HNK Hajduk Split ( Hrvatski nogometni klub Hajduk Split, Chorvatský fotbalový klub Hajduk Split) je chorvatský fotbalový klub ze Splitu, který působí v chorvatské první lize, nejvyšší soutěži chorvatského fotbalu. Od roku 1979 je domovským stadionem klubu Stadion Poljud s kapacitou 34 198 diváků. Tradičními domácími barvami týmu jsou bílé dresy s modrými trenýrkami a modrými ponožkami.
S nápadem založit fotbalový klub přišla skupina splitských studentů, kteří studovali v Praze. Po zhlédnutí zápasu mezi Slavií a Spartou Praha se skupina sešla v hostinci U Fleků a hovořila o tom, že by doma založila fotbalový klub. Po návratu do Splitu svůj plán uskutečnili a 13. února 1911 byl založen Hajduk. Od počátku 20. let 20. století do roku 1940 se Hajduk pravidelně účastnil mistrovství Království Jugoslávie. Po druhé světové válce a vzniku jugoslávského ligového systému v roce 1946 Hajduk pokračoval po celé období SFR Jugoslávie v nejvyšší soutěži. Po rozpadu Jugoslávie vstoupil klub v roce 1992 do chorvatské první ligy, od jejíž první sezóny nikdy nesestoupil z nejvyšší soutěže. Hajduk je tak jediným bývalým jugoslávským klubem, který od vzniku původní Jugoslávie nikdy nesestoupil z nejvyšší soutěže, ačkoli řada bývalých jugoslávských klubů má za sebou dlouhá období v nejvyšší soutěži z dob SFR Jugoslávie.
Hajduk je jeden z nejúspěšnějších týmů v Chorvatsku a bývalé Jugoslávii, který získal devět titulů v jugoslávské a šest v chorvatské lize, devět titulů v jugoslávském a sedm v chorvatském poháru a pět titulů v chorvatském superpoháru, aniž by kdy sestoupil z nejvyšší fotbalové ligy v zemi.
Zlatá éra klubu přišla v 70. letech, kdy vyhrál čtyři tituly v jugoslávské lize a pět v jugoslávském poháru. Hajduk je také jediným klubem v historii jugoslávského fotbalu, který vyhrál pětkrát Jugoslávský pohár (v letech 1972–1977), a také jediným neporaženým mistrem (sezóna 1950). Největšími evropskými úspěchy Hajduku jsou tři účasti ve čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí, jedno semifinále Poháru UEFA a jedno semifinále Poháru vítězů pohárů.
Hlavním soupeřem klubu je Dinamo Záhřeb, vzájemné zápasy jsou označovány jako „věčné derby“. Fanoušci Hajduku Split se nazývají Torcida Split a jsou nejstarší organizovanou firmou v Evropě, která byla založena v roce 1950. Inspirací pro název byli brazilští fanoušci na Mistrovství světa ve fotbale v roce 1950, kteří se jmenovali Torcida.
Od roku 2008 je klub akciovou společností, i když není kótován na veřejné burze, a většinu akcií vlastní město Split. Je jedním ze dvou sportovních týmů vlastněných fanoušky v Chorvatsku, v roce 2016 dosáhl počtu více než 43 000 členů a v roce 2022 více než 81 000 členů. Existuje také více než 50 fanklubů Hajduku, které se nacházejí převážně v Chorvatsku a Německu, ale až ve Spojených státech, Irsku a Austrálii.
Historie Začátky náhled|Zakládající členové Hajduku v hospodě U Fleků v Praze
Klub byl založen ve staré hospůdce U Fleků v Praze (v té době součástí Rakouska-Uherska), skupinkou studentů ze Splitu: Fabjan Kaliterna, Lucijan Stella, Ivan Šakić a Vjekoslav Ivanišević.Dalibor Brozović. „Hrvatska enciklopedija: Volume 1“, 1999. Na cestě do hospody po zápase mezi Spartou a Slávií si vymysleli svůj nový městský fotbalový klub. Všichni věděli jak je sport ve Splitu populární a jak jejich přátelé dokáží hrát.
