Mitsubishi Lancer je automobil vyráběný japonskou automobilkou Mitsubishi od roku 1973 v devíti generacích.
Lancer se v různých zemích v různých obdobích prodával jako Colt Lancer, Dodge Colt, Plymouth Colt, Chrysler Valiant Lancer, Chrysler Lancer, Eagle Summit, Hindustan Lancer, Soueast Lioncel a Mitsubishi Mirage. Od roku 2007 se v Japonsku prodával jako Mitsubishi Galant Fortis.
Od uvedení vozu Lancer na trh v roce 1973 do roku 2008 se prodalo více než šest milionů kusů.
Mitsubishi ukončilo výrobu modelu Lancer v srpnu 2017 po celém světě, s výjimkou Tchaj-wanu a Číny, která dostala vlastní devátou generaci. Rozsáhlý facelift vozu, založeném na osmé generaci, provedla čínská pobočka designerské společnosti Pininfarina.
První generace (A70, 1973)
První generace modelu Lancer byla uvedena na trh v únoru 1973 v provedení dvoudveřový a čtyřdveřový sedan a patřila do třídy malých vozů. Sloužil k vyplnění modelové mezery mezi minivozem Minica a větším Galantem. Na trh bylo uvedeno dvanáct modelů, od základního sedanu s objemem motoru 1,2 litru až po výkonný model 1600 GSR, který byl úspěšný v rallye. V září 1973 bylo představeno zřídka vídané pětidveřové kombi. První generace se prodávala pod různými názvy: Dodge Colt ve Spojených státech, Plymouth Colt v Kanadě, Dodge Lancer v některých zemích Latinské Ameriky, Chrysler Valiant Lancer v Austrálii a Colt Lancer na některých evropských trzích. Neochota používat značku Mitsubishi na mnoha exportních trzích pramenila ze strachu z reakcí zákazníků, kteří si ještě značku Mitsubishi pamatovali z druhé světové války a letounů Mitsubishi A6M. Vůz byl navržen v designovém stylu „coke bottle“, v 70. letech celosvětově populárním stylingu. vlevo|náhled|Mitsubishi Lancer (před faceliftem) Lancer byl na začátku výroby vybaven 1,2litrovým motorem Neptune 4G42 s rozvodem OHV, 1,4litrovým motorem Saturn 4G33 s rozvodem OHC nebo větším 1,6litrový 4G32. Výkony byly 70 koní (51 kW) a 92 koní (68 kW), resp. 100 koní (74 kW) pro modely označované jako A71, A72 a A73. Model 1600 GSR, představený v září, dosahoval výkonu 110 koní (81 kW) při 6700 otáčkách za minutu. Lancery pro evropský trh dostaly motory Saturn 80 o objemech 1,2, 1,4 a 1,6 litru s udávaným výkonem 55 koní (40 kW), 68 koní (50 kW) a 82 koní (60 kW). Motor 1,6 litru byl vyhrazen pro dvoudveřové sedany, zatímco čtyřdveřové sedany dostaly pouze motor 1,4. Maximální rychlosti byly 150, 155 a 165 km/h.
V říjnu 1975 byl nejmenší motor nahrazen novým 1,2litrovým čtyřválcem 4G36 o výkonu 80 koní. V listopadu ztratila všechny motory přibližně osm až devět procent výkonu v důsledku zpřísnění emisních norem pro rok 1976.
Facelift (1976) vlevo|náhled|Mitsubishi Lancer (facelift) V listopadu 1976 prošly modely pro japonský trh faceliftem, při kterém byly nahrazeny předchozí zadní svítilny ve tvaru písmene L širokými obdélníkovými svítilnami. Byly zvětšeny a přesunuty přední směrovky, přibyly také nové větší gumové nárazníky a byla pozměněna mřížka chladiče. Facelift se v Japonsku postupně zažil pod názvem A140. Model 1600 GSR byl i po faceliftu až do konce výroby označován jako A73, protože si zachoval motor 4G32, přestože taktéž dostal všechny úpravy karoserie.
V reakci na nové emisní normy, které vstoupily v platnost v roce 1978, byl motor Saturn o objemu 1,2 litru v dubnu 1977 nahrazen novým motorem Orion G11B o výkonu 70 koní.
1600 GSR vlevo|náhled|180x180pixelů|Mitsubishi Lancer 1600 GSR (verze pro Safari rallye) Výkonný model Mitsubishi Lancer 1600 GSR, který se v Evropě prodával jako Colt Lancer 1600 GSR, vyvinulo Mitsubishi pro své ambice v off-roadových závodech, zejména pro Safari rallye v Keni. Díky opakovaným triumfům v této nejnáročnější rallye na světě si v Africe vůz vysloužil přezdívku "král aut".
