ŠKODA VAGONKA a. s. (IČ 258 70 637) je podnik zabývající se výrobou kolejových vozidel pro osobní dopravu – elektrických jednotek určených pro příměstskou dopravu, motorových vozů a jednotek, osobních a přípojných vozů. Je odštěpenou částí bývalého podniku Vagónka Studénka, jehož přímým následníkem je společnost MSV Metal Studénka, a. s.
Historie Výroba v Kopřivnici Předchůdcem studénecké vagonky je továrna na kočáry a bryčky Ignaz Schustala & Co, kterou roku 1853 založil Ignác Šustala se dvěma společníky (sám se zabýval výrobou již od roku 1850) a z níž později vznikla automobilka Tatra. V roce 1881 Šustalova firma přijala zakázku na dodávku vagonů pro lokální dráhu Studénka-Štramberk. Ignác Šustala roku 1881 zemřel. Technickým poradcem pro výrobu vagonů byl Hugo Fischer, roku 1890 při změně podniku v akciovou společnost Kopřivnická vozovka se stal ředitelem vagonky a prokuristou.
Založení firmy u Studénky náhled|vpravo|Kresba továrny z roku 1910 Synové zakladatele, Adolf Schustala a jeho bratři, Kopřivnickou vozovku opustili s úmyslem založit novou firmu, specializovanou na výrobu železničních vagonů. V roce 1900 založil Adolf Šustala v Butovicích u Studénky podnik Staudinger Waggonfabrik A.G. (v květnu začal stavět továrnu a 12. prosince 1900 byla zaregistrována firma). Vzorem byla vagonka v maďarském Győru, prvním ředitelem byl Rudolf Feldbacher, který předtím v této vagónce působil. Výroba byla zahájena roku 1901 a do konce roku 1902 bylo vyrobeno přes tisíc vozů. Firma se úspěšně uchytila přesto, že v letech 1901–1903 proběhla hospodářská krize. Státní zakázky v roce 1906 a v době první světové války firmě pomohly. Po roce 1918 se hlavním zákazníkem staly nově vzniklé Československé státní dráhy, které však využívaly i několika dalších dodavatelů.
V roce 1928 odkoupil většinu akcií Hans Ringhoffer. Od 9. listopadu 1928 se firma jmenovala Moravskoslezská vozovka, a. s. a 28. ledna 1929 byla přičleněna ke koncernu Ringhofferovy závody, a. s. Do konce 30. let Ringhoffer skoupil i vagonky v Kopřivnici, Kolíně a České Lípě. Za období 1900–1945 bylo ve Studénce vyrobeno celkem 31 419 kolejových vozidel.
Období socialismu Za druhé světové války byla továrna značně poškozena, modernizace započatá v roce 1942 nebyla dokončena. Poválečným odsunem Němců navíc vagonka přišla o značnou část pracovníků, zejména z německých Butovic.
Po osvobození v roce 1945 byl podnik nejprve pod prozatímní správou určenou místním národním výborem, pak celý koncern Ringhoffer přešel pod národní správu a následně byl dekretem prezidenta z 24. října 1945 znárodněn. Od 1. ledna 1946 byla továrna součástí národního podniku Tatra jako Tatra, n. p. závod Studénka. Do konce roku 1949 byla továrna přestavěna a rozšířena, včetně vybudování obytného a kulturního zázemí. Současně se pracovalo na rozsáhlých zakázkách na opravy a výrobu vozů do mnoha zemí Evropy, kde vozový park byl poničen válkou.
Na počátku roku 1950 byl podnik přejmenován na Vagónka Tatra Studénka-Butovice, n. p., a továrna byla dále modernizována a rozšiřována.
Od 1. dubna 1958 byl národní podnik začleněn do VHJ Československé vagonky Tatra, sdružení národních podniků, Studénka. V souvislosti s připojením Butovic ke Studénce byl podnik od 1. března 1959 přejmenován na Vagonka Tatra Studénka, n. p. Od 1. července 1965 byl přeřazen pod VHJ Závody ťažkého strojárstva, Martin. Od 1. ledna 1969 dostala název Vagónka Studénka, n. p. a stala se součástí VHJ Československé vagónky, Praha. V letech 1967–1976 byly opět rozšířeny vývojové, výrobní a skladovací kapacity. V dubnu roku 1969 zničil požár prototypovou dílnu, zámečnickou dílnu a lakovnu a vážně poškodil například montážní plochy. Teprve v roce 1973 byla definitivně dokončena náhrada zničených celků. Od 1. ledna 1983(?) nesla název Vagónka Studénka, k. p., tedy koncernový podnik. Od začátku roku 1990 se zkratka změnila na s. p., tedy státní podnik.
Moravskoslezská vagónka Od 1. července 1990 měla vagonka název Moravskoslezská vagónka, s. p. (zkratka MSV). Moravskoslezská vagónka a. s. (IČ 476 75 942), která vznikla transformací státního podniku na akciovou společnost, byla do obchodního rejstříku zapsána 1. ledna 1994. Společnost byla zařazena do druhé vlny kuponové privatizace. 31. března 1998 změnila písmeno „ó“ ve slově vagónka za krátké „o“. 17. listopadu 1998 byla přejmenována na ČKD VAGONKA STUDÉNKA, a. s.
V roce 1999 se vagonka dostala do tíživé ekonomické situace, podobně jako holding ČKD. Chyběly peníze na další výrobu a zaměstnanci na to reagovali protestními akcemi. Vláda ČR pak 28. července 1999 přijala usnesení k návrhu opatření k situaci v akciové společnosti ČKD Vagónka Studénka, jímž uložila místopředsedovi vlády a ministru financí pověřit Konsolidační banku Praha, s. p. ú. jednat s potenciálními investory (Thrall Car Manufacturing Company, ADtranz, Alstom, Siemens a příp. dalšími) o vstupu do akciové společnosti ČKD Vagónka Studénka v rámci řešení stávajících pohledávek. Vládním usnesením z 28. února 2000 vláda víceméně schválila vstup americké společnosti Thrall Car Manufacturing Company (prostřednictvím dceřiné společnosti Thrall Europa, s. r. o.). Tento investor však měl zájem pouze o výrobu nákladních vozů. Vláda proto uložila několika ministrům prověřit převod výroby osobních vozů na jiný subjekt.
Thrall / MSV Metal Studénka Smlouva o převodu akcií firmy ČKD VAGONKA STUDÉNKA, a. s. na americkou společnost Thrall Europa, s. r. o. byla podepsána 8. března 2000. Téhož dne společnost Thrall prodala část provozu včetně výroby vagonů holdingu ČKD. 8. června 2000 se přejmenovala na Thrall Vagonka Studénka, a. s. a dnem 1. ledna 2003 se s ní firma Thrall Europa, s. r. o. sloučila. Prodej společnosti skupině Thrall potvrdil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže svým rozhodnutím ze dne 9. března 2001. 28. srpna 2006 se firma přejmenovala na MSV Metal Studénka, a. s. V srpnu 2005 valná hromada konstatovala, že 94,57 % akcií vlastní americká společnost Trinity Rail Group, LLC, a schválila vytěsnění minoritních akcionářů, od 11. listopadu 2005 se tak společnost Trinity stala jediným akcionářem. Od 1. září 2006 je jediným akcionářem International Railway Systems SA, rumunská společnost se sídlem v Lucembursku.
Jinak však byla firma v útlumu. Výroba podvozků byla přesunuta do Rumunska, kam se postupně přestěhovaly i další části výroby, například dřevovýroba se sušičkou dubového dřeva, až výroba ve Studénce prakticky zanikla.Richard Vacula: ČKD Praha, Vagónka Studénka, Postřeh, studentské webové periodikum, 18. 4. 2006 Nyní se firma specializuje na dodávky zápustkových výkovků a železničních podsestav (výlisků, nárazníků, tažných háků, šroubovek a táhlových ústrojí). 23. května 2011 podala společnost ING Lease návrh na zahájení insolvenčního řízení, a to jednak z titulu platební neschopnosti firmy, která má od ING Lease v operativním leasingu významnou část výrobních zařízení, jednak z titulu předlužení, do kterého se dostala ručením za úvěr jiných společností skupiny IRS, které se dostaly do úpadku. Dne 19. července 2011 byl soudem zjištěn úpadek dlužníka.Usnesení KS Ostrava, Insolvenční rejstřík, 19. 7. 2011 Dne 7. října 2011 povolil soud na základě usnesení schůze věřitelů řešení úpadku reorganizací.Usnesení KS Ostrava, Insolvenční rejstřík, 22. 10. 2011 V lednu 2013 insolvenční správce podal návrh na ukončení reorganizaceInsolvenční rejstřík, KSOS 36 INS 8817 / 2011, B 154 a společnost má získat česká investiční skupina Jet Investment podnikatele Igora Faita.Hospodářské noviny: Skupina JET Investment hodlá oživit výrobu v bývalé Vagonce Studénkamotejlek.com: Brněnský investiční dravec Igor Fait přidává další akvizici v průmyslu 18. března 2013 byla rozhodnutím soudu ukončena reorganizace.Usnesení o ukončení reorganizace, Insolvenční rejstřík, 19. 3. 2013
ČKD Vagonka ČKD VAGONKA STUDÉNKA a. s. (vlastněná skupinou Thrall) prodala 8. března 2000 společnosti ČKD VAGONKA, s. r. o. (258 51 268), založené k tomu účelu 28. ledna 2000 firmou ČKD PRAHA HOLDING a. s., část Sekce výroby osobních vagónů včetně sekcí náhradních dílů pro osobní vozy a dřevovýroby a divizi ENERGETIKA – TEPLO. 1. ledna 2001 byla ČKD VAGONKA, s. r. o. přeměněna na akciovou společnost ČKD VAGONKA a. s. (IČ 258 70 637) se sídlem ve Studénce. Ještě v první polovině roku 2000 se počítalo s přemístěním výroby do Kopřivnice, avšak firma se usídlila v modernizovaném areálu Vítkovických železáren, kde již 23. března 2001 zahájila montáž elektrických jednotek řady 471. 25. září 2001 bylo sídlo přeregistrováno do Ostravy i oficiálně.