Klub byl oficiálně se všemi formalitami založen 13. února 1911. zatímco hledali správný název pro svůj nový klub (další možnosti byly „Velebit“, „Uskok“, „Marjan“…), studenti šli pro radu ke svému starému učiteli Josipu Baračovi. Po pár rozhovorech jim Josip pověděl, ať zvolí název „Hajduk“, který symbolizuje „v čem jsou naši lidé nejlepší: statečnost, lidskost, přátelství, láska ke svobodě a obrana slabších.“
Hajdukové byli protiosmanští bojovníci, kteří působili na území hlavně Srbska, ale také i Valašska, či Bulharska (tam se používal název Hajdutin). Spekulací je, že jeden z nejznámějších Hajduků Andrija Šimić, který se triumfálně vrátil do Splitu v roce 1902 z Rakouského vězení, byl také inspirací pro název „Hajduk“. Zakladatelé navrhli logo klubu a skupinka sester z Katolického kláštera ve Splitu, vytvářeli kopie a rozdávaly je fanouškům.Hajduk's membership pass – Lord help us!, Slobodna Dalmacija
Hajduk shromáždil skupinu obyvatelů Splitu, chorvatské odboráře neboli puntari. To je důvod proč má klub specifický název „hrvatski nogometni klub“ („chorvatský fotbalový klub“). Klub byl sám proti Rakousko-uherské vládní politice , která nedovolovala sjednocení chorvatských provincií a udržovaly je oddělené (vláda nedovolovala sjednocení Dalmácie se zbytkem Chorvatska. Prvním soupeřem Hajduku byl tým Calcio Spalato, klub autonomním společníkem ze Splitu, zápas skončil 9–0 (6–0) vítězstvím pro Hajduk. Prvním střelcem Hajduku byl Šime Raunig.
V roce 1912 odehrál Hajduk svůj první zápas v Záhřebu proti fotbalovému klubu HAŠK a prohrál 3:2. První mezinárodní zápas proti významnému soupeři se uskutečnil v roce 1913 proti českému klubu Slavia Praha, který v té době patřil k nejsilnějším celkům v Evrope. Hajduk nakonec zápas prohrál 1:13. Po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se Hajduk poprvé přihlásil do jugoslávské ligy v roce 1923 a v sezóně prohrál svůj první a jediný zápas proti SAŠK. V témže roce však Hajduk během turné v severní Africe porazil Marseille 3:2, což ve Splitu vyvolalo masové oslavy. V následujícím roce byl kádr považován za tak silný, že 10 z 11 hráčů, kteří odehráli mezinárodní přátelské utkání za Jugoslávii proti Československu, bylo smluvně vázáno v Hajudku (jedinou výjimkou byl brankář, protože Hajduk měl v té době italského brankáře).
V roce 1926, na počest 15. narozenin klubu, věnoval skladatel Ivo Tijardović klubu operetu „Kraljica baluna“, čímž se stal jediným fotbalovým klubem na světě, který má vlastní operetu. Kromě národního šampionátu se Hajduk v letech 1920–1936 nepřetržitě účastnil i dalmatského mistrovství, které až na jeden případ vyhrál.
Hajduk dosáhl svého prvního období slávy na konci dvacátých let, kdy získal první dva tituly mistra Jugoslávie (1927 a 1929), což mu vyneslo účast ve Středoevropském poháru. Mezi nejlepší hráče v tomto období patřili Leo Lemešić a Vladimir Kragić, přičemž Ljubo Benčić se dokázal stát nejlepším střelcem sezóny 1927. Dlouholetým trenérem týmu byl jeden z klubových velikánů, Luka Kaliterna. Během diktatury 6. ledna byl přívlastek „chorvatský“ ve slově „chorvatský fotbalový klub“ ke zděšení týmu násilně nahrazen přívlastkem „jugoslávský“. Třicátá léta se navíc pro Hajduk ukázala jako katastrofální, protože nevyhrál žádný turnaj ani mistrovství a zaznamenal jen několik úspěchů v mezinárodních zápasech.
V éře chorvatské Bánoviny se jim podařilo získat jeden titul v letech 1940–41 s impozantní bilancí 14–3–1. Jako chorvatský mistr se klub chystal hrát play-off o titul mistra Jugoslávie, ale s příchodem druhé světové války se mistrovství nikdy nedohrálo. V této době mohl mít Hajduk fantastickou generaci v čele s mladým Frane Matošićem, Ratkem Kacijanem a také významným českým internacionálem Jiřím Sobotkou.
