Max Biaggi

Massimiliano "Max" Biaggi je italský bývalý motocyklový závodník. Narodil se 26. června 1971 v Římě. Bydlí v Monaku a ve Spojených státech. Biaggi je také znám po přezdívkou "šílený Max". Legendárními se staly jeho souboje s Valentinem Rossim. Závodní kariéru ukončil na konci sezóny 2012.

Kariéra

Před vstupem do mistrovství světa Jeho otec byl fotbalovým trenérem a Max Biaggi začínal ve sportu s fotbalem. Jeho závodní kariéra začala poté, co dostal k narozeninám Aprilii RS125. V roce 1990 vyhrál italský šampionát a o rok později evropský.

Mistrovství světa

1991–1993 V roce, kdy se stal evropským šampiónem ve třídě 125cc, debutoval také v mistrovství světa v kategorii 250cc na motocyklu Aprilia RS250. Svoji premiéru v mistrovství světa si odbyl při Velké ceně Evropy 1991 a závod pro něj skončil už po čtyřech kolech. V tomto roce startoval ještě ve Francii, Velké Británii a San Marinu. V šampionátu obsadil 27. místo se sedmi body.

V roce 1992 dojel na Aprilii celou sezónu. V úvodním závodě se sice kvalifikoval na 35. místě a závod nedokončil, ale následující Grand prix v Austrálii se dostal poprvé do první desítky jak v kvalifikaci, tak v závodě. Na velké ceně v Itálii poprvé stanul na stupních vítězů a tento počin si zopakoval i v následující Velké ceně Evropy a Německa. Získal třikrát po sobě pole position (Evropa, Německo, Nizozemsko), v následujících čtyřech závodech nebodoval. V závěru sezóny vyjel v Brazílii pole position a v Jihoafrické republice poprvé v kariéře vyhrál.

V roce 1993 přešel k Hondě. V úvodním závodu doprovodil na stupně vítězů Haradu a Kocinskeho, ale následující dva závody nedokončil. V následujícím závodu ve Španělsku byl druhý. Po dalších třech neúspěšných závodech byl ve Velké ceně Evropy suverénní a po zisku pole position přzvítězil. Do konce sezóny podíval stanul na stupni vítězů ještě dvakrát a v konečném součtu obsadil 4. místo.

1994–1997 V roce 1994 se vrátil k Aprilii a ovládl dva úvodní podniky v Austrálii a Malajsii. Následující závody vyhráli Okada, Ruggia a dva závody poté Loris Capirossi. Biaggi získal pouze dvě druhá místa. Po šesti závodech ale stále vedl "černý pirát" o 1 bod před Capirossim. Zraněný Harada již o titul nebojoval. V Assenu opět zvítězil Max Biaggi, ale v domácí velké ceně v Mugellu upadl. Dále zvítězil až v Brně a před posledním závodem, který se konal v Barceloně, měl na druhého Okadu náskok 8 bodů. Závod opanoval a získal svůj první titul. Sezóna byla pro Maxe mimořádně úspěšná, když vyhrál 5× závod a 7× kvalifikaci. V této sezóně 1994 se pokaždé kvalifikoval do první řady.

Biaggi do dalšího ročníku nastupoval jako úřadující šampión, titul obhajoval před hlavními rivaly Haradou, Okadou, Ruggiou a Waldmannem. Australské vítězství z loňska sice neobhájil, ale v malajsijském Shah Alam zaslouženě vyhrál. V Suzuce zaznamenal nejhorší výsledek v sezóně (9. místo) a ztratil vedoucí pozici v šampionátu. Od dalšího závodu ve Španělsku nezajel do konce sezóny hůře než na 2. místě. Vyjel svůj první hattrick v kariéře, když vyhrál Velké ceny Německa, Itálie a Nizozemska. V Buenos Aires nestartoval v první řadě poprvé od Velké ceny FIM 1993. Biaggi získal druhý titul dva závody před koncem sezóny.

Start do sezóny 1996 byl vůbec nejlepší z celé jeho kariéry. Z prvních šesti závodů jich vyhrál pět a jeden dojel jako druhý. V následujících dvou závodech v Assenu a na Nürburgringu byl poražen Waldmannem a Fuchsem. Stejně jako v roce 1995 zvítězil v Doningtonu. Na rakouském okruhu A1-ring nebodoval, závod vyhrál Waldmann. Od té doby Biaggi buď vyhrál nebo závod nedokončil. Brno a Barcelonu vyhrál, v Imole a v Riu de Janeiro nedojel. V posledním závodu v Austrálii bojovali o titul Biaggi (249 bodů) a Waldmann (248 bodů). Biaggi získal třetí titul v řadě. Během sezóny se objevily problémy uvnitř týmu Aprilia a Max Biaggi odešel k Hondě.

Po přestupu chtěl dokázat, že umí vyhrát na jakémkoliv stroji a vyhrát tak titul počtvrté v řadě, což se ve třídě 250cc ještě nikomu nepodařilo. V Malajsii vyhrál počtvrté za sebou. V Suzuce neuspěl žádný z favoritů, Biaggi dojel sedmý. Ve Španělsku podlehl Waldmannovi a Haradovi, ale v Mugellu zvítězil po souboji s krajanem Capirossim a vrátil se do čela průběžné klasifikace. V Nizozemsku byl diskvalifikován, ale v Imole byl první. Poté přišli tři závody bez stupňů vítězů. V německém Nürburgringu sice mohl vyhrát, ale chyba Jacqua ho odsunula až na 4. místo. V Brně, kde již třikrát zvítězil, byl Biaggi favoritem a zvítězil počtvrté. V Katalánsku prohrál s Waldmannem a v Indonésii vyhrál. V posledním závodě dojel na druhém místě a získal tak čtvrtý titul ve třídě 250cc. Poté Max Biaggi vstoupil s týmem Kanemoto-Honda do třídy 500cc.

1998 Ačkoliv tentokrát neměl tovární podporu, dokázal Biaggi fantastický kousek. Ve svém prvním závodě v královské třídě suverénně ovládl jak kvalifikaci, tak závod. Další tři závody stanul na stupních vítězů a rázem se stal nejbližším pronásledovatelem suveréna Doohana. Po Velké ceně Francie Max své vedení v šampionátu ztratil, ale v Madridu po výpadku Doohana se do jeho čela opět vrátil. V Assenu se slavným Australanem prohrál přímý souboj stejně jako v Sachsenringu. Poté přišlo Brno a Italův triumf, mezitím co jeho sok upadl a nedokončil. Tam předvedl nezapomenutelný kousek, když v rychlosti 200 km/h při projetí cílem dokázal svůj stroj postavit na zadní kolo tak, že málem havaroval. Tento moment se stal jedním z nezapomenutelných kousků celé jeho kariéry. Třetí místo v italské Imole bylo ještě dobrý výsledek, ale pak už se mu tolik nedařilo a hlavně díky své nedisciplinovanosti přišel o vítězství v Barceloně diskvalifikací. Doohan vyhrál poslední dva závody a titul měl ve svých rukou. Biaggi díky pádu Alexe Criville v Argentině uhájil druhé místo v konečném součtu bodů a stal se jedním z nejúspěšnějších nováčků královské třídy. Věděl, že na další rok nemá šanci bojovat s továrními stroji Repsol-Honda a rozhodl se přestoupit do Yamahy.

1999 V testech to vypadalo, že by mohl Max bojovat o vítězství stejně jako v předchozím roce. Přestože v kvalifikaci na úvodní závod v Malajsii Ital vyjel druhou pozici, tak v závodě už to moc slavné nebylo. Po deseti kolech musel odstoupit pro technickou závadu. V Japonsku zase absolvoval první závod v dešti ve třídě 500cc a dokončil až devátý. Ve Španělsku svedl souboj s Crivillem, ale prohrál. Nepříjemný závod zažil Max v Le Mans, když v závodě upadl a zlomil si prsty na obou rukou. I s tímto handicapem předvedl fantastický závod na domácím Mugellu. Startoval až jako třináctý, ale v závodě se dostal až do vedení a sváděl souboj s Crivillem. Španěl ho připravil o vítězství až v poslední zatáčce a po závodě byl Ital tak vyčerpán, že musel dokonce vyhledat lékaře. Problémy s nastavením Yamahy často zapříčinily jeho pád jako třeba v Barceloně a na Sachsenringu. Zadařilo se až v Brně, ale ani tam to na stupně vítězů nestačilo. Třetí místo v Imole však nastartovalo jeho zdařilejší výsledky do konce sezóny. Předvedl mnoho krásných soubojů, jako například v Austrálii, kde až v závěru těsně podlehl Okadovi. Konečná úleva pro Biaggiho přišla až v Jihoafrické republice. Porazil Repsol Hondy a zaslouženě vyhrál. Poslední dva závody byly v režii jezdců Norick Abe, Biaggi a Roberts jr a Max z těchto soubojů vyšel pokaždé jako druhý. Sezóna tedy nepatřila k těm nejúspěšnějším, ale Max Biaggi věřil ve zlepšení.

2000 Max počítal s tím, že sezóna bude úspěšnější než ta předchozí, ale opak byl pravdou. Hned v Jihoafrické republice ho zastavila porucha. V Malajsii obsadil 4. místo, ale poté tři závody nedokončil, přestože do každého z nich startoval z první řady. V italském Mugellu to vypadlo velice nadějně, ale Biaggi v posledním kole upadl ze druhé pozice. Dokázal však svůj stroj zvednout a dokončit na 9. místě. Poté čtyři závody sice dokončil, ale s nikterak velkým úspěchem. Před Maxovou oblíbenou brněnskou velkou cenou mu patřila v bodování až jedenáctá pozice s tím, že ještě letos nestál ani jednou na stupních vítězů. Na Masarykově okruhu v Brně však přišel zlom a po získané pole position suverénně triumfoval i v závodě. V Portugalsku svedl souboje s Robertsem a Rossim, ale nakonec je prohrál a dojel čtvrtý. Valencie znamenala opět stupně vítězů a souboj trojice Biaggi, Roberts a Rossi. V Brazílii byl pouze tři desetiny za pódiovým umístěním, ale v Motegi si vše nahradil a dokončil jako třetí. Poslední závod přinesl nevídané drama. Biaggi startoval až z dvanácté pozice, ale postupně se propracoval kupředu a v 16. kole už vedl startovní pole. O vítězství sváděl boje s Capirossim, Rossim, Abem, McCoyem a dalšími. Devět jezdců do posledních chvílí bojovalo mezi sebou ve skupině. Vítězně však sezónu zakončil Biaggi a nakonec obsadil celkovou třetí pozici v konečném součtu. Tato sezóna byla hlavně začátkem legendární rivality mezi Biaggim a Rossim.

2001 Tentokrát Maxovi připravila Yamaha stroj schopný vítězit. Hned v Japonsku se stal kontroverzní moment, když Biaggi vystrčil svého velkého rivala Rossiho z tratě. Mladý Ital mu to však o dvě kola později agresivním předjížděcím manévrem vrátil a ukázal Biaggimu prostředníček. Oba jezdci byli po závodě přizváni na kobereček a napomenuti. Následující dva závody Rossi vyhrál, mezitím co Max z nich vytěžil pouhých 13 bodů a stál v bodování až na šestém místě. Francouzskou velkou cenu však ovládl suverénně a v bláznivém Mugellu se opět postavil na stupně vítězů. Další závod byl představením stíhacích jízd Rossiho a Biaggiho,kteří obsadili první dvě pozice. Souboj těchto dvou jezdců se přenesl i do Assenu. Tam ale tentokrát vyhrál Biaggi po předčasně ukončeném závodě. Donington patřil Rossimu a Sachsenring zase Biaggimu. Po devíti závodech tak oba jezdce dělilo pouhých 10 bodů. Zlom nastal v Brně. Biaggi vedl před Rossim když najednou podlehl tlaku mladšího krajana a upadl, dokázal však svoji motorku zvednout a dokončil závod na 10. místě.Po závodě sám Valentino Rossi přiznal, že se ho jen zuby nehty držel. V Portugalsku mizérie pokračovala a opět přišel pád a neuspokojivý výsledek. V mokré Valencii sice Biaggi předjel Rossiho a dokončil před ním, ale šlo pouze o 10. a 11. místo. Max tak stáhl pouhý bod. Drama pokračovalo i v Motegi, ale pouze do šestého kola. Max Biaggi opět upadl, ale tentokrát už svůj stroj nezvedl. O titulu se zdálo být rozhodnuto. Kvalifikaci však vyhrál a ukázal, že bude bojovat až do samotného konce. V snad nejkrásnější bitvě sezóny však podlehl a titul putoval do Rossiho rukou. V Malajsii opět nedokončil pro pád a sezónu uzavřel třetím místem v Brazílii. Pro následující sezónu byla zavedena nová třída MotoGP.

2002