Inuyasha (犬夜叉, Inujaša), celým názvem Inuyasha, feudální pohádka (戦国御伽草子犬夜叉, Sengoku otogizóši Inujaša), je japonská manga napsaná a ilustrovaná Rumiko Takahaši. Poprvé byla uveřejněna v týdeníku Šónen Sunday 13. listopadu 1996 a skončila 18. června 2008. Hlavními hrdiny série jsou středoškolačka Kagome cestující do feudálního Japonska (přibližně období Sengoku), poloviční démon Inujaša, chlípný buddhistický mnich Miroku, liščí démon Šippó a zabiják démonů Sango. Hlavním záporným hrdinou je Naraku, bažící po moci Drahokamu čtyř duší ( 四魂の玉, Šikon no tama), též zkráceně Posvátném drahokamu.
Podle mangy byly natočeny dva stejnojmenné anime, jejichž produkce se zhostila společnost Sunrise. Prvních 44 dílů režíroval Masaši Ikeda, zbytek Jasunao Aoki. Premiéra první série (167 dílů) se konala v Japonsku 16. října 2000 na kanále Jomiuri TV a seriál byl pozastaven 13. září 2004, kdy skončil přímo uprostřed děje. V tomtéž období vyšly také celkem čtyři celovečerní filmy. Druhá série (26 dílů) dokončila příběh pod názvem Inuyasha: The Final Act (Inujaša: Guren no hóraidžima) až o pět let později, kdy byla premiérově vysílána od 3. září 2009 do 29. března 2010.
V roce 2002 vyhrála tato manga Šógakukan Manga Award za nejlepší šónen titul roku.
Děj Příběh se odehrává střídavě ve feudálním Japonsku v polovině 15. století a v moderní době na přelomu 2. a 3. tisíciletí. Rozběsněný poloviční psí jókai Inujaša se kdysi ve středověku vloupal do svatyně vsi, kde žil, aby sebral Drahokam čtyř duší neboli Posvátný drahokam (四魂の玉, Šikon no Tama), který o několik století dříve stvořila kněžka (miko) Midoriko za cenu vlastního života a který splní všechna přání svému majiteli. Chtěl uskutečnit dávný sen stát se úplným jókai (démonem). Ihned poté byl ale šípem mladé kněžky Kikjó nabodnut na posvátný strom Gošinboku za vesnicí, čímž ho uspala a zapečetila. Kikjó byla vážně zraněna a krátce poté zemřela. Před smrtí nařídila své desetileté sestře Kaede, ať dá spálit její tělo i s Posvátným drahokamem, aby už nikdy nepadl do rukou zla. Kaede a vesničané splnili její přání a Posvátný kámen zmizel ze světa.
V moderním Tokiu se v den svých patnáctých narozenin chystala čerstvá středoškolačka Kagome Higuraši do školy, ale zdržel ji bratr Sóta kvůli jejich kocourovi Bujovi, zatoulanému u Kosti požírající studny (骨喰いの井戸, Honekui no Ido) v jejich rodinné šintoistické svatyni. Neochotně ho šla hledat, avšak ze studny ve tmě náhle na Kagome zaútočila přerostlá démonická (jókai) stonožka, lačnící po Posvátném drahokamu. Vyděšené Kagome se podařilo při pádu do studny odrazit útok záhadným bílým světlem z ruky a dopadla na dno. Po marném volání na bratra vyšplhala ven sama. Ocitla se však na palouku uprostřed lesa a nikoliv ve svatyni. Jediná věc, kterou poznala, byla košatá koruna posvátného stromu Gošinboku, jenž má stát vedle jejich svatyně. Spatřila zapečetěného Inujašu a zkoumala jeho psí uši. Byla však zadržena vesničany, kteří ji odvlekli na náves ke staré kněžce Kaede. Ta si po chvilce uvědomila, že Kagome vypadá úplně stejně jako její dávno zemřelá sestra Kikjó, jen má očividně jinou povahu a je neobvykle oblečena (měla zelenobílou školní uniformu s krátkou sukní). Kaede nařídila propustit Kagome a povečeřela s ní.
Vesnici večer napadla ta samá stonožka, která stáhla Kagome do studny, ale chyběla jí jedna z šesti rukou, kterou při pádu do studny usekla Kagomina záhadná síla. Kagome ji odlákala z poničené vesnice do lesa a u stromu Gošinboku křičela o pomoc. Inujaša se náhle probral ze spánku a vysmál se jejímu příšernému výkonu proti stonožce v domnění, že mluví s Kikjó. Stonožka z jejího těla vyrazila Posvátný drahokam a přimáčkla ji na Inujašu, jenž ji požádal, ať vytáhne šíp, který ho přibodl před lety ke stromu. Navzdory naléhání Kaede tak učinila. Inujaša stonožku, jež mezitím pozřela Posvátný drahokam a značně zesílila, hravě svými drápy porážel, avšak díky moci drahokamu ji nešlo zabít. Kaede vyzvala Kagome, ať vyhledá v rozmetaných kusech stonožky světlo, tam bude Posvátný drahokam, jenž může dle jejího názoru mít jenom Kagome. Po jeho nalezení se ukázalo, že Inujaša ho chtěl získat pro sebe.
