Eugène Ionesco [ežen jonesko] (26. listopadu 1909, Slatina, Rumunsko – 28. března 1994, Paříž) byl francouzský dramatik a básník rumunského původu. Byl jedním z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu; zároveň patří k jeho nejhranějším autorům.
náhled| upright=0.9|Hrob na hřbitově v Montparnasse
Životopis V literatuře se občas vyskytuje chybný rok Ionescova narození 1912,Uhlířová, Eva, Vývoj jedné konfese, in: Eugène Ionesco, Hry, Orbis, Praha 1964, s. 275. správný je 1909. Jeho otec byl rumunský advokát, matka byla dcerou francouzského železničního inženýra. V roce 1913 se rodina odstěhovala do Paříže. Za 1. světové války odjel Ionescův otec do Rumunska, odkud se už nevrátil a s manželkou se rozvedl. Spolu se svou sestrou žil Eugéne ve Francii až do roku 1925. Sourozenci se v uvedeném roce museli vrátit k otci do Rumunska, protože soud je přiřkl jemu. V letech 1929–1934 studoval na univerzitě v Bukurešti. Roku 1936 se oženil s Rodicou Burileanu, kterou poznal na studiích. Měli spolu dceru Marii-France (* 1944). V roce 1942 se mu podařilo dostat se do Francie, tentokrát natrvalo.
Ionesco nebyl mezi pařížskými levicovými kruhy příliš oblíben. Hra Nosorožci bývala vykládána jako alegorie na komunistické režimy, vycházela však z jeho zkušenosti se šířením propagandy fašismu.
Od roku 1960 publikoval v novinách Le Figaro úvahy, v nichž kritizoval totalitu jako takovou. Jako jeden z prvních francouzských intelektuálů odsoudil Invazi vojsk varšavského paktu do Československa v roce 1968. Konkrétně se to stalo v článcích Československo? Jediná země v Evropě, která si zaslouží nezávislost (11. listopadu 1968) a Od Prahy po Londýn samá hanba (14. dubna 1969). V důsledku toho byly v Československu překlady jeho knih vyřazeny z knihoven a hry se nesměly provozovat.Našinec, Jiří, Eugéne Ionesco a nesnesitelná těžkost bytí, in: Ionesco, Eugéne, Samotář, Aurora, Praha 2000, str. 168–169, .
Ionesco je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse.
Literární dílo Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Patrné je to už v jeho rané hře Plešatá zpěvačka. Inspirací mu zde byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory, nesouvisející věty apod. daly vzniknout tzv. tragédii řeči. Herci zde místy mluví podle této učebnice, nevede se žádná smysluplná konverzace. Tato hra bývá hrána jako komedie, občas i jako fraška. Autor však tvrdí, že původní pocit, který ho vedl k napsání této hry, byl spíše tragický než komický. Ve hře Židle je jeviště zaplněno prázdnými židlemi, na něž postupně usedají neviditelné osoby. Jediní viditelní, Stařenka a Stařeček, s nimi vedou rozhovor. Hru uzavírá příchod Řečníka, jehož úkolem má být předání Stařečkova poselství o smyslu života.
Později Ionesco došel k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa. Svět se pro něj stal jakýmsi gigantickým strojem, který ničí člověka a z tohoto stavu je jediným východiskem humor. To ho vedlo k tvorbě tzv. „antiher“ a absurdnímu dramatu. Tato díla je třeba chápat jako memento proti osamění, ale i politické zvůli.
Dramata Plešatá zpěvačka – 1950, česky 1964 Pozdravy – 1950 Budoucnost je ve vejcích čili Všeho je třeba ke stvoření světa – 1951 Lekce – 1951 Židle – 1952 Oběti povinností – 1953 Amadeus aneb Jak se ho zbavit – 1954 Jakub aneb Podrobení – 1954 Nový nájemník – 1955 Kuba neboli podrobení – 1955 Budoucnost je ve vejcích – 1957 Improvizace Almy neboli Pastýřův chameleon – 1958, česky 1964 Scéna ve čtyřech – 1959 Nenajatý vrah – 1959, česky 1964 Nosorožci – 1959, česká premiéra 1960 Král umírá – 1962, česky 1964 Chodec vzduchem – 1963 Hlad a žízeň 1964, česká premiéra 1968 Vybíjená – 1970 Macbett – 1972, česká premiéra 1991 Tenhle strašný bordel! – 1973 Cesta k mrtvým – 1980
Romány a povídky Fotografie plukovníka – sbírka povídek, 1962 Samotář – román, 1973
Eseje, publicistika, deníky, rozhovory Střípky deníku – 1967, česky 1997 Minulá přítomnost, přítomná minulost – 1968 Protijedy – 1977 Mezi životem a snem – 1996
Odkazy
Reference
Související články Absurdní drama Rumunská literatura Francouzská literatura Seznam francouzských spisovatelů
Externí odkazy
Archiv článků o Ionescovi v The New York Times Životopis, výňatky ze tří dramat Heslo na Britannice Rozhovor s Ionescem z roku 1961; francouzsky, anglické titulky
Kategorie:Francouzští básníci Kategorie:Francouzští dramatici Kategorie:Rumunští básníci Kategorie:Rumunští dramatici Kategorie:Absolventi Bukurešťské univerzity Kategorie:Členové Francouzské akademie Kategorie:Spisovatelé absurdní tvorby Kategorie:Patafyzici Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Narození 26. listopadu Kategorie:Narození ve Slatině (rumunské město) Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Úmrtí 28. března Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na hřbitově Montparnasse Kategorie:Muži