Doom, čti [du:m], je akční počítačová hra, vydaná 10. prosince 1993 společností id Software. Je to jedna z nejvýznamnějších videoher v historii a je často uváděna jako jedna z nejlepších her všech dob. Spolu se svým předchůdcem Wolfenstein 3D pomáhal Doom definovat žánr FPS a inspiroval řadu podobných her, poté známých jako „Doom klony“. Byla průkopníkem technologií, jako je zdokonalená 3D grafika, síťové hraní pro více hráčů a podpora úprav prostřednictvím mapových souborů (WAD).
Hra dostala rozšíření Final Doom a Doom 64. Na hru navázalo pokračování: Doom II (1994), Doom 3 (2004), Doom (2016), Doom Eternal (2020) a Doom: The Dark Ages (2025). Podle hry byl natočen i film a vyšly i různé stolní hry, komiksy a knihy.
V srpnu 2024 vydala společnost Bethesda Softworks Doom i Doom II v rámci „definitivní“ edice DOOM + DOOM 2. Tato edice obsahuje vylepšení původních her, např. podporu až 16 hráčů v multiplayeru, a dodatečný obsah, včetně dříve vydaných dodatečných epizod.
Příběh náhled|Model Spider Masterminda
Doom vykresluje sci-fi/hororový příběh elitního mariňáka vyslaného na Mars po napadení svého velícího důstojníka, který nařídil, aby jeho jednotky začaly střílet na civilisty. Pro mariňáky je Mars tím nejnudnějším místem.
Společnost UAC (Union Aerospace Corporation) tajně experimentovala s teleportací vytvořením brány mezi dvěma měsíci Marsu: Phobosem a Deimosem. Zpočátku šlo vše dobře – teleportace fungovala bez problému. Cosi se ale pokazilo, počítačové systémy na Phobosu hlásily poruchu a Deimos zmizel úplně. Z teleportační brány začali vylézat démoni z pekla, kteří zabili nebo posedli všechny zaměstnance UAC.
Obdržíte zprávu od vědců se zběsilým voláním o pomoc. Proto se skupinou dalších vojáků odletíte na Phobos. Mariňák má hlídat obvod pouze s pistolí, zatímco zbytek skupiny postupuje dovnitř. Později, co se komunikace přeruší, vyjde mariňákovi vše najevo. Všichni jsou mrtví, jen on přežil. Mariňák sám nemůže opustit Phobos lodí a jediná cesta ven je probojovat se komplexem Phobosu. Celkem se musí probít 27 úrovněmi ve 3 epizodách. V expanzi Ultimate Doom je navíc jedna epizoda.
První epizoda Knee-Deep in the Dead (Po kolena v mrtvých), jediná v shareware verzi, se odehrává ve výzkumných, průmyslových a vojenských high-tech základnách, elektrárnách, počítačových centrech a geologických anomálií na Phobosu. Proto musí mariňák těmito budovami projít. Nakonec se probojuje celým Phobosem. Poté vstupuje do teleportu vedoucí na Deimos. Ve druhé epizodě, The Shores of Hell (Břehy pekla), se mariňák musí probojovat přes zařízení na Deimosu, které jsou podobné těm na Phobosu, ale zborcené a deformované invazí démonů. Zvládne to. Poté, co na konci Deimosu porazí monstrózního Cyberdémona, zjistí pravdu o zmizelém měsíci: vznáší se nad samotným peklem. Třetí epizoda s názvem Inferno začíná poté, co mariňák sestoupá z Deimosu na povrch ke břehům pekla. Zde se probojuje přes povrch. Nakonec zde narazí na monstrózního Spider Masterminda, kterého porazí. Následně projde skrytým průchodem vedoucím na Zemi.
Nicméně hořící město a hlava králíka nabodnutá na kůl (v expanzi Ultimate Doom je uveden jako domácí mazlíček mariňáka, Daisy) naznačují, že démoni napadli Zemi. Zde si připravují půdu pro peklo, což vykresluje následující díl, Doom II: Hell on Earth.
V expanzi Ultimate Doom se ve čtvrté epizodě Thy Flesh Consumed (Tvé konzumované maso) mariňák statečně postaví proti hordám démonů, které Spider Mastermind zaslal prostřednictvím skrytého průchodu na Zemi ještě před mariňákovým příchodem. Pozemské lokality této epizody jsou různé, včetně high-tech základen a démonických chrámů. Mariňák nakonec démonické hordy sice zlikviduje, ale ani to už nedokáže zastavit pekelnou invazi na Zemi, která pokračuje v následujícím díle Doom II: Hell on Earth.