Ve specifikaci pro rallye dosahoval model GSR výkonu 126 kW (169 koní) při 7800 ot/min. Silniční verze měly původně výkon 110 koní (81 kW), ale po zavedení přísnějších emisních norem pro rok 1976 klesl výkon na 100 koní (74 kW).
Kombi Vzhledem k tomu, že neexistovala verze karoserie kombi druhé generace modelu Lancer, pokračovala výroba první generace kombi Lancer pro domácí a vybrané exportní trhy až do února 1985. Když byl v roce 1975 motor 1,2l nahrazen novým, kombi na domácím trhu si ještě rok ponechaly starý motor Neptune a motory Saturn 1238/1439 cm³ byly nahrazeny motory Orion až v březnu 1979 (u jiných karoserií to bylo v dubnu 1977). Změny v designu probíhaly u karoserie kombi souběžně se sedanem a v roce 1981 měla výhradně karoserie kombi další facelift.
Celeste (kupé) V únoru 1975 byl Lancer doplněn o kupé s názvem Mitsubishi Lancer Celeste. Nahradil model Galant FTO, který se na trhu nikdy příliš neprosadil kvůli záměnám s větším modelem Galant GTO a příliš vysoké ceně. Na některých trzích se jmenoval jednoduše Mitsubishi Celeste nebo Colt Celeste a prodával se také jako Chrysler Lancer Hatchback v Austrálii, Dodge Lancer Celeste v Latinské Americe, Plymouth Arrow ve Spojených státech a Dodge Arrow v Kanadě. Vůz byl postaven na stejném rozvoru 2 340 mm jako Lancer sedan, délka dosahovala 4 105 mm (proti 3 960 mm sedanu).
Lancer Celeste byl původně k dispozici s motory o objemu 1,4 a 1,6 litru, později byl přidán větší motor o objemu 2,0 litru. Plymouth Fire Arrow z let 1979-80 se dodával s ještě větším čtyřválcem o objemu 2 555 cm³, který však kvůli americkým emisním předpisům nabízel pouze 105 koní (78 kW).
Vůz prošel faceliftem v roce 1977 a poté znova v roce 1978. Výroba modelu Lancer Celeste skončila v červenci 1981 a počátkem roku 1982 byl nahrazen modelem Cordia s pohonem předních kol.
Druhá generace (EX, 1979)
V roce 1979 byla v Japonsku představena nová generace Lancer s kódovým označením EX. Jeho nový, uhlazený a aerodynamický design s integrovanými plastovými nárazníky odrážel styl nedávno představených modelů Galant a Sapporo. Tato generace byla k dispozici pouze jako čtyřdveřový sedan. Dvoudveřový sedan byl vyřazen z nabídky, zatímco předchozí generace v karosériích kombi a Celeste kupé se vyráběla ještě několik let. Vůz se rozrostl se do všech rozměrů a byl tak podstatně prostornější. vlevo|náhled|Mitsubishi Lancer (před faceliftem) V Evropě byl Lancer druhé generace úspěšný, protože jeho střídmý design více odpovídal přáním evropských zákazníků než jeho poněkud výstřední a designově japonský předchůdce. Mitsubishi chtělo druhou generaci přizpůsobit právě evropským zákazníkům, proto měl vůz i evropské jízdní vlastnosti a Mitsubishi také vyhovělo požadavku na větší prostor pro cestující. Evropskou premiéru měl vůz na frankfurtském autosalonu v roce 1979 a prodával se zde do roku 1983. vlevo|náhled|Mitsubishi Lancer 1800 (Japonsko) Zpočátku byly nabízeny pouze dva motory: 1,4litrový motor MCA-Jet spojený s technologií Mitsubishi Silent Shaft Technology, který dosahoval výkonu 79 koní (59 kW), a 1,6litrový motor s výkonem 84 koní (63 kW). Systém MCA-Jet byl ve srovnání s dříve používaným karburátorovým systémem zcela novou koncepcí. Zkratka MCA znamená „Mitsubishi Clean Air“, což znamenalo, že EX splňoval japonské i americké emisní normy, zatímco nová konstrukce hlavy válců motoru umožnila použití ventilu Jet, který do spalovací komory přiváděl vzduch a vířil směs paliva se vzduchem pro čistší, účinnější a důkladnější spalování. Dalším průlomem byla technologie Silent Shaft, což byly dvě protiběžné hřídele, které se otáčely v opačných směrech, a rušily tak hluk i vibrace motoru, což zajišťovalo komfortnější a tišší jízdu. V roce 1980 pak rozšířily nabídku motorů modelu Lancer motory Sirius 80 s objemem 1,8 litru. vlevo|náhled|Mitsubishi Lancer 1800GSR (Japonsko) V roce 1980 byl také přidán motor s turbodmychadlem o výkonu 133 koní (99 kW) a v roce 1983 byl do tohoto motoru s turbodmychadlem integrován také systém mezichladiče, což zvýšilo výkon motoru na 158 koní (118 kW). Vozy s výkonem 133 koní se označovaly 1800GSR nebo GT Turbo a jednalo se o sportovní provedení druhé generace Lancer. Silnější výkon doplňovaly i sportovní doplňky na exteriérech vozů. Prodeje verze s turbodmychadlem byly ovšem v Japonsku nízké kvůli emisním předpisům, které Japonsko v té době zavedlo. náhled|Mitsubishi Lancer (facelift) Na rozdíl od Japonska si evropští zákazníci mohli v době uvedení na trh pořídit Lancer i s motorem s objemem 1,2 litru, který byl díky místním daňovým podmínkám cenově dostupný. Tento motor byl později dostupný i v Japonsku, a to od května 1981, ale v roce 1983 byl po uvedení menšího modelu Lancer Fiore vyřazen z nabídky. Výkony motorů byly v Evropě menší než na domácím trhu. Motory 1,2l, 1,4l a 1,6l měly 40, 50 a 60 kW (54, 67 a 80 koní).
