Nedokonalá konkurence je stav na trhu, kdy je porušena aspoň jedna z následujících podmínek:
dokonalá informovanost kupujících a prodávajících všichni spotřebitelé i výrobci mají všechny údaje, které potřebují, a mají informace o všech dostupných technologiích, o cenách konkurenčního výrobku homogenita výrobku výrobky jsou stejné nebo aspoň natolik podobné, že se nedá určit, který z nich je kvalitnější velký počet prodávajících na trhu je velké množství prodejců, kteří si navzájem konkurují nulové náklady na změnu dodavatele kupujícímu nevznikají náklady, když se rozhodne nakoupit u jiného prodejceHOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011. . Pokud dojde k naplnění všech těchto podmínek, pak vzniká stav dokonalé konkurence. V reálné tržní ekonomice ovšem v naprosté většině trhů vládne nedokonalá konkurence, kdy je cena neustále odchýlena a osciluje kolem rovnovážného stavu v modelu nabídky a poptávky. Dokonalá konkurence je tedy pouze teoretickým modelovým protistavem nedokonalé konkurence.
Charakteristika nedokonale konkurenčního trhu V nedokonale konkurenčním prostředí: výrobce dokáže ovlivnit cenu výrobku na trhu zboží a služeb, je tedy spolutvůrcem ceny na trhu firma dokáže ovlivnit cenu práce na trhu práce produkty nejsou homogenní neexistují nulové náklady na změnu dodavatele (spotřebitel musí vyhledat nového dodavatele, což však sebou přináší náklady jako čas nebo peníze) neexistuje dokonalá informovanost prodávajících i kupujících v odvětví existuje malý počet producentů neexistuje volný vstup do odvětví
Struktura trhu V ekonomii je myšlenka monopolu důležitá při studiu struktur řízení, která se přímo týká normativních aspektů hospodářské soutěže a poskytuje základnu pro témata jako průmyslová organizace a ekonomika regulace. V tradičních ekonomických analýzách existují čtyři základní typy trhových struktur: dokonalá konkurence, monopolní konkurence, oligopol a monopol. Monopol je struktura, ve které jediný dodavatel vyrábí a prodává daný výrobek. Pokud na určitém trhu existuje jen jeden prodávající a neexistují žádné blízké náhrady za produkt, potom je tržní struktura „čistého monopolu“. Někdy je v průmyslu mnoho prodejců a/nebo existuje mnoho blízkých náhražek za vyráběné zboží, ale přesto si firmy udrží určitou tržní sílu. Toto je nazýváno monopolní hospodářskou soutěží, zatímco v oligopolu se společnosti vzájemně strategicky vzájemně setkávají.Krugman; Wells (2009). Microeconomics (2nd ed.). New York: Worth. .
Cenová diskriminace Cenová diskriminace umožňuje monopolistovi zvýšit svůj zisk účtováním vyšších cen za totožné zboží těm, kteří jsou ochotni nebo schopni platit více. Například většina ekonomických učebnic stojí ve Spojených státech více než v rozvojových zemích, jako je například Etiopie. V tomto případě vydavatel využívá svého vládního monopolního autorského práva k cenové diskriminaci mezi všeobecně bohatšími studenty americké ekonomie a obecně chudými etiopskými studenty ekonomie. Podobně většina patentovaných léků stojí více v USA než v jiných zemích s (předpokládanou) chudší zákaznickou základnou. Typicky jsou uvedeny vysoké všeobecné ceny a různé tržní segmenty mají různé slevy. Jedná se o příklad rámcování, aby proces účtování vyšších cen některým lidem byl společensky přijatelný. Perfektní cenová diskriminace by dovolila monopolistovi účtovat každému zákazníkovi přesnou maximální částku, kterou by byl ochoten zaplatit. To by umožnilo monopolistovi získat veškerý spotřební přebytek trhu. Zatímco taková perfektní cenová diskriminace je teoretickým konceptem, pokrok v oblasti informačních technologií a mikromarketingu může přiblížit tento koncept reálnosti.Antony Davies & Thomas Cline (2005). „A Consumer Behavior Approach to Modeling Monopolistic Competition“. Journal of Economic Psychology. 26 (6): 797–826. doi:10.1016/j.joep.2005.05.003.
