Syntetický soud (syntetický výrok, syntetická věta) je takový výrok (či věta), jehož predikát není obsažen v podmětu. Predikát zde vypovídá o podmětu něco nového, co není obsahem jeho definice, a rozšiřuje tak poznání. Příkladem syntetické věty je výrok: „Dinosauři vymřeli.“ Opakem je analytický soud, kde predikát naopak vyplývá z vlastností podmětu.
Kantova filosofie Analytické soudy se vyznačují tím, že jsou logicky nutné a naprosto obecné. Protože syntetický soud neplyne nutně z definice podmětu, vzniká obvykle indukcí a je patrně založen na nějaké zkušenosti. Většina syntetických soudů patří proto podle Kanta mezi soudy a posteriori (následné) a může být také klamná. Důležitým bodem Kantovy filosofie je otázka, zda existují také syntetické soudy a priori, které podle něho tvoří obsah "čistého rozumu". Kant se domníval, že jsou to například soudy matematické a logické, které neplynou ze zkušenosti a přitom nejsou pouze dedukcí z pojmu.Störig, Malé dějiny filosofie, str. 285.
Odkazy Reference
Literatura Ottův slovník naučný nové doby, heslo Immanuel Kant. Sv. 5, str. 367 H. J. Störig, Malé dějiny filosofie. Praha: Zvon 1996 Související články Analytický soud Transcendentální filozofie Immanuel Kant A priori A posteriori
Kategorie:Logika Kategorie:Sémantika Kategorie:Epistemologie Kategorie:Filozofie jazyka Kategorie:Immanuel Kant