Gurie, nebo také Guria (), je gruzínský kraj (region, gruz. mchare) na západě země, kde hraničí s Černým mořem. Krajským městem je Ozurgeti.
Geografie Rozloha Gurie činí 2033 km² a představuje tak přibližně 2,9 % rozlohy Gruzie. Kraj sousedí na severu se Samegrelem-Horní Svanetií, na severovýchodě s regionem Imeretie, na jihovýchodě s regionem Samcche-Džavacheti a na jihu s Adžarskou republikou. V Gurii vládne převážně subtropické klima, ve vyšších polohách přechází v mírné. V západní části kraje u pobřeží černého moře převládají nížiny. Na východ od Ozurgeti se terén začíná zvedat v pohoří Malého Kavkazu do výšky přes 2 tisíce metrů nad mořem. Nejvyšší horou v Gurii je Mepisckaro, která se tyčí do výše až 2 850 metrů nad mořem.
Gurie se dále dělí do tří municipalit: Municipalita Ozurgeti Municipalita Lančchuti Municipalita Čochatauri
Historie vlevo|100px|náhled|Vlajka gurijského knížectví Toponymum „Gurie“ je v gruzínských kronikách („Džuanšera“) poprvé zmíněn zhruba kolem roku 800.Rapp, Stephen H. (2003), Studies In Medieval Georgian Historiography: Early Texts And Eurasian Contexts, p. 427. Peeters Bvba, . Kraj byl v té době pod vládou západních gruzínských vládců až do konce 10. století, kdy vzniklo „Království Abcházců a Gruzínců“. V něm se Gurie stala provincií (saeristavem) pod správou zdejšího vévody (eristavi). Po rozpadu Gruzínského království v roce 1466 se Gurie osamostatnila jako knížectví Guriis samtavro (Gurijské knížectví), ve kterém se chopil moci šlechtický rod Gurieli, který se záhy stal vazalem imeretského krále. V 16. století ztratila po válce s Turky Adžarii a sultánovi musela platit tribut. Koncem 17. století se gurijským vládcům Jiřímu III. a Mamiovi III. podařilo získat imeretskou královskou korunu.
Během 18. století vedla Gurie četné boje jak s osmanskými Turky za účelem osvobození ztracených území, tak i opakující se vnitřní rozbroje, které velmi oslabovaly stát a v důsledku toho znamenaly definitivní ztrátu Adžarie a s ní i jižní části současného území Gurie, které byla navíc násilně islamizovány Turky. Kvůli neustálé turecké hrozbě pak gurijský kníže Mamia V. Gurieli v roce 1810 souhlasil s připojením k Rusku. Ruská nadvláda ovšem způsobila povstání v letech 1819 až 1820 a v roce 1828 carská vláda rozhodla o zrušení Gurijského knížectví a v roce 1840 o jeho připojení ke kutaiskému guberniu. V roce 1841 vypukly rolnické nepokoje a znovu v roce 1905 dělnické povstání, které byly brutálně potlačeny. V letech 1919 až 1921 se Gurie stala součástí Gruzínské demokratické republiky a během sovětské vlády byl kraj rozdělen do tří okresů, prakticky dnešní podoby. Region (Mchare) Guria byl prezidentským dekretem vytvořen v roce 1995.
Hospodářství Pro kraj Gurie je nejvýznamnější hlavně pěstování subtropických plodin a turistický ruch. Region je znám především pro své minerální vody (např. Nabeghlavi) a také pěstováním čaje.www.tonus.ge - pěstování čaje v Gruzii
Obyvatelstvo Obyvatelstvo Gurie je z drtivé většiny gruzínské národnosti, říkají si Guriáni (Gurulebi) a hovoří zdejším dialektem gruzínštiny. Nejvýznamnějšími národnostními menšinami žijícími v Gurii jsou Arméni (1228 osob) a Rusové (564 osob).
Významní rodáci: Eduard Ševardnadze, bývalý gruzínský prezident od 1995 do 2003 Noe Žordanija, bývalý premiér Gruzie od 1918 do 1921 Gabriel Kikodze, biskup imeretský (19. století) Ekvtime Takaišvili (1862–1952), historik Pavle Ingorokva (1893–1990), historik a filolog Nodar Dumbadze, spisovatel
Odkazy
Reference
Externí odkazy
www.statistics.ge – počty obyvatel krajů Gruzie a rozdělení podle národností
Kategorie:Administrativní dělení Gruzie Kategorie:Historické provincie Gruzie