Irbis

náhled|right|Video sněžného leoparda v Ladaku

Irbis (Panthera uncia, dříve také Uncia uncia), též irbis horský či levhart sněžný je kočkovitá šelma z podčeledi velkých koček obývající horské masivy Střední Asie.

Irbis vzhledem připomíná levharta, je o něco menší, ale robustnější. Délka těla je 103–130 cm, délka ocasu 90–105 cm. Výška v plecích dosahuje kolem 60 cm, váha 22–55 kg (samci jsou o něco mohutnější než samice). Srst je měkká, hustá (kolem 4000 chlupů na cm²) a obzvláště v zimě velmi dlouhá (na břiše až 120 mm). Na základním světlém zbarvení jsou umístěny tmavé skvrny a rozety. Dlouhý a mohutný ocas pomáhá irbisovi udržovat rovnováhu při pohybu a skocích. Kořistí irbisa jsou především horští kopytníci, příležitostně však loví i menší zvířata jako hlodavce, zajícovce či hrabavé ptáky. Jeho biotopem jsou především horské louky a pastviny, bezlesé a kamenité planiny nad horní hranicí lesa. Obvykle se pohybuje v nadmořských výškách 1500–4000 m n. m., v Himálaji byl zaznamenán dokonce až v 6000 m n. m., na Džungarském Alatau však také ve výškách pod 1000 m n. m.

Stav divoce žijící populace irbisů lze kvůli nedostupnosti biotopu monitorovat jen velmi obtížně, různé odhady z let 2003–2014 uvádějí čísla v rozmezí 3920–7500 divoce žijících jedinců. Druh byl od roku 1972 veden Mezinárodním svazem ochrany přírody jako ohrožený, v roce 2017 byl však překlasifikován na zranitelný. V CITES je irbis citován v příloze I, mezi druhy, s nimiž je jakýkoliv mezinárodní obchod zakázán. Přestože v celém areálu výskytu je irbis pod legislativní ochranou, největší nebezpečí pro něj stále představuje ilegální lov a pytláctví spojené s výnosným prodejem trofejí na černém trhu. Organizované projekty na ochranu irbisa začaly vznikat teprve v posledních desetiletích. V říjnu 2013 v kyrgyzském Biškeku podepsali zástupci všech 12 zemí, na jejichž území areál irbisa zasahuje, společnou deklaraci, na jejímž základě vznikl projekt Global Snow Leopard & Ecosystem Protection Program, který by měl do roku 2020 vytipovat napříč areálem výskytu nejméně 20 zdravých populací a zajistit jejich ochranu.

V zajetí se daří irbisa úspěšně rozmnožovat, populace v zoologických zahradách čítá více než 500 jedinců a je považována za životaschopnou a stabilní. Plemennou knihu irbisa vede zoologická zahrada ve finských Helsinkách.

Irbis není obvyklé heraldické zvíře, přesto jej najdeme například ve znaku ruské republiky Chakasie či měst Almaty a Biškek. Byl rovněž jedním z maskotů Zimních olympijských her 2014 v ruském Soči.

Etymologie Slovo „irbis“ pochází z mongolštiny. Do češtiny se dostalo přes ruštinu. Jedná se o jeden z názvů, které uvádí Jan Svatopluk Presl ve svém díle Ssavectvo. Rukověť soustavná k poučení vlastnímu (Praha, 1834). Slovo se, na rozdíl od některých jiných názvů navržených J. S. Preslem, ujalo a jako označení příslušného zvířete se v češtině používá dodnes.

Název „sněžný levhart“ či někdy taktéž užívaný „sněžný leopard“ poukazuje na vysokohorský biotop a podobnost vzhledu irbisa s levhartem. Tímto názvem je irbis primárně označován v řadě jazyků, např. anglicky je to „snow leopard“, německy „Schneeleopard“, italsky „leopardo delle nevi“, rusky „снежный барс“ (synonymum názvu „ирбис“).

Rodové jméno „Panthera“ pochází z řeckého πάνθηρ (pánthēr), což je řecký název pro levharta, který je typovým zástupcem rodu. Název je složen ze dvou částí: pan– znamená „vše“ a thēr znamená „kořist“, dohromady tedy „vše je kořist“ – narážka na to, že levhart a jeho příbuzní jsou vrcholovými predátory.

