Zimbabwe, plným názvem Zimbabwská republika, je vnitrozemský stát na jihovýchodě Afriky. Sousedí na severozápadě se Zambií, na východě s Mosambikem, na jihu s Jihoafrickou republikou a na jihozápadě s Botswanou.
V koloniální minulosti byla tato země nazývána Jižní Rhodesie, nebo také Republika Rhodesie či Zimbabwe Rhodesie. Do roku 1963 začleněna ve federaci Rhodesie a Ňaska, společně se Severní Rhodesií (dnešní Zambie) a Ňaskem (dnešní Malawi). Jméno Zimbabwe pochází od předků většinového etnika Šona, z původního slova „Ziimba Remambve“, v překladu znamená „skalnatý dům“, anebo „Dzimba Woye“, což v překladu znamená „uctívaný dům“. 18. dubna 1980 se místní obyvatelé dočkali nezávislosti na Spojeném království. Na území o rozloze 390 757 km² žije 15,17 milionu obyvatel. Hlavním městem je Harare.
Dějiny Formální vývoj Stát, který se dnes nazývá Zimbabwe, během 20. století prošel složitým formálním vývojem.
V roce 1890 se do této oblasti vydala tzv. pionýrská kolona ozbrojená střelnými zbraněmi. Vznik a aktivity této kolony byly řízeny Britskou Jihoafrickou společností. Po těžké porážce černošského náčelníka Lobenguly a následném vytlačení černošského obyvatelstva začala společnost území okupovat pod názvem Mašonsko a Matabelsko. Od roku 1889 do roku 1923 získala společnost oficiální koncesi na správu tohoto území, které při této příležitosti bylo přejmenováno na Rhodesii. V roce 1923 Britská Jihoafrická společnost zkrachovala a její území přišlo pod přímou správu Spojeného království. Spojené království rozdělilo území na dvě části: Protektorát Severní Rhodesie a Samosprávnou kolonii Jižní Rhodesie, která je územně ekvivalentní dnešnímu Zimbabwe. V roce 1953 se vláda Spojeného království rozhodla Protektorát Severní Rhodesie, Protektorát Ňasko a Samosprávnou kolonii Jižní Rhodesie spojit do jednoho správního celku, který se začal nazývat Federace Rhodesie a Ňaska. V roce 1963 byla tato federace rozpuštěna a Samosprávná kolonie Jižní Rhodesie byla obnovena. V roce 1965 bílá minorita v Jižní Rhodesii jednostranně vyhlásila nezávislost na Británii. Nový nezávislý stát byl pojmenován Rhodesie. Tento stát nebyl nikým uznán a oficiálně byl vzbouřenou britskou kolonií. V roce 1979 byla změnou ústavy Rhodesie přejmenována na Republiku Zimbabwe Rhodesie. Tentýž rok byla ústava změněna znovu. Tato ústava uznala britskou suverenitu nad zimbabwsko-rhodeským územím a oblast se dobrovolně znovu stala britskou kolonií pod staronovým názvem Samosprávná kolonie Jižní Rhodesie. V roce 1980 oficiálně udělilo Spojené království kolonii Jižní Rhodesie samostatnost. Tento stát byl všemi uznán, a to pod názvem Zimbabwe.
Raná historie náhled|pozůstatky Velkého Zimbabwe Archeologické vykopávky potvrdily, že tato místa byla osídlena už ve 3. století n. l., kdy sem přicházely první bantuské kmeny. Byli to zemědělci, pěstující proso a čirok, chovající kozy a ovce. Byly u nich známy i umělecké předměty, vytvářené z různých přírodních materiálů, například mušlí. V 5. století migrovali do těchto míst i kmeny Wakarangů. Přibližně od roku 1000 se zde začínala rozvíjet kultura Leopardí Kopje (tzv. Nthabazingwe). Mezi lety 1250–1400 se zde rozrostla první stabilnější říše, tzv. Velké Zimbabwe, jež vzniklo ze soupeření klanů o hranice pastvin. Tato říše je známa kamennými stavbami, které v té době i po ní neměly v těchto místech obdoby, neboť tradičním stavebním materiálem bylo dřevo a hlína. Pravděpodobně přímo na Velké Zimbabwe navázala říše Munhumutapa, (také Monomotapa, ale i Mwanamutapa), v té době největší v celé Jižní Africe. Rozkládala se kolem řeky Zambezi, tam, kde leží dnešní Zimbabwe a Mosambik. Tato říše prosperovala z obchodu se zlatem, otroky a slonovinou, které dodávala obchodníkům na pobřeží Indického oceánu. Na konci 17. století skončila pod nájezdy Mašonů.
Roku 1986 se památky a stavby Velkého Zimbabwe staly součástí světového dědictví UNESCO.