V Evropě byla k dispozici také vlastní sportovní verze s přeplňovaným motorem SOHC o objemu 2,0 litru, známá jako Lancer 2000 Turbo. Dosahovala maximálního výkonu 168 koní (125 kW) a maximální rychlosti 200 km/h. V modelu 2000 Turbo bylo použit systém elektronicky řízeného vstřikování (ECI). Lancer 2000 Turbo byl homologován pro rallye skupiny 4 a skupiny B. Rallye verze měla výkon 276 k (206 kW).
Zatímco celosvětový prodej byl ukončen v roce 1983, v Japonsku se tato generace prodávala až do roku 1987. Prodávala se společně s modelem Lancer Fiore s pohonem předních kol na bázi modelu Mirage.
Třetí generace (C10/C30, 1983)
V letech 1983 až 2000 byl Lancer odvozen od malého automobilu Mirage, který se na mnoha exportních trzích včetně Evropy prodával pod názvem Colt. Mitsubishi původně uvedlo Mirage na trh v roce 1978 jako hatchback s pohonem předních kol, později v roce 1982 byla uvedena na trh i varianta sedan, jejíž verze se v Japonsku prodávala jako Lancer Fiore. Následujících pět generací se tedy v karoserii hatchback v Evropě prodávalo pod názvem Colt, zatímco ostatní karoserie jako sedan či kombi pod názvem Lancer. vlevo|náhled|Mitsubishi Lancer (sedan) V roce 1983 uvedlo Mitsubishi na japonský trh třetí generaci modelu Lancer pod japonským názvem Mirage (který byl ve své druhé generaci). V roce 1985 přibyla karoserie kombi, od podzimu 1986 byl k dispozici vůz s pohonem všech kol a zážehovým motorem o objemu 1,8 litru. Na mnoha exportních trzích se hatchbacky prodávaly jako Mirage nebo Colt, sedan a kombi se běžně označovaly jako Lancer, například v Evropě. Karoserie kombi se stala v zámoří i v Japonsku velmi oblíbeným jak v komerčním, tak v soukromém sektoru. Modelový kód C10 označuje modely s pohonem předních kol, zatímco kód C30 označoval verze s pohonem všech kol (pouze kombi).
Do řady byly nasazeny modernizované motory; zážehové motory Orion o objemu 1,3 a 1,5 litru nahradily předchozí agregáty Orion o objemu 1,2 a 1,4 litru. Mitsubishi uvedlo na trh také varianty vybavené zážehovými motory Sirius o objemu 1,6 a 1,8 litru a poprvé se objevil i vznětový motor Sirius o objemu 1,8 litru. Motor Sirius o objemu 1,6 litru měl také variantu s turbodmychadlem s výkonem 105 koní (77 kW) až 125 koní (92 kW), která byla vybavena nejnovější technologií počítačového řízení motoru včetně elektronického vstřikování paliva. Výkon se lišil pro vozy s katalyzátory nebo pro trhy s palivem s nižším oktanovým číslem. Na některé evropské trhy byl dodáván i menší motor s objemem 1,2 litru a výkonem 55 koní (40 kW), který byl díky daňové politice levnější.
Sedan Lancer byl v Evropě k dispozici ve výbavových stupních L, EL, GL a GLX, stejně jako hatchback Colt, zatímco verze kombi byly k dispozici pouze jako GLX a dieselová varianta pouze ve výbavě GL. vlevo|náhled|Mitsubishi Lancer (kombi) Na některých trzích se objevilo také kombi s pohonem všech čtyř kol a větším motorem o objemu 1,8 litru. Vznětový motor s pohonem všech čtyř kol byl dostupný pouze v Japonsku. Verze vybavené katalyzátory byly v Evropě poprvé k dispozici v roce 1985, tedy ve stejné době, kdy bylo představeno kombi.