náhled|Zvony z kostela sv. Jakuba Staršího v Brně (1936) Kostel svatého Jakuba Staršího (též svatého Jakuba Většího) je pozdně gotický trojlodní halový kostel nacházející se na Jakubském náměstí v historickém centru města Brna, jehož historie sahá do počátku 13. století. Jedná se o významně dochovanou památku městské církevní architektury na českém území. V roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou. Je zde pochován obránce města proti švédskému obléhání, maršál Louis Raduit de Souches. Je farním kostelem farnosti Brno-sv. Jakub.
Stavební vývoj
Románská a vrcholně gotická fáze (13. – 15. století) První zmínky o kostele pochází z roku 1228 z listin Přemysla Otakara I., kterými 7. listopadu potvrdil farnosti všechna práva a 6. prosince potvrdil patronát cisterciačkám z oslavanského kláštera v čele s abatyší Heilwidou. Olomoucký biskup Robert kostel někdy mezi lety 1228–1231 vysvětil a listinou z roku 1231 znovu potvrdil farní práva a stanovily se i farní hranice.LIBOR, Jan. Dějiny Brna 2, Středověké město. 2013. S. 690-691. Tento dokument uvádí, že kostel byl založen markrabětem Vladislavem Jindřichem. První románská stavba tedy začala vznikat někdy v letech 1201–1222 mezi nástupem biskupa Roberta do úřadu a smrtí markraběte Jindřicha. V této době sloužil výhradně pro potřeby německých, flanderských a valonských kolonistů. Valoni poté docházeli do kostela sv. Mikuláše na Dolním trhu (dnešním Náměstí Svobody), který se stal filiálním. Pro česky mluvící farníky byl určen kostel sv. Petra. Okolo kostela vznikl také brzy hřbitov, který byl od roku 1293 k dispozici i ostatním neněmeckým farníkům. Podoba stavby pravděpodobně typově nevybočovala z tehdejší moravské románské architektury, tedy bazilikální trojlodí s dvojicí západních věží a chórem.
Z archeologických nálezů vyplývá, že někdy na konci 13. až začátku 14. století byl románský kostel nahrazen vrcholně gotickou stavbou o přibližně stejných rozměrech, jako je kostel stávající. Ta byla ale téměř beze zbytku odstraněna a nahrazena stavbou současnou. V této době je také doložena fundace množství oltářů, např. sv. Víta (1413), sv. Filipa a Jakuba (1423), sv. Kříže (1429), nebo sv. Anny (1446).
Současná pozdně gotická stavba (15. století – 1592) vlevo|náhled|240x230px|Klenba chórového ochozu Pozdně gotická novostavba farního kostela je podle nejnovějších poznatků datována výstavbou kněžiště před polovinu 15. století. Z roku 1446 totiž pochází smlouva, kde je uvedena částka dvou kop grošů stavební dotace, kterou musí farář ročně odevzdat oslavanskému klášteru. Od roku 1456 jsou pak v odkazech brněnských měšťanů vedeny částky na stavbu kostela. Starší názory kladou podle slohového rozboru stavbu presbytáře již do doby před nástupem husitství, tedy na konec 14. století. Podle Jana Sedláka pro to svědčí např. osové umístění opěrného pilíře, které připomíná postup Petra Parléře u jižní předsíně katedrály sv. Víta v Praze a v presbytáři kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem. Také profil meziokenních žebrových prutů a jejich ostruhovité zakončení proťaté podokenní římsou, tvar okenních kružeb nebo chrliče v završení opěrných pilířů připomínají charakteristické parléřovské motivy. Na ostatních architektonických detailech (přípory s konzolami a baldachýny) naopak spatřuje vliv stavitele Lorenze Spenninga, který se podílel na stavbě dómu sv. Štěpána ve Vídni. Jan Bureš klade rovněž vznik do předhusitské doby, s tím, že monumentálně založené kněžiště bylo vybudováno až po patu klenby a zároveň byly vztyčeny volně stojící pilíře. Dokončení v letech 1456–1473 pak připisuje Spenningovi. Velmi blízkou vídeňskou orientaci v architektonických detailech avšak nejspíše způsobila až puristická rekonstrukce na konci 19. století, kdy bylo nahrazeno množství originálních kamenických článků.KROUPA, Petr. Farní kostel sv. Jakuba Většího v Brně. In: CHAMONIKOLA, Kaliopi. Od gotiky k renesanci II. 1999.