Latinské označení druhu (a dříve i rodu) „uncia“, stejně jako anglický název „ounce“ (synonymum k „snow leopard“), je odvozeno z francouzského „once“. Původ tohoto slova lze vysledovat k řeckému označení rysa ostrovida λύγξ (lunx). Slovo je odvozeno z indoevropského kořene leuk- značícího „světlo, jas“ – jde o narážku na zářivé oči rysa. Slovo bylo latinizováno na „lynx“ a do starofrancouzštiny převzato jako „lonce“. Úvodní „l“ bylo později mylně pokládáno za určitý člen („l'once“). Přeneseně pak byly slovem „once“ či „ounce“ označovány i ostatní kočkovité šelmy velikostí či vzhledem připomínající rysa.

V zemích svého přirozeného výskytu je irbis znám pod mnoha místními názvy. Mongolsky a burjatsky se nazývá irbes nebo irves, kazašsky a altajsky bars nebo barys, kyrgyzsky ilbirs, ladacky šan, tibetsky sazig (གསའ་གཟིག, příp. zigsa, sa), paštunsky wāwrīn pṛāng (horský levhart), persky palangi barfí (sněžný levhart), urdsky barfānī čītā (sněžný gepard) a hindsky him tendua (हिम तेन्दुआ, sněžný levhart).Thomas Bauer: Nurbu – Im Reich des Schneeleoparden. Wiesenburg Verlag, Schweinfurt 2012.

Taxonomie a historie První zmínka o irbisovi a první vyobrazení v evropské literatuře pochází od francouzského přírodovědce Georgese de Buffona z roku 1761. Buffon ve svém spisu Histoire Naturelle uváděl, že irbis žije v Persii, kde je odchytáván a cvičen k lovu (možná šlo o záměnu s gepardemSunquist & Sunquist 2002, s. 378).Stroganov, s. 422

Autorem prvního vědeckého popisu irbisa je německý lékař a přírodovědec Johann von Schreber, který druh pod názvem Felis uncia popsal v roce 1775. V roce 1831 druh pod názvem Felis irbis popsal jiný německý přírodovědec a zoolog Christian Ehrenberg. Potřetí byl druh popsán v roce 1855 americkým lékařem a přírodovědcem Thomasem Horsfieldem, tentokrát pod názvem Felis uncioides.

Irbis patří mezi velké kočky rodu Panthera, ke kterým byl po svém popsání také původně řazen. Později však byl na dlouhou dobu přeřazen do samostatného rodu Uncia (Pocock, 1916). Lebka irbisa je morfologicky odlišná od všech ostatních druhů rodu Panthera více než lebky libovolných dvou jiných druhů rodu Panthera mezi sebou. K tomu navíc irbis nese kombinaci morfologických a etologických znaků typických jak pro velké kočky, tak pro malé kočky. Například struktura lebky je velmi podobná velkým zástupcům rodu Felis, zatímco jazylka nese typické znaky zástupců rodu Panthera. Teprve genetické analýzy z počátku 21. století jednoznačně prokázaly příslušnost irbisa do rodu Panthera. Analýzy potvrdily blízkou příbuznost zástupců rodu Panthera (včetně irbisa) mezi sebou, přičemž levharta obláčkového (Neofelis nebulosa) určily za zástupce sesterského rodu Neofelis.

Nadále však panují nejasnosti ohledně přesného zařazení irbisa v rámci rodu Panthera. Li a Zhang (2005) na základě analýzy mitochodriálních genů a jaderné DNA považovali irbisa za nejblíže příbuzného levhartovi (Panthera pardus), Johnson a kol. (2006) na základě analýzy mitochondriální DNA označil irbisa za sesterskou skupinu tygra (Panthera tigris), Wei a kol. (2008, 2011) však na základě analýzy kompletně přečteného mitochondriálního genomu usuzoval, že nejbližším příbuzným irbisa je lev (Panthera leo). Bagatharia et al. (2012), který na rozdíl od svých předchůdců již měl k dispozici kompletně přečtený mitochondriální genom lva indického (Panthera leo persica), však jako sesterské druhy určil opět lva a levharta, přičemž irbisa umístil v kladogramu mezi zmíněnou dvojici a tygra. Ke stejnému závěru dochází i Zhang a Zhang (2012). Li et al. (2016) ve své studii zkoumal rozdíly mezi fylogenetickými stromy sestavenými na základě jaderného a mitochondriálního genomu a došel k závěru, že linie irbisa byla v dávné minulosti pravděpodobně ovlivněna hybridizací, když došlo ke křížení mezi předky dnešních lvů a irbisů. Potomci z tohoto křížení měli zřejmě evoluční výhodu nad „obyčejnými“ irbisy a jimi nesené geny následně v linii irbisa převládly.

