Na tento článek je přesměrováno heslo Hulení. Možná hledáte kouření. Pro obecné informace o rostlině, viz článek Konopí.náhled|Detailní záběr na kvetoucí rostlinu konopí náhled|vpravo|Marihuana Marihuana je konzervovaná léčivá látka, ale též psychotropní látka, která se získává usušením květenství samičích rostlin konopí. Rostlina konopí, která pochází ze střední nebo jižní Asie, se po staletí používá jako droga pro rekreační i entheogenní účely a v různých tradičních medicínách. Tetrahydrokanabinol (THC) je hlavní psychoaktivní složkou konopí, což je jedna ze 483 známých sloučenin v rostlině, včetně nejméně 65 dalších kanabinoidů, jako je kanabidiol (CBD). Konopí lze užívat kouřením, vaporizací, v jídle, nebo jako extrakt. V České republice je legální pouze na lékařský předpis.
Konopí má různé psychické a fyzické účinky, mezi které patří euforie, změněné stavy mysli a smyslu pro čas, potíže se soustředěním, zhoršená krátkodobá paměť, zhoršená pohyblivost těla (rovnováha a jemná psychomotorická kontrola), relaxace a zvýšení chuti k jídlu (zejména na sladké). Nástup účinků je pociťován během několika minut při kouření, ale může trvat až 90 minut při jídle (protože perorálně konzumované léky musí být metabolizovány). Účinky trvají dvě až šest hodin v závislosti na použitém množství. Při vysokých dávkách mohou duševní účinky zahrnovat úzkost, bludy (včetně referenčních představ), pseudohalucinace, paniku, paranoiu a psychózu. Mezi užíváním konopí a rizikem psychózy existuje silný vztah, i když se o směru kauzality diskutuje. Mezi fyzické účinky patří zvýšená srdeční frekvence, potíže s dýcháním, nevolnost a problémy s chováním u dětí, jejichž matky užívaly konopí během těhotenství; krátkodobé vedlejší účinky mohou také zahrnovat sucho v ústech a zarudlé oči. Dlouhodobé nepříznivé účinky mohou zahrnovat závislost, sníženou duševní schopnost u těch, kteří začali pravidelně užívat jako dospívající, chronický kašel, náchylnost k respiračním infekcím a syndrom kanabinoidní hyperemeze.
Konopí se většinou používá rekreačně nebo jako léčivá droga, i když může být také použito pro duchovní účely. V roce 2013 užívalo konopí 128 až 232 milionů lidí (2,7 % až 4,9 % celosvětové populace ve věku 15 až 65 let). Jedná se o nejběžněji užívanou zatím převážně nelegální drogu na světě, s nejvyšším užíváním mezi dospělými v Zambii, Spojených státech, Kanadě a Nigérii. Od 70. let 20. století se potence nelegálního konopí zvýšila, hladiny THC stoupaly a hladiny CBD klesaly.
Zatímco rostliny konopí se pěstovaly přinejmenším od 3. tisíciletí př. n. l., důkazy naznačují, že se kouřilo pro psychoaktivní účinky nejméně před 2 500 lety v pohoří Pamír v Asii. Od 14. století podléhalo konopí zákonným omezením. Držení, užívání a pěstování konopí je od 20. století ve většině zemí nezákonné. V roce 2013 se Uruguay stala první zemí, která legalizovala rekreační užívání konopí. Další země, které tak učinily jsou Kanada, Gruzie, Lucembursko, Malta, Mexiko, Jižní Afrika a Thajsko. V USA je rekreační užívání konopí legalizováno ve 24 státech, 3 teritoriích a Washingtonu D.C., ačkoli droga zůstává federálně ilegální. V Austrálii je legalizován pouze na území hlavního města Austrálie.
Etymologie Výraz marihuana pochází z mexické španělštiny, o přesném původu se ale stále spekuluje. První zmínka o „marihuaně“ byla nalezena v roce 1842 v mexických novinách a poté se tento termín v 90. letech 19. století dostal do USA.
Název byl použit i jako propagandistický prostředek boje proti pěstování a užívání konopí. Slangově, zvláště pak jejími uživateli, bývá označována mnoha různými názvy jako např. tráva, ganja, skéro, čudka, fumo, fono, zelí, makak či skunk (původně název konkrétní odrůdy). Označení marijánka je archaismus a v současné době se příliš nepoužívá.
Chemické složení Nejpodstatnější chemickou složkou, která zajímá pěstitele marihuany, nejsou alkaloidy, jako u jiných rostlin, ale kanabinoidy. Konopí je produkuje jako jediná rostlina na světě. Množství a poměrné zastoupení kanabinoidů rozhoduje o tom, jaké bude mít marihuana vlastnosti z hlediska účinků. Syntéza kanabinoidů probíhá především v buňkách živičných (pryskyřičných) žláz, jejichž množství v rostlině kolísá podle kultivaru, pěstebních podmínek, pohlaví a umístění na rostlině. Kanabinoidů již bylo izolováno přes 100, mezi nejvýznamnější patří: tetrahydrokanabinol, THC je hlavní psychoaktivní látkou. Marihuana připravená z kvalitního konopí může mít až 40 % THC v sušině kanabidiol, CBD má neurologické a antiepileptické účinky, ne však psychoaktivní kanabichromen, CBC je společně s CBD druhý nejzastoupenější kanabinoid po THC. Nemá přímé psychotropní účinky, ale je synergistou THC, tzn., že zesiluje účinky THC a snad i CBD kanabinol, CBN je degradačním produktem THC (THC je vlastně jeho prekurzorem), není tedy přímo produkován rostlinou. V čerstvé marihuaně je jeho obsah nízký, ale sušením, nesprávným skladováním i nesprávnou přípravou produktů se může stát, že většina nebo všechen THC zoxiduje na CBN. Jeho vysoký obsah je tedy v marihuaně nežádoucí
THC, CBD a CBC vznikají dekarboxylací z karboxylových kyselin THCA, CBDA a CBCA.
Kromě kanabinoidů jsou hlavními složkami silic v konopí také terpeny, flavonoidy, alkaloidy a lignany.
Chemotypy marihuany náhled|vpravo|Rostlina konopí setého Podle poměrného zastoupení kanabinoidů v marihuaně bylo pěstiteli stanoveno 5 tzv. chemotypů. typ – vysoké THC × nízké CBD. Obvykle pochází z tropických oblastí od 30. rovnoběžky směrem k rovníku. Nejžádanější kultivary co se týče psychotropních účinků. typ – vysoké CBD × střední až vysoké THC. Většinou Maroko, Afghánistán, Pákistán. Kolem 30. rovnoběžky. typ – vysoké CBD × nízké THC. Většinou kultivary pěstované na vlákno a semeno. Používá se na přípravu koncentrátů – haše, oleje připravených izomerací nebo acetylací. Nad 30. rovnoběžkou. typ – střední až vysoké THC i CBD + THCV přes 5 % (propylderiváty kanabinoidů). Původně z Jižní Afriky, Nigérie, Afghánistánu, Nepálu, Indie. Kultivary vhodné pro medicinální použití. typ – psychoaktivní kanabinoidy do 1 % v sušině, tzv. technické konopí.
Někdy se zjednodušeně uvádí chemotypy dva – sativa a indica. Dá se říci, že Sativa je chemotyp 1, má schopnost přivodit stav označovaný jako „high“, víceméně povzbudivé účinky. Oproti tomu Indica, chemotyp 2 nebo 3, obvykle navozuje stav známý jako „stoned“, tedy stav klidové relaxace, "zkamenění". Dnes pěstované konopí má však s „klasickými“ odrůdami jen málo společného – dělení na sativa a indica už z praktického hlediska ztratilo smysl a používá se spíš k popisu účinků. Dnešní rekreační a léčebné konopí je vlastně křížencem mnoha odrůd.
Vzhled a vlastnosti Marihuana pocházející z mírného podnebného pásma je po sklizni zelená, během sušení dostane barvu zelenou či tmavě zelenou až nahnědlou; zažloutnutí marihuany způsobuje sušení na slunečním světle. Květenství a plod rostliny obsahuje velice málo pryskyřice, a proto je nelze slisovat do tabulek. Evropská marihuana obsahuje více listů než severoamerická, která je složena hlavně z plodících a kvetoucích konečků větví. Chemické složení evropské marihuany je mimořádně pestré, protože se zasévají semena pocházející z různých zeměpisných oblastí, jejichž výsledkem je marihuana různé kvality. Severoafrická marihuana je světle zelená případně žlutá, je to nadrobno nasekaná rostlinná drť, která neobsahuje semena a stonkové části. Západoafrická a karibská marihuana je po sklizni zelená, během sušení však zhnědne. Je dobře lisovatelná díky vysokému obsahu pryskyřičných látek. Při zpracování se plodnaté a květnaté části rostliny rozdrtí, avšak semena – tmavohnědé barvy – jdou rozpoznat. Karibské přípravky jsou obvykle horší kvality, protože obsahují hodně stonkových částí. Středoafrická marihuana je podobná západoafrické. Jihoafrická marihuana je blíž k evropským produktům, jak z hlediska barvy, tak i z hlediska většího obsahu listů.
V Jižní Americe se vyrábí marihuana podobná karibské, tedy horší kvality obsahující více vláknitých částí a méně pryskyřice.
Indická marihuana má tři běžné typy: jedna z nich je hnědé barvy, je hodně lepkavá a je vyrobena z kvetoucích a plodnatých konců větví druhá je pak tmavě hnědá nebo tmavě zelená látka podobná té jihoafrické třetí typ je zelený, složený hlavně z listů
Zvláštní je marihuanový přípravek vyráběný v jihovýchodní Asii z kvetoucích a plodnatých konečků větví, který se suší ve formě tyčinek zabalených do bambusových listů. Tyto asi 8 cm dlouhé tyčinky vážící zhruba 2 g jsou na černém trhu známy pod názvem Buddhova hůl (Buddha-stick).
Pěstování Konopí se pěstuje obvykle v běžném zahradním nebo kokosovém substrátu nebo se používá metoda zvaná Hydroponie, tzn. pěstování v živném roztoku. Konopí vyžaduje kyprý humózní substrát s menším obsahem živin, stanoviště s pravidelným slunečním svitem a dostatek vláhy. Půda musí být neutrální až mírně kyselá a pH by se mělo pohybovat mezi 6,5 a 5,3.
Genetika Moderní dějiny marihuany se začaly psát koncem šedesátých let, kdy se několika lidem (nejčastěji jmenován je Sam Skunkman) z kalifornské semenné banky Sacred Seeds podařilo vyšlechtit první kvalitní odrůdu marihuany zvanou Skunk #1. Za zdroje genetiky byly zvoleny mexické odrůdy Columbian Gold, Acapulco Gold a jedna nespecifikovaná afghánská rostlina. Cílem bylo stvořit dříve dozrávající odrůdu s kompaktním květenstvím, odolnou proti plísni i škůdcům a s vysokým obsahem THC, což se podařilo. Po zásahu federálních úřadů a rozpadu banky Sacred Seeds se její členové rozutekli do celého světa a semena si vzali s sebou. Jeho genetické linie se tedy dostaly do Nizozemska, Kanady a dalších států a Skunk #1 se stal nesmrtelným.
Postupem času se začaly objevovat další a další odrůdy, avšak většinou mají základ buď v okolí Afghánistánu (Afghan #1 – převážně Indiky), nebo Střední Americe (většinou Sativy Haze), nebo dalších částech planety, kde se marihuaně daří a má tam své „domovské místo“ (v angličtině označováno jako „landrace“). Šlechtěním odrůd se zabývají hlavně semenné banky (Nizozemsko, Švýcarsko, Kanada) a někteří domácí pěstitelé. Avšak na vyšlechtění vlastní stabilní odrůdy je potřeba mnoho času, velkého počtu rostlin, znalost genetiky a samozřejmě i znalost marihuany jako takové.
Odrůdy často dostávají jména podle země jejich původu anebo jejich charakteristických vlastností. Třeba Mazar podle města Mazár-e Šaríf, Hindu Kush podle pohoří Hindúkuš, Durban Poison podle města Durban atd., podle vlastností třeba BlueBerry, která dokvétá v modré barvě a má ovocnou vůni nebo Big Bud podle jeho vysokých výnosů. Dále se můžeme setkat se jmény, která jsou komerčně velice známá, jako White Widow, AK-47, Jack Herrer, Northern Lights atd. Některé odrůdy mají kolem sebe uměle vytvořené příběhy, jako je např. G13, při jejímž vzniku měly údajně stát vládní agentury jako CIA nebo FBI. Cílem prý bylo vytvořit silnou marihuanu použitelnou jako sérum pravdy. G13 v čisté podobě již dnes ale sehnat nelze. Některé odrůdy jsou vhodné pro pěstování venku (Outdoor) nebo vevnitř pod umělým osvětlením (Indoor) popřípadě ve skleníku (Greenhouse).
Užívání náhled|Přípravek s filtrem náhled|upright|Vaporizér s balónkem obsahujícím marihuanový výpar
Marihuana se obvykle plní čistá nebo smíchaná s tabákem do cigaret, dýmek, či vodních dýmek, které se pak kouří. V Indii se marihuana (ganja) smíchaná s tabákem žvýká. Rovněž se může jíst (přidává se do koláčků, bramboráčků) nebo se přepustí s máslem či olejem. Další možností je konopné mléko, které se několik hodin vaří s méně hodnotnými částmi rostliny, případně konopný čaj. Marihuanu je také možné louhovat ve vysokoprocentním alkoholu (např. slivovici).