náhled|Rineke Dijkstra: Jeho Veličenstvo král Willem-Alexander 2014 náhled|Snímek fotografa Jona Feinsteina, který se nechal Rineke Dijkstrou inspirovat náhled|Typický rukopis Dijkstry - portréty celé postavy s nízkým nerušivým horizontem moře, autor: Jon Feinstein náhled|V roce 1999 muzeum MoMa vystavilo fotografii dospívajícího chlapce na pláži Oděsa, Ukrajina, 4. srpna 1993 vedle Cézannova Muže v plavkách, 1885–1887
Rineke Dijkstra (* 2. června 1959 Sittard) je nizozemská portrétní fotografka. Žije a pracuje v Amsterdamu."Rineke Dijkstra " Marian Goodman Gallery Dijkstra získala čestné stipendium Královské fotografické společnosti Royal Photographic Society, cenu Citibank Private Bank za rok 1999 (později cena Deutsche Börse Photography) a v roce 2017 cenu Hasselblad Award. Mezinárodní věhlas získala díky svým portrétním cyklům, ve kterých se zaměřuje především na zcela konkrétní, obyčejné lidi s jejich individuálním osudem a pocity. Její velkoformátové portréty jsou prosté, barevně subtilní, výrazově intenzivní, kompozičně vyvážené a emotivně působivé a s jednoduchým pozadím.http://www.galerierudolfinum.cz/cs/vystavy/archiv-vystav/rineke-dijkstra-portrety/
Vzdělání Dijkstra studovala od roku 1981 do roku 1986 na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. Poté několik let pracovala komerčně a pořizovala firemní portréty a snímky pro výroční zprávy.Roberta Smith (July 5, 2012), What’s Hiding in Plain Sight - Rineke Dijkstra at the Guggenheim Museum The New York Times.
Život a dílo Portréty Rineke Dijkstry jsou mnohotvárné. Fotografuje jednotlivé portréty a obvykle pracuje v sériích, na pláži, ženy těsně po porodu, toreadory po zápasu s býky, návštěvníky berlínské ZOO, dívky v liverpoolském tanečním klubu, izraelské vojáky a vojačky. Natočila také například videa s názvem Buzzclub/Mysteryworld (1996–1997), Tiergarten Series (1998–2000), Israeli soldiers (1999–2000) a jednotlivé portréty Almerisa (1994–2005), Shany (2001–2003), Olivier (2000–2003) a Park Portraits (2005–2006).Rineke Dijkstra, April 29 - June 5, 2010 Marian Goodman Gallery, Paris. Pořizuje velkoformátové zvětšeniny nenalíčených, neupravovaných a přirozeně vypadajících chlapců, mužů, dívek a žen. Dijkstra si stále udržuje svůj rozpoznatelný rukopis a hledá přirozenost v lidské tváři.
Snad o všech portrétovaných lze říci, že se autorce podařilo je zachytit v okamžicích, kdy přirozeně žijí svůj vlastní, jedinečný život vztažený k okamžitému vnitřnímu prožitku, který je nesmírně vzdálený manipulujícímu a umělému světu médií. Tvůrčí přístup Rineke Dijkstry je transparentní, formální a přesný. Nepoužívá žádné fotografické triky ani manipulace s obrazem. Prostota vizuálních prostředků směřuje veškerou pozornost na portrétované osoby, které svým jedinečným způsobem odhalují určitou nejistotu před kamerou, zranitelnost a zároveň křehkou osobitost. Její subjekty stojí často čelem k fotoaparátu s minimálně rušivým pozadím. Tento kompoziční styl je zřejmý v jejích plážových portrétech, který obecně představuje jednoho nebo více dospívajících lidí s přímořskou krajinou v pozadí.Jonathon Keats (August 10, 2012), How Rineke Dijkstra Transforms Trite Subjects Into Profoundly Revealing Photographs Forbes Snímek polské dívky na pláži pojmenovaný Kolobrzeg, Poland, July 26, 1992 je fotografován stejně jako jiná americká dívka, ale obrazem se velmi odlišuje. Polská dívka nechtěně zaujímá postoj podobně jako Venuše na obraze od Botticelliho; s mírně vysunutou kyčlí znázorňuje nezralou a cudnou ženu.http://www.tate.org.uk/art/artworks/dijkstra-kolobrzeg-poland-july-26-1992-p78330 Americká dívka má mnohem vyspělejší (a tedy snad „lepší“) postoj a koupací oblečení, ale polská dívka je mnohem elegantnější. Tento její klidný styl je opět vidět ve studiích žen, které právě porodily.
