Nikolaj Gavrilovič Černyševskij (, Saratov – tamtéž) byl ruský revoluční demokrat utopický socialista, spisovatel, revolucionář, literární kritik a publicista.
Život Černyševskij navštěvoval saratovský seminář a roku 1846 odjel studovat do Petrohradu. Žil zde velice nuzně, nicméně navázal styky s revolučními demokraty, básníkem Někrasovem a kritikem Dobroljubovem, s nimiž vydával časopis Sovremennik.
Pro svou revoluční činnost byl roku 1862 uvězněn v Petropavlovské pevnosti; zde vytrvale psal, mimo jiné své nejslavnější dílo, román Co dělat? (název později inspiroval Lenina ke stejnojmennému pamfletu); přes zpochybňované literární kvality jej tento román proslavil a získal v Rusku nesmírný vliv, přirovnávaný až ke vlivu Marxových děl. Po vynesení rozsudku r. 1864 byl Černyševskyj poslán do vyhnanství do Jakutie na východní Sibiři. I zde pokračoval v psaní.
Černyševskij odmítl žádat o milost. Zásluhou příbuzných byl Černyševskij v roce 1883 převezen ze Sibiře do Astrachaně. Několik měsíců před smrti mu dovolili žít v Saratově, kde také zemřel.
Hodnocení V éře Sovětského svazu byl Černyševskij jakožto revoluční demokrat, nepřítel carismu, atheista a materialista vycházející z Feuerbacha vysoce ceněn; byly po něm pojmenovány nejrůznější objekty a vystavěny jeho pomníky. Proti tomuto pohledu se postavil spisovatel Vladimir Nabokov v románu Dar (1937), kde vykresluje Černyševského jako tragikomickou figurku bez talentu a uměleckého cítění; odmítá také jeho zjednodušující pohledy na literaturu (Černyševskij kritizoval např. Puškina, A. Feta a od umění požadoval realismus a angažovanost).
Dle T. G. Masaryka
Profesor Radegast Parolek zhodnotil Černyševského takto: „Seznámíme-li se blíže s jeho osudem a dílem, pak nevíme, čemu se dřív obdivovat: jeho nezměrné pracovitosti a vědecké systematičnosti, jež nenechávala nic nedomyšleného, nebo jeho až neuvěřitelné sečtělosti a všestrannosti, s níž dokázal tvořit velké hodnoty paralelně v několika oborech – v kritice, beletrii, filozofii, historii a politické ekonomii. K tomu je nutné připočíst organizátorskou odpovědnost vůdce politického podzemí.“PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: (1789–1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977, 629 s. [Citovaný text je na str. 217.] Jeho román Co dělat? „se stal biblí několika generací“.PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: (1789–1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977, 629 s. [Citovaný text je na str. 223.]
Naproti tomu Alain Besançon spatřuje v Černyševském otce morálního nihilismu moderních totalit: „Morální význam a dosah [románu «Co dělat?»] je bezměrný: Černyševskij v něm vytvořil morálku absolutní oddanosti VĚCI a přinesl popis NOVÉHO ČLOVĚKA vycvičeného v morálce revolučních prostředků a cílů, jenž je díky tomu schopen se zcela odpoutat od morálky obecné, zvláště od její křesťanské verze. Lenin prohlašoval, že ho tento román obrátil a změnil...“BESANÇON, Alain: Svoboda a pravda. Výbor z esejů. Brno, 2013, s. 79.
České překlady
Román „Co dělat?" Co dělati?: z povídek o nových lidech. V Táboře: s. n., 1884. 1 sv. Zábavná nová bibliotéka; díl 1. Co dělat?: vypravování o nových lidech: román z prvých dob nihilistického hnutí v Rusku. Překlad Josef Skalák. Praha: [s.n.], 1899. 646, ix s. Co dělat?. Přeložil Josef France. 1., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1949. 417, s. Klasikové; sv. 7. Co dělat?: z příběhů o nových lidech. 3. vyd., ve Svobodě v překl. Franceově 2., rev., autoris. vyd. Praha: Svoboda, 1951. 377, s. Klasikové sv. 7. Co dělat?: z příběhů o nových lidech: román. Přeložil Jaroslav Hulák. 5. vyd. Praha: SNKLHU, 1954. 473, s. Klub čtenářů; sv. 20 [i.e. 18]. Co dělat?: z příběhů o nových lidech. Přeložil Jaroslav Hulák. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1975. 470, s. Členská knižnice nakl. Svoboda.
