Fotometrické veličiny jsou fyzikální veličiny používané ve fotometrii. Kvantitativně popisují vizuální vjem světla, které je částí elektromagnetického záření viditelného lidským okem.
Přestože popisují subjektivní vnímání, jako fyzikální veličiny jsou definovány objektivně. Vztah k radiometrickým veličinám (charakteristikám elektromagnetického záření nezávislým na lidském vnímání) je dán normativní spektrální světelnou účinností, tedy průběhem světelné účinnosti monochromatického záření odpovídajícího normálnímu lidskému vidění. Její standardní hodnoty pro oko adaptované na světlo byly přijaty Mezinárodní komisí pro osvětlení (Commission Internationale de l’éclairage, CIE) v roce 1971 a schváleny Mezinárodním výborem pro míry a váhy (Comité international des poids et mesures, CIPM) v roce 1972.ČSN ISO 31-6 VELIČINY A JEDNOTKY, Část 6: Světlo a příbuzná elektromagnetická záření. Položky 6-36, 6-37. Český normalizační institut, Praha. Listopad 1995.
V soustavě SI mají vlastní základní veličinu, a sice svítivost se základní jednotkou kandela, a tedy i specifický fyzikální rozměr.
Fotometrické veličiny veličina symbol jednotka SI označení poznámka světelná energie QV lumen sekunda lm·s zářivá energie vyvolávající světelný vjem ohodnocená velikostí vjemu světelný tok Φ nebo F lumen lm (= cd·sr) světelná energie za jednotku času procházející určitou plochou, někdy označovaný jako světelný výkon svítivost Inebo IV kandela cd (= lm·sr−1) základní jednotka SI jas L nebo LV kandela na metr čtverečný cd·m−2 světelný tok do jednotkového prostorového úhlu na "promítnutou" jednotkovou plochu zdroje intenzita osvětlení EV lux lx (= lm·m−2) světelný tok dopadající na plochu intenzita světlení HV nebo MV lumen na metr čtverečný lm·m−2 světelný tok emitovaný plochou zdroje světelná účinnost K lumen na watt lm·W−1 poměr světelného toku k zářivému toku
Integrální veličiny Integrální veličiny popisují celkový účinek viditelného světla na celém rozsahu vlnové délky viditelného světla.
světelný tok Φ, [Φ] = lm (=cd·sr)
světlení H, [H] = lm·m−2
kde S’ je plocha, ze které světlo vychází
osvětlení E, [E] = lx (=lm·m−2)
kde S je osvětlená plocha
náhled|upright|Prostorový úhel Ω svítivost I, [I] = cd
kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí, [Ω] = sr pro kuželový osvětlený prostor platí Ω = 2π(1-cosβ), kde β je poloviční vrcholový úhel kužele, do kterého zdroj svítí
jas L, [L] = cd·m−2
Spektrální veličiny Spektrální veličny popisují účinek viditelného světla na určité vlnové délce λ.
spektrální světelný tok Φλ, [Φλ] = lm·m−1
spektrální světlení Hλ, [Hλ] = lm·m−3
kde S’ je plocha, ze které světlo vychází
spektrální osvětlení Eλ, [Eλ] = lm·m−3
kde S je osvětlená plocha
spektrální svítivost Iλ, [Iλ] = lm·m−1·sr−1
kde Ω je prostorový úhel, do kterého zdroj svítí
spektrální jas Lλ, [Lλ] = cd·m−3
Reference
Externí odkazy Mezinárodní úřad pro míry a váhy, 2019: Principles governing photometry, 2. vydání (PDF). Zpráva, která uvádí přesné vzájemné vztahy radiometrických a fotometrických veličin pro fotopické, skotopické i mezopické vidění i vztah k základním kolorimetrickým veličinám, doplňující aktuální Příručku SI
Veličiny Kategorie:Fyzikální veličiny