Kaede odříkáním zaklínadla přemístila růženec na Inujašův krk a vyzvala prchající Kagome, aby řekla cokoliv, čím Inujašu zkrotí. Kagome ve chvíli, kdy Inujaša zvedal na mostě přes řeku drahokam, co jí upadl, vykřikla "SEDNI!" (Osuwari!) Rozzářený růženec na jeho krku s ním praštil o zem a znehybnil ho. Vyděšená Kagome zakřičela SEDNI ještě několikrát, čímž Inujašu zcela paralyzovala. Ten ji následující dny neustále sledoval. Kaede nazval starou čarodějnicí a odmítal věřit, že uplynulo 50 let a že "ta protivná holka" Kagome není Kikjó, jež tehdy zemřela. Kaede během bitvy s přerostlou stonožkou nabyla přesvědčení, že je Kagome reinkarnací Kikjó, narozená s Posvátným drahokamem v těle, a tak jedině ona ho musí ochránit před zlem, přestože neví o feudální době a o povinnostech kněžek vůbec nic. Tu stonožku kdysi porazila Kikjó a její kosti naházeli do studny, kde byla probuzena mocí drahokamu v Kagomině době.
Znovuobjevení drahokamu vycítili další slabí jókaiové toužící po moci a třetí den se ho zmocnil ptačí jókai, když Kagome unesli banditi pod velením toho, do koho se vtělil, když mířila ke Kosti požírající studně. Kagome jej na návrh Kaede pronásledovala spolu s Inujašou a střílela po něm z luku, což dělala poprvé v životě. Ptačí jókai díky drahokamu rychle rostl a sílil, takže proti němu využila jeho získanou moc, kterou si dával přirůst zpět useknuté části jeho těla. Vystřelila šíp s jeho připevněným pařátem, aby ho najisto trefila, ale zasáhla kromě jókaie i Posvátný drahokam. Ten se v ohromném záblesku roztříštil na tisíce střípků, jež se rozlétly po celém Japonsku. Jednotlivé střípky sice zdaleka neměly takovou moc jako kompletní Posvátný drahokam, přesto byla jejich síla výrazná a mezi démony i některými zlými lidmi se o ně doslova strhla válka. Kagome s Inujašou nalezli v lese poblíž jen jeden z nich.
Kaede večer konstatovala, že se Kagome s Inujašou musí vydat střípky drahokamu znovu scelit. Pouze Kagome je schopná střípky vidět a Inujaša disponuje nadlidskou silou, utvoří tak dobrý tým. Inujašu, jenž u jezera další ráno šmíroval Kagome ve snaze přijít na to, jak jí střípek sebrat, dráždil vzhled Kagome, jež v půjčených šatech miko vypadala úplně stejně jako Kikjó. Po Kagome žádal, ať se svlékne, a s boulí na hlavě za jeho zvrhlý návrh jen dodal, ať chodí oblečená v tom divném zelenobílém úboru. Usoudila, že se Inujaša chová jako malé dítě a urazil ji zvoláním, že ji k hledání střípků nepotřebuje. Rozhodla se vrátit domů a znovu zneškodnila Inujašu příkazem sedni, když po ní opět loudil střípek. U Kosti požírající studny ji však nějaké vlákno pořezalo obličej. Zahlédla velkou pavučinu z vlasů, co tam nachystala poloviční jókai jménem Jura Sakasagami. Ta Kagome sebrala střípek a zaútočila. Kagome spadla do studny a s křikem se dostala zpět do své doby. Ze studny ji vytáhli její děda a Sóta a dověděla se, že byla tři dny pryč. Celá rozechvělá se rozbrečela dědovi, že se celou dobu tak bála.