Ostatní spisy ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Estetické vztahy umění ke skutečnosti. Přeložil Sáva Racek. Praha: Svoboda, 1946, 181 – (ii) s. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Vybrané filosofické spisy. 1. svazek. Přeložila J. Víšková. Praha: St. nakl. polit. literatury, 1953, 589 – (iii) s. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Vybrané filosofické spisy. 2. svazek. Přeložil V. Bartošek. Praha: St. nakl. polit. literatury, 1953, 533 – (iii) s. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Vybrané filosofické spisy. 3. svazek. 1. autoris. vyd. Přeložil D. Kochannyj. Praha: SNPL, typ. Rudé právo, 1953, 628 – (4) s. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Prolog.: Román z počátku šedesátých let. 1. vyd. Přeložil Boris Hanš. Praha: SNKLHU, typ. Rudé právo a Svoboda, 1954, 463, (3) s. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Co si kdo uvaří …: Pastorale ve 3 dějstvích. Praha: ČDLJ, 1954. 65, s. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Co si kdo uvaří--: pastorale ve třech dějstvích. Praha: Dilia, 1960. 65 l. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. O literatuře. Přeložila Emilie Sekerová. Praha: Čsl. spisovatel, 1955, 635 – (ii) s. ČERNYŠEVSKIJ, Nikolaj Gavrilovič. Antropologický princíp vo filozofii. Přeložil Miroslav Nemann. Bratislava: Pravda, 1988, 387 s. – slovensky
Pojmenováno po Černyševském K poctě Černyševskému se po něm od roku 1956 sídlo městského typu Černyševsk v Zabajkalském kraji v Rusku. Od roku 1958, tedy od svého vzniku, se po něm jmenuje Černyševskaja, stanice petrohradského metra, která se zároveň jmenuje i podle nedalekého Prospektu Černyševského. Jmenuje se po něm také asteroid (2783) Chernyshevskij, který objevil v roce 1974 z Krymské astrofyzikální observatoře Nikolaj Stěpanovič Černych.
Odkazy
Reference
Literatura BEL´ČIKOV, Nikolaj Fedorovič. Nikolaj Gavrilovič Černyševskij. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1950. 108, s. Životy; sv. 2. BEL´ČIKOV, Nikolaj Fedorovič et al. N.G. Černyševskij, bojovník za svobodu. Překlad Vojtěch Holeček a Milan Jariš. První vydání. Praha: Mír, 1950. 132 stran. BOURA, Ferdinand. N.G. Černyševskij - filosof materialista a revolucionář. Praha: ČSAV, 1957. 88, s. Rozpravy Československé akademie věd. Řada společenských věd; roč. 67, 1957, seš. 1. CETL, Jiří aj. Průvodce dějinami evropského myšlení. 1. vyd. Praha: Panorama, 1985. 634 s. [Kapitola „Nikolaj Gavrilovič Černyševskij – demokratický revolucionář" je na str. 508–514.] FILIPEC, Jindřich. Kapitoly o díle N. G. Černyševského. Praha: Rovnost, 1951, 99 s. JIRÁSEK, Josef. Přehledné dějiny ruské literatury. 2. díl. 2. vyd. Brno: Josef Stejskal, 1946. 227 s. [Viz str. 7–13.] MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Stať o románu „Co dělat?" je na str. 184–185.]
PAROLEK, Radegast a HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura: (1789-1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977, 629 s. [Viz str. 217–227.] RAZUMOVSKIJ, N. Pedagogické ideje N. G. Černyševského. 1. vyd. Přeložil Josef Pelíšek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1951, 455 s.
Související články Seznam ruských spisovatelů
Externí odkazy
Elektronické verze Černyševského děl
Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Ruští literární kritici Kategorie:Ruští literární teoretici Kategorie:Ruští filozofové Kategorie:Ruští ateisté Kategorie:Filozofové 19. století Kategorie:Ruští revolucionáři Kategorie:Revoluční demokraté Kategorie:Narození v roce 1828 Kategorie:Úmrtí v roce 1889 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Saratově Kategorie:Narození 24. července Kategorie:Utopický socialismus