náhled|Haná je etnografická oblast nacházející se v Hornomoravském úvalu a její metropolí je Olomouc. náhled|Typická rovinatá krajina centrální Hané. V pozadí poutní a farní kostel Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou
Haná (německy Hanna nebo Hanakei) je etnografická oblast nacházející se na střední Moravě, v oblasti Hornomoravského úvalu, zhruba na území mezi městy Vyškov, Holešov a Litovel. Větší centra Hané se nacházejí především v nížinách okolo řek Moravy, Bečvy a Hané. Oblast zasahuje do Olomouckého kraje (okresy Šumperk, Olomouc, Prostějov a Přerov), Zlínského (okres Kroměříž), Jihomoravského kraje (okres Vyškov, Blansko) a Pardubického kraje (okres Svitavy). Jde o významnou zemědělskou oblast, známou vysokou úrodností, kroji a lidovými zvyky.
Haná dala název širší skupině nářečí (nářečí hanácká, hanáčtina), dnes označovaných přesněji jako středomoravská. Hanácké nářečí z dřívější doby je uchováno i v tištěné podobě. Hanácké zpěvohry (nebo také hanácké opery) 18. století zachycuje výbor Copak to ale ta mozeka hraje? (Ignác Plumlovský, Josef Mauritius Bulín, Josef Pekárek), který k vydání připravil Eduard Petrů.
Název náhled|Řeka Haná, těsně před soutokem s Moravou Název získala tato národopisná oblast po řece Hané, která protéká jižním okrajem regionu a vlévá se do Moravy mezi Kojetínem a Kroměříží.Krajina našeho domova - Haná : sborník tematických prací Olomouc: 2008. [dále jen Krajina našeho domova - Haná (2008)]. str. 6. Původ tohoto slova označujícího nejen oblast, ale i zdejší obyvatele, byl dříve nesprávně přikládán historicky neprokázanému knížeti Hanovi.Lidová kultura (2007). Str. 238. Pojmenování řeky Hané je spolehlivě doloženo již v pramenech ze 13. století, což potvrzuje i bádání topografa Františka Josefa Schwoye. Původ tohoto hydronyma nebyl dosud spolehlivě prokázán, avšak etymologové poukazují na jeho předslovanský původ.
náhled|vlevo|Oblast Na Hané vyznačená na Komenského mapě Moravy Zřejmě první označení zdejších obyvatel jako Hanáků pochází z díla Gramatika česká Jana Blahoslava z roku 1571. Další doklady se pak objevují i v urbářích, kde se od 16. století dochovaly četné záznamy o příjmení Hanák. Jako Na Hané označil oblast mezi Prostějovem, Vyškovem a Kroměříží na své mapě Moravy z roku 1624 i Jan Ámos Komenský.Krajina našeho domova - Haná (2008), str. 20.
Geografické vymezení oblasti Hranice Hané se přesně určují jen velmi těžko. Nejstarší Komenského označení regionu Na Hané zahrnuje obtížně vymezitelnou oblast mezi Vyškovem, Prostějovem a Kroměříží, přičemž osou tohoto regionu je samotná řeka Haná. V dobové literatuře z přelomu 18. a 19. století však již oblast Hané zaujímala mnohem rozsáhlejší plochu centrální Moravy. K Hané byly připojovány oblasti okolo Tovačova, Kojetína či Přerova. Hranice Hané vymezil v roce 1815 Karel Josef Jurende, který za severní hranici tohoto regionu považoval města Litovel, Uničov a Šternberk, za východní města Velká Bystřice, Lipník nad Bečvou, Bystřice pod Hostýnem a Holešov, za jižní obce Napajedla, Střílky a Bučovice a za západní hranici obce Vyškov, Plumlov a Pozořice. Ještě šířeji vymezuje oblast Hané anonymní Mappa geographica specialis terre Promissae vulgo sacrae Hannae z počátku 19. století, za jejíhož autora bývá někdy považován kojetínský učitel Jan Tomáš Kuzník. Tato mapa zachycující rozšíření hanáckého nářečí připojuje k rozsáhlým územím centrální Hané i oblasti západní či severní Moravy.
