Sociální událost je okolnost s níž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, s jejichž pomocí lze předejít, zmírnit nebo překonat tíživou životní situaci, která je způsobena takovou událostí. Sociální událost bývá označována také jako sociální riziko nebo sociální příhoda.
Abychom o riziku (události, příhodě) mohli mluvit jako o sociálním riziku (události, příhodě), musí být toto riziko státem uznané za objektivní, zasluhující pozornost některého z veřejných subjektů.MATOUŠEK, Oldřich. Encyklopedie sociální práce. Vyd. 1. Editor Alois Křišťan. Praha: Portál, 2013, 570 s. . S. 234 Pak vzniká jedinci či rodině, která byla zasažena takovou událostí, nárok na sociální ochranu, která je v ČR poskytována podle systému sociálního zabezpečení.
Charakteristika sociálních událostí Sociální události mají několik společných znaků: ekonomicky a sociálně ohrožují existenci člověka i společnosti, ohrožují člověka sociálním vyloučením a člověk není schopen odvrátit jejich důsledky vlastními silami. Zda vznikají nezávisle na vůli člověka, může (ale nemusí) ovlivnit poskytnutí sociální ochrany.
Druhy sociálních událostí V průběhu života se každý člověk může dostat do různých životních situací, které mohou být kvůli svým důsledkům označeny jako sociální události. Zpravidla je rozdělujeme na: přirozené (předvídatelné, standardní, fyziogenní) a nepřirozené (nepředvídatelné, nestandardní, patogenní).
Přirozené sociální události Události, které lze předvídat nebo plánovat. Rozlišujeme: biologické: narození dítěte, dospívání, těhotenství, mateřství a péče o děti, stáří sociální: životní start, založení rodiny.
Nepřirozené sociální události Události, které nelze předvídat nebo plánovat. Rozlišujeme: biologické: nemoc, úraz, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, invalidita sociální: diskriminace, dezintegrace (ztráta sociálních vazeb), nezaměstnanost, chudoba.
Podpora a pomoc Pokud v životě jedince nastane sociální událost, ve většině zemí se o jeho ochranu starají veřejnoprávní instituce. Na území Evropy je většinou poskytován stejný rozsah sociální ochrany, ale státy se od sebe liší podmínkami i její úrovní. O zabezpečení jedince i rodiny postižené nějakou sociální událostí se mohou starat i nestátní organizace (Charita, Člověk v tísni apod.)
Podle I. Tomeše se sociální ochrana pojí se sociálními událostmi, které jsou právními událostmi, nikoli však právními jednáními (do roku 2013 tzv. právními úkony). Tzn. s právními skutečnostmi vzniklými nezávisle na vůli dané osoby.
Sociální ochrana představuje poskytnutí sociálních dávek či služeb v rámci systému sociálního zabezpečení určitého státu, pokud sociální událost splňuje právem stanovené podmínky. Právo na sociální ochranu vzniká: ze zákona, ze smlouvy nebo na základě žádosti.
Minimální rozsah sociální ochrany Úmluva o sociálním zabezpečení přijatá roku 1952 na Mezinárodní konferenci v Ženevě definuje oblasti sociálního zabezpečení, které by měly být pro státy povinné. Jsou to: zdravotní péče, nemocenské dávky, dávky ve stáří, dávky při pracovním úrazu a nemoci z povolání, rodinné dávky, mateřské dávky, invalidní dávky a dávky pozůstalým.
Systém sociálního zabezpečení v ČR Sociální zabezpečení v České republice sestává ze tří systémů, které na sebe navazují. Každý z nich zabezpečuje následky jiných sociálních událostí: Sociální pojištění – situace, na které se jedinec může předem připravit (důchodové pojištění, nemocenské pojištění). Státní sociální podpora – situace, které jsou společensky uznané za hodné zřetele (především dávky pro rodiny a rodiny s dětmi). Sociální pomoc – situace hmotné a sociální nouze, které občan není schopen řešit sám nebo za pomoci vlastní rodiny (sociální služby, sociálně-právní ochrana, dávky sociální pomoci).
Reference
Kategorie:Právo sociálního zabezpečení