Koloniální éra
Matabele V oblasti se už od 16. století objevoval obchod autochtonních Šonů s Portugalci. Státy Šonů zanikly ve 30. letech 19. století pod nájezdy Ndebelů (Zulští Matabelové), vedených náčelníkem Mzilikazim. Ti zde založili stát Matabele. V roce 1867 byla v oblasti objevena nová naleziště zlata, což vyvolalo evropskou kolonizaci. Portugalci měli zájem zde rozvíjet svůj plán tzv. Růžové mapy: (spojení Mosambiku s na západě se nacházející Angolou). Podobný úmysl měli i Němci, rozdíl byl pouze v tom, že se snažili spojit Namibii a Tanzanii. Do oblasti se tlačili i Búrové. Tyto expanzivní zájmy nakonec překazila Británie a v roce 1889 zde vznikla Britská Jihoafrická společnost pod vedením Cecila Rhodese. V roce 1893 a 1896 proběhla povstání Matabelů, v letech 1896 a 1897 povstání Mašonů. Všechna povstání byla Brity brutálně potlačena.
Rhodesie náhled|Otevření železnice do Umtali v roce 1899 náhled|vlevo|Sir Godfrey Martin Huggins, premiér Jižní Rhodesie a federace Rhodesie a Ňasko (1933–1956) V roce 1895 byla území Mašonů (Mašonsko) a území Matabelů spojena Brity v jedno a vznikl celek Rhodesie. V roce 1923 platnost smlouvy Britské jihoafrické společnosti končila a protože v referendu z roku 1922 byla účastníky odmítnuta možnost připojit se k Jihoafrické unii, území převzala Británie a 1. října vytvořila samosprávnou kolonii Jižní Rhodesie. 1. srpna 1953 se britské državy Jižní Rhodésie, Severní Rhodésie a Ňasko spojily ve federační celek Rhodesie a Ňasko. Tento útvar vydržel jen deset let a poté, co Ňasko i Severní Rhodesie v roce 1963 odstoupily, se federace zhroutila. Dvě hlavní byly ZANU a ZAPU. ZAPU – (Zimbabwská unie afrického lidu) byla podporována Ndebely, kterou v té době vedl Joshua Nkomo. ZANU – (Zimbabwská africká národní unie) vedena Ndabaningi Stiholem, později Robertem Mugabe podporovali Mašoni. V roce 1964 se vůdce Rhodéské fronty (tzv. strany evropských usedlíků) Ian Douglas Smith stal ministerským předsedou a 11. listopadu 1965 rozhodl pro vyhlášení nezávislosti Rhodésie, kterou uznalo i materiálně podporovalo jen pár států, například JAR. Ian Douglas Smith vedl republiku rasistickými způsoby, za což byl OSN sankcionován. V roce 1975 rozhodl Mezinárodní olympijský výbor o zrušení olympijského výboru Rhodesie a zamítl mu tak možnost reprezentovat se na XXI. olympijských hrách v Montrealu.
Paradoxem je, že evropských obyvatel žilo v zemi oproti domorodcům minimum. Proti způsobu vlády se obě černošské strany spojily a vedly guerillu proti režimu, která je známá pod anglickým názvem Rhodesia Bush War Roku 1976 vzbouřenci utvořili koalici tzv. Vlasteneckou frontu Zimbabwe. Tlak na vládu Iana Smithe jak ze strany znepřátelených domorodců, tak i ze strany OSN vedl k pokusům svrhnout nenáviděnou vládu. První pokus v březnu 1978 – dohoda mezi Smithovou vládou a třemi africkými stranami o tzv. vnitřním urovnání – nevyšel. 1. června 1979 byla polovina poslaneckých mandátů předána kolaborujícím africkým předákům a byl zvolen černošský premiér, země potom dostala název Zimbabwe-Rhodesie. Tento stav nebyl uznán Británií a ani u africké většiny v Zimbabwe neměl úspěch. Nakonec se po konferencích v Londýně Zimbabwe dočkala nezávislosti 18. dubna 1980.
Nezávislá Zimbabwe náhled|Bílý voják vyslýchá vesničany v Rhodesii ohledně povstaleckých aktivit na konci roku 1977. náhled|Odpůrci presidenta Mugabeho před ambasádou Zimbabwe v Londýně Po nezávislosti se prezidentem stal Canaan Sodindo Banana. Robert Mugabe byl v té době premiérem, po roce 1980 vládla vlastenecká fronta. Tato koaliční vláda vydržela jen do roku 1982, kdy se přišlo na plánovaný převrat, vedený Joshua Nkomem. Nkomo posléze musel odejít z vlády. Od roku 1983 až 1987 trvaly pogromy na minoritní Ndebele. V roce 1987 se v nově zřízeném prezidentském systému stal prezidentem Robert Mugabe, jehož diktatura trvala až do roku 2017. K jeho hegemonii dopomohl i fakt, že Nkomo a Mugabe se dohodli na spojení svých stran. V roce 1990 se tak Nkomo mohl stát Mugabeho a zimbabwským viceprezidentem. Mugabeho reformy a diktatura dostaly zemi do hluboké ekonomické krize. Přerozdělováním půdy, kdysi ve vlastnictví bílých statkářů do rukou domorodých obyvatel, hlavně bývalých vojáků, si Mugabe získal obrovskou podporu. Tyto reformy měly za následek velikou neefektivitu zemědělství a nízkou produkci, což vyvolalo poptávku po základním zboží.