Je velmi důležité si uvědomit, že částečná cenová diskriminace může způsobit, že někteří chudší zákazníci, kteří jsou nevhodně spojeni se zákazníky bohatšími, budou vyloučeni z trhu. Například chudý student v USA nemusí mít dostatek peněz na nákup učebnice ekonomie za cenu v USA, kterou by si mohl dovolit koupit za etiopskou cenu. „ Podobně může být bohatý student v Etiopii schopen nebo ochoten kupovat za cenu v USA, ačkoli přirozeně by tuto skutečnost skrýval před monopolistou, aby zaplatil nižší cenu třetího světa. Jedná se o mrtvé ztráty a snížení zisku monopolisty. Monopolisté mají proto zásadní hospodářský zájem na zlepšení svých informací o trhu a segmentaci trhu.
Výsledkem toho, že monopolní ceny jsou vyšší a výrobní výkon nižší než konkurenční společnost, vyplývá požadavek, aby monopol nezadával různé ceny různým zákazníkům. To znamená, že monopol je omezen od účasti na cenové diskriminaci (toto se označuje jako cenová diskriminace prvního stupně, takže všem zákazníkům je účtována stejná částka). Pokud by bylo monopolu povoleno účtovat individuální ceny (toto se označuje jako cenová diskriminace třetího stupně), vyrobené množství a cena účtovaná okrajovým zákazníkům by byla totožná s cenou konkurenční společnosti. Tím by se odstranila mrtvá ztráta; nicméně veškeré zisky z obchodu (sociální péče) by připadly monopolistovi a nikoli spotřebiteli.
Pokud je cenová pružnost poptávky pro většinu zákazníků nižší než jedna v absolutní hodnotě, je výhodné, aby společnost zvýšila své ceny: získává více peněz za méně zboží. S nárůstem ceny se elasticita cen zvyšuje a v optimálním případě bude vyšší než jedna pro většinu zákazníků.
Holdingová společnost Holdingová společnost je společnost, která vlastní mimořádné akcie jiných společností. Holding obvykle nevyrábí zboží nebo služby sám; spíše jejím účelem je vlastnit akcie jiných společností, aby vytvořily podnikovou skupinu. Holdingové společnosti umožňují snížení rizika pro vlastníky a umožňují vlastnictví a ovládání řady různých společností.“Holding Companies with Assets Greater Than $10 Billion„. National Information Center. June 30, 2014. Retrieved 2014-11-28.
Ve Spojených státech musí být vlastněny před vstupem do daňové konsolidace 80 % akcií, a to hlasováním a hodnotou, jako jsou například dividendy bez daně. To znamená, že pokud společnost A vlastní 80% nebo více akcií společnosti B, společnost A nebude platit daně z dividend vyplacených společností B svým akcionářům, neboť vyplacení dividend od B do A v podstatě převede hotovost z jedné společnosti druhému. Ostatní akcionáři společnosti B zaplatí obvyklé daně z dividend, jelikož jsou těmito akcionáři oprávněnými a obyčejnými dividendami.Cuiffo, Donna-Marie (1993-08-01). “Our Greatest Hits / The Personal Holding Company Trap: Federal Taxation„. The CPA Journal. The New York State Society of CPAs. Retrieved 2017-12-06.
Někdy se společnost, která se chtěla stát čistou holdingovou společností, identifikuje jako taková tím, že přidá k jejímu názvu “Holding„.
Korporace (odvozeno od lat. slova corpus – tělo) je společnost, skupina lidí nebo organizace oprávněná jednat jako jediný subjekt (právnická osoba) a uznaná jako taková v právu. Předčasně založené subjekty byly založeny chartou (zákonem uděleným monarchou nebo schváleným parlamentem nebo legislativou). Většina jurisdikcí nyní umožňuje vytvoření nových společností prostřednictvím registrace. Korporace mají omezenou odpovědnost za své investory, což může vést k tomu, že externí investoři ztrácejí na vládu nebo veřejnost.“Types Of Corporations | Incorporate A Business„. www.corpnet.com. Retrieved 2017-06-10.
Korporace přicházejí v mnoha různých typech, ale jsou obvykle rozděleny právem jurisdikce, kde jsou pronajaty do dvou druhů: podle toho, zda mohou vydávat akcie nebo ne, nebo tím, zda jsou vytvořeny k dosažení zisku nebo ne.corporation. CollinsDictionary.com. Collins English Dictionary – Complete & Unabridged 11th Edition. Retrieved December 07, 2012.
