Břeclav (do roku 1925 a v místním nářečí Břeclava, ) je město ve stejnojmenném okrese v Jihomoravském kraji. Leží na řece Dyji, asi padesát kilometrů jihovýchodně od Brna, na hranici s Rakouskem a poblíž hranice se Slovenskem. Žije zde obyvatel (třetí až čtvrté největší město v kraji, spolu s Hodonínem). Břeclav je důležitým hraničním přechodem a železniční křižovatkou mezinárodního významu.
Geografie vlevo|náhled|Břeclavský zámek Břeclav se nachází na řece Dyji v oblasti soutoku se Včelínkem, v Dolnomoravském úvalu, v rovině o nadmořské výšce okolo 160 metrů. Směrem na západ terén mírně stoupá (Valtická pahorkatina), nejvýše v jihozápadním cípu katastru (212 metrů). Nejnižší místo je na výtoku Dyje na jižním okraji, asi 150 metrů. Značnou část území města pokrývá les, ve střední části lužní, na západě smíšený (Boří les).
Na sever území zasahuje přírodní park Niva Dyje, na jihovýchod Obora Soutok. Na území se nachází přírodní rezervace Františkův rybník a částečně NPR Lednické rybníky, NPR Lanžhotské pralesy a NPP Soutok. Od 1. července 2025 spadá většina lužních lesů na katastru Břeclavi do nově vyhlášené CHKO Soutok, jejíž správa ve městě také sídlí.
Název Nejstarší písemné doklady z 11. a 12. století zachycují české jméno v podobě Bratislav, později Bracislav (obě mužského rodu). Tvar Bratislav (s měkkým koncovým -v) byl odvozen od osobního jména Bratislav, které vzniklo pravidelným hláskovým vývojem z (pozdně)praslovanského Brętislavъ (jehož první částí byl slovesný kořen s významem "vydávat zvuk"). Dalším pravidelným hláskovým vývojem se místní jméno změnilo do podoby Břěcislav, který zachycují písemné prameny ze 13. století (v osobním jméně naopak došlo k vývoji Břěcislav > Břětislav > Břetislav). Tvar Břeclav (se změnou jmenného rodu) se z něj vyvinul synkopou (ztrátou samohlásky) prostřední slabiky. Jméno (s významem "Břetislavův") zprvu náleželo hradu, který v místě dnešního zámku založil kníže Břetislav I.
V 19. století se do písemných záznamů dostal i hovorový, zpětně konstruovaný tvar Břeclava (zapisováno i Bředslava), který se v místním nářečí stále vyskytuje. Ještě v polovině 20. století se i oficiálně používal genitiv Břeclavě („do Břeclavě“ apod.), později došlo k přiklonění ke vzoru kost („do Břeclavi“).
K roku 1056 je název hradu zaznamenán v germanizované podobě Lauentenburch, což původně bylo složené slovansko-německé jméno Lovętenburch. V jeho první části asi bylo osobní jméno Lovęta (v pozdějším tvaru Lovata) a jméno tedy znamenalo „Lovatův hrad“; souvislost jména s údajným slovanským kmenem Lověticů je pochybná. Toto jméno bylo ve středověku zaznamenáno ještě několikrát od konce 13. do první čtvrtiny 15. století (ve variantách Lontenburch, Luntenburg, Lumpenburg a podobně). Poté bylo oživeno na počátku Třicetileté války a v němčině se (v ustálené podobě Lundenburg) používalo až do 20. století, resp. dodnes. (V přilehlém rakouském pohraničí a ve Vídni jsou zachovány uliční názvy Lundenburger Gasse, Lundenburgerstraße apod. ve významu „Břeclavská“.)
Jako maďarský ekvivalent Břeclavi je někdy uváděn Leventevár, souvislost s některým Arpádovcem toho jména (Levente) ale není prokázána a jde nejspíš jen o umělou konstrukci na základě náhodné fonetické podoby se základem Lovęta.
Židovský název města v hebrejštině (či jidiš) zní לונדנברג („Lvndnvrg“). V polštině se český název někdy přepisuje jako Brzecław.
Historie Do raného novověku Lokalita dnešní Břeclavi patří k nejstarším sídelním oblastem na Moravě. Z několika míst katastru osídlených už v pravěku je nejvýznamnější Pohansko (v lesích jihovýchodně od města), které se v raném středověku stalo důležitým velkomoravským hradiskem. V průběhu 10. století bylo opuštěno.