náhled|Boží muka u obce Želeč V širším slova smyslu tak bývá jako Haná označována nížina mezi Bludovem a Napajedly (tedy v zásadě Hornomoravský úval a přilehlé nízké pahorkatiny). Konkrétně se jedná o region zahrnující rovinatou oblast mezi Litovlí, Šternberkem, Lipníkem nad Bečvou, Holešovem, Napajedly, Vyškovem a Prostějovem. Tuto kotlinu ohraničují ze severovýchodu Oderské a z východu Hostýnské vrchy. Pomyslnou jižní hranici Hané tvoří Litenčická pahorkatina a Chřiby a na západě oblast uzavírají kopce Drahanské vrchoviny. Osu takto chápané Hané představuje řeka Morava. Pro Hanou bylo v minulosti typické rozšiřování jejího území, prostřednictvím „expanze“ hanáckých zvyků i nářečí. O tom svědčí i přechodné hraniční oblasti jako například Malá Haná, Záhoří či Hanácké Slovácko. Také jinak územně nesouvisející oblast Osoblažska bývá pro svou rovinatost a relativní úrodnost nazývána Slezskou Hanou. Nejpřesněji je možné vymezit východní hranice Hané, kde tento nížinný region sousedí s hornatou oblastí Valašska, případně severovýchodní hranici vůči náhorní oblasti Nízkého Jeseníku. Větší problém představuje hranice mezi Hanou a Slováckem na jihu a mezi Hanou a oblastmi Horácka a Podhorácka na (jiho)západě.
Charakteristika Haná je největší z etnografických regionů na Moravě. Většina jejího hustě osídleného území se rozkládá na střední Moravě, v jižní části Olomouckého kraje. Menší východní část Hané v okolí Kroměříže přináleží Zlínskému kraji a Vyškovsko tvořící jižní okraj regionu pak k Jihomoravskému kraji. Velkou část Hané nacházející se v Hornomoravském úvalu tvoří mírně zvlněná nížina kolem horního toku řeky Moravy, která představuje osu celého regionu. Vedle Moravy jsou největšími hanáckými řekami její přítoky, Haná, Bečva, Romže a Blata. Za nejvyšší bod regionu je považován vrch Velký Kosíř (442 m n. m.), který bývá označovaný jako hanácký Mont Blanc.Dvořáček (2008), str. 11.
náhled|vlevo|Výhled na Hanou od obce Vincencov Kromě lidských sídel zabírají značnou část dnešní Hané rozlehlá a intenzivně obdělávaná pole. Zbývající roztroušené lesní porosty jsou nevelké a tvoří je především listnaté stromy jako habry, duby, lípy a olše. Výjimku představují dochované lužní lesy nacházející se okolo toku Moravy a jejich přítoků (CHKO Litovelské Pomoraví, Národní přírodní rezervace Zástudánčí nebo přírodní rezervace Království) a lesy rozkládající se při hranicích s okolními vrchovinami. V regionu se nachází i větší množství vodních ploch vytvořených lidskou činností. Rybníky byly na Hané zakládány již ve středověku (Tovačov, Záhlinice či Chropyně). Zdejší jezera vznikla ve 20. století v důsledku těžby štěrkopísku (Tovačov, Náklo či Chomoutov). Mezi nejstarší české přehradní nádrže patří vodní nádrž Plumlov.Dvořáček (2008), str. 12.
Díky své úrodné půdě, která je obdělávána, proslula Haná jako bohatý zemědělský region. Mezi zdejší nejvýznamnější plodiny patří pšenice (dříve hanácky žito), ječmen, žito (hanácky rež), cukrová řepa, řepka olejná či chmel. V minulosti byl kromě pěstování rostlin v regionu ve velké míře také chován dobytek, přičemž Haná proslula především chovem koní. Silné pozice v oblasti dodnes zastává zemědělství a vedle něj též potravinářský průmysl. Nejznámější hanáckou specialitou jsou olomoucké tvarůžky vyráběné v Lošticích.Krajina našeho domova - Haná (2008), str. 23–24. Další průmyslová odvětví jsou koncentrována ve větších městech. Strojírenský průmysl v Olomouci či Uničově, chemický v Přerově nebo Chropyni a oděvní průmysl v Prostějově. Pomalu se v regionu začíná rozvíjet i turistický ruch těžící z příhodných podmínek pro cykloturistiku a potenciálu zdejších přírodních a historických památek.Dvořáček (2008), str. 16–17. Mezi nejvýraznější symboly regionu patří bohatě zdobené kroje, venkovská architektura, zvyky a hanácké nářečí.