náhled|243x243px|Pilgramova předsíň Historik architektury Petr Kroupa dospěl k závěru, že presbytář byl dostavěn před rokem 1473, dle odkazu Kateřiny Zeilerové, podle kterého měl být „co nejlépe vyzdoben nový chór“ a ze zbytku se mělo pokračovat. Architektonické detaily odkazují k vídeňské svatoštěpánské huti, avšak koncepce pochází z Podunají. Uvedl jisté podobnosti konstrukce u kostela sv. Ducha v Heidelbergu, kde je mj. použita obkročná trojcípá klenba v chórovém ochozu. Rovněž síťová klenba vytvořená ze tří žeber kombinovaných v závěru s cípy hvězdy patří do okruhu švábských síťových kleneb. Za autora jakubského chóru považuje Kroupa mistra Hanse Kurtze, jenž je doložen na řezenském sjezdu kameníků v roce 1459 jako meister zu Prunn (mistr z Brna). Od roku 1495 se také setkáváme se stavební hutí u sv. Jakuba, která stála na severní straně chóru.
Na severní straně lodi se dochovala bývalá předsíň označená uvnitř v nadpraží kamenickou značkou Antona Pilgrama a textem: 1502 Ist Angefa[n]Gen Dy[se] Seiten (1502 byla započata tato strana). Brněnský rodák Pilgram zde působil v letech 1500–1515, poté odešel pracovat na stavbu sv. Štěpána do Vídně. Jeho autorství je doloženo nejen u severní předsíně, jejíž dva vchody jsou dnes zazděné, ale i u točitého arkýřovitého schodiště u sakristie z roku 1510, které však bylo zbořeno v roce 1874. Vedlo na půdu, mělo kamenné zábradlí a zajímavou krouženou klenbu s přetínavými žebry. V druhém desetiletí 16. století byla nezaklenutá hala trojlodí provizorně zastřešena.
vlevo|náhled|Pohled do halového trojlodí Rozestavěný kostel postihl 27. dubna 1515 požár, který zapříčinil pád střechy, která následně zničila všechny oltáře a zvony ve věžích pravděpodobně stále zachovalé části vrcholně gotického kostela. V roce 1516 je vysvěcen nový hlavní oltář. Z roku 1518 pochází kamenný reliéf Oplakávání Krista a z roku 1519 reliéf Ukřižování Krista. Další zastřešení bylo provedeno patrně ještě před rokem 1530. Trojlodí zaklenuli v renesančním stylu až v 70. letech stavitel Johann Starpedel a kameník Pietro Gabri, v Brně usedlý Ital. Dle vyznačeného data 1526 bylo dokončeno kamenné schodiště na kazatelnu s plaménkovými kružbami. Na dříku je vytesána kamenická značka Merta Hübla, která se nachází i na křtitelnici. Hübl zřejmě vedl dostavbu kostela ve dvacátých a třicátých letech. Výdaje na stavbu kostela nakonec vyústily roku 1532 v převedení patronátu z oslavanského kláštera na krále Ferdinanda I., a ten jej následně předal městu. V roce 1581 bylo zmíněným Starpedelem a dalšími zedníky, např. Mathiasem Schramem a Wolfgangem Nagelem (viz medailon s iniciály na pravé straně kruchty) provedeno kamenné dvojité vřetenové schodiště u hlavní věže s přístupem na kůr. V témže roce byla dokončena i hudební kruchta. Z odkazu, ze kterého bylo vybudováno schodiště do věže, byl ještě pořízen roku 1587 nový hlavní oltář.
Věž, jejíž stavba započala zřejmě již na konci 15. století, byla v roce 1592 Antoniem Gabrim zvýšena o část s hodinami a doplněna renesanční helmicí podle modelu Šimona Taucha. Po osmnácti letech musela být báň snesena, opravena a poté znovu usazena. Výška věže dosáhla na dnešních 92 metrů. Během třicetileté války nebyl kostel nijak výrazně poškozen a nevznikla tedy nutnost ho přestavovat. Byla pouze Švédy prostřílena měděná střecha lodi a věže. Dodneška tak převážně zůstala zachována jeho pozdně gotická podoba.
