Severní Korea, plným názvem Korejská lidově demokratická republika (KLDR), je stát ve východní Asii. Zaujímá severní polovinu Korejského poloostrova a na severu hraničí s Čínou a Ruskem a na jihu s Jižní Koreou podél korejského demilitarizovaného pásma, na západě se Žlutým mořem a na východě s Japonským mořem. Terén je převážně kopcovitý a hornatý, pobřežní roviny jsou na západě široké a na východě nesouvislé. Na většině území panuje vlhké kontinentální klima s teplými léty a chladnými a suchými zimami. Na ploše 121 000 km² žije 26 milionů obyvatel, hlavním a největším městem Severní Koreje je Pchjongjang, mezi další velká města patří Hamhung a Čchongdžin. Drtivá většina obyvatel jsou Korejci, úředním jazykem je korejština. Skoro tři čtvrtiny obyvatel je bez vyznání, 13 % se hlásí k čeondoismu, 12 % k šamanismu a 1,5 % k buddhismu.
Korejský poloostrov byl osídlen již v starším paleolitu. Jeho první království bylo zaznamenáno v čínských záznamech na počátku sedmého století př. n. l. Od poloviny 1. století př. n. l. se různá polis konsolidovala do soupeřících království Kogurjŏ, Päkče a Silla, přičemž posledně jmenované koncem 7. století n. l. poprvé sjednotilo většinu poloostrova, zatímco na severu po Kogurjŏ nastoupilo Parhe. Dynastie Korjo (918–1392) dosáhla trvalého sjednocení a vytvořila základ moderní korejské identity. Následující dynastie Čoson (1392–1897) byla od poloviny 17. století svědkem vrcholu kulturních, ekonomických a vědeckých úspěchů i dlouhotrvajícího míru a izolacionismu. Následující Korejské císařství (1897–1910) usilovalo o modernizaci a reformy, ale v roce 1910 bylo připojeno k Japonskému císařství. Japonská nadvláda skončila po kapitulaci Japonska ve druhé světové válce, po níž byla Korea rozdělena na dvě zóny: severní zónu, kterou okupoval Sovětský svaz, a jižní zónu, kterou okupovaly Spojené státy americké. Po neúspěšných jednáních o sjednocení se v srpnu 1948 jižní zóna stala Korejskou republikou, zatímco severní zóna se následující měsíc stala komunistickou Korejskou lidově demokratickou republikou.
V roce 1950 vyvolala severokorejská invaze Korejskou válku, jeden z prvních velkých zástupných konfliktů studené války, v němž probíhaly rozsáhlé boje za účasti Američany vedeného velení Organizace spojených národů a Sovětským svazem podporované Čínské lidové dobrovolnické armády. Válka skončila v roce 1953 příměřím, ale bez mírové smlouvy, což vedlo k pokračujícímu korejskému konfliktu, a zanechala po sobě tři miliony mrtvých Korejců. Poválečná Severní Korea měla velký prospěch z hospodářské pomoci a odborných znalostí poskytovaných ostatními zeměmi východního bloku. Kim Ir-sen, první severokorejský vůdce, však prosazoval svou osobní filozofii čučche jako státní ideologii. Mezinárodní izolace Pchjongjangu se prudce zrychlila od 80. let 20. století, kdy skončila studená válka. Rozpad Sovětského svazu v roce 1991 pak přinesl prudký pokles severokorejské ekonomiky. V letech 1994 až 1998 trpěla Severní Korea hladomorem a obyvatelstvo nadále trpí podvýživou.
Po dlouhou dobu Severní Korea sebe označovala za jedinou legitimní vládu celého Korejského poloostrova včetně přilehlých ostrovů, podobně jako to dosud činí Jižní Korea. V roce 2024 Severní Korea formálně upustila od snahy o sjednocení Koreje, pod novou politikou dvou znepřátelených států upustila od nároku na jižní část poloostrova a de facto uznala jihokorejský stát.
