Marie Vaculíková (25. listopadu 1925 Spešov – 16. ledna 2020Marie Vaculíková – parte Dobřichovice), známá především pod jménem Madla, byla manželkou českého spisovatele Ludvíka Vaculíka a jako postava se objevuje v mnoha jeho knihách, především v Českém snáři. Byla autorkou dvou knih dopisů českému básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi a ze svého vztahu s Vaculíkem, který jí býval často nevěrný, se zpovídala v knize rozhovorů s Pavlem Kosatíkem Já jsem oves.
Osobní život Narodila se ve Spešově u Blanska. Její maminka zemřela, když jí bylo sedm let. Vystudovala měšťanskou školu. Poté byla poslána do učení do Baťových závodů ve Zlíně, kde se seznámila s Ludvíkem Vaculíkem. Zde se starala o mládež. Po náletu na Zlín v roce 1944 přešla do závodu ve Zruči nad Sázavou. Poté pracovala jako vychovatelka v příhraniční oblasti ve Františkově, kam za ní přijel Ludvík Vaculík. V prosinci 1949 si Ludvíka Vaculíka vzala za muže. Postupně se jim narodili tři synové – Martin, Ondřej a Jan. V padesátých letech se věnovala zejména výchově dětí. Syn Martin emigroval do Francie.
Profesionální život Na počátku 60. let byla zaměstnána jako poslechářka pořadů Českého rozhlasu, na které psala hodnocení. Spolupodílela se na zavedení pořadu o antické knihovně. Stála u zrodu Klub spřízněných duší při divadle Semafor. Pomáhala organizovat debatní večery, na kterých vystupovali například Jaroslav Seifert, Jan Procházka, Vilém Stanovský aj. Pomáhala vydávat klubový zpravodaj, jehož poslední číslo vyšlo v prosinci 1971. Klub pod tlakem změnil název a Madla Vaculíková musela v roce 1972 v Klubu z politických důvodů ukončit činnost. Následně získala práci v manželské poradně ve Slezské ulici na pražských Vinohradech, kde zůstala až do důchodu, do kterého odešla v roce 1973. Nejprve byla zaměstnána jako administrativní pracovnice, později povýšila na vedoucí příjmu. Po Chartě 77 měla zakázáno být v místnosti s klienty sama.
Chartu 77 nepodepsala z důvodu ochrany rodiny, zajištění živobytí a pojištění pro děti i manžela. V Dobřichovicích, kde žila, hostila četné disidentské sešlosti.
Dílo
Drahý pane Kolář… Mladá fronta, Praha, 1994, Drahý pane Kolář… Kniha druhá, 1993–1999. Mladá fronta, Praha 1999, Pavel Kosatík a Madla Vaculíková: Já jsem oves: Rozhovor s Madlou Vaculíkovou. Dokořán, Máj, Praha 2002, , (ukázka z knihy)
Odkazy
Reference
Literatura Daňa Horáková, O Pavlovi, Torst 2020, str. 378, ISBN 9788072155927
Externí odkazy Karel Hvížďala: Marie aneb Madla Vaculíková , Český rozhlas Plus, 24. leden 2020 Břetislav Rychlík: Láska je to, co je na konci. Ohlédnutí za Madlou Vaculíkovou , Aktuálně.cz, 20. 1. 2020 Pevnou půdou pod nohama manžela-bouřliváka. Osudové ženy: Madla Vaculíková, Český rozhlas Dvojka, 26. červen 2021
Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:České spisovatelky 21. století Kategorie:Lidé z Dobřichovic Kategorie:Narození v roce 1925 Kategorie:Narození 25. listopadu Kategorie:Narození ve Spešově Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí 17. ledna Kategorie:Úmrtí v Dobřichovicích Kategorie:Ženy