Heinrich Müller (28. dubna 1900, Mnichov – datum úmrtí neznámé, důkazy ukazují na květen 1945) byl vysoce postavený důstojník německé Schutzstaffel (SS) a policejní úředník během nacistické éry. Po většinu druhé světové války v Evropě působil jako šéf Gestapa, tajné státní policie nacistického Německa. Müller hrál ústřední roli při plánování a provádění holokaustu a zúčastnil se konference ve Wannsee v lednu 1942, která formálně stanovila plán na deportaci a genocidu všech Židů v Němci okupované Evropě – tzv. „konečné řešení židovské otázky“. Byl znám jako „Gestapo Müller“, aby byl odlišen od jiného generála SS stejného jména, Heinricha Müllera. V roce byl 1939 iniciátorem přepadení radiostanice v Gliwicích. V řadách SS obdržel hodnost SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei.
Naposledy byl spatřen 1. května 1945 ve Vůdcově bunkru v Berlíně a zůstává nejvýše postavenou osobou nacistického režimu, která nikdy nebyla dopadena ani s jistotou prohlášena za mrtvou.
Život Syn Aloise Müllera, úředníka četnictva, narodil se v Mnichově. Po základní školní docházce nastoupil do učení na leteckého mechanika, které ukončil v roce 1917 a hned poté nastoupil na krátkou dobu do firmy Bayerische Flugzeugwerke. V červnu 1917 vstoupil do válečného letectva, kde sloužil jako pozorovatel pro dělostřelectvo. Z armády byl propuštěn v listopadu 1919 jako Unteroffizier (desátník).
Po válce se rozhodl vstoupit do služeb bavorské policie v Mnichově, se kterou se účastnil potlačení komunistických demonstrací a byl svědkem toho, jak stoupenci revoluční armády Bavorské republiky rad vraždili rukojmí. Z této zkušenosti začala pramenit jeho celoživotní nenávist ke komunismu. V roce 1929 se stal policejním tajemníkem a v roce 1933 byl již kriminálním inspektorem. Při službě na politickém oddělení mnichovské policie se seznámil s mnoha nacistickými představiteli, jako například s Heinrichem Himmlerem nebo Reinhardem Heydrichem.
Poté, co se nacisté dostali v roce 1933 k moci, byl povolán Heydrichem pod jeho vedení do SD. V roce 1934 vstoupil do SS. Díky doporučení od Heydricha zaznamenal v gestapu velmi rychlý postup, od roku 1939 se stal jeho šéfem. V té době získal svoji přezdívku „Müller od Gestapa“. V roce 1939 byl společně s Heydrichem organizátorem fingovaného přepadení radiostanice v Gliwicích.
Válka náhled|vpravo Heinrich Müller.|alt=
V lednu 1942 se zúčastnil konference ve Wannsee, na níž se rozhodlo o masovém vyvraždění Židů. V roce 1942 odhalil a infiltroval odbojovou a špionážní síť Rudou kapelu. Začátkem roku 1943 začal podezřívat admirála Canarise, šéfa Abwehru z protistátní činnosti, ale na rozkaz Himmlera musel tuto kauzu odložit. Po 20. červenci 1944 vedl vyšetřování spiknutí proti Hitlerovi, které vyústilo v zatčení asi 5000 lidí a popravě 200 z nich.
Na konci války v Evropě v dubnu 1945 patřil Heinrich Müller mezi poslední nacistické loajalisty shromážděné ve Vůdcově bunkru, zatímco Rudá armáda sváděla boje o centrum Berlína. Jedním z jeho posledních úkolů bylo vyslýchání Hermanna Fegeleina, Himmlerova styčného důstojníka SS, ve sklepení kostela Nejsvětější Trojice, a to po Himmlerově pokusných mírových jednáních se západními Spojenci za Hitlerovými zády. Fegelein byl zastřelen poté, co Hitler zbavil Himmlera všech funkcí. Hitlerova sekretářka Traudl Junge uvedla, že viděla Müllera 22. dubna; zároveň dodala, že Müller převzal Kaltenbrunnerovy bývalé povinnosti jako šéf RSHA. Jak Junge, tak Oberscharführer Rochus Misch, telefonista ve Vůdcově bunkru, vzpomínali, že Müllera viděli ještě 30. dubna, v den Hitlerovy sebevraždy.
