Pojišťovnictví je specializovaná oblast finančnictví, jež pomáhá zajišťovat pojištěné fyzické a právnické osoby (pojištěnce) proti újmám na hodnotách jako jsou majetek, zdraví a život. Pojištěné hodnoty jsou ohrožovány přesně definovanými riziky. Tím se vytváří prostor pro činnost specializovaných institucí nazývaných pojišťovny.
Pojišťovnictví lze charakterizovat jako specifický ekonomický obor řešící minimalizaci rizik ekonomických a neekonomických činností člověka.
Historie Pojištění nebylo zprvu prováděno na komerční bázi, ale hlavně na bázi „vzájemnostního pojištění“ pro uzavřenou skupinu osob. Vznikaly různé vzájemné pojišťovací spolky, které sdružovaly finanční prostředky. Ty kryly z části následky vzniklých nahodilých událostí jednotlivých členů skupin a to podle stanov těchto spolků. Později nabývala ochrana proti riziku stále častěji komerčního charakteru. Další vývoj pojišťovnictví souvisel nejen s nástupem nových rizik a rozvojem ekonomiky, ale také s lidským poznání na poli několika dalších oborů (medicína, matematika, statistika).
První případy mající základní znaky pojišťovnictví jsou doložené z archeologických nálezů pocházejících už ze starého Egypta z období kolem roku 2500 před naším letopočtem. Z této doby jsou známy dohody kameníků, kteří společně hradili náklady na pohřeb svého druha (dohody kameníků při stavbě pyramid). V Aténách kolem roku 400 př. n. l. vznikla obdoba sociálního pojištění, kdy při zmrzačení ve válce dostali vojáci odškodné. Později ve starověkém Řecku sjednávali majitelé lodí s kupci dohody, že při ztroskotání lodí a ztrátě nákladu ponesou vzniklé ztráty společně. Tato jednání měla již první znaky solidárnosti jako základního kamene budoucího pojišťovnictví.
Historicky první datovaná pojišťovací smlouvaHistoricky první pojišťovací kontrakt [online] byla uzavřena dne 13. února 1343 mezi Amiguetem Pinellem a Tomasem Grillem, za účasti notáře v Pise, Itálii. Do té doby byly substituovány veškeré oficiální pojišťovací dohody pouze námořními smlouvami.
S rozvojem průmyslové revoluce a vytvářením městských aglomerací přestala původní forma vzájemné solidarity vyhovovat a začaly se budovat první zárodky moderního pojišťovnictví připomínající formu, jakou známe dnes. Mezi průkopníky počátků moderního pojišťovnictví patřily především přímořské státy. Postupem času si mezi nimi vedoucí postavení vybudovala Anglie, která měla dostatek kapitálu a zájem potenciálních klientů.
Podle profesorky Evy Ducháčkové je vhodnější považovat za datum počátku působení až rok 1827, kdy byla založena první pojišťovna. Uvádím podle osobního sdělení ze dne 21. listopadu. 2017. Datum 1827 je považováno za samozřejmý počátek pojišťovnictví v Českých zemích i ve třetím díle Miroslava Marvana. Uvádí zde například plaketu vydanou Českou státní pojišťovnou k výročí 150 let českého pojišťovnictví (1977), ale i vydané poštovní známky. Přikláním se k datu (počátku pojišťovnictví) vydání císařského patentu, nikoliv k navázání vzniku pojišťovnictví až na vznik soukromé firmy.
Za datum oficiálního vzniku pojišťovnictví na území Českých zemí můžeme považovat datum vydání císařského patentu, tedy 4. září 1819, nikoliv až následný vznik soukromé pojišťovny. Na našem území již totiž minimálně tři cizozemské pojišťovny působily, ovšem bez oficiálního povolení.