Obyvatelstvo náhled|Obraz hanáckého děvčete od Kamila Vladislava Mutticha
Hanáci obývající nížinatou oblast centrální Moravy představují nejstarší zformovanou etnografickou skupinu moravského obyvatelstva. Zdejší etnografické povědomí se patrně vytvářelo již na přelomu 17. a 18. století. O obyvatelích Hané byl kvůli úrodnosti jejich kraje a s tím souvisejícímu snadnějšímu životnímu stylu vytvářen často zkreslený stereotypní obraz jejich povahy. Kupříkladu kaplan u sv. Mořice v Olomouci Filip Friebeck v roce 1778 popisoval Hanáky jako vážné, pohodlné a zbožné lidi, kteří milují svůj domov, jež neradi opouštějí. Hanácké operety a opery z 18. století jako typické hanácké vlastnosti vyzdvihují hlavně pohodlnost, nerozhodnost a hrdost. Dobová literatura dále připomíná jejich statečnost, rozvážnost a střízlivost.Frolec (1993). Str. 7–8. Hrdost a sebevědomí bohatých Hanáků pak v hodnocení zvenčí často hraničilo až s pýchou.Frolec (1993). Str. 8–9. Na počátku 20. století byli Hanáci hodnoceni jako „lid rozšafný, který nerad se v úsudku unáhlí, což se mu někdy nesprávně vykládá za váhavost i v práci, kterou naopak koná pravidelně velmi důkladně a s houževnatou vytrvalostí“.Frolec (1993). Str. 8. Mezi vlastnosti zdejších sedláků patřil také konzervatismus a rezervovaný postoj k novinkám. To částečně naboural revoluční rok 1848, který nastartoval společenskou a hospodářskou proměnu zdejší společnosti. Hanáci začali přijímat za své technologické novinky a jejich „popanštění“ se projevovalo i odkládáním krojů.Frolec (1993). Str. 10. Povaha Hanáků se stala předmětem mnoha vyprávění a anekdot.Frolec (1992). Str. 169.
Dělení Hanáků Haná bývá vnitřně dělena buď podle rozdílného nářečí či podle odlišností zdejších lidových krojů. Autoři z 18. a 19. století rozlišovali v rámci hanáckého obyvatelstva několik podskupin. K samotným Hanákům, obývajícím oblasti centrální Hané mezi Vyškovem, Prostějovem, Olomoucí, Přerovem a Kojetínem, započítávali i tzv. Blatňáky (též Blaťáky či Blaťany), tedy obavatele žijící okolo říčky Blaty. Dle nářečí pak dále vyčleňovali tzv. Čuháky, obývající prostor mezi Prostějovem, Olomoucí a Tovačovem, Zábečáky (též Zábečváky či Bečváky), tedy hanácké obyvatelstvo žijící okolo Přerova a Holešova na levém břehu řeky Bečvy, Zámoravjáky (též Zámoravčíky), obývající oblast Hulínska a Kroměřížska a Podhoráky žijící v oblasti tzv. Záhoří, tedy v okolí Lipníku nad Bečvou a Bystřice pod Hostýnem.Lidová kultura (2007). Str. 238–239. Výše zmíněná první samostatná mapa Hané rozlišuje vedle samotných "pravých" Hanáků žijících okolo toku Hané, též další skupiny hanáckého obyvatelstva, které podle typických povolání dělí na tzv. Slaměnkáře, Kopáče, Metlaře, Zábečváky, Tragačníky, Lopatáře, Kolomazníky a Hrnčíře. Dle výrazných odlišností v tradičních krojích, především dle rozdílné barvy mužských nohavic, bývají Hanáci děleni též na tzv. žluté (Žluťáky) a červené, vedle níž bývají rozlišováni ještě tzv. Baňáci s baňatým tvarem nohavic.Lidová kultura (2007). Str. 239.
Nářečí
náhled|vlevo|Nápis na zdi zámku v Prostějově obsahující báseň v hanáckém nářečí: Hanák tade bode do skonáni světa - tento staré zámek dyl o štere leta! Hanácké nářečí spadá pod moravské dialekty českého jazyka a bývá zahrnováno do tzv. středomoravské nářeční skupiny. Středomoravská nářeční skupina pokrývá značnou část centrální a jihozápadní Moravy včetně Brněnska a Třebíčska a bývá tak dále dělena do několika vzájemně se lišících nářečních podskupin. Pro centrální hanáčtinu je kromě čuhácké podskupiny typické zaměňování hlásek ý a ú respektive ej a ou hláskami é a ó (například stréc brósí nožék místo strýc brousí nožík). Hlásky y a e zde byly dále nahrazeny širokými hláskami e̬ a o̬ (například výrazy re̬ba a do̬b namísto spisovných slov ryba a dub). náhled|Moravská nářečí
Historie Oblast Hané patří mezi nejstarší lidmi osídlené oblasti v Česku, jež byla nepřetržitě obydlena již od pravěku. Nejstarší zde dochované doklady lidské přítomnosti pochází z období paleolitu (Předmostí u Přerova či Mladečské jeskyně).Dvořáček (2008), str. 12–13. Významná sídla zde později vybudovali Keltové (Staré Hradisko nedaleko Prostějova) a Slované, jejichž hradiště se v mnoha případech stala základy pozdějších středověkých měst.Dvořáček (2008), str. 13. Husté osídlení této oblasti bylo způsobeno nejen úrodností zdejší půdy, ale též strategickou polohou Hornomoravského úvalu, který leží na tranzitní tepně spojující sever a jih Evropy.Vorel (1948), str. 30–31. Regionem vedla v minulosti i trasa tzv. jantarové stezky.
náhled|vlevo|Hanák na grafice z první poloviny 18. století