V roce 2019 vznikla neoficiální pátá epizoda od Johna Romera pojmenovaná Sigil, k jejímu spuštění je potřeba modifikace ZDoom nebo Boom. Poté, co na konci episody E4M8 zabijete Spider Masterminda, eliminujete pekelné tvory v pozemských městech. Bafomet však svým tajným sigiliem pozměnil poslední teleport a ten vás přenese zpět na ještě temnější břehy pekla. Musíte se probojovat přes nejbližší posly satana a vrátit se na Zemi.
Protagonista V prvních dílech je hlavní hrdina odhodlaný vesmírný mariňák, fanoušci mu dali přezdívku „Doomguy“, protože neměl oficiální jméno. Bojuje proti démonům z pekla na Phobosu a Deimosu, v pekle a v druhém díle přímo na Zemi, kde lidstvo bojuje s démonickou invazí. V třetím díle prozkoumává rozsáhlé výzkumném zařízení na Marsu. Ve čtvrtém díle Doom (2016) se protagonista probouzí ze sarkofágu na Marsu a disponuje božskými schopnostmi, tehdy se mu říká Doom Slayer. V pátém díle Doom Eternal hlavní hrdina Doom Slayer putuje portálem na cizí planety Argent D'Nur a Urdak (nebeská říše Maykrů). Šestý díl vykresluje události před hrou Doom (2016), kdy se mariňák putováním portály pekla ocitl na planetě Argent D'Nur, zde ho mimozemské bytosti umístí do gladiátorských arén. Ohromeni jeho nenávistí k démonům ho naplní polobožskou silou, rychlostí a nesmrtelností, ovšem potlačují jeho mysl zařízením zvaným Tether. Nakonec ho démoni přelstí a uvězní do sarkofágu.
Grafický engine náhled|Freedoom Grafický engine byl na svou dobu revoluční. Oproti předchozí first‑person‑shooter od id Software s názvem Wolfenstein 3D tu přibyly textury podlah a stropu, paralaxní obloha, víceúrovňové mapy se schody a výtahy.
Engine hry je pseudo-3D z pohledu hráče, založený na 2D mapě rozdělené do sektorů, z nichž každý má přiřazenou číselnou hodnotu, která určuje, jak vysoko na obrazovce se bude vykreslovat, herní engine pak tyto sektory vykresluje na základě tzv. binary space partitioning; nelze tedy používat některé typické rysy 3D prostředí, jako jsou vícepatrové místnosti, míření nahoru a dolů apod. Rozlišení hry je v 320 × 200 px, což bylo v roce 1993 obvyklé rozlišení.
Doom byl ve své době hrou náročnou na výkon PC. Tento v té době špičkový engine využilo několik dalších her, mezi nejznámější patří Heretic od firmy Raven Software (a z Heretica pak Hexen: Beyond Heretic), která s Id Software úspěšně spolupracuje řadu let.
O revolučnosti hry vypovídá fakt, že na dlouhá léta se pro hry typu first‑person‑shooter vžil název Doom klon nebo doomovka.
Grafický engine Doom je k dispozici pro různé platformy (Windows, Linux a další, také si ho můžete zahrát například na iPodu se zvláště upraveným linuxem – iPod Linux Project) nebo na mobilech s OS Android.
Soubory .WAD (iwady) Hra Doom (a její klony) mají veškeré textury (a to jak objektů, zdí, nebo i nepřátel), mapy úrovní a zvuky uložené v souboru .WAD. Na jeho editaci bylo vytvořeno mnoho programů. Lze je rozdělit do dvou kategorií – některé upravují úrovně (např. WadAuthor, DEU), jiné upravují zase grafiku hry (např. NWT), další editují samotný spustitelný soubor EXE (doom.exe nebo doom².exe), čímž umožňují plnou kontrolu nad hrou (např. Dehacked).
Na rozdíl od dalších her, které vyšly později, Doom není plně 3D, což velmi usnadňuje editaci. Prostředí tvoří ve skutečnosti 2D mapa, třetí rozměr je výška, stanovená jako číselná hodnota udávaná nad základní úrovní. To má za následek, že nelze mít dva prostory nad sebou. V novějších portech, např. GZDoom, to už lze.
Existují také upravené iwady, které udělají z Dooma úplně jinou hru (například udělají z Dooma Half-Life). Nebo je možné si například stáhnout OpenDoom iwad, který je předělávkou klasického Dooma, ale zdarma a pod licencí GPL.