Severní Korea je unitární komunistická republika s vládou jedné strany, hlavou státu je nejvyšší vůdce. Je totalitní diktaturou s rozsáhlým kultem osobnosti kolem rodiny Kimů. Oficiálně se sama označuje za „nezávislý socialistický stát“, v němž se konají demokratické volby; vnější pozorovatelé však tyto volby označují za nespravedlivé, nesoutěživé a předem rozhodnuté podobně jako volby v socialistickém Československu. Korejská strana práce je jedinou vládnoucí stranou Severní Koreje. Amnesty International považuje tuto zemi za zemi s nejhorším stavem lidských práv na světě. Podle článku 3 ústavy je oficiální ideologií Severní Koreje kimilsungismus-kimjongilismus. Výrobní prostředky vlastní stát prostřednictvím státních podniků a kolektivizovaných zemědělských podniků. Většina služeb – například zdravotnictví, školství, bydlení a výroba potravin – je dotována nebo financována státem. Severní Korea se řídí politikou Songun, „armáda na prvním místě“, která upřednostňuje Korejskou lidovou armádu ve státních záležitostech a při přidělování zdrojů. Vlastní jaderné zbraně a její armáda v aktivní službě čítající 1,28 milionu vojáků je čtvrtá největší na světě. Severní Korea je členem Organizace spojených národů, a je také členem Hnutí nezúčastněných zemí a skupiny G77. Ač není členem ASEAN, vztah s tímto sdružením udržuje Smlouvou o přátelství a spolupráci v jihovýchodní Asii (TAC).
Název Moderní zápis Koreje se poprvé objevil v roce 1671 v cestopisech námořníka Hendricka Hamela z Nizozemské východoindické společnosti.
Od druhé světové války a rozdělení země na dvě okupační zóny se na severu poloostrova pro Koreu používá označení Čoson () podle stejnojmenné dynastie, která Koreji vládnula do roku 1897. Na jihu se pro Koreu prosadilo označení Hanguk (, dosl. "země Han"), navazující na Korejské císařství a korejskou prozatimní vládu v exilu.
Dlouhou dobu používala Severní Korea pro jižní část poloostrova označení Namčoson (, dosl. "jižní Čoson"), avšak v rámci politiky dvou znepřátelených států se od roku 2024 používá jihokorejské označení Hanguk, případně úplný oficiální název Korejské republiky. V Jižní Koreji se pro sever používá označení Pukhan (, dosl. "severní Han"). Ekvivalentní označení Pukčoson () pro severní Koreu je v KLDR vzácné.
Dějiny
Po porážce Japonska v roce 1945 byla Korea bez konzultace s korejskou reprezentací rozdělena vítěznými státy USA a SSSR na dvě části, severní, ovládanou Sovětským svazem, a jižní, ovládanou USA. Jejich hranici tvořila 38. rovnoběžka. Jelikož se obě okupační správy nedokázaly dohodnout na společné správě, došlo v roce 1948 ke vzniku dvou ideologicky antagonistických států, Korejské lidově demokratické republiky a Korejské republiky. Následně stáhly USA i SSSR své jednotky z Koreje.
Korejská válka
náhled|vlevo|Korejský voják ukazuje na mapu s demarkační linií Válečný konflikt z let 1950–1953. Dne 25. června 1950 překročila vojska severokorejské lidové armády 38. rovnoběžku (demarkační linii) s cílem sjednotit Koreu pod komunistickou vládou. Následně byly do Koreje povolány jednotky OSN v čele s USA, aby čelily invazi. Na severokorejské straně se do války později zapojila také Čína a v menší míře i SSSR. V průběhu války došlo několikrát ke změně situace. K příměří mezi OSN na jedné straně a KLDR s Čínou na druhé došlo 27. července 1953 (Korejská republika a KLDR jsou oficiálně stále ve válečném stavu). Ve válce bylo zabito nebo pohřešováno až 3,5 milionu vojáků a civilistů na obou stranách.
Současná demarkační linie je považována za nejstřeženější hranici světa. Demilitarizovanou zónu tvoří 250 kilometrů dlouhý a 4 kilometry široký pás. Ročně hranici navštíví přes milion návštěvníků. Pouhých 700 metrů od jižní hranice leží nádraží Dorasan, které je zatím přerušeno.
Dne 27. května 2009 KLDR oznámila, že se příměřím již necítí vázána. Dne 23. listopadu 2010 zaútočila na jihokorejský ostrov Jon-pchjong.
Všechny dohody o vzájemném neútočení byly Severní Koreou jednostranně vypovězeny 8. března 2013, poté, co Rada bezpečnosti OSN uvalila na Severní Koreu další sankce kvůli jejímu třetímu jadernému testu.
V lednu 2018 se sešli zástupci Severní a Jižní Koreje, aby projednali možnou účast severokorejských sportovců na olympiádě v Jižní Koreji. Účast byla domluvena a obě strany se zároveň shodly na obnovení vojenské horké linky a na obnovení vojenských rozhovorů.
