Louis Michel (* 2. září 1947 Tienen, Belgie) je belgický a evropský politik. Od roku 1999 do roku 2004 byl ministrem zahraničních věcí Belgie, od 1999 do 2010 byl člen Evropské komise, zprvu v Prodiho komisi jako komisař pro vědu a výzkum, následně v první Barrosově komisi komisařem pro rozvoj a humanitární pomoc. Je prominentním členem frankofonní liberální strany Mouvement Réformateur.

Jeho syn Charles Michel je také politik, bývalý předseda Evropské rady a bývalý belgický předseda vlády.

Původ a počátky Michelova rodina pochází z vlámského města Hoegaarden, ležícího těsně za jazykovou hranicí stanovenou v roce 1963 a na rozhraní dnešních provincií Vlámský Brabant a Valonský Brabant (v této podobě existujících od roku 1994). Michel navštěvoval školu v Hoegaardenu a plynně hovoří místním dialektem. V roce 1955 se jeho rodina přestěhovala do obce Zétrud-Lumay.

Předtím, než se plně věnoval politice, působil v letech 1968 až 1978 jako učitel angličtiny, nizozemštiny a němčiny na provinční škole v Jodoigne, městě vzdáleném přibližně 40 kilometrů od Bruselu.

Politická kariéra V letech 1967 až 1977 byl Michel předsedou Mladých liberálů v arrondissementu Nivelles. Následně působil v letech 1977–1983 jako radní ve městě Jodoigne, v letech 1980–1982 jako generální tajemník Liberální reformní strany (PRL) a v letech 1982–1990 a znovu 1995–1999 jako její předseda. Od roku 2002 je členem Mouvement réformateur.

V letech 1978–1999 byl poslancem belgické Sněmovny reprezentantů.

Ministr zahraničí a komisař V letech 1999–2004 zastával funkci belgického ministra zahraničních věcí a místopředsedy vlády. Během svého působení usiloval o stíhání bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta za zločiny proti lidskosti a aktivně se angažoval ve snahách o nastolení míru v oblasti Velkých afrických jezer ve střední Africe.

V červenci 2004 jej vláda Guye Verhofstadta navrhla jako belgického člena Evropské komise vedené Josém Manuelem Barrosem jako nástupce Philippa Busquina. Dne 12. srpna 2004 byl nominován na funkci evropského komisaře s nástupem od listopadu téhož roku. Na základě politické dohody Busquin na počátku září 2004 předčasně rezignoval, aby mohl Michel převzít jeho mandát již před začátkem nového funkčního období Komise. Michel nejprve dokončil Busquinovo funkční období jako evropský komisař pro vědu a výzkum a následně působil jako evropský komisař pro humanitární pomoc a rozvoj.

V roce 2006 jej generální tajemník Organizace spojených národů Kofi Annan jmenoval členem Panelu vysoké úrovně pro systémovou soudržnost OSN, který zkoumal možnosti efektivnější a koordinovanější činnosti systému OSN v oblasti rozvoje, humanitární pomoci a životního prostředí. náhled|Michel s prezidentem Středoafrické republiky Françoisem Bozizém v Bruselu, 2007 V období od 12. května do 10. června 2007 dočasně přerušil výkon funkce evropského komisaře, aby se mohl věnovat vedení své politické strany během kampaně před belgickými parlamentními volbami. V červenci 2009 z Evropské komise odstoupil, aby mohl nastoupit do Evropského parlamentu.

Poslanec Evropského parlamentu Po celou dobu svého mandátu v Evropském parlamentu, trvajícího v letech 2009–2019, byl členem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. V letech 2016–2017 působil rovněž ve vyšetřovacím výboru PANA, který se zabýval úniky dokumentů známými jako Panama Papers, problematikou daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem.

Kromě práce ve výborech spolupředsedal Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT–EU, které poskytuje doporučení k politice spolupráce mezi Evropskou unií a jejími partnery v Africe, Karibiku a Tichomoří. Byl také členem Meziskupiny Evropského parlamentu pro práva LGBT osob, Meziskupiny Evropského parlamentu pro extrémní chudobu a lidská práva a kampaně za zřízení Parlamentního shromáždění Organizace spojených národů, usilující o demokratickou reformu OSN a vytvoření odpovědnějšího mezinárodního politického systému. Podporoval rovněž skupinu MEP Heart Group, sdružující poslance Evropského parlamentu se zájmem o prosazování opatření vedoucích ke snížení zátěže způsobené kardiovaskulárními onemocněními.

Od založení Nadace Jacquese Chiraka v roce 2008 je členem jejího čestného výboru. Nadace byla vytvořena bývalým francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem s cílem podporovat světový mír.

Vyznamenání

60x60pixelů velkokříž Řádu prince Jindřicha, Portugalsko, 13. prosince 1999http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/dv/d-cn20090211_06/D-CN20090211_06en.pdf alt=|60x60pixelů rytíř velkokříže Řádu Leopolda II., Belgie, 26. května 2014 alt=|60x60pixelů komandér Řádu Leopolda, Belgie alt=|60x60pixelů důstojník Řádu Leopolda, Belgie alt=|60x60pixelů rytíř Řádu Leopolda, Belgie alt=|60x60pixelů Řád Stará planina I. třídy, Bulharsko alt=|60x60pixelů rytíř velkokříže Řádu Dannebrog, Dánsko 60x60pixelů velkodůstojník Řádu čestné legie, Francie 60x60pixelů rytíř velkokříže Řádu čestné legie, Francie alt=|60x60pixelů komtur Národního řádu Mali, Mali alt=|60x60pixelů rytíři velkokříže Řádu Orange-Nassau, Nizozemsko alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy, Rumunsko alt=|59x59pixelů rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické, Španělsko alt=|60x60pixelů komandér velkokříže Řádu polární hvězdy, Švédsko alt=|60x60pixelů velkodůstojník Řádu Plejády, Organisation internationale de la Francophonie

Politické postoje

Demokratická republika Kongo náhled|Michel s ministry Gabonu a Konga, 2005 Louis Michel se problematikou střední Afriky a zejména Demokratické republiky Kongo zabýval již během svého působení ve funkci belgického ministra zahraničních věcí (1999–2004) a později jako evropský komisař pro rozvoj a humanitární pomoc v Barrosově komisi. Kongo bylo belgickou kolonií v letech 1908 až 1960. Vztahy mezi Bruselem a Kinshasou byly od získání nezávislosti často napjaté a provázely je události, jako byla Belgií podporovaná secese Katangy, vražda premiéra Patrice Lumumby za účasti belgických tajných služeb, vyhoštění belgického velvyslance v 60. letech, zákaz přistávání společnosti Sabena v Kinshase nebo politika „autentického Zairu“. Prezident Laurent-Désiré Kabila, otec pozdějšího prezidenta Josepha Kabily, udržoval s Bruselem napjaté vztahy. Po jeho zavraždění v roce 2001 se objevily spekulace, že Louis Michel využíval Josepha Kabilu jako svého politického chráněnce.

Od roku 2001 Michel podporoval mírový proces v Demokratické republice Kongo, který měl vést k ukončení druhé konžské války prostřednictvím vytvoření přechodné vlády fungující od června 2003 do června 2006. Hlavními úkoly této vlády bylo zachování míru prostřednictvím začlenění ozbrojených milic do jednotné armády a příprava voleb konaných 30. června 2006 po přijetí nové ústavy v referendu.

Při přednášce nazvané „Afrika–Evropa: nepostradatelné partnerství“, kterou přednesl 17. ledna 2008 na Londýnské škole ekonomie, čelil protestům konžských aktivistů. Ti jej obvinili ze spoluzodpovědnosti za vraždu Laurenta-Désirého Kabily a z podpory loutkové vlády v Kongu. Kvůli opakovaným přerušením muselo být setkání předčasně ukončeno.

V rozhovoru pro časopis z roku 2010 Michel prohlásil, že „Leopold II. byl na svou dobu skutečným vizionářem, hrdinou“. Tento výrok vyvolal v Kongu negativní reakce.

Rusko a Ukrajina Michel odmítá přímou kritiku ruského prezidenta Vladimira Putina. Zastává názor, že po rozpadu Sovětského svazu nemělo být Rusko odsunuto na okraj mezinárodní politiky, ale naopak se mělo stát partnerem Evropské unie v rámci strategické spolupráce. Vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem považuje za zásadně důležité.

V otázce situace na Ukrajině zastává postoj, že přítomnost ruských sil na ukrajinském území musí skončit, a označuje situaci na Krymu za nepřijatelnou a odporující mezinárodnímu právu. Odsuzuje rovněž hybridní válku vedenou Ruskem. Domnívá se, že kdyby existovala evropská obrana integrovaná do struktur NATO, mohly by evropské státy v této situaci aktivně zasáhnout.

Libanon Po izraelsko-libanonském konfliktu v roce 2006 navštívil Michel Libanon a vyzval k poskytnutí 30 milionů eur na obnovu válečných škod. Výbor Evropského parlamentu pro rozvoj však přistupoval k těmto výdajům opatrně a Michel čelil kritice za pomalou reakci. Jeden z poslanců jej přirovnal k „hasiči, který přijede na místo až poté, co požár skončil“.

Kontroverze Mezi poslanci Evropského parlamentu vyvolal Michel kontroverzi v roce 2007, když vyšlo najevo, že si hodlá vzít volno z funkce komisaře, aby se mohl účastnit belgických voleb. Od členů Evropské komise se obecně očekává, že budou stát nad vnitrostátní politikou, a Výbor Evropského parlamentu pro rozvoj proto požádal právní službu Parlamentu o posouzení, zda jeho účast ve volbách není v rozporu se smlouvami Evropské unie. Během jeho nepřítomnosti (od 12. května 2007) převzal jeho povinnosti komisař Olli Rehn.

V listopadu 2010 vedl Michel delegaci padesáti poslanců Evropského parlamentu na osmidenní zasedání Smíšeného parlamentního shromáždění AKT–EU v Kinshase. Celkové náklady této cesty dosáhly 1,03 milionu eur, což představovalo průměrně 20 511 eur na jednoho poslance. Šlo o nejdražší zahraniční cestu delegace Evropského parlamentu mimo Evropskou unii v roce 2010.

V roce 2013 byl Michel obviněn z předložení 229 pozměňovacích návrhů k návrhu evropského nařízení o ochraně osobních údajů, z nichž 158 bylo označeno za výrazně omezující ochranu soukromí. Nejprve jakoukoli odpovědnost popřel, později však tvrdil, že návrhy připravil jeho asistent. Ten následně rezignoval.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Profil na stránkách Evropského parlamentu

Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Evropští komisaři z Belgie Kategorie:Evropští komisaři (1999–2004) Kategorie:Evropští komisaři (2004–2009) Kategorie:Ministři zahraničních věcí Belgie Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2014–2019) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Mouvement réformateur Kategorie:Diplomaté Belgie Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Isabely Katolické Kategorie:Důstojníci Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Rytíři Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Dannebrog Kategorie:Komtuři Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Leopolda II. Kategorie:Nositelé Řádu Plejády Kategorie:Nositelé Národního řádu Mali Kategorie:Komtuři velkokříže Řádu polární hvězdy Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu Stará planina I. třídy Kategorie:Narození v roce 1947 Kategorie:Narození 2. září Kategorie:Narození ve Vlámském regionu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži