Jenisejští Kyrgyzové, též Jenisejští Kirgizové ( 居骨, 纥骨, 结骨, pchin-jinem qigu, hegu, jiegu, obvyklou fonetikou: Čchi-ku, Che-ku, Ťie-ku), je označení turkických kmenů, které žily od starověku na horním toku Jeniseje, zejména na území Minusinské kotliny. V roce 550 vytvořili Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) kaganát s čínským názvem Ťie-ku, který zanikl v roce 924 vzniknuvším Kyrgyzským kaganátem (840 až 1293). Ten byl pak rozvrácen podroben Mongoly. V 17. a 18. století pod tlakem Rusů a Ojratů (západomongolských kmenů) část Kirgizů (Jenisejští Kyrgyzové) odešla z horního toku Jeniseje na jih. Tato část se podílela na etnogenezi Kara-kirgizů (Kyrgyzové). Část, která zůstala v původních sídlištích, se rozhodující měrou podílela na etnogenezi Čchien-kchunů (Chakasové). Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) byli kočovní pastevci, věnovali se ale i zemědělství. Zanechali po sobě četné nápisy na kamenných stélách, psané starotureckým runovým písmem.
Raný středověk Pod vedením Kirgizského klanu (Jenisejští Kyrgyzové) byl vytvořen stát, v čínských zdrojích nazýván kaganát Ťie-ku, nebo v západní literatuře, kaganát Jenisejských Kyrgyzů (550–924). Kaganát Ťie-ku zanikl vznikem nástupnického Kyrgyzského kaganátu.
Rasový image Kirgizů (Jenisejští Kyrgyzové) tohoto období je neznámý, ale pravděpodobně byl stejný jako u starověkých zástupců Ting-lingské europoidní rasy Střední Asie. Nicméně řada vědců věří že v centru Ting-lingů, alespoň v menší míře v 1. století byly i turkofonní kmeny. Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) byli kočovní pastevci, věnovali se ale i zemědělství. Jejich runové písmo (Jenisejská abeceda) na severu bylo podobné tomu které používali Ujgurové k záznamu textů. Písmo pak bylo přeneseno k jejich jihovýchodním sousedům etnickým Turkům (Orchonská abeceda). Kirgizové (Jenisejští Kyrgyzové) byli manichejci.Miller G.F. „Chyq“ 1913, p. 26, and „History of Siberia“. vol. 1. Moscow-Leningrad, 1937. p. 514–516.
Vládcové Sia-ťias'ů (648-863) pořadí jménoz čínské fonotvorby pseudonymní jméno v čínštině obdobívládnutí jméno v češtině osobní jméno v čínštině poznámky 01. Šıpoku Ačan pchin-jinem shībōqūāzhànčínsky v českém přepisu Š'poku-a-čan 643–680 Kujmao pchin-jinem guǐmǎočínsky v českém přepisu Kuej-mao 02. Ta Čiamu pchin-jinem tǎqiàmùčínsky v českém přepisu Tcha-čchia-mu 681–693 Sinsi pchin-jinem xīnsìčínsky v českém přepisu Sin-si 骨咄禄 – gǔduōlù 03. Ťie Chungcan-fufu pchin-jinem jiéhóngcánfúfūčínsky v českém přepisu Ťie-chung-cchan-fufu 693–708 Kujsi pchin-jinem guǐsìčínsky v českém přepisu Kuej-si 04. Bars-beg pchin-jinem baérsīfúčínsky v českém přepisu Paer-sifu 708–711 Wušen pchin-jinem wùshēnčínsky v českém přepisu Wu-šen 05. Kutluk Bilgä-kagan pchin-jinem gǔdǔlùpíjiā kèhánčínsky v českém přepisu Kutulu-pchiťia kche-chan 711–722 Sinchaj pchin-jinem xīnhàičínsky v českém přepisu Sin-chaj 06. Isipoše Joučepiši-tegin pchin-jinem yīxībōshěyouzhěbìshījiéjīnčínsky v českém přepisu Isipoše-jouče-piši-ťieťin 722 Žensü pchin-jinem rénxūčínsky v českém přepisu Žen-sü 07. Inanču Čör-tegin pchin-jinem jùlìpínhèzhōngjiéjīnčínsky v českém přepisu Ťülipchin-chečung-ťieťin 723–758 Kujchaj pchin-jinem guǐhàičínsky v českém přepisu Kuej-chaj 十一 – shíyī 08. Bilgä Tung-tegin pchin-jinem píjiādùnjiéjīnčínsky v českém přepisu Pchiťia-tun-ťie-ťin 758–790 Wusü pchin-jinem wùxūčínsky v českém přepisu Wu-sü 09. Ťien Kun-kagan pchin-jinem jiānkūn kèhánčínsky v českém přepisu Ťien-kchun kché-chan 790–822 Kengwu pchin-jinem gēngwǔčínsky v českém přepisu Keng-wu 10. Jingwu Čengming-kagan pchin-jinem Yīngwǔchéngmíng kèhánčínsky v českém přepisu Jingwu-čcheng-ming kché-chan 822–863 Ženjin pchin-jinem rényínčínsky v českém přepisu Žen-jin 裴罗 – péiluō骨咄禄 – gǔduōlù亚尔 – yàěr
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Související články Raní Kyrgyzové Kyrgyzové Ujgurové Čikové Chakasové Ujgurský kaganát
Externí odkazy
Kategorie:Turkické národy Kategorie:Turkické kmeny Kategorie:Kyrgyzové Kategorie:Dějiny Kyrgyzstánu Kategorie:Dějiny Mongolska Kategorie:Dějiny Kazachstánu Kategorie:Starověké národy Kategorie:Zaniklé státy Asie Kategorie:Vymřelé etnické skupiny