Fylogeneze irbisapodle jaderného genomu (vlevo) a podle mitochondriálního genomu (vpravo)

Poddruhy Přes rozsáhlý areál výskytu rozdělený do menších oblastí naprostá většina zoologů nerozlišovala u irbisa poddruhy. Přesto se objevily pokusy o popis několika poddruhů dle geografických oblastí. Například irbisové ze severozápadu Střední Asie, Mongolska a Ruska by byli řazeni do poddruhu Uncia uncia uncia (resp. Panthera uncia uncia), zatímco irbisové ze západní Číny a Himálaje by tvořili poddruh Uncia uncia uncioides (resp Panthera uncia uncioides).SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Family Felidae (Cats). in Tyto snahy však nezískaly mezi odbornou veřejností výraznější podporu a platnost taxonomických označení byla donedávna nulitní.

V průběhu roku 2017 vyšla studie o detailním genetickém výzkumu provedeném na 70 jedincích. Výsledky ukazují, že populace irbisa prošla asi před 8000 lety výrazným efektem hrdla láhve, jenž souvisel se změnou klimatu v oblasti Tibetské náhorní plošiny. Kvůli tomu vykazuje nízkou genetickou variabilitu. Autoři studie přesto na základě genetické odlišnosti, jasného rozčlenění populace a geografické separace doporučili rozdělit druh na tři poddruhy: Panthera uncia irbis (severní skupina z oblasti Altaje), Panthera uncia uncia (západní skupina z oblasti Ťan-šanu, Pamíru a trans-Himálaje), a Panthera uncia uncioides (střední skupina z Himálaje a Tibetské plošiny).

V návrhu nové taxonomie kočkovitých šelem, publikovaném v roce 2017 Mezinárodním svazem ochrany přírody, je irbis uveden jako monotypický druh. Byla však doporučena molekulární analýza genomu himálajských a tibetských irbisů (výše uvedená studie v době publikační uzávěrky pravděpodobně ještě nebyla k dispozici), která by měla potvrdit či vyvrátit postavení těchto jedinců jako případného poddruhu Panthera uncia schneideri (výše navržené vědecké jméno Panthera uncia uncioides je považováno za nomen nudum).

Popis náhled|200px|vlevo|Lebka irbisa|alt=Tři pohledy na lebku irbisa - shora, zespodu a z boku Irbis je poměrně velká kočka vzhledem připomínající levharta, o něco menší, avšak robustnější, s velmi dlouhým ocasem. Srst je velmi dlouhá a hustá. Na základním zbarvení, které je světlé, plavé až bílé, jsou rozmístěny černé skvrny a rozety.

Délka těla s hlavou je 103–130 cm, délka ocasu 80–105 cm.Geptner & Naumov, s. 217 Výška v plecích je kolem 60 cm. Samci jsou o něco větší než samice. Dospělý samec váží 45–55 kg, samice 22–40 kg.Sunquist & Sunquist 2002, s. 390–391 Výjimečně mohou být tyto hodnoty i vyšší. Rekordní hmotnosti dosáhl samec z Altaje, který vážil 68,5 kg.Mazák, s. 145

Hlava je kulatá, vzhledem k velikosti těla poměrně malá. Lebka je relativně silná, avšak méně masivní než u ostatních druhů rodu Panthera.Geptner & Naumov, s. 211 Je však z lebek všech druhů velkých koček relativně nejširší.Mazák, s. 143 Čelo je široké a vysoce klenuté.Mazák, s. 146 Rozsáhlá nosní dutina a široké nosní kosti jsou výsledkem adaptace irbisa na vysokohorské prostředí – vzduch se zde před vstupem do plic předehřívá. Parametry lebky (u samců): největší délka 180–190 mm, největší šířka 122–134 mm, kondylobazální délka 165–173 mm; mezioční šířka 43–47 mm; největší výška lebky 71–76 mm; délka horního patra 58–63 mm.

Uši jsou krátké, posazené široko od sebe, tupě zaoblené, bez chvostků, v zimě téměř skryté v dlouhé srstí. Oči jsou velké, kulaté a bledé, působí dojmem, že irbis neustále hledí do dáli. Duhovka je světle zelená nebo šedá. Vousy jsou bílé a černé, o délce až 10,5 cm.Geptner & Naumov, s. 213

Dospělý irbis má podobně jako většina ostatních kočkovitých šelem 30 zubů.Mazák, s. 29–31 V horní čelisti na každé straně 3 řezáky, špičák, 3 třenové zuby a jednu stoličku, v dolní čelisti na každé straně 3 řezáky, špičák, 2 třenové zuby a jednu stoličku. Zubní vzorec je tedy . Mohutné špičáky slouží k zabíjení kořisti. Poslední horní třenový zub a dolní stolička jsou přeměněné v mohutné trháky, pomocí kterých si irbis odtrhává kusy potravy.