Editace úrovní V editoru se každá úroveň zobrazí jako dvojrozměrná mapa; přestože prostředí je trojrozměrné. Ta se skládá ze sektorů, které jsou mezi sebou oddělené stěnami. Ty mohou být buď oboustranné (tzn. spojují dva sektory) nebo jednostranné (za nimi se nachází needitovaný prostor). Na každé stěně může být sice jen jedna textura, zato ale v případě, že se dva sektory nenapojují v jedné rovině, je možné umístit dvě textury (nahoře a dole), jako je tomu např. u vytváření oken nebo schodů. Stěny (sidedefs) se spojují v tzv. uzlech (vertex). Jsou to zároveň i rohy jednotlivých sektorů (místností), může se jich zde stýkat ohromné množství. Sektory nebo stěny se nemohou vzájemně překrývat. Pokud se tak stane, po spuštění hry dojde k různým podivným efektům; oba překrývané sektory se budou mezi sebou prolínat. Pokud má fungovat nějaký mechanismus (např. snižující se strop), musí se nadefinovat vlastnosti stěny (klidně i průchozí) tak, aby uvedla nějaký sektor v činnost. Poté stačí jenom stěnu použít (zmáčknutí tlačítka), střelit do ní nebo jí projít. Této provázanosti se říká tag. Klasický level Doomu obsahuje asi 20 tagů, některé z nich ovládají i více sektorů současně.
Zbraně K zabíjení nepřátel slouží veliké množství zbraní, jsou jimi: Pěst s boxerem nebo motorová pila (oboje jsou pod jednou klávesou) Pistole Jednohlavňová brokovnice Rotační kulomet Raketomet Plazmová puška, vystřeluje modré plazma BFG9000 – nejsilnější zbraň schopná zabíjet hordy nepřátel, vystřeluje velkou porci zeleného plazmatu. Jediným výstřelem lze zlikvidovat Barona of Hell, třemi výstřely Cyberdemona a pěti Spidera Masterminda. Zkratka BFG je v design knize Doombible Toma Halla z listopadu 1992 vysvětlena jako Big Fucking Gun (Kurevsky velká zbraň). Tento název byl použit i ve filmové adaptaci Doom. Ostatní výklady jsou například Big Fragging Gun (Velká tříštící zbraň), Bio Force Gun (Bio-silová zbraň), či Blast Field Gun (Výbušná polní zbraň).
Nepřátelé Ve hře se vyskytují tito nepřátelé: Zombieman – nejslabší nepřítel je člověk přeměněný na zombie. Má světle hnědou zakrvácenou uniformu, zelené vlasy, rudé oči a používá útočnou pušku. Shotgun Guy – taktéž lidský zombie. Oproti Zombiemanovi má tmavou uniformu, je plešatý a používá brokovnici. Imp – hnědý démon posetý bílými ostny. Bojuje ostrými drápy, nebo vystřeluje rudé ohnivé koule. Demon – růžový démon, přezdívaný též pinky nebo prase. Útočí zuby ve své velké hubě. Spectre – neviditelný Demon, najít se dá díky rozmazanému pozadí za ním. Lost Soul – létající hořící lebka. Útočí tím, že naráží do hráče s otevřenými čelistmi. Cacodemon – kulatý červený démon s rohy a jedním zeleným okem. Létá a útočí kousáním, nebo pliváním elektrických koulí. Baron of Hell – démon připomínající mínótaurose, s nohy pokryté hnědou srstí a na nich kopyta, horní část těla má narůžovělou. Ruce mu hoří zeleným ohněm, který vystřeluje v podobě zelených koulí. Cyberdemon – poprvé se objeví jako boss druhé epizody. Má hnědou kůži a některé části těla jsou nahrazeny robotickými součástkami. Z ruky s kanónem vystřeluje rakety. Spider Mastermind – boss třetí epizody. Vypadá jako mozek s obličejem, který je připevněný na kybernetickém podvozku se čtyři mechanickými nohami, díky čemuž se na první pohled podobá pavoukovi. K boji používá silný rotační kulomet.
Soundtrack Doom i první pokračování Doom II se vyznačují typickým a dnes již zlidovělým hudebním doprovodem, čerpajícím zejména z trash metalu 80. a počátku 90. let. Pozorný posluchač při hraní obou her snadno rozpozná hudební motivy od skupiny Pantera, konkrétně z alba Vulgar Display of Power z roku 1992 (skladby Mouth for War, Regular People [Conceit], Rise, This Love), Slayer (Behind the Crooked Cross, Criminally Insane) či Metallica (Master of Puppets), objevují se ale i další výpůjčky od rockových kapel, namátkou Alice in Chains nebo Black Sabbath.
Cheaty Psáno na klávesnici:
IDDQD – Nesmrtelnost IDKFA – Všechny zbraně, plná munice, klíče a 200% brnění IDFA – Všechny zbraně, plná munice a 200% brnění IDCLEVxy – Okamžitá teleportace na začátek levelu xy, kde x značí číslo epizody a y číslo levelu IDCLIP, IDSPISPOPD – Procházení zdmi IDDT – První zadání odkryje celou mapu, druhé všechny nepřátele/předměty a třetí vrátí původní mapu IDBEHOLDI – Neviditelnost (dočasná – 60 sekund) IDBEHOLDL – Noční vidění – osvětlení všech místností (dočasné – 120 sekund)