Hřib hnědý (Imleria badia (Fr.) Vizzini 2014) neboli suchohřib hnědý je jedlá houba. Hřib hnědý je rozšířen po téměř celé Evropě a části Severní Ameriky.
Synonyma Boletus badius Xerocomus badius (FR. ) GILB. Boletus badiorufus Ixocomus badius Xerocomus badiorufus
Lidová jména Čechy: podhříbek, modrák, čerňák, podborovák, slaďák, pančák, poddoubák Plzeňsko: poddubák Šumava: suchouš Rusko, Ukrajina, Bělorusko: Polský hřib Slovensko: sucháč
Vzhled Klobouk je masitý, široký 30–130 mm, tmavě kaštanově až čokoládově hnědý, za vlhka slizký, většinou pravidelně sklenutý. Rourky jsou vysoké 10–20 mm, bledé, později žluté až žlutozelené. Po pomačkání zmodrají. Třeň je světlejší než klobouk, válcovitý, světle hnědý, dole často zúžený. Vysoký je 30–150 mm a tlustý 10–40 mm. Dužnina je bělavá a po rozkrojení začíná ihned modrat. Má příjemnou chuť i vůni. Málo červiví a když už je plodnice napadena tak pak zejména třeň, klobouk je napaden zřídka. Proto v období, kdy je nedostatek hub, se doporučuje červivou houbu rozkrojit, zbavit červivé části třeně a klobouk si ponechat.
Galerie
Výskyt Roste od července do října, nejvíce však v srpnu a září a to hlavně v jehličnatých lesích, méně v lesích listnatých. Bývá velmi hojný a mezi houbaři velmi oblíbený. Daří se mu zejména ve vysokých borových a smrkových lesích mezi mechem, spadaným dřevem a jehličím.
Nejčastější záměny Možná záměna hlavně u mladých plodnic, kdy mu je podobný hřib žlučník, který má ovšem rourky narůžovělé nebo bílé a po rozkrojení se nezabarvuje do modré barvy. Na chuť je hřib žlučník odporně hořký, oproti tomu hřib hnědý má chuť příjemně houbovou.
Využití V kuchyni jej lze použít všestranně. Dobře se dopravuje, suší i konzervuje. Společně s některými druhy zeleného čaje patří k významným zdrojům theaninu, psychoaktivního analogu aminokyselin.
Odkazy
Reference
Literatura
Miroslav Smotlacha, Jiří Malý: Smotlachův atlas hub, Ottovo nakladatelství 1999,
Externí odkazy
Kategorie:Hřibovité Kategorie:Jedlé houby Kategorie:Tržní houby v České republice