD, zvítězil v prezidentských volbách. FDD zvítězila v parlamentních volbách v červnu téhož roku. 8. červen 2020: Pierre Nkurunziza zemřel na infarkt.
Období po občanské válce náhled|Pohled na hlavní město Bujumbura v roce 2006. Duben 2006: Odvolán zákaz nočního vycházení uvalený na počátku 70. let. Září 2006: Podepsání mírové dohody mezi vládou a poslední rebelskou skupinou FNL v Tanzanii. Prosinec 2006: Konec mandátu mírových sil OSN (ONUB), které vystřídal od ledna 2007 integrovaný úřad OSN (BINUB). Červenec 2007: Vedoucí představitelé FNL poněkolikáté opustili speciální monitorovací výbor, což vyvolalo obavy z obnovení násilí. Září 2007: V boji znepřátelených frakcí FNL v Bujumbuře bylo zabito 20 bojovníků. Rabování na SZ země. Listopad 2007: Odstoupení dosavadního premiéra Martina Nduwimany z funkce. Jmenování Dr. Yvese Sahinguvu novým premiérem. Prosinec 2007: Francouzská humanitární organizace ACF se stáhla ze země po zavraždění jedné ze svých pracovnic. Únor 2008: Vládnoucí strana CNDD-FDD ztratila většinu v parlamentu, jenž se stal neakceschopným, což vedlo ke zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Opozičním poslancům bylo vyhrožováno. Poslali tedy dopis generálnímu tajemníkovi OSN, ve kterém ho žádali o politickou a bezpečnostní ochranu. Prosinec 2018: Novým hlavním městem se stala GitegaBurundi names Gitega as new capital ležící v centru země.
Státní symboly Vlajka
Burundská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5, který je úhlopříčným křížem rozdělen na čtyři pole (trojúhelníky) – žerďový a vlající zelené, horní a dolní červené. Uprostřed je bílé, kruhové pole se třemi červenými, zeleně lemovanými, šesticípými hvězdami (1+2).Burundská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 79, březen 2021
Znak
Burundský státní znak je v ústavě (velmi stručně) popsán jako štít se lví hlavou a třemi kopími, vše obklopeno národním mottem ve francouzštině – Unité, Progrès, Justice (). Podoba znaku není zřejmě stanovena, a proto existovalo v průběhu let několik, mírně se lišících variant.
Hymna
Burundská hymna je píseň Burundi Bwacu (). Text hymny byl napsán skupinou vedenou katolickým knězem Jeanem-Baptistou Ntahokajou, hudbu složil Marc Barengayabo.
Geografie náhled|Mapa Burundi Burundi je vnitrozemský stát s tropickým podnebím se dvěma výraznými obdobími dešťů. Území Burundi se rozkládá v nadmořské výšce výšce mezi 800 m a 2000 m, přičemž nejvyšší hora Heha dosahuje 2670 metrů. Díky této vysoké nadmořské výšce je zde relativně příznivé klima a to i přesto, že Burundi leží kousek od rovníku. Jsou zde tak příznivé podmínky pro zemědělství, což sebou ovšem nese masivní kácení lesů.
Země leží při severovýchodním břehu jezera Tanganika. Do jezera Tanganika se vlévá řeka Rusizi, která tvoří zároveň hranici mezi Burundi a Demokratickou republikou Kongo. Na území Burundi pramení také řeka Kagera, jež je zároveň považována za pramen Bílého Nilu. V zemi se nacházejí 3 národní parky (Národní park Kibira, Národní park Ruvubu a Národní park Rusizi) a 5 přírodních rezervací.
Politika náhled|Prezident Burundi Évariste Ndayishimiye (od roku 2020) Burundi je prezidentská republika. Hlavou státu a jeho výkonnou složkou je prezident. Prezident je volen přímo voliči na pětileté funkční období, přičemž může být zvolen max. dvakrát za sebou (podle ústavy z roku 2005 mohl být první prezident po skončení občanské války z let 1993–2005 zvolen parlamentem a to min. ⅔ hlasů). Prezident dále jmenuje ministry a svého viceprezidenta, kterého ovšem musí schválit parlament.
Parlament je dvoukomorový a skládá se z Národního shromáždění a Senátu. Národní shromáždění má min. 100 členů, z nichž 60 % je vyhrazeno pro Huty a 40 % pro Tutsije. Členové parlamentu jsou voleni přímou volbou na 5 let. Senát má 54 členů (17 Hutuů a 17 Tutsiů, vždy 2 z jedné provincie, zbývající místa jsou rezervována pro zástupce dalších etnických menšin a také bývalé prezidenty). Členové senátu jsou voleni nepřímo na pětileté funkční období. V obou komorách parlamentu obsazují 3 místa Twaové a zároveň je nejméně 30 % míst rezervováno pro ženy.