Tam, kde místní zákon rozlišuje korporace podle schopnosti vydávat akcie, jsou korporace oprávněny tak učinit, a označujeme je jako “akciové společnosti„, vlastnictví korporace je prostřednictvím akcií a majitelé akcií jsou označováni jako “akcionáři„. Korporace, které nejsou oprávněny vydávat akcie, jsou označovány jako společnosti, které nejsou akcionářské. Korporace pronajaté v regionech, v nichž se odlišují tím, zda mohou mít zisk nebo nikoli, jsou označovány jako společnosti “pro zisk„ a “neziskové„ společnosti.
Registrované společnosti mají právní subjektivitu a jejich akcie jsou majetkem akcionářů, jejichž odpovědnost je obecně omezena na jejich investice. Akcionáři obvykle neprovádí aktivně správu společnosti; akcionáři místo toho vybírají nebo jmenují správní radu, která bude ovládat korporaci s věrohodností. Ve většině případů může akcionář sloužit také jako ředitel nebo důstojník společnosti.
V druhé polovině 19. století vznikla nová forma společnosti s omezenou ochranou a příznivějším daňovým zacházením buď s jediným vlastníkem, nebo s partnerem. I když není společností, stal se tento nový typ subjektu velmi atraktivní jako alternativa pro korporace, které nemusejí vydávat akcie. V Německu byla organizace označována jako Gesellschaft mit beschränkter Haftung nebo GmbH. V poslední čtvrtině 20. století byla tato nová forma organizace, která není společností, dostupná ve Spojených státech a dalších zemích a byla známá jako společnost s ručením omezeným nebo LLC.
Druhy nedokonalé konkurence
Monopol Oligopol Monopson Oligopson Monopolistická konkurence
Monopol Jedním z typů nedokonalé konkurence je monopol. Jedná se o stav, kdy na daném trhu existuje pouze jediný výrobce. To však samo o sobě nestačí, důležitou podmínkou je existence jediného prodávajícího. Pro vznik monopolu jsou důležité i další faktory, jako například: specifičnost produktu, neexistence blízkých substitutů a nemožnost vstupu konkurenčních firem do odvětví. Z uvedeného tedy vyplývá, že monopol má schopnost ovlivňovat tržní cenu.
Síla monopolu Jeden ze způsobů určování tržní síly dominantních firem, se odvíjí od zjištění, že firmy s velkou tržní silou mají schopnost dosahovat cenu, která je vyšší než mezní náklady, monopol tedy nevyrábí efektivně. Síla monopolu může být vyjádřena za pomoci Lernerova indexu (L):
L = (cena – mezní náklady) / cena
V situaci, kdy je cena větší než mezní náklady index nabývá hodnot větších nule, čím vyšší je jeho hodnota, tím větší je tržní síla monopolu. U dokonalé konkurence je hodnota indexu rovna nule, mezní náklady se zde rovnají ceně.
Přirozený monopol O přirozený monopol se jedná v případě, kdy je jediná firma schopna obstarat zbožím nebo službami celý trh za nižší náklady, než jak by to zvládly dvě nebo více firem. Důvodem jsou silné bariéry vstupu na trh, například vysoké počáteční náklady. Příkladem mohou být dodávky vody. Pokud by tuto službu v jedné oblasti poskytovalo více firem, znamenalo by to snížení jejich zisků a to by se při vysokých počátečních nákladech nevyplatilo.
Neefektivnost monopolu V reálném prostředí, firma, která plně odpovídá teoretickému modelu monopolu, neexistuje. Je ale možné, aby se firma některými svými vlastnosti monopolu blížila. Monopol je zdrojem neefektivnosti z důvodů: Produkuje neefektivní objem produkce – ztráta mrtvé váhy Využívá své síly k neracionální alokaci zdrojů Nepodporuje zvyšování efektivnosti produkce
Státní monopoly Při vyslovení slova monopol málokoho napadnou ty největší, typicky ty státní. Velmi častým monopolem je služba bezpečnosti (v ČR policie) nebo spravedlnosti (systém soudů a práva). Dále ve většině zemí i školství někde i zdravotnictví. Zpravidla stát zakáže svými zákony poskytovat konkurenční alternativu. V případě školství nastavuje vysoké bariéry pro vstup do odvětví a velmi silně jej reguluje.
Protimonopolní politika