Ekonomický vývoj Po druhé světové válce dosahovala státně řízená ekonomika KLDR vysokého růstu. Země byla považována za druhou nejindustrializovanější v Asii po Japonsku. Doba růstu skončila v 70. letech. V 90. letech se k ekonomickým potížím přidaly povodně a sucha, což spolu s rozpadem východního bloku vedlo k severokorejskému hladomoru v 2. polovině 90. let. Nefunkčnost státního sektoru vedla v zemi k rozvoji tržní ekonomiky, která je ale stále oficiálně zakázána.
Státní symboly Vlajka
Severokorejská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se dvěma modrými pruhy (po jednom v horní a dolní části vlajky) a červeným pruhem uprostřed, oddělené od sebe úzkými bílými proužky. V červeném pruhu je bílé kruhové pole s červenou pěticípou hvězdou. Pruhy mají šířky v poměru 6:1:22:1:6. Střed bílého kruhu je posunut do 1/3 délky vlajky blíže k žerdi. Průměr bílého kruhového pole je 4/9 výšky vlajky.Severokorejská vlajka na Flags of the World
Znak
Severokorejský státní znak představuje vodní elektrárnu pod národní horou Pektusan (Posvátná hora revoluce). Slunce je nahrazené rudou pěticípou hvězdou s červenými paprsky. Oválný rámeček tvoří rýžové klasy ovázané rudou stuhou nesoucí nápis: 조선민주주의인민공화국 ().
Hymna
Severokorejská hymna je píseň Egukka (), stejně se ovšem jmenuje jihokorejská hymna, přestože jde o rozdílné písně. Text hymny napsal Pak Se-jong, hudbu složil Kim Won-gjun.
Geografie
náhled|Orientační mapka Severní Koreje Země se nachází na severu Korejského poloostrova. Na severozápadě sousedí s Čínou, v severovýchodním cípu země je krátký úsek hranice s Ruskem; na jihu se nachází téměř nepropustná hranice s Jižní Koreou. Západní pobřeží omývají vody Žlutého moře, na východě se rozlévá Japonské moře.
Terén je velmi hornatý, kopce a hory jsou proloženy úzkými a hlubokými údolími. Nejvyšší horou je Pektusan, vyhaslá sopka měřící 2 744 m n. m., která se nachází na severní hranici země.
Pobřežní pláně jsou na západě široké a na východě nespojité. Velká většina obyvatel žije v rovinách a nížinách. Podle zprávy programu OSN pro životní prostředí z roku 2003 pokrývají lesy přes 70 procent země, většinou na strmých svazích. Nejdelší řekou je Jalu o délce 790 kilometrů.
V Severní Koreji panuje vlhké kontinentální klima podle Köppenovy klasifikace podnebí. Zimy přinášejí jasné počasí, proložené sněhovými bouřemi v důsledku severních a severozápadních větrů, které vanou od Sibiře. Léto bývá zdaleka nejteplejší, nejvíce vlhké a nejdeštivější období roku, protože jižní a jihovýchodní monzunové větry přinášejí vlhký vzduch od Tichého oceánu.
Politický systém
náhled|Severokorejský vůdce Kim Čong-un, čínský prezident Si Ťin-pching a ruský prezident Vladimir Putin v Pekingu 3. září 2025 Severní Korea funguje jako vysoce centralizovaná totalitní diktatura jedné strany.. Podle ústavy se jedná o komunistický stát, který se sám označuje za revoluční a socialistický stát, „který se ve své výstavbě a činnosti řídí pouze velkým kimilsungismem-kimjongilismem“. Podle ústavy se jedná o komunistický stát, který se sám označuje za revoluční a socialistický stát, „který se ve své výstavbě a činnosti řídí pouze velkým kimilsungismem-kimjongilismem“. Kromě ústavy se Severní Korea řídí Deseti zásadami pro vytvoření monolitního ideologického systému (známými také jako „Deset zásad systému jedné ideologie“), které stanovují normy pro vládnutí a návod pro chování Severokorejců. Korejská strana práce, komunistická strana vedená členem rodiny Kimů, má podle odhadů 6,5 milionu členů a ovládá severokorejskou politiku. Má dvě satelitní strany, Sociálně demokratickou stranu Koreje a Čeondoistickou stranu Ch'ŏngu.