Podčeleď Tyrannosaurinae patří do čeledi Tyrannosauridae a zahrnuje samotný rod Tyrannosaurus a zhruba pět jemu blízce příbuzných rodů. Jedná se o středně velké až obří masožravé dinosaury (teropody), rozšířené koncem křídového období v Severní Americe a Asii. Typickým znakem je masivní lebka s velkými zuby, uzpůsobenými k drcení a párání kořisti.Andre J. Rowe & Emily J. Rayfield (2024). Morphological evolution and functional consequences of giantism in tyrannosauroid dinosaurs. iScience. 110679. doi: https://doi.org/10.1016/j.isci.2024.110679
Paleobiologie náhled|vlevo|Velikostní srovnání různých tyranosaurinů. Největší zástupci (rod Tyrannosaurus a Tarbosaurus) měřili zřejmě 12–13 metrů na délku a jejich hmotnost dosahovala 6 až 9 tun.Článek Král teropodních dinosaurů na webu Pravěk.info I nejmenší druhy (Nanuqsaurus hoglundi) zřejmě dosahovaly délky kolem šesti metrů a hmotnosti zhruba jedné tuny. Jejich zadní končetiny byly relativně dlouhé a mohutné, uzpůsobené k rychlému pohybu (zřejmě až přes 40 km/h)Článek Dohnal by nás Tyrannosaurus? na webu DinosaurusBlog.com . Naopak jejich přední končetiny byly relativně krátké, až téměř zakrnělé.Carpenter, Kenneth; Smith, Matt (2001). "Forelimb Osteology and Biomechanics of Tyrannosaurus rex". In Tanke, Darren; Carpenter, Kenneth. Mesozoic vertebrate life. Bloomington: Indiana University Press. str. 90–116. .
Objev obratle z Montany, obsahující stopy po zubech subadultního tyranosaura ukazují, že tito obří predátoři dokázali drtit kosti již v poměrně raném věku (asi 11 až 12 let).
Je možné, že i obří tyranosaurini lovili v některých obdobích života či v některých situacích v malých smečkách, přesvědčivé a jednoznačné fosilní doklady takového chování ale zatím chybí. Nasvědčovat mu může objev velkého množství koster druhu Tarbosaurus bataar z mongolské Gobi, o přímý důkaz smečkového chování se ale nejedná.http://www.osel.cz/11150-lovili-tarbosauri-ve-smeckach.html
Popis Síla čelistního stisku a spolu s ní i odolnost čelistí a celé lebky proti extrémně velkým tlakům se výrazně zvyšovala u dospívajících tyranosaurinů.Andre J. Rowe & Eric Snively (2021). Biomechanics of juvenile tyrannosaurid mandibles and their implications for bite force . The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24602 Detailní výzkum síly čelistního stisku tyranosauroidů, publikovaný v roce 2023 dokázal, že spolu s rostoucími rozměry se nezávisle ještě více zesilovala schopnost drtivého stisku, jehož vrcholným projevem byly enormně mohutné čelisti druhu Tyrannosaurus rex, schopné drtit i pevnou kostní hmotu jiných velkých obratlovců.Johnson-Ransom, E.; et al. (2023). Comparative cranial biomechanics reveal that Late Cretaceous tyrannosaurids exerted relatively greater bite force than in early-diverging tyrannosauroids. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.25326
Výzkum stavby spodní čelisti ukazuje, že tyranosauři měli patrně citlivý senzorický systém na jejich konci. Ten jim umožňoval detailně prozkoumat jakékoliv objekty v dosahu, a to včetně kořisti, mláďat, jiných tyranosaurů, apod. Je možné, že tato funkce, kterou tyranosauři sdílejí se současnými krokodýly a vodními ptáky, umožňovala těmto dinosaurům lépe pečovat o svá mláďata, stavět hnízda nebo lépe a přesněji uchopovat do čelistí předměty. Detailnímu výzkumu byla podrobena i někdejší neurovaskulární tkáň v rostrální část lebky tyranosaurů.Florian Bouabdellah, Emily Lessner, and Julien Benoit (2022). The rostral neurovascular system of Tyrannosaurus rex. Palaeontologia Electronica. 25 (1): a3. doi: https://doi.org/10.26879/1178
U tyranosauřího jedince „Sue“ byly objeveny kruhové otvory na dolních čelistech, které byly podle některých paleontologů způsobeny infekcí parazitickým prvokem. Podle jiných výzkumů se ale nejednalo o následek infekce, nýbrž o mechanická poranění, způsobená zuby jiného tyranosaura při vnitrodruhových soubojích.Bruce Rothschild, Jingmai O’Connor & María Cecilia Lozado (2022). Closer examination does not support infection as cause for enigmatic Tyrannosaurus rex mandibular pathologies. Cretaceous Research. 105353. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105353
Paleogeografie a výskyt Pozůstatky tyranosaurinů jsou poměrně četné a dosti kompletní, proto se jedná o relativně dobře známou skupinu. Již v roce 1910 bylo objeveno na jediné lokalitě větší množství jedinců albertosaura, kteří zde zřejmě zahynuli společně. Zdá se tedy, že i velcí tyranosauridi (včetně samotného tyranosaura a tarbosaura) mohli být alespoň v některých obdobích gregaričtí (žít a lovit ve smečkách).Článek Smečkový lov obřích teropodů na webu DinosaurusBlog.com Představovali dominantní predátory svrchnokřídové Severní Ameriky a Asie. náhled|vlevo|Tarbosaurus bataar - odlitek lebky v Národním muzeu (2007)
Fosilní zuby velkých tyranosauridů byly objeveny také na ruském Dálném Východě (v oblasti povodí řeky Amur), nedaleko čínských hranic. Zatím neznámé a formálně nepopsané druhy obřích tyranosauridů tu existovaly v období pozdního maastrichtu, asi před 69 až 66 miliony let (tedy na úplném konci druhohorní éry).I. Y. Bolotsky, I. A. Ermatsans & Y. L. Bolotsky (2021). Tyrannosaurid remains (Dinosauria: Tyrannosauridae) from localities in Blagoveshchensk and Kundur (Amur Region, Russia) (PDF). Biota and environment of natural areas. 2021 (2): 49-70. doi: 10.37102/2782-1978_2021_2_5https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-fosilie-zkamenelina-jursky-park-tyranosaurus-rex-dravec-rusko.A220204_120939_veda_vse
Objev izolované slzní kosti (lakrimálu) obřího tyranosaurida ve velikostní kategorii dospělce druhu T. rex v Montaně roku 1903 by mohl naznačovat, že gigantičtí tyranosauridi existovali již v období pozdního geologického věku kampánu, asi před 79 až 75 miliony let. Fosilie pravděpodobně pochází ze sedimentů geologického souvrství Judith River.
Zástupci skupiny Alioramus Bistahieversor Daspletosaurus Dynamoterror Lythronax Nanuqsaurus Qianzhousaurus Tarbosaurus Teratophoneus Thanatotheristes Tyrannosaurus Zhuchengtyrannus Nanotyrannus?Longrich, N. R.; Saitta, E. T. (2024). Taxonomic Status of Nanotyrannus lancensis (Dinosauria: Tyrannosauroidea)—A Distinct Taxon of Small-Bodied Tyrannosaur. Fossil Studies. 2 (1): 1-65. doi: https://doi.org/10.3390/fossils2010001 Raptorex?
Systematika Vývojové vztahy a průběh evoluce u daspletosaura a dalších tyranosauridů je nicméně stále otevřenou otázkou, do značné míry závislou na podobě výzkumu a množství i kvalitě vstupních informací pro fylogenetické analýzy.Scherer, C. R. (2025). Multiple lines of evidence support anagenesis in Daspletosaurus and cladogenesis in derived tyrannosaurines. Cretaceous Research. 106080. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2025.106080
Přesný počet známých zástupců tyranosaurinů není známý. Podle badatele Gregoryho S. Paula však na konci křídy existovalo asi sedm druhů tyranosauridů v pěti různých rodech (například Stygivenator, Gilmoretyrannus, Larsonvenator). Ty však nejsou obvykle paleontologickou majoritou uznávány.Franco Sancarlo; Gregory S. Paul (2026). The taxonomics of the lithe basal eutyrannosaur genera and species of late Maastrichtian western North America (PDF). ZooNova. 54: 1-65. doi: https://doi.org/10.5281/zenodo.22944014
Odkazy
Reference
Literatura Brusatte, Stephen L.; Carr, Thomas D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6 (1). doi: 10.1038/srep20252 Charlie Roger Scherer & Christian Voiculescu-Holvad (2023). Re-analysis of a dataset refutes claims of anagenesis within Tyrannosaurus-line tyrannosaurines (Theropoda, Tyrannosauridae). Cretaceous Research. 105780. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105780
Česká literatura Socha, Vladimír (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8.
Externí odkazy
Kategorie:Plazopánví dinosauři Kategorie:Teropodní dinosauři