Müller byl naposledy spatřen ve Vůdcově bunkru následujícího večera. Hans Baur, Hitlerův pilot, jej později citoval slovy: „Ruské metody známe přesně. Nemám ani nejmenší úmysl nechat se zajmout Rusy.“ Od toho dne po Müllerovi nikdy nebyla nalezena žádná stopa. Je nejvýše postaveným členem nacistické vlády, jehož osud zůstává neobjasněn. Spisovatel a bývalý důstojník britské rozvědky Adrian Weale uvádí, že dostupné důkazy nasvědčují tomu, že Müller byl s největší pravděpodobností zabit nebo spáchal sebevraždu během chaotického pádu Berlína, avšak jeho tělo – pokud bylo nalezeno – nikdy nebylo identifikováno. Dnes existují čtyři domněnky o tom, co se následně stalo:
Müller byl zabit nebo se zabil a jeho tělo nebylo do dnešních dnů nalezeno, tj. podobný případ jako s Martinem Bormannem. Müller se dostal z obklíčeného Berlína a schoval se do ústraní (např. Jižní Amerika), kde nebyl ani po své smrti odhalen. Müller byl rekrutován a s novou identitou začal pracovat jako tajný agent v USA nebo Sovětském svazu. Podobný případ jako s Reinhardem Gehlenem. Müller byl pohřben v masovém hrobě na židovském hřbitově v Berlíně.
Obraz v kultuře Heinrich Müller je jednou z hlavních postav sovětského televizního seriálu Sedmnáct zastavení jara, kde ho hrál Leonid Broněvoj. Zatímco jiní čelní nacističtí představitelé jsou v seriálu zobrazeni poměrně přesně, seriálový Müller má s historickým společné jen jméno a hodnost, autoři seriálu totiž neměli o jeho osobě dostatek informací.
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení Gefreiter – červen, 1917 Unteroffizier – červen, 1918 50px|SS-Untersturmführer SS-Untersturmführer – duben, 1934 50px| Obersturmführer SS-Obersturmführer – 4. července, 1934 50px| Standartenführer SS-Standartenführer 50px|Oberführer SS-Oberführer 50px| Brigadeführer SS-Brigadeführer und Generalmajor der Polizei 50px|Gruppenführer SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei – 9. listopad, 1941
Významná vyznamenání 60px|Válečný záslužný kříž Rytířský kříž válečného záslužného kříže s meči – 15. listopad, 1944 60px|ek1-1914 Pruský železný kříž I. třídy (První světová válka) 60px|ek2-1914 Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka) Královský bavorský pilotní odznak (První světová válka) Královský bavorský válečný záslužný kříž II. třídy s meči a korunou (První světová válka) 60px|spona1 Spona k pruskému železnénu kříži I. třídy – 29. říjen, 1940 60px|spona2 Spona k pruskému železnénu kříži II. třídy – 29. říjen, 1940 60px|Zlatý stranický odznak Zlatý stranický odznak – 31. květen, 1939 60px|Válečný záslužný kříž1meče Válečný záslužný kříž I. třídy s meči 60px|Válečný záslužný kříž2meče Válečný záslužný kříž II. třídy s meči 60px| Kříž cti Kříž cti 60px|Medaile za Anschluss Medaile za Anschluss 60px|Sudetská pamětní medaile Sudetská pamětní medaile 30px| Sportovní odznak SASportovní odznak SA v bronzu Policejní služební odznak ve zlatě 60px|nsdap Služební vyznamenání NSDAP v bronzu 60px|olympijský Německý olympijský odznak I. třídy
Odkazy
Reference
Literatura BEDÜRFTIG, Friedemann. Třetí říše a druhá světová válka. Praha: Prostor, 2002, s. 273.
Externí odkazy
Kategorie:Nacisté Kategorie:Němečtí policisté Kategorie:Příslušníci SS Kategorie:Osobnosti druhé světové války Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Narození v Mnichově Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Nezvěstní lidé Kategorie:Muži Kategorie:Účastníci konference ve Wannsee Kategorie:Narození 28. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí 29. dubna Kategorie:Nositelé Sudetské pamětní medaile Kategorie:Nositelé Medaile za Anschluss Kategorie:Nositelé Kříže cti Kategorie:Nositelé Válečného záslužného kříže (Německo) Kategorie:Nositelé Zlatého stranického odznaku NSDAP Kategorie:Nositelé Železného kříže