Počátky českého pojišťovnictví (1827–1898) Stanovy nejstarší vzájemné požární pojišťovny v Praze s názvem Císařsko královský privilegovaný český společný náhradu škody ohněm svedené pojišťovací ústav byly schváleny 27. října 1827. Hlavními zakladateli byli František Josef hrabě z Vrtby ( 1765–1830) a Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu (1794–1868), kteří později stanuli ve funkci generálních ředitelů. Hlavním cílem bylo na základě vzájemnosti zabezpečovat nemovitý majetek svůj i poddaných proti nebezpečí požáru.Dějiny pojišťovnictví v Československu. Díl 1: Dějiny pojišťovnictví v Československu do roku 1918. Miroslav Marvan. 1989 První škodu zaplatila pojišťovna v roce 1828 panu J. Lipšanskému z Loučic na panství Žehušickém. Upsané pojištěné hodnoty zpočátku činily 11 milionů zlatých, o třináct měsíců později vzrostly na 36 855 500 zlatých.180 let České pojišťovny, 2007
Bouřlivý rok 1848, který přinesl zrušení poddanství, nové teritoriální rozdělení země a přenesení veřejné správy do rukou vládních orgánů, znamenal pro první českou pojišťovnu řadu těžkých starostí a nutnost změny vnější organizace. Trvalo řadu let, než byla uspokojivě rozřešena otázka součinnosti s veřejnými úřady. Tyto okolnosti byly také hlavní příčinou těžkých obchodních ztrát, které však společnost nepoložily.
Po stránce hospodářského vývoje se dějiny ústavu v poslední čtvrtině 19. století vyznačovaly stálým vzestupem, který byl jen zčásti zpomalován přechodnými výkyvy méně příznivých let. Trvalá prosperita ústavu v tomto období se projevila zejména v téměř nepřetržitém růstu rezervních fondů. Největší ztrátu v 19. století utrpěla Česká pojišťovna pojistným plněním za škody vzniklé požárem Národního divadla dne 12. srpna 1881 ve výši 297 869 zlatýchKapitoly z historie českého pojišťovnictví, Miroslav Marvan, Josef Chaloupecký, 1997, ale získala si velkou prestiž u českého národa, a tím propagovala nejen sama sebe, ale i české pojišťovnictví vůbec.
Rozšiřování nabídky pojištění na větší spektrum rizik (1898–1922) Na valné hromadě v roce 1909 bylo rozhodnuto o rozšíření činnosti na nová pojišťovací odvětví – pojišťování škod proti krádežím vloupáním a pojištění zákonné odpovědnosti. Bylo rovněž ustanoveno zvláštní oddělení ústavu – požárního zajišťování. Podle tehdejších předpisů nebylo možné připojit životní pojištění k ústavu jako zvláštní oddělení, a tak byl pro tento účel zřízen samostatný ústav, Česká vzájemná životní pojišťovna. Svým ředitelstvím i osobou předsedy správní rady byla však tato společnost úzce spjata s ústavem mateřským.
První česká vzájemná pojišťovna byla členem prakticky všech tarifních i jiných dohod, které byly sjednány v domácím pojišťovacím obchodu. Svůj vliv se snažila posilovat i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Hospodářská krize na počátku třicátých let rozlet ústavu přibrzdila, stejně jako nepřehledná situace za druhé světové války, kdy v zemi převzaly vliv německé pojišťovny.
Znárodnění a monopolizace (1948–1988) Vyhláškou Ministerstva financí z 25. května 1948 bylo pět stávajících pojišťoven sloučeno v Československou pojišťovnu n.p., která se tak stala monopolní pojišťovnou na území ČSR pro pojišťování vnitrostátních i zahraničních rizik a zajišťování. V roce 1950 byly vydány dvě zákonné normy, díky nimž byla poprvé v dějinách československého zákonodárství pojišťovna začleněna do ekonomicko-finančního systému ČSR. Nejrozsáhlejší a společensky nejvýznamnější oblastí činnosti ČP bylo pojištění obyvatelstva, zvláštní kapitolou vnitrostátní pojišťovací činnosti bylo pojišťování socialistických organizací (právnických osob). Kromě poskytování pojistné ochrany měla zákonem uloženo aktivní provádění zábrany škod.
Státní pojišťovna se stala součástí československého finančního systému a její organizační struktura se přizpůsobila státnímu administrativnímu členění s hlavní správou v Ministerstvu financí. Na sklonku šedesátých let došlo k závažné změně v souvislostí s federalizací Československa: vznikly Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna. Nové pojistné potřeby se objevily především v souvislosti s přítomností sovětských okupačních vojsk na československém území.