Ve středověku poloviční jókai Jura ovládla svými vlasy obyvatelstvo a napadla Inujašu s Kaede, kterým se povedlo uprchnout, neboť Kaede jako jediná viděla vlasy, ale byla zraněná. Inujaša ji částečně zasypal v lese po mělké díry a šel hledat Kagome, neboť ta vlasy bude vidět také. Inujaša se studnou dopravil do její doby a donutil ji k návratu. Ve svatyni svedli bitvu s Juřinými vlasy, při níž Kagome vyhledala řídící vlas, který následně on přesekl drápy. Zpět ve středověku Kagome sledovala hlavní prameny, vedoucí k Juře, jež mezitím zabila vojáky. Od nich si Kagome vzala luk a šípy a slíbila Inujašovi, že začne trénovat. Na svahu je ale přepadly vlasy a Kagome navigovala Inujašu v sedě na jeho zádech, než byl zachycen a upoután. Kagome zasáhla hlavní pramen vlasů, čímž uvolnila její dřívější oběti. Jura ohnivými vlasy podpálila Kagome, oděné do Inujašova pláště z ohnivé krysy, který ji ochránil. Inujaša se uvolnil z vlasů a s pomocí úderu krvavá pracka usekl Juře ruku s mečem, který však dále svými vlasy ovládala na dálku. Zezadu probodla Inujašu a hodlala mu useknout hlavu, ovšem podcenila ho. Kagome zatím vyšplhala po hlavním prameni vlasů a objevila rudou lebku, její slabé místo. Jura se pokusila Kagome uškrtit, čemuž Inujaša zabránil a oba spadli do hromady lebek jejích obětí. Kagome hrotem proděravěla rudou lebky, čímž Juru zneškodnila a získala zpět svůj střípek.
Kagome se poté vrátila do své doby, aby si s sebou přinesla kolo a zásoby léků pro zraněného Inujašu. Ten se ale zatím vyléčil sám svými schopnostmi polovičního jókaie. S Inujašou se poté vydala na cestu za dalšími střípky. Cestou narazili díky instrukcím blešího jókaie Mjógy na Inujašova bratra Seššómarua a na jeho sluhu Džakena, který hledal otcovo dědictví: meč Tessaiga v jeho hrobě, jehož přesná poloha je neznámá. Seššómaru věděl, že se tam dostane s využitím černé perly z Inujašovy oční čočky. Inujašu hodlal nejprve zabít pomocí jókai, zamaskované jako jeho matka. Než ho pozřela, stihla ho zachránit Kagome, ale Seššómaru stihl získat černou perlu a vyčaroval portál do podsvětí. Tam se za ním vypravili i Kagome a Inujaša. V obrovitých útrobách ostatků jejich otce, psího jókaie jménem Inuno-Taišó, nalezli Tessaigu. Seššómarua však nepřijala a popálila mu ruku. Úspěšný nebyl ani Inujaša a meč povolil, až když se ho dotkla Kagome. Mezitím se oba bratři prali o meč a získal ho nakonec Inujaša. Seššómaru se s tím nesmířil a proměnil se z humanoidní formy do skutečné podoby psího jókaie. Na radu Mjógy Inujaša použil Tessaigu, aby legitimizoval držení této zbraně. Tessaiga se z rezavého a tupého meče proměnila na ostrý meč, jakmile Inujaša řekl Kagome, že ji před Seššómaruem ochrání. Tessaigou usekl bratrovi levou ruku a po bitvě se všichni vrátili do reálného světa, kde narazili na nepřítele, jenž se stane jejich úhlavním: Naraku.
Později se k Inujašovi a Kagome připojili další členové jejich skupiny. Liščí jókai Šippó byl sirotek toužící po pomstě Hromovým bratrům za smrt svého otce, což za něj nakonec provedl Inujaša. Chlípný mnich Miroku zdědil po svém otci a dědovi kletbu větrného tunelu v dlani, kterou způsobil poloviční jókai Naraku. Vydělával si pokoutně zaříkáváním a sloužil mu jezevčí jókai Hači. Také rád sahal na pozadí dívkám. Sango byla zabijákem jókaiů. Její mladší bratr Kohaku byl posednut a zabit pavoučím polovičním jókaiem Narakuem, jenž vyvraždil celou její rodinu a celou její vesnici. Sango byla tehdy také zabita, ale později byla s bratrem oživena s pomocí střípků drahokamu Narakuem. Naživu je udržoval, aby je použil proti Inujašovi a Kagome, na které svalil vinu za vyvraždění jejich vesnice, ale nakonec na rozdíl od svého bratra poznala, že Naraku lhal. Kirara byla nekomata patřící Sango. Byla to žlutočerná létající dvouocasá kočka, která se může zvětšit.
Skupina zažila mnohá dobrodružství, setkala se s mnoha dalšími lidmi i jókai, a časem se Inujaša s Kagome sblížili. Čarodějnice Ora Suei však jejich vztah zkomplikovala. S pomocí Kagominy duše oživila Inujašovu první lásku, miko Kikjó, jež kvůli nynější nečisté podstatě připomínala více potulnou ztrápenou duši (banší) než miko. Kikjó chtěla zabít Inujašu, ačkoliv ho stále milovala a on ji ještě také. Inujaša při každém jejich střetnutí, kdy ona bloudila světem, stále opětoval její city, což vedlo k různým reakcím u Kagome i samotné Kikjó, jež byla přesvědčená, že Inujaša chce získat moc Posvátného drahokamu, aby se stal úplným jókaiem. Později ale Inujašovi a o hodně později i Kikjó došlo, že tehdejší incident s Posvátným drahokamem, který skončil jeho zapečetěním o strom Gošinboku, způsobil poloviční jókai Naraku.