Barokní období (2. polovina 17. století – 70. léta 18. století) náhled|292x292bod|Palkův obraz sv. Jakuba z hlavního oltáře vlevo|náhled|Pohled do interiéru vybaveném, dnes již neexistujícím, barokním oltářem. Rudolf von Alt, 1854 Barokní období je spjato převážné s výměnou zastaralého mobiliáře v interiéru a jen s malými stavebními úpravami. V roce 1666 byl na hlavní oltář pořízen obraz Jana de Herdt, roku následujícího celý oltář renovován. Řečniště kazatelny bylo opatřeno roku 1684 reliéfy a také dostala stupňovitou stříšku se sochami svatých a kovové zábradlí. Nové varhany měl roku 1692 dodat varhanář Jakub Ryšák z Opavy, které ale dokončil kvůli Ryšákově smrti až roku 1694 Andreas Beck. Varhanní skříň vyřezal Antonín Riga, který je autorem i řezeb lavic v lodi a chóru.Skříň musela být roku 1826 z provozních důvodů posunuta více dozadu ke zdi, kvůli čemuž se zhoršila viditelnost varhan. Na lavicích jsou doložení místní stolaři Adam Antonín Zeith z Kanic, Jan Michael z Weissenbergu, Friedrich Wilhelm z Poysdorfu a Johann Alletze. vlevo|náhled|292x292pixelů|Socha sv. Anny od Ondřeje Schweigla Na přelomu 17. a 18. století musela být kvůli špatnému stavu vyměněna celá střecha včetně krovu. Oprav se ujal tesař Anton Ebenberger a mědikovec Sebastian Riedl, kteří práci dokončili roku 1724, resp.1725. Stejnou péči vyžadovala i věž, která musela být snesena na úroveň zvonice a poté vyzděna znovu do původní výšky a podoby. 12. června 1729 uhodil do nové věže blesk, požár byl ale brzo uhašen. V září byla na věž nasazena makovice a do ní uloženy pamětní dokumenty a na báni byl vyznačen letopočet 1730, který tam můžeme vidět dodnes.SVOBODA, Aleš. Kostnice u sv. Jakuba. 2014. S. 9.
Zásadní barokizace vnitřních prostor byla uskutečněna v letech 1750–1769 zásluhou olomouckého kanovníka Jana Václava z Freynfelsu. Během úprav byly starší dřevěné oltáře nahrazeny mramorovými, zhotovenými kroměřížskými kameníky Mathiasem Ranklem a Janem Felixem Ležatkou, nichž některé jsou v kostele dosud. Uprostřed chóru byl zbudován, dnes nezachovaný oboustranný hlavní oltář obložený černým mramorem s obrazy Františka A. Palka na přední straně a Josefa SternaKROUPA, Jiři (ed.). V zrcadle stínů 1670–1790. Morava v době baroka. 2003. S. 207, 330, 189. na zadní. Sochařskou výzdobu jeho tabernáklu dodal Jan Adam Nesmann. Vysvěcen byl 16. 3. 1755. Boční oltáře byly osazeny obrazy Josefa Sterna, Františka V. Korompaye a dalších, a v letech 1765–1770 zlacenými sochami světců a andělů Ondřeje Schweigla. V roce 1771 vysvětil olomoucký biskup Maxmilián Hamilton čtrnáct nových oltářů. Na podlahu byla pořízena černobílá dlažba ze čtvercových kamenů. Všechny náhrobky nacházející se v ní, byly vyjmuty a ty významnější a zachovalejší zasazeny do zdí. Poté byly také odstraněny některé boční kaple a další zčásti přestavěny.
V letech 1743–1746 byla upravena a rozšířena velká krypta v západní částí kostela. Hřbitov, který se kolem kostela nacházel, byl od roku 1784 postupně rušen a spolu s ním postupně zanikly i další z venkovních kaplí. Většina náhrobních kamenů byla použita na vydláždění ulic nebo prodány na materiál.
Regotizace (1871–1879) vlevo|náhled|292x292pixelů|Novogotický hlavní oltář Na konci 19. století rozhodla městská rada, že starý kostel bude reprezentativně opraven a okrášlen. Podle dobového puristického názoru totiž mladší prvky narušovaly gotickou krásu kostela. Roku 1870 byl pro tento účel založen Stavební spolek brněnského kostela sv. Jakuba. Úprav, které pobíhaly v letech 1871–1879, se podle projektu vídeňského architekta Heinricha Ferstela ujal brněnský stavitel Josef Arnold.
Byly odstraněny vnější přístavby, zbourána jižní gotická předsíň a ostatní kaple, včetně té Raduita de Souches, jehož náhrobek byl poté umístěn za hlavní oltář a maršálovy ostatky přemístěny do hrobky na jižní straně presbytáře. Stejný osud potkal i starou sakristii s Pilgramovým schodištěm, která byla postavena znovu, vyšší o patro a delší o jednu třetinu. Severní Pilgramova předsíň byla zazděna a přeměněna na kapli. Dále bylo vyměněno nebo doplněno mnoho poškozených kamenických prvků na fasádě. Horní části venkovních opěráků s chrliči byly odstraněny a znovu vyzděny s nově pořízenými pískovcovými chrliči, fiálami, kraby, rozetami a kytkami. Pod střechou byla vytvořena korunní římsa s ukrytou rýnou. Měděný kryt střechy byl nahrazen novým. Na jižní i severní straně fasády byla proražena zazděná gotická okna, a do nich a všech ostatních pořízeny nové okenní kružby. Okna byla opatřena ocelovými pruty a barevnými vitrážemi z dílny vídeňských bratří Kargelů a dvorního sklomalíře Carla Geylinga.