Škoda Vagonka Od března 2005 byla jediným akcionářem ŠKODA HOLDING a. s., od února 2009 je jím Škoda Transportation. Dne 26. března 2008 byla ČKD VAGONKA a. s. přejmenována na ŠKODA VAGONKA a. s.Obchodní rejstřík a Sbírka listin, or.justice.cz Pod hlavičkou Škody pokračuje výroba kolejových vozidel pro osobní dopravu, tj. elektrických jednotek řady 471 pro České dráhy, dokončena byla dodávka motorových vozů Dm12.
Vozidla Do druhé světové války Prvním vyrobeným vagónem byl v roce 1901 dvounápravový kotlový vůz (objem 186 hl) s brzdařskou budkou. Následovaly plošinové, otevřené i uzavřené nákladní vozy a chladicí vozy pro dopravu piva. V polovině roku 1902 byl vyroben první osobní vůz. Po dvounápravových vozech začaly být vyráběny i čtyřnápravové osobní vozy.
V roce 1904 byly pro místní dráhu Hrušov – Polská Ostrava dodány dva letní, otevřené vlečné vozy, roku 1905 bylo dodáno 9 motorových tramvají do Opavy (v roce 1912 další tři), v roce 1906 do Vídně 50 vlečných vozů. Zakázka dalších 50 vlečných vozů pro Vídeň měla být uskutečněna v letech 1912–1914, avšak kvůli vypuknutí války bylo dodáno jen 29 vozů, v roce 1920 pak dalších 11 vozů. Zbývajících 10 vozů z této dodávky bylo prodáno do Brna. V letech 1920–1934 byly dodávány motorové i vlečné tramvajové vozy do Liberce, Vítkovic, Bělehradu, Bratislavy a Jihlavy.
V roce 1916 zde byla vyrobena první železniční hnací vozidla, dvě elektrické lokomotivy řady Eg pro místní dráhu Vídeň – Bratislava (LWP). V letech 1927 a 1928 byly vyrobeny dvě akumulátorové lokomotivy. V letech 1929–1932 dodala společnost Československým státním drahám 5 lehkých dieselových posunovacích lokomotiv s elektrickým přenosem výkonu (2 kusy typu T 202.0 a 3 ks typu T 200.1).
Od října roku 1927 vagonka vyráběla motorové vozy a k nim v letech 1928 až 1938 i přípojné vozy, do roku 1939 celkem 96 motorových vozů a 179 přípojných vozů. Prvním byl motorový vůz M 132.0, dalšími vyráběnými typy byly M 131.0, M 120.3, M 122.0, M 232.2, M 232.1 a M 242.0. Některé typy přípojných vozů vyvinutých ve Studénce byly vyráběny i v jiných vagonkách, a to jak v rámci Ringhofferova koncernu, tak i v Královopolské strojírně Brno.
Za druhé světové války byly především vyráběny nákladní vozy, zejména kotlové, a rekonstruovány osobní pro Německé říšské dráhy.
Po druhé světové válce Od jara 1946 začaly být sériově vyráběny nákladní a kotlové vozy pro Francii, Dánsko, Nizozemsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Sovětský svaz i pro americko-britskou okupační zónu v Německu, ale i pro ČSD a domácí průmyslové podniky. Například krytých nákladních vozů řady Zsr bylo do roku 1949 vyrobeno 6500, z toho přes 1000 pro Německo.
V roce 1948 byla obnovena výroba osobních přípojných vozů: 46 dvounápravových vozů řady Clm předválečné konstrukce pro ČSD a 4 pro místní dráhu Studénka–Štramberk–Veřovice. Roku 1949 začaly být vyráběny moderní celokovové čtyřnápravové přípojné vozy Calm (později Bam). V letech 1953 a 1954 bylo vyrobeno 76 vozů Clm v nové, celokovové verzi a v designu přizpůsobeném motorovým vozům M 131.1. V letech 1954–1957 bylo také vyrobeno 240 obdobných přípojných vozů se zavazadlovým oddílem (CDlm/BDlm).