Dobývání Aztécké říše Španěly, potažmo Mexika, začalo v únoru roku 1519 a skončilo 13. srpna 1521. Výpravě velel Hernando Cortés. Cortés neměl nařízeno, aby se pokoušel o dobytí tak veliké říše, což nakonec dokázal. Aztékové byli pověstní válečníci, avšak jejich říše byla slabá a jejich ujařmené národy čekaly na vhodnou chvíli ke vzpouře. To byl také hlavní důvod, proč se Cortésovi podařilo Aztéky porazit. Za celé dva roky výpravy Cortés mnohokrát zvítězil, porážka ho však také neminula. Za noci, kterou Španělé nazvali La Noche Triste („Smutná noc“), byla většina jeho mužů pobita. Španělé se ale vrátili a spolu se svými indiánskými spojenci dobyli Tenochtitlán, hlavní město Aztéků. Většina aztéckých památek byla během dobývání zničena a téměř všichni Aztékové zahynuli. Také nemoci zdecimovaly většinu domorodé populace, která nebyla proti nim dostatečně imunní, a neušetřily ani spojence Španělů, kteří bojovali po jejich boku proti Aztékům. Španělům však nic nebránilo získat celé Mexiko a udrželi si ho následujících 300 let.
Nový svět náhled|vlevo|upright|Socha Kryštofa Kolumba V noci 12. října 1492 pomalu pluly po Atlantském oceánu směrem k západu tři malé plachetnice. Plavily se teď už přes měsíc po neznámém moři. Neměly daleko ke vzpouře. Náhle se na obzoru vynořila země.
Takto začala nová éra a byl objeven nový neznámý svět. Ameriku obývali pouze Indiáni a neměli tušení, co je čeká. Zprávy o tom, že Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, se rychle šířily a mnoho Španělů zde chtělo zbohatnout, dostat půdu a nebo začít nový život.
Dobývání Karibiku Španělé ihned rozpoznali možnost získání nových území a tak začali dobývat Karibik. Původní obyvatelé, Indiáni, zde žili primitivním způsobem a proti Španělům se nezmohli na nějaký větší odpor. Postupně byly karibské ostrovy dobyty a začali se zde usazovat Evropané. Většina Indiánů zemřela buď násilnou smrtí, nebo na nemoci, které sem zavlekli Evropané. Toto dobývání stálo životy desetitisíců Indiánů a většina jejich historických památek byla zničena. Evropané si mysleli, že Indiáni na pevnině budou stejní, i když se objevovaly legendy, které mluvily o velkém království na západě.
Výzkumná cesta náhled|upright=0.6|vlevo|Takovéto karaky používali Španělé při průzkumných plavbách v Americe Dne 8. února 1517 vyslal Velásquez, guvernér Kuby, Franciska Hernándeze de Córdoba na výzkumnou cestu na západ, kde měl hledat poklady. Sotva Cordóba vyplul na otevřené moře, zahnala ho bouře do neznámých končin. O tři týdny později doplul k nehostinnému pobřeží. Když vystoupil se svými vojáky na pevninu, objevil k svému úžasu indiánskou civilizaci, o níž neměl nikdo ani tušení. Stály tam kamenné domy a bohatě zdobené chrámy podobající se pyramidám. Obyvatelé té země nosili obleky z barevných bavlněných látek.
Cordóba přistál na poloostrově Yucatán, přesně na západ od Kuby. Objevil tam předkolumbovskou americkou civilizaci, civilizaci Mayů. Na rozdíl od povolných Aravaků, obývajících Karibské ostrovy, byli Indiáni na pevnině velmi bojovní. Sprškou kamenů a šípů zahnali Cordóbu a jeho vojáky na útěk. Cordóba se potom vydal kolem poloostrova, ale také na pobřeží Campeche, státu na jihovýchodě Mexika, narazil na tak nepřátelské Indiány, že utrpěl velké ztráty a rozhodl se vrátit na Kubu. O rok později dne 1. května 1518, vyslal Velásquez na tutéž cestu druhou výpravu, pod velením Juana de Grijalva. Ten se dostal až do dnešního Tabaska a narazil na přátelské Indiány, s nimiž si mohl pohovořit. Tady se dověděl o zemi jménem Mexiko, mocném státě ve vnitrozemí, kde je prý ohromné množství zlata.Prescott, str. 12.
Moctezuma II. náhled|upright=0.8|vlevo|Říše Aztéků na vrcholu moci Tři sta kilometrů odtud v Tenochtitlánu, hlavním městě Aztéků, Moctezuma II. celý měsíc sledoval každý Grijalvův krok. Rychlí poslové mu podávali podrobné zprávy o jeho lodích, o počtu ozbrojených mužů a o dalších zajímavostech. Moctezuma chtěl vědět stále víc, neboť příchod neznámých mužů se přesně shodoval s věštbou o návratu boha Quetzalcoatla. Bílá pleť, vousy a nadpřirozené zbraně Španělů přesně odpovídaly indiánské legendě. Věštba říkala, že se Quetzalcoatl vrátí v roce Ce Acatl, tedy příštího roku. Bůh se zřejmě chystal znovu usednout na svůj trůn. Bylo třeba přivítat ho velice přátelsky – Moctezuma byl teď středního věku a bude-li mu osud přát, podaří se mu boha přimět k tomu, aby se vrátil až po jeho smrti. Moctezuma vyslal své vyslance do Tabaska, aby mu přinesli zprávu o bílých mužích.Prescott, str. 15. Vyslanci mu vyprávěli o obrovských domech na vodě. Cizinci také Aztékům řekli, že se brzy vrátí. Teď Moctezuma věděl, že se Quetzalcoatl vrátí.
Nová výprava náhled|upright=0.6|vlevo|malba zachycující tvář Hernána Cortése Teď, kdy se zdálo, že zprávy o bájném království na západě odpovídají pravdě, chtěl si guvernér Velásquez tuto zemi podrobit. V největším spěchu sestavil novou, mnohem větší výpravu, jejímž vedením nakonec pověřil Hernanda Cortése. Cortés, který na takovou příležitost už dlouho čekal, zastavil celý svůj majetek a uhradil valnou část nákladů. Když bylo všechno připraveno, vydal se Cortés 18. února 1519 na moře. Vezl s sebou na jedenácti lodích 550 vojáků, patnáct koní, deset mosazných děl, kuše a arkebuzy.
Přistání na pevnině Cortés zamířil k ostrovu Cozumel před pobřežím Yucatánu. Když tam dorazil, zjistil, že část jeho mužů tam přistála už před ním a Indiány oloupila. Pobouřen tímto neodpovědným jednáním povolal k odpovědnosti tvrdohlavého Pedra de Alvarada a poručil, ať je majetek Indiánům vrácen. Cortés dbal vždy na zachování diplomatických zvyklostí.Prescott, str. 16. Cortés potřeboval doplnit zásoby a zamířil do Tabaska. Zdejší Indiáni však Cortése napadli a měli značnou početní převahu. Avšak evropská taktika a zbraně zvítězily nad Indiány. Indiánští náčelníci odpřisáhli, že se stávají poddanými španělského krále, a přijali křesťanství. Potom obdarovali Španěle mnoha dary. Mezi dary pro Cortése bylo také dvacet dívek z Tabaska. Jedna z nich, zvaná Malinche, se stala Cortésovou milenkou a porodila mu i syna. Chápavá Malinche se brzy naučila španělsky a dávala Cortésovi cenné rady ohledně Aztéků. Cortés byl natolik chytrý, aby jí důvěřoval a dbal vždy na její rady.Prescott, str. 19.
Cortésova výprava náhled|upright=0.8|Cortés se svou milenkou a překladatelkou Malinche rozmlouvají s vyslanci Tlaxcaly Cortés a jeho muži přistáli u nehostinné části mexického pobřeží. Nazvali toto ploché, písečné, moskyty zamořené území Tierra Caliente. Teplé, páchnoucí bažiny pro ně byly utrpením. Proto Cortés odvedl svůj oddíl dál k severu, do příjemnějších končin. Tam se osvobodil z Velásquezova jařma. Dal se zvolit za kapitána a nejvyššího soudce nové kolonie – od té chvíle neuznával kraj, kde leží dnešní Veracruz, jinou autoritu než autoritu španělského krále Karla V. Aby měl jistotu, že ho vojáci budou následovat, dal potopit všechny lodě.
Mezitím ho navštívili vyslanci jednoho náčelníka z totonacké federace slučující městské federace této oblasti. Stěžovali si, že na ně Aztékové jako na vazaly nakládají nesnesitelná břemena, a žádali o pomoc. Chytrý Cortés poznal, že se mu naskýtá příležitost posílit své oddíly, početně tak slabé.Prescott, str. 21. Určitě zde sídlí ještě další kmeny, jež musejí odvádět Aztékům daně a jsou stejně nespokojené jako totonačtí Indiáni. Poradili Cortésovi, aby táhl na Tlaxcalu, jejíž obyvatelé cítí k Aztékům rovněž nepřátelství.
Spojenectví s Tlaxcalou Španělé opustili Cempoalu uprostřed srpna roku 1519 a o čtrnáct dní později dorazili do Tlaxcaly. Její obyvatelé nebyli Aztéky nikdy podrobeni, a proto Cortésovi, který vyjednával s Moctezumovými posly a totonackými Indiány, vazaly Aztéků, příliš nevěřili.Prescott, str. 22. Jejich postoj byl jasný: Zabijeme ty bohy a jejich maso sníme. A bez váhání na Španěly zaútočili.
Cortésovy oddíly byly co do počtu beznadějně slabší a navíc narazily tentokrát na protivníka, který byl mnohem bojovnější než pobřežní kmeny a dovedl lépe vládnout zbraněmi. Zvlášť účinné byly v rukou zkušených Indiánů vrhače kopí. Cortés měl však na své stráně jednu obrovskou výhodu – děla. Každá střela z děla pobila další desítky Indiánů. Boj potom pokračoval a Španělé zvítězili. Indiáni se Cortésovi vzdali se slovy: Učinili jsme vše, abychom tebe a tvé průvodce zabili, ale naši bozi jsou proti tobě bezmocní. Tlaxcaltékové Cortése ve svém městě přivítali a obdarovali ho. Podpora tohoto kmene byla pro Cortése velkou výhrou, neboť věrnější a odhodlanější spojence nikdy nenašel.
Cholula vpravo|náhled|upright=0.9|Rekonstrukce velké pyramidy v Cholule Za Cortésova pobytu v Tlaxcale se Moctezuma znovu ozval. Tentokrát pozval Španěly do Tenochtitlánu a navrhl, aby se tam vydali přes Cholulu. Cholula byla svatým městem boha Quetzalcoatla. Kromě čtyř set chrámů tam byla pyramida větší než Cheopsova (Chufuova) v Egyptě. Tlaxcalští spojenci Cortése varovali, že cesta přes Cholulu je léčka. Když Cortés přesto pozvání přijal, dali mu na cestu 600 bojovníku jako tělesnou stráž. Teď už dělila Španěly od jejich cíle Tenochtitlánu, vzdáleného 130 kilometrů, pouze Cholula. Její obyvatele, kteří ho přivítali před městem, pobouřila přítomnost úhlavních nepřátel, Tlaxcaltéků. Cortés proto poručil svým spojencům, aby zůstali mimo hranice města, zatímco on sám se ubytoval v chrámové čtvrti.
Masakr v Cholule vlevo|náhled|upright=0.8|Félix Parra: Masakr v Cholule Španělští vojáci si začali všímat některých znepokojivých znamení. Určité městské ulice přehrazovaly barikády a na plochých střechách domů byly navršeny hromady kamení, které mohly sloužit jako zbraň. Malinche Cortése varovala, že se Indiáni chystají Španěly pobít. Cortés reagoval okamžitě. Pozval všechny bojovníky, náčelníky a hodnostáře do chrámového okrsku. Předtím rozmístil strategicky děla, některá mířila na náměstí, jiná na přístupové ulice. Všechny městské brány obsadili španělští kopiníci. Když se dav shromáždil, obvinil je ze zrady. Potom zahájili Španělé palbu a pěšáci se s tasenými meči vrhli na Indiány, zatímco kopiníci blokovali ústupové cesty. Cholulští bojovníci běželi na pomoc svým druhům, ale španělští dělostřelci je kosili svou palbou z děl. Pak zaútočili ještě Tlaxcaltékové a napadli Cholulany zezadu.
Teď už byla cesta na Tenochtitlán volná.
Cesta k Tenochtitlánu Pouhý jeden týden a 60 kilometrů dělily Cortése od Moctezumy. Dne 1. listopadu 1519 opustili Španělé Cholulu, truchlící město. Po třiceti kilometrech před sebou spatřili obě slavné sopky, Popocatépetl a Ixtacihuatl s dvěma vrcholky. Cortésova trasa vedla přímo mezi těmito zasněženými vrcholky, které se tyčí do výšky přes 5000 metrů. Když nastala noc, utábořilo se vojsko asi deset kilometrů od průsmyku. Druhý den ráno stoupali dál. Odtud měli výhled na celé Mexické údolí.
Setkání Cortése a Moctezumy upright|náhled|Místo kde se setkal Moctezuma II. a Hernando Cortés|alt= Moctezuma přivítal Španěly před městem. Širokou ulici, po které ho nesli ve zlatých nosítkách posázených klenoty, lemovali šlechtici. Zelený baldachýn, ozdobený ocasními pery posvátného ptáka kvesala, ho chránil před sluncem. Před nosítky zametali dvořané zem a kladli na ni bavlněné koberce. Šlechtici klopili oči, když kolem nich nesli panovníka chystajícího se přivítat cizince, které sem přes moře poslalo nebe. Mexickou verzi tohoto historického setkání zapsal Bernardino de Sahagún.