Jaroslav Brychta (9. března 1895 Pohodlí – 5. října 1971 Železný Brod) byl český sochař, sklářský výtvarník a pedagog. Patří k zakladatelům Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Vedle pedagogické činnosti se věnoval také autorské tvorbě. Položil základy výrobě železnobrodských figurek, tvořených technikou hutního tvarování barevného skla nad plamenem. Jeho skleněné figurky od tažených, drátkových, foukaných až po modelované byly vystavovány doma i v zahraničí a získaly řadu ocenění. Přispěl k vývoji tradičního sklářského řemesla v moderní uměleckou disciplínu. Je považován za průkopníka české plastiky z taveného skla.

Život a dílo Narodil se do učitelské rodiny. Studoval na Řemeslné škole v Litomyšli a současně chodil do nedělní „veřejné kreslírny“ Karla Šťastného. V Praze se vyučil štukatérem a byl zaměstnán u místní štukatérské firmy Rábl & Mach. Mezi lety 1912–1919 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Studoval v ateliérech Josefa Drahoňovského, Celestýna Kloučka a studia zakončil v ateliéru monumentálního sochařství Bohumila Kafky. V roce 1919 získal stipendium na sklářských školách v Novém Boru a Kamenickém Šenově. Po sedmi měsících nastoupil od 1. srpna 1920 jako profesor na nově otevřenou státní Odbornou školu sklářsko-obchodní v Železném Brodě. Od roku 1950 působil ve funkci ředitele, kterou vykonával do roku 1960.

Zemřel 5. října 1971 v Železném Brodě.

Dvacátá léta 20. století Již během roku 1921 byl podle jeho návrhů vyroben první soubor tažených skleněných figurek. Během čtyřiceti let práce ve sklářské škole se podílel na technickém a uměleckém vývoji skleněných figurek. Vytvořil kolem tisíce návrhů figurek, které vznikaly jako reakce na konkrétní události, lidové zvyky, pohádky a literární příběhy, také na sportovní, cirkusové nebo filmové prostředí. Patřily k nim první tažené figurky velké od sedmi do deseti centimetrů, tradiční sešívané koráIkové figurky (vyráběné od roku 1921), drátkové z let 1923 až 1930, figurky foukané (od roku 1927) hutnické (od roku 1928) a modelované figurky z rozžhaveného skla, vyráběné od roku 1930. Od počátku své tvorby vytvářel i monotematické skupiny jako byly Skauti na výletě (1925), nebo Jízda králů, Máj, Procesí, Posvícení, český Betlém, České pohádky nebo Indiánské tance, ve kterých kombinoval různé výrobní techniky. Jeho návrhy realizovala zpočátku řada dílenských učitelů např. Josef C. Daníček, nebo Stanislav Halama. Od poloviny třicátých let 20. století to byly Jan Stuchlík, Miloslav Klinger a další. Původní návrhy přebírali a modifikovali také další výrobci. Patřil k prvním českým výtvarníkům, který navrhoval skleněnou bižuterii, při které používal vinuté perle.

Třicátá léta 20. století V roce 1925 poprvé vystavoval společně s Aloisem Metelákem na pařížské Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby. Sklářská škola z Kamenického Šenova získala za svoji expozici zlatou medaili, za ryté sklo bronzovou a za figurky zlatou a bronzovou medaili. Pro československou expozici na mezinárodní výstavě uměleckého průmyslu ve Stockholmu v roce 1931 navrhl scénku se švédskými a československými fotbalisty.KŘEN, Ivo. Stálá expozice České sklo. Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích, 2006, s. 6–9, .

Své práce, realizované skláři, vystavoval v Ženevě, Bukurešti, Štrasburku, Stockholmu, Poznani, Malmö nebo Amsterdamu. V roce 1935 získal na Světové výstavě v Bruselu Velkou cenu za soubor Akvárium, s rozměry 150  20 cm s šedesáti skleněnými rybičkami a rostlinami. Na milánském Trienále bylo Akvárium oceněno stříbrnou medaiIí.