Pravděpodobně v první polovině 11. století založil kníže Břetislav I. na vyvýšenině uprostřed dyjské nivy pohraniční hrad pojmenovaný po něm (odtud se zkomolením vyvinulo jméno Břeclav), který byl poté po nějaký čas jedním ze správních center Moravy.
Ve 13. století, kdy hrad získala královna Konstancie, byla přistavěna mohutná kamenná věž. Po roce 1426 zde sídlila husitská posádka. Ve válkách 15. století bylo zničeno nedaleké stejnojmenné městečko, jehož obyvatelé se stáhli do bezprostřední blízkosti hradu, kde založili na říčním ostrově městečko nové, nazvané Nová Břeclav (dnes jádro města kolem hlavního náměstí) – původní lokalita nese od té doby označení Stará Břeclav.
V první polovině 16. století získali hrad i Novou a Starou Břeclav Žerotínové; hrad přestavěli na renesanční zámek. Jeden ze členů rodu, Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638) se zúčastnil stavovského povstání po roce 1618, za což mu bylo břeclavské panství konfiskováno. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastníci sousedních Valtic a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a během třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav opakovaně zpustošeny. Při turecko-tatarském vpádu na podzim roku 1663 bylo neopevněné městečko s okolními osadami vypleněno a vypáleno, zatímco břeclavský zámek útokům odolal. Další škody utrpěla Břeclav během Rákócziho povstání, kdy město roku 1706 napadly kurucké oddíly.
V rámci rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek, který nebyl sídelním, počátkem 19. století přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.
Moderní doba náhled|Jazyková mapa z roku 1906 ukazuje, že Břeclav byla už za Rakouska-Uherska převážně česky mluvící (červená barva). Židovské obyvatelstvo mluvilo převážně německy (zelená barva). Zároveň je vidět, že Poštorná a Charvátská Nová Ves patřily historicky k Dolnímu Rakousku. Mezníkem v rozvoji Břeclavi (viz též níže vývoj počtu obyvatel) bylo zavedení železnice (konkrétně Severní dráhy císaře Ferdinanda) – první parní vlak sem přijel 6. června 1839 jako na vůbec první místo v českých zemích – a následný vznik prvního železničního uzlu v celé habsburské říši (1841, rozvětvení trati z Vídně na Brno a Přerov). Tím byla nastartována industrializace – postupně vznikl cukrovar (založen bratry Kuffnerovými, po jistou dobu největší v monarchii), pila, v blízké Poštorné cihelna a chemická továrna. Nádraží se zázemím bylo dále rozšiřováno a z uzlu byly budovány další tratě: 1872 na Mikulov a Znojmo, 1900 na Kúty a Bratislavu, 1901 do Lednice). Roku 1850 se Břeclav stala sídlem soudního okresu a v září 1872 byla povýšena na město. V letech 1873 až 1899 vedl město jako starosta Hermann Kuffner, spolumajitel cukrovaru a významná osobnost města. Postupně vzrůstaly nacionálně laděné česko-německé spory (ve městě byla ovšem českojazyčná většina), projevující se zejména ve školství a posléze v boji o radnici po 28. říjnu 1918.
Připojením rakouského Valticka (1920) se staly součástí Československa také dolnorakouské obce Poštorná (její součástí byla i menší západní část moderního katastrálního území Břeclav s areálem dnešní břeclavské nemocnice) a Charvátská Nová Ves – zemská, resp. státní hranice se tak o několik kilometrů vzdálila z bezprostřední blízkosti centra města. Dosud samostatné obce Stará Břeclav a Břeclav-židovská obec byly sloučeny s Břeclaví.
Trať z Břeclavi do Kútů se po vzniku Československa stala jednou z klíčových železničních spojnic ve státě, byla zdvojkolejněna a roku 1929 přeložena ze severního na jižní břeclavské zhlaví, čímž byla umožněna přímá vozba vlaků v trase Brno–Kúty–Bratislava/Trnava.
Podle mnichovské dohody bylo město – národnostně velkou většinou české, ovšem strategicky cenné – roku 1938 připojeno k Německu. V listopadu 1944 provedli Spojenci nálet na břeclavské nádraží, ale bombardování postihlo spíše centrum města včetně kostela na náměstí, který byl zničen.
