náhled|Král David diktuje žalmy zapisovatelům, rytina ve slonovině z 10. nebo 11. století
Žalm (z řeckého psalmos „zpěv za doprovodu strunných nástrojů“) je literární útvar známý především z Bible, zvláště ze Starého zákona. Vyskytuje se však i v mimobiblické literatuře, např. v textech z Ugaritu.
Charakteristika Jedná se o modlitbu psanou poetickou formou za pomoci klasických semitských jazykových nástrojů (přízvuky, paralelismus, chiasmus, apod.). Kromě modlitby spíše soukromého charakteru se může jednat i o modlitbu veřejnou, např. o zpěv při královské intronizaci, při národních slavnostech apod.
Žalmy v Bibli V Bibli se nejvíce žalmů nachází v Knize žalmů, celkem 150 (v Septuagintě 151), ale i další jsou rozptýleny v celém Starém zákoně: Debořina píseň (Sdc 5), Jonášův žalm (Jon 2), Abakukův žalm (Abk 3) apod. V západní křesťanské tradici jsou tyto "žalmy mimo knihu žalmů" známy jako kantika.
I v Novém zákoně se nacházejí texty podobného charakteru: Kantikum Panny Marie (Magnificat) a Zachariášovo kantikum.
Užití
Římskokatolická církev Psalmodie (recitace žalmů) tvoří základní osnovu liturgie hodin a patří k těm strukturním prvkům, které nechybí v žádné hodince. V tradičním (jak římském, tak mnišském) uspořádání bylo všech 150 žalmů rozloženo na dny v týdnu a jednotlivé hodinky tak, aby se všechny přezpívaly za týden, a to převážně v číselném pořadí, jak jdou v bibli za sebou. Dnes jsou v běžném breviáři žalmy rozložené na čtyři týdny, primárně podle tematické vhodnosti ke dni a denní době; tři celé tzv. kletebné žalmy jsou úplně vynechány, z řady zbylých jsou vynechány jednotlivé verše, další tři žalmy jsou omezeny jen na zvláštní liturgické doby.Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve, čl. 126-132
Liturgická reforma obnovila delší závaznou psalmodii také v bohoslužbě slova jako jeden ze zpěvů mezi čteními. Na rozdíl od liturgie hodin, kde výchozím způsobem provedení je společná recitace (alespoň v zásadě) celých žalmů, je tady obvykle jen výběr veršů a výchozím způsobem provedení je ten, kdy žalm zpívá předzpěvák a shromáždění mu odpovídá krátkým refrénem. Krom responsoriálního žalmu mezi čteními je také možné zpívat více veršů (příp. až celý žalm) s antifonami introitu a communia.
Psalmodie se uplatňuje také v dalších obřadech, např. v obřadech pohřbu či různých žehnání.
Kromě delší souvislé psalmodie se v liturgii (a to ve mši, v denní modlitbě církve i jinde) velké množství krátkých výňatků ze žalmů užívá jako zpěvy - antifony, responsoria, veršíky.
Protestanské církve mají dlouhou tradici bohoslužebného zpěvu písňových parafrází žalmů, jednou z jejich nejvlivnějších sbírek je Ženevský žaltář. Obsáhlou sbírku žalmových písní obsahuje i nejnovější vydání Evangelického zpěvníku.
Pravoslaví V pravoslavných církvích jsou žalmy užívány v liturgii i mimo ni.
Mormonská církev Kniha Mormonova (náboženský spis amerického křesťanského odvětví) obsahuje taktéž žalm, konkrétně Nefiho žalm (2.Nefi 4:16-35)2.Nefi .
Odkazy
Reference
Související články Kniha žalmů
Externí odkazy
Kategorie:Bible Kategorie:Stylistika Kategorie:Literární pojmy Kategorie:Literární žánry Kategorie:Básnické formy