Dijkstra datuje své umělecké probuzení autoportrétem v roce 1991. S fotografickou kamerou 4 × 5 palců pořídila fotografii poté, co se vynořila z bazénu – terapie, kdy se zotavovala z nehody na kole – představuje ji téměř ve stavu kolapsu.Richard B. Woodward (July 10, 2012), The Awkward Years Wall Street Journal. Poté, co ji nizozemské noviny pověřily fotografováním založeným na pojetí léta, fotografovala dospívající návštěvníky koupaliště.Rineke Dijkstra Guggenheim Collection. Tento projekt vyústil v Beach Portraits (Plážové portréty 1992–1994), sérii barevných fotografií postav teenagerů a o něco mladších dětí, které byly pořízeny na vodním břehu ve Spojených státech, Polsku, Británii, na Ukrajině a v Chorvatsku. Série ji přivedla k mezinárodnímu významu poté, co byla vystavena v roce 1997 ve výroční výstavě nové fotografie v Muzeu moderního umění v New YorkuHilarie M. Sheets (March 15, 2012), A Photographer’s Testament of Youth New York Times. v roce 1999 muzeum vystavilo její barevnou fotografii dospívajícího chlapce na pláži Oděsa, Ukrajina, 4. srpna 1993, vedle Cézannova Muže v plavkách (1885–1887).Michael Kimmelman (September 22, 2000), Art in Review; Rineke Dijkstra New York Times.Holland Cotter (October 8, 1999), Art Review; Time Jumps the Track New York Times.Mark Stevens (October 8, 1999), Shuffling the Deck New York Magazine.
Během rezidence Dijkstry na DAAD v Berlíně v letech 1998–1999 vznikla série Tiergarten (1998–2000), která představuje portréty dospívajících dívek a chlapců fotografovaných v parku Tiergarten v Berlíně, stejně jako v jiném parku v Litvě. Další sérii prací si objednala Nadace Anne Frank Foundation v Amsterdamu pro svou novou budovu: portréty dospívajících školaček se svými nejlepšími přáteli, což mělo připomínat, že každá dívka by mohla být v nešťastných situacích „Anne Franková“. Tyto portréty byly pořízeny hlavně v Berlíně, ačkoli Dijkstra později fotografovala i v Miláně, Barceloně a Paříži.Rineke Dijkstra: Buzzclub, Liverpool, UK; Mysteryworld, Zaandam, NL and The Tiergarten Series, September 12 - October 28, 2000 Marian Goodman Gallery, New York.
Během projektu, který dokumentoval uprchlíky, požádala šestiletá Almerisa, jejíž rodina uprchla z Bosny, Dijkstru aby ji vyfotografovala. Dijkstra pak fotografovala Almerisu přibližně každé dva roky. Poprvé v azylovém středisku jako malé dítě 14. března 1994. Poslední fotografie ze série Almerisa byla pořízena 19. června 2008. Tak začal autorčin cyklus sledování proměny po přestěhování z východní do západní Evropy.Rineke Dijkstra Institute of Contemporary Art, Boston. Dijkstra používá v této sérii blesk spolu s redukcí barev. Zcela tak potlačí místnost, snímek je bez jakýchkoli zbytečných detailů, jako je nábytek nebo obrazy na zdi. To poskytuje prázdné pozadí. Tuto techniku používá také v jiných sériích, například v Beach Portraits.
Pozdější cyklus s názvem Israeli Soldiers (Izraelští vojáci 1999–2003) ukazuje mladou izraelskou ženu Shany, ve třech sáadiích v průběhu jednoho a půl roku. Při jejím odvodu, dvakrát ve vojenské uniformě a doma po opuštění armády.Michael Kimmelman (September 26, 2003), Art in Review; Rineke Dijkstra New York Times.
Série Olivier (2000–2003) sleduje mladého muže, Oliviera SilvuMichael Kimmelman (August 3, 2001), IN THE STUDIO WITH: RINEKE DIJKSTRA; An Artist Exploring An Enlisted Man's Look New York Times. od jeho zapsání do francouzské cizinecké legie po několik let jeho služby na Korsice, v Gabonu, na Pobřeží slonoviny a Džibuti, která ukazovala jeho vývoj a přeměnu, fyzickou a psychologickou ve vojáka.Rineke Dijkstra: A Retrospective, June 29 – October 8, 2012 Solomon R. Guggenheim Museum, New York. Pro sérii Park Portraits (2003–2006) Dijkstra fotografovala děti, adolescenty a teenagery, kteří na okamžik pozastavili své rozmanité aktivity, aby pohlédli do objektivu v malebných místech jako například v amsterdamském Vondelparku, brooklynském Prospect Parku, madridském Parku Buen Retiro nebo v botanické zahradě Xiamen Amoy.