V roce 1937 získal na Světové výstavě v Paříži opět Velkou cenu za soubor Skleněný Ráj, jehož instalaci vytvořil Ladislav Sutnar. Vitrína o rozměrech 200  150 75 cm obsahovala sto padesát foukaných, tažených a modelovaných figurek rozdělených do pásem. Horní oblast představovala oblohu s mraky a ptáky. Pod ní byla krajina lesů se stromy a zvířaty a níže ženské lyricky pojaté postavy. Vodní svět tvořily vodní víly a rusalky na zvířatech prezentovaných napůl rybou a napůl koněm. Spodní část připomínala mořské dno se zelenými vílami a snovými živočichy a rostlinami. Části Skleněného ráje a jeho kresby vlastní sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a Muzea skla v Železném Brodě.

Soubor Český betlém byl mimořádný tím, že figurky pouze nestály, ale představovaly pohyb (běh, nebo usednutí na židli). Byl vyroben pro Československý pavilon na Světové výstavě v roce 1939.

Čtyřicátá léta 20. století V první polovině čtyřicátých let 20. století probíhala zkušební výroba figurek ve sklářských hutních provozech. Od roku 1948 se začaly vyrábět v železnobrodské sklárně, která produkovala původní figurky podle originálních návrhů Jaroslava Brychty, ale také jeho žáků např. Miloslava Klingera, Miloslava Janků nebo Jana Černého.

Během druhé světové války začal experimentovat s přetavováním rozemletého skla (odpad při tvorbě vinutých a hutních figurek) v sádrových formičkách. Pokračoval až po skončení války společně se svou dcerou Jaroslavou Brychtovou. Podpořil tak vznik nové technologie tavení skla. Začínal s drobnými tavenými objekty až po tavené plastiky a reliéfy.

Zajímavost V roce 1946 natočil režisér Karel Baroch umělecký animovaný film Skleněná suita. Figurky pro film navrhl Jaroslav Brychta. Navrhl také figurky a krasobruslařku pro animovaný poetický film Karla Zemana Inspirace, který byl zařazen do programu Laterny magiky na Světové výstavě v roce 1958.

Autorská tvorba Pro město Litomyšl vytvořil portrétní plastiku Jana Herbena a Jana Voborníka, obě v roce 1918 a pamětní desku Aloise Jiráska (1922). Věnoval se drobné plastice, reliéfům (např. pamětní deska Aloise Jiráska v Litomyšli z roku 1922) i odznakům. V Kamenické Šenově v roce 1930 vytvořil pískovcovou sochu Sklář, která stojí před budovou sklářské školy. Z téhož roku pochází i postavy atletů muže a ženy na budově sokolovny. Svá díla vystavoval v tuzemsku i v zahraničí – se skleněnými figurkami dosáhl mnohých ocenění.

Autorské výstavy 1964 – 40 let tvorby, Kabinet užitého umění, Brno 1997 – Skleněný svět Jaroslava Brychty, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno 2018 – Kdo křehkost k pohybu probudil, Dům U Rytířů, Litomyšl, Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Východočeského muzea v Pardubicích, Severočeského muzea v Liberci, Galerie moderního umění v Hradci Králové, ve sbírkách Moravské galerie v BrněJiřina Medková, Z přírůstků užitého umění 20. století, Moravská galerie v Brně 1969 a Regionálního muzeu v Litomyšli.

Odkazy

Reference

Literatura Ivo Křen, Stálá expozice České sklo, Východočeské muzeum v Pardubicích 2006, s. 37, Adlerová- Kudělková Königová Alena a kol., Czechoslovakian Glass 1350-1980, 176 s., The Corning Museum of Glass, Corning 1981 Jaroslav Brychta: 40 let tvorby, Kabinet užitého umění, Brno 1964 Skleněné figurky, text Hlaveš Milan, kat. 16 s., Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1998 Martina Vítková, Česká meziválečná plastika: Ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové, 32 s., Galerie moderního umění v Hradci Králové 2012

Externí odkazy

Czech Glass Guide: Jaroslav Brychta

Kategorie:Čeští sklářští výtvarníci Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Narození v roce 1895 Kategorie:Narození 9. března Kategorie:Úmrtí v roce 1971 Kategorie:Úmrtí 5. října Kategorie:Úmrtí v Železném Brodě Kategorie:Muži