Poválečná doba náhled|Autobusové nádraží Po druhé světové válce se břeclavská aglomerace stala střediskem zejména chemického průmyslu – kromě stávající poštorenské chemičky Schramm (po znárodnění Fosfa) vznikla z cukerné rafinerie u nádraží gumárna Gumotex (po několik dekád součást koncernu Fatra Napajedla). Dalšími významnými podniky byly cukrovar, strojírna Transporta (pův. Gallus), Poštorenské keramické závody (PKZ, pův. lichtenštejnská cihelna) nebo Jihomoravské dřevařské závody (pův. lichtenštejnská pila). Ve zdevastovaném areálu německé válečné muniční továrny v Bořím lese u Poštorné se později usídlily Moravské naftové doly.
V rámci správní reformy v roce 1949 se Břeclav stala sídlem politického okresu (do té doby byla pouze sídlem soudního okresu a jinak spadala pod Hodonín). Další povýšení jejího významu přišlo se správní reformou v roce 1960, kdy se Břeclav stala sídlem „velkého“ okresu, do nějž byly začleněny nejen kdysi mnohem významnější Mikulov a Hustopeče, ale i relativně vzdálené Pohořelice.
V letech 1974–1976 byly připojeny sousední obce Poštorná, Charvátská Nová Ves a Ladná, což přispělo ke skokovému nárůstu počtu obyvatel. Během sedmdesátých a osmdesátých let byl dosud maloměstský až vesnický střed města z velké části zbourán a přestavěn v dobovém duchu (panelová sídliště). Roku 1980 byla kolem Břeclavi otevřena dálnice D2, čímž byla z města odvedena tranzitní doprava na trase Brno–Bratislava. Na západním okraji města vyrostlo v osmdesátých letech další velké sídliště Na Valtické (původním jménem Lidových milicí) a počet obyvatel města přesáhl 26 tisíc.
Po revoluci roku 1989 začala transformace na tržní ekonomiku, která přinesla mnoha břeclavským podnikům vážné potíže, některé zkrachovaly (pivovar, cukrovar), jiné výrazně omezily výrobu (keramička). Negativní dopad mělo i rozdělení Československa roku 1992/1993. Oproti jiným podobně postiženým městům však Břeclav mohla pro další rozvoj těžit alespoň z dopravně výhodné polohy na uzlu železničních koridorů a u dálnice. Zdejšímu podnikání a turistickému ruchu prospělo též otevření hraničního přechodu do Rakouska (Poštorná/Reintal).
Významným zaměstnavatelem zůstaly chemičky Gumotex a Fosfa, z nově vzniklých podniků např. tiskárna Moraviapress, strojírenský závod Otis nebo výrobce sanitární techniky Alcadrain (původně Alcaplast). V části areálu bývalého cukrovaru otevřela provoz potravinářská firma Racio. Roku 2013 obnovil činnost Zámecký pivovar Břeclav a o rok později vznikl první břeclavský minipivovar Frankies.
Roku 1995 se Břeclav po padesáti letech provizoria znovu dočkala děkanského kostela, když byl postaven nový moderní kostel sv. Václava na náměstí, od té doby jeden z architektonických symbolů města.
Během devadesátých let byla vybudována a otevřena nová nemocnice Břeclav (vedle stávající polikliniky), která nahradila dosavadní okresní nemocnici a porodnici ve Valticích.
1. července 2006 se znovu osamostatnila odlehlá místní část Ladná, čímž Břeclav ztratila asi 1200 obyvatel.
V letech 2008–2009 došlo k modernizaci kolejiště břeclavského vlakového nádraží, včetně zřízení nového, 4. nástupiště a modernizace dosavadních nástupišť. Roku 2014 bylo otevřeno nové autobusové nádraží v bezprostředním sousedství vlakového (přesun o 200 metrů na jih). V lednu 2020 pak byla dokončena i celková rekonstrukce výpravní budovy vlakového nádraží, při níž byla mj. nádražní budova architektonicky upravena do historizující podoby reflektující její tradici první železniční stanice na Moravě.
Obyvatelstvo Počet obyvatel rok176317871834186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021počet obyvatel 1 587 2 063 2 952 4 597 6 954 8 203 9 126 11 380 12 500 13 689 11 010 11 832 13 367 22 671 24 979 25 485 24 737 24 318počet domů - - - 548 632 764 964 1 294 1 469 1 983 2 052 2 096 2 147 3 503 3 924 4 092 4 443 4 566 Údaje do roku 1919 zachycují souhrnný počet obyvatel samostatných obcí Břeclav, Břeclav-židovská obec a Stará Břeclav, které byly posléze sjednoceny. Razantní nárůst populace ve druhé polovině 19. století dokládá klíčový význam železnice a navazující industrializace pro vývoj města.