Změny se dotýkaly třeba nové koncepce rozvoje pojištění obyvatelstva, která se v sedmdesátých a osmdesátých letech v obou pojišťovnách zakládala na přednostním rozvoji pojištění osob. V roce 1975 vydala obě národní Ministerstva financí Zásady o bezziskovosti v životním a důchodovém pojištění. V 70. letech došlo i k vypracování nové koncepce provozování zábranné činnosti v České státní pojišťovně.
Členění pojištění Pojištění lze členit z mnoha věcných i formálních hledisek.
Povinné pojištění Zákonem je uložena firmám a osobám povinnost účastnit se vymezeného druhu pojištění. Povinná účast na pojištění sleduje především zajištění sociálních jistot lidí a zabezpečení proti škodám způsobených jinými osobami při provozu motorových vozidel. Patří sem:
zákonné sociální pojištění osob dle zákona o sociálním pojištění – správcem tohoto pojištění je státem spravovaná Správa sociálního zabezpečení, z něj jsou vypláceny dávky nemocenské, důchody a podpory v nezaměstnanosti. zákonné zdravotní pojištění osob dle zákona o zdravotním pojištění – objemově je druhé největší, spravují je speciální zdravotní pojišťovny. zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla – v roce 1999 skončil monopol České pojišťovny na poskytování tohoto pojištění. Od roku 2000 toto pojištění poskytují vybrané největší pojišťovny, které mají udělenu licenci. zákonné pojištění pracovních úrazů a nemoci z povolání zaměstnanců – toto pojištění jsou od roku 1993 povinni uzavírat zaměstnavatelé pro své zaměstnance u jedné z komerčních pojišťoven – České pojišťovny nebo Kooperativy.
Tato pojištění jsou koncipována tak, aby zajistila v případě pojistné události plnění na nejnižší sociální únosné hranici. Pokud má klient zájem pojistit se na vyšší plnění, může si vybrat z nabídky komerčních pojišťoven.
Dobrovolné pojištění Toto pojištění není povinné, v Česku je pestrá nabídka komerčních pojišťoven.
Trh pojišťovacích služeb v ČR Pojistný trh v České republice reguluje Česká národní banka, která také zveřejňuje aktuální seznamy pojišťoven, zajišťoven, pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů. Dále zde působí Česká kancelář pojistitelů, která plní povinnosti společné pojistitelům provozujícím pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zejména správu garančního fondu, fondu zábrany škod atd. Subjekty trhu sdružuje Česká asociace pojišťoven, Asociace českých pojišťovacích makléřů, Komora pojišťovacích zprostředkovatelů, Unie společností finančního zprostředkování a poradenství, Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců a také Česká komora samostatných likvidátorů pojistných událostí.MFin ČR: Pojistný trh v České republice
Pojišťovny
V roce 1991 byly zaregistrovány celkem tři pojišťovny. Od roku 2001 je již 31 společností sdruženo v České asociaci pojišťoven.
Pojišťovací zprostředkovatelé
Všechny kategorie zprostředkovatelů musí splňovat zákonné podmínky, to je zejména povinná registrace u České národní banky, složení odborné zkoušky a čistý trestní rejstřík. Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích rozeznává pět kategorií pojišťovacích zprostředkovatelů: Vázaný pojišťovací zprostředkovatel Vykonává svoji pojišťovací činnost jménem jedné nebo více smluvních pojišťoven, nesmí inkasovat pojistné ani vyplácet pojistné plnění. Klientovi nesmí nabízet stejný produkt od více pojišťoven, různé produkty od různých pojišťoven ale ano. Nabízené produkty nesmějí být vzájemně konkurenční. Podřízený pojišťovací zprostředkovatel Spolupracuje na základě smlouvy s řídícím a za něj zodpovědným výhradním pojišťovacím agentem, pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím makléřem. Ve své činnosti se řídí pokyny svého řídícího pojišťovacího zprostředkovatele, jehož jménem jedná. Nesmí inkasovat pojistné ani vyplácet pojistné plnění. Výhradní pojišťovací agent Vykonává svoji činnost výhradně jménem jedné pojišťovny na základě uzavřené písemné smlouvy. Pojišťovna, jejímž jménem výhradní agent jedná a jejíž produkty nabízí, odpovídá za škody, které při své činnosti způsobí. Je-li tím pojišťovnou zmocněn, je oprávněn vybírat pojistné, nebo zprostředkovávat pojistné plnění. Pojišťovací agent