Zimbabwe trpěla hyperinflací, podle údajů z června 2008 byla roční inflace 11,2 milionů procent ročně, což byla největší inflace na světě. V listopadu už to byly triliardy procent. Zimbabwe poté devalvovalo hodnotu své měny desetmiliardkrát a na začátku roku 2009 nakonec měnu zrušilo. Tato fakta se odrážela na každodenním životě, neboť po nedostatku produkce a importu chyběly i ty nejzákladnější komodity. Podle údajů z roku 2011 byla Zimbabwe druhá nejchudší země světa po Demokratické republice Kongu. Nezaměstnanost dosahovala oficiálně kolem 70 %, běžně se však operovalo s čísly přesahujícími 90 %. Podle zdrojů Mezinárodního měnového fondu přesahuje státní dluh Zimbabwe 70 % HDP, podle zdrojů CIA tvoří asi 230 % HDP a byl tak řazen na první místo na světě.
Prezidentské volby se konaly 29. března 2008 a situace před jejich konáním byla komplikovaná.http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/o-zimbabwe-koluje-hodne-mytu-rika-cesky-diplomat_51279.html Proti Mugabemu se voleb zúčastnila opoziční MDC (Movement for Democratic Change), vedená Morganem Tsvangiraiem. Volby byly zfalšovány. Ve věznicích byli například vězni nuceni odevzdat své hlasy Mugabemu.http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=610034 První kolo velmi pravděpodobně vyhrál Tsvangirai, což ale strana ZANU popírá. Před druhým, rovněž nelegitimním kolem voleb, které proběhlo 27. června 2008 Mugabeho jednotky povraždily desítky stoupenců opozice a asi 100–200 tisíc jich vyhnaly z domovů. Mugabe sám navíc výslovně prohlásil, že pokud prohraje volby, půjde do války, takže Tsvangirai nakonec odstoupil a vyzval své voliče, aby k volbám nechodili. Vládní jednotky a stoupenci zavedli před druhým kolem systém značení voličů barvou a registraci čísel volebních lístků, který jim má umožnit překontrolovat, kdo šel k volbám a jak hlasoval, pročež se opozice i zahraniční komentátoři obávají dalšího teroru. Státy EU i řada dalších odmítly výsledek „voleb“ uznat.
Prezident Zimbabwe Robert Mugabe podepsal v Harare 15. září 2008 s opozičním vůdcem Morganem Tsvangiraiem a šéfem odštěpenecké skupiny poslanců Arthurem Mutambarou dohodu o rozdělení vládní moci, která ukončila dlouhodobou politickou krizi v zemi.Průlom v Zimbabwe: Mugabe se dohodl s opozicí na rozdělení moci Novým předsedou vlády Zimbabwe se 11. února 2009 stal Morgan Tsvangirai. Po měsících sporů s prezidentem Robertem Mugabem se tak naplnila dohoda o koaliční vládě.Šéf zimbabwské opozice Tsvangirai se stal premiérem
náhled|Zimbabwský prezident Emmerson Mnangagwa a ruský prezident Vladimir Putin v Kremlu v roce 2019 V roce 2014 došlo ke krátkému oživení ekonomiky. V roce 2016 došlo kvůli ekonomickému kolapsu k uvěznění Mugabeho za podpory armády, ale armáda popřela, že by šlo o vojenský převrat. V témže roce byl povolen pro obchodování americký dolar, jihoafrický rand, botswanská pula, euro, britská libra a další měny. V roce 2018 byla inflace 42 %, v roce 2019 už 175 % a v zemi došlo k občanským nepokojům. Byl znovuobnoven zimbabwský dolar a zakázány cizí měny, což podnítilo obavy o další období hyperinflace. V srpnu 2019 přestala vláda zveřejňovat data o inflaci. Zimbabwská centrální banka na konci roku 2019 uvedla, že roční inflace činí 521 % a že doufá v pokles inflace na 50 % v roce 2020.
Dne 1. ledna 2025 byl po schválení parlamentem a po podepsání prezidentem Emmersonem Mnangagwaou zrušen trest smrti. Poslední trest smrti byl vykonán na začátku 21. století. Sama hlava státu jemu čelila v 60. letech 20. století, když během války za nezávislost na vládě bílé menšiny vyhodil do povětří vlak. Jeho trest byl později změněn na deset let vězení.
Státní symboly Vlajka