Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) je malý zpěvný pták z čeledi moudivláčkovitých.

Taxonomie Moudivláček lužní je druh s výraznou zeměpisnou proměnlivostí. Rozlišují se čtyři poddruhy, z nichž v Evropě žijí dva. R. p. pendulinus – moudivláček lužní evropský obývá téměř celý evropský areál. R. p. caspius – moudivláček lužní kaspický žije v okolí Kaspického moře.

Další dva poddruhy se vyskytují v Malé a Přední Asii. R. p. menzbieri – od Turecka do Kazachstánu a Pákistánu. R. p. jaxarticus – zbytek areálu dál na východ.

Vědecká synonyma: Anthoscopus pendulinus, Aegithalos pendulinus.

Někdejší český název je moudivláček obecný.

Popis Délka těla: 10–11,5 cm Rozpětí křídel: 16–17,5 cm Hmotnost: 8–11,3 g

Menší než vrabec, s kuželovitým a zašpičatělým zobákem. Samec má černou masku přes oči, světle šedé temeno a šíji a rudohnědý pláštík a hřbet. Od samice se liší širší maskou přes oči, tmavším, rudohnědě zbarveným hřbetem a výraznějším, červenohnědým skvrněním na hrudi. Mladí ptáci jsou matnější, s nezřetelnou maskou, žlutavě šedohnědým hřbetem a šedobéžovým temenem. Moudivláček je velmi aktivní, hbitě prolézá rákosím nebo tenkými větvemi stromů, často visí vzhůru nohama. Létá lehce a pružně.

Hlas Ozývá se tenkým a protáhlým, pomalu klesajícím „síííh“, které je o něco táhlejší a slabší než volání strnada rákosního a měkčí a více klesající než volání červenky obecné. Zpěv je tichý, tvořený jednoduchým popěvkem obsahujícím vábení prostoupené zřetelně oddělenými vysokými trylky.

Rozšíření Moudivláček lužní má evropský typ rozšíření, zahrnující jižní část Eurasie východně až po východní Čínu a Korejský poloostrov. Jeho areál je však značně mozaikovitý. Převážně stálý druh, část severnějších populací táhne jihozápadním a jižním směrem a zimuje především ve Středomoří. Evropská populace je odhadována na 210 000–420 000 párů.BirdLife International (2012): Eurasian Penduline-tit Remiz pendulinus .

Výskyt v Česku Na naše území se moudivláček lužní rozšířil počátkem 20. století; další vlna proběhla mezi lety 1940 a 1960. Počet obsazených kvadrátů se zvyšoval i v pozdějších letech.POŘÍZ, Jindřich. Moudivláček lužní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-04-12]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8963/

V České republice hnízdí pravidelně, ale pouze místně v nížinách a ojediněle i ve středních polohách (nejvýše zaznamenán na Šumavě v nadmořské výšce 750 m n. m.). Během 19. století nebyl z Čech znám vůbec a vzácně se vyskytoval pouze na Moravě. K rozšiřování obsazených lokalit začalo docházet až na počátku 20. století, v současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi Polabí, Podkrušnohoří, jihočeská rybniční pánev, jižní a střední Morava a Ostravsko. Celková početnost je dlouhodobě odhadována na 2500–5000 párů.ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2006, s. 367. ISBN 80-86858-19-7.

Z 53 hnízd v Severomoravském kraji byla mláďata úspěšně vyvedena z 27 (49 %). Ztráty bývají způsobeny nejčastěji dobrovolným opuštěním snůšky hnízdícími ptáky kvůli vzájemným konfliktům nebo nepříznivému počasí.

Tah Ptáci z ČR jsou tažní. Přílet na naše území probíhá hlavně na konci března a na začátku dubna, odlet vrcholí v říjnu.

Prostředí K hnízdění vyhledává listnaté stromové porosty v blízkosti vod, také mladé porosty u zarostlých mokřadů. Na hnízdišti vyžaduje dobře přístupné stromy s tenkými, převislými větvemi (bříza, vrba, olše).

Hnízdění náhled|Hnízdo moudivláčka lužního Polygamní druh. Samci se na hnízdiště vracejí dříve než samice a krátce poté začínají se stavbou hnízda. K tomu se pak za intenzivního volání a zpěvu snaží nalákat samice a v případě, že uspějí, dostavují hnízdo oba ptáci společně. V opačném případě samci začínají se stavěním základů dalších hnízd. Hnízdo moudivláčka lužního je v našich podmínkách zcela ojedinělé, vakovité, zavěšené na pružných větvích stromů nebo keřů. Je postaveno z lýkových vláken divokého chmele a kopřiv a plstnatých nažek topolů nebo vrb. Samci po výběru vhodné větvičky začínají jejím ovinutím lýkovým nápletem a pokračují stavbou smyčky z dlouhých vláken, vyznačující podélný průřez hnízda (tzv. houpačka). Velikost houpačky je důležitá, neboť jde o určující faktor, kterým se řídí samice při výběru partnera. Následující fází, na které se už v různé míře podílí i samice, je stavba stěn, která postupuje ode dna směrem nahoru, a nakonec stavba vletové trubice, která bývá vyspravována i během hnízdění. Hnízdo je v konečné fázi vysoké 13,5–18 cm, jeho vnější průměr se pohybuje mezi 8–15 cm a tloušťka stěn mezi 0,5–1 cm.

náhled| Ročně mívá jednu až dvě snůšky po 5–8 čistě bílých vejcích o rozměrech 16,2 × 10,5 mm. Inkubace je 13 dnů, sedí samotná samice. Mláďata jsou krmena pouze samicí, někdy jí však samec pomáhá a ve vzácných případech ji dokonce zcela zastupuje. Mladí opouštějí hnízdo po 20–22 dnech. Někdy se po vyvedení vzdalují i několik kilometrů od hnízda, jindy se do něj až tři týdny vracejí. Pohlavně dospívají ve druhém roce života. Přibližná délka života je dva až tři roky. Nejvyšší zaznamenaný věk je sedm let a dva měsíce.MALÝ, Jaroslav. České ptactvo. 2026. [Kalendář.] [Praha]: Notique, 2025.

Potrava V potravě moudivláčka lužního převládají drobní bezobratlí, zvláště pavouci, brouci a vajíčka a housenky motýlů, které hledá hlavně na rákosových stéblech a latách a palicích orobince, které doslova rozcupovává. Kromě živočišné potravy se živí také nektarem a v zimním období i malými semeny travin a rákosu.

České pojmenování Hnízdo moudivláčka je tvarem podobné moudí čili šourku. Jméno mělo další podoby: mudivláček, moudíček, múdníček, moudníček. Poslední uvedené slovo označovalo i hnízdo, které moudivláček staví. Nářečně mudibláček (u Hlinska), východočesky mundiblá(če)k, mu(n)dibálek. Z hlediska doby vzniku se jméno řadí mezi česká předobrozenecká jména.FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 74 a 116. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522

Ochrana V Červeném seznamu ČR je zařazen podle vyhlášky 395/1992 Sb. v kategorii NT – téměř ohrožený taxon.

Odkazy

Reference

Literatura ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522 MALÝ, Jaroslav. České ptactvo. 2026. [Kalendář.] [Praha]: Notique, 2025. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2006. 463 s. ISBN 80-86858-19-7.

Související články Seznam ptáků Česka Externí odkazy

Biolib

Kategorie:Moudivláčkovití Kategorie:Ptáci palearktické oblasti