Dijkstra používá japonský velkoformátový 4×5palcový fotoaparát se standardním objektivem na stativu a se zábleskem na dalším stativu za ním. I když fotografuje děti na pláži, moduluje slunečním světlem. Denní světlo je tak vždy jejím hlavním zdrojem světla. V roce 1998 začala tisknout fotografie v laboratoři Grieger Photo Lab v německém Düsseldorfu, dvě a půl hodiny vlakem z Amsterdamu, kde své velkoformátové fotografie nechávají vyvolávat také fotografové Thomas Struth nebo Andreas Gursky.
Ve svém cyklu pojmenovaném Daniel, Adi, Shira, and Keren, Rishonim High School, Herzliya, Israel (1999 / 2000) představuje dvě fotografie téhož člověka pořízené po dvaceti měsících. Nastoluje otázku, jak se změní mladý člověk, když byl, je nebo bude v uniformě.
Dijsktra experimentuje také s natáčením videa. Videozáběry Buzzclub/Mysteryworld (1996–1997) jsou z Liverpoolského tanečního klubu, kde Rineke Dijkstra přesvědčila místní mladé návštěvníky k „tiché performanci“. Stojí před světlou stěnou, kde se beze slov mírně pohybují do rytmu moderní hudby. Někteří hrdě kouří, někteří popíjí pivo. Ve stylu pop nebo snad house music se nejdříve nesměle vlní a těkají očima. Nejsou však snímáni jen pár sekund a tak se jejich výrazy i pohyby mění (tzv. rozpohybovaná fotografie).
Na snímku Chen a Efrat se zabývá podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývaly autorky Tereza Vlčková (cyklus Two – Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby), Diane Arbusová (Identická dvojčatahttp://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/05/11/AR2005051102052.html), Dagmar Hochová, August Sander, Mary Ellen Mark,http://njanjankiri.blogspot.com/ Wendy McMurdo.http://monique-kaput.blogspot.com/ nebo Chantal Michelhttp://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a
Publikace Portraits. Výstavní katalog. Mnichov: Schirmer / Mosel, 2005. . The Krazy House. Frankfurt: Museum für Moderne Kunst, 2013. . Výstavní katalog. Popisuje všechny její video instalace od roku 1996 a další fotografie mladých lidí. Text anglicky a německy. Menschenbilder. Výstavní katalog. Museum Folkwang Essen, 1998. The Buzzclub. Výstavní katalog. Liverpool 1998. Rineke Dijkstra. Ostfildern 2001. Susanne Gaensheimer (vyd.): Rineke Dijkstra: The Krazy House. Výstavní katalog. Museum für Moderne Kunst, Frankfurt nad Mohanem 2013, ISBN 978-3-00-040526-6.
Výstavy (výběr) 1984: Galerie de Moor, Amsterdam 1995: Stedelijk Museum Bureau Amsterdam 1996: Le Consortium, Dijon 1997: The Photographers Gallery, Londýn 1998: Museum Boijmans van Beuningen, Rotterdam, Sprengel Museum, Hannover, Museum Folkwang, Essen 1999: DAAD Galerie, Berlín, The Herzliya Museum of Art, Herzliya, Israel, MACBA, Barcelona 2001: Frans Hals Museum, De Hallen, Haarlem (Nizozemsko), The Institute of Contemporary Art, Boston (USA), Institut umění v Chicagu (USA) 2002: Art & Public, Genf (Švýcarsko) 2003: The Buzzclub, Liverpool (Velká Británie), Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, Düsseldorf 2006: Rineke Dijkstra: Portréty, Rudolfinum, Praha 2012: Rineke Dijkstra: A Retrospective, Guggenheim muzeum, USA 2013: Rineke Dijkstra: The Krazy House, Museum für Moderne Kunst (MMK), Frankfurt nad Mohanem 2017: Ruth Drawing Picasso, Tate Liverpool, UK, 2009, Museu Picasso, Barcelona 2017: The One And The Many, Louisiana