Druhá světová válka V dubnu 1941, během druhé světové války, byla Jugoslávie napadena, okupována a rozdělena mocnostmi Osy, přičemž Split byl připojen přímo k Itálii. Obyvatelé i hráči byli proti asimilaci k Itálii, a tak klub přestal na vzdory po celou dobu okupace Splitu soutěžit a odmítl nabídku vstoupit do italské první ligy pod názvem „AC Spalato“. Místo toho Benito Mussolini založil společnost Societa Calcio Spalato a domácí hřiště přejmenoval po svém synovi. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 partyzáni Split dočasně osvobodili a italskou posádku odzbrojili, ale německá armáda město rychle znovu obsadila a přidělila ho Nezávislému státu Chorvatsko (NDH), který v Záhřebu zřídila už v roce 1941. Postoj klubu se nezměnil, ani když se vedení NDH pokusilo zařadit Hajduk do Poháru Nezávislého státu Chorvatsko, protože NDH si ve Splitu vysloužilo nelibost za spojenectví a rozdělení s Itálií. Po invazi Spojenců do jižní Itálie a ovládnutí []Středozemního moře se jadranské ostrovy staly útočištěm odboje, což podnítilo znovuzrození Hajduku na jednom z nich v roce 1944.
Hráči klubu se poté připojili k partyzánskému generálnímu štábu na ostrově Vis v Jaderském moři. Dne 7. května 1944, na svátek svatého Domnia, patrona Splitu, za přítomnosti partyzánského vůdce Josipa Broze Tita a britských důstojníků (jedním z nich byl Randolph Churchill) byl Hajduk znovu zformován a začal hrát jako oficiální fotbalový tým jugoslávského odboje. Se spojeneckými služebními fotbalovými týmy z druhé strany Jadranu se utkali v Itálii, kde 23. září v Bari před nejméně 40 000 diváky sehráli slavný přátelský zápas s britskou armádou, který prohráli 2:9.Club Soccer 101 by Luke Dempsey Zápas je považován za jeden z nejnavštěvovanějších fotbalových zápasů ve válečných letech, o několik let později se konala odveta v osvobozeném Splitu (Hajduk vyhrál 1:0). V této době přijalo vedení klubu jako odznak bílo-modrém klubovém dresu rudou hvězdu partyzánů. Během roku 1945 se Hajduk vydal na turné po Egyptě, Palestině, Libanonu, Sýrii a Maltě. Při cestě dlouhé zhruba 30 000 kilometrů a odehrání více něž 90 zápasů, Hajduk 74 z nich vyhrál.Cerjan, Stjepan. Hajduk – tim NOVJ u: Enciklopedija hrvatske povijesti i kulture, Školska knjiga, 1980., stranice 195–196. Během pobytu v Bejrútu udělil Charles de Gaulle Hajduku titul čestného týmu Svobodné Francie, trofej je dodnes ceněna.
Klub prý svou zdatností a „jedinečným dalmatským duchem“ zapůsobil na Tita, který často navštěvoval zápasy. Po válce vyzval Hajduk, aby se přestěhoval do hlavního města Jugoslávie Bělehradu a stal se oficiálním týmem Jugoslávské lidové armády (JNA), ale klub odmítl, protože chtěl nadále hrát v rodném Splitu. Místo toho byl založen jeden z jejich budoucích největších rivalů, FK Partizan. Hajduk se však ještě dlouho po válce těšil pověsti „Titova oblíbence“ a právě díky přátelským vztahům s odbojem se stal jedním z mála jugoslávských fotbalových klubů (a jediným významným), který nebyl po válce komunistickou vládou rozpuštěn (jako tomu bylo u řady dalších klubů, zejména významných, jako BSK, Građanski, Jugoslavija, Concordia, HAŠK a Slavija).
Ikonická 50. léta Po druhé světové válce hrál Hajduk i nadále jugoslávské mistrovství a jeho pohár. V roce 1946 vyhráli chorvatské mistrovství a založili časopis Journal of Hajduk. V letech 1948–1949 navštívil Hajduk Austrálii a stal se prvním jugoslávským týmem, který hrál na všech kontinentech. V roce 1950 klub vyhrál jugoslávské mistrovství bez jediné prohry, čímž vytvořil rekord, který se před rozpadem Jugoslávie o 40 později nikomu nepodařilo vyrovnat. 28. října 1950, den před rozhodujícím zápasem s jedním z největších rivalů Crvenou Zvezdu Bělehrad (výhra 2:1), byla založena oficiální fanouškovská organizace Torcida, kterou založil student inženýrství Vjenceslav Žuvela, jenž zvolil název podle nadšených brazilských fanoušků. Torcida se stala první organizovanou skupinou příznivců v Evropě. Následující rok byla dokončena rekonstrukce stadionu „Stari Plac“, který byl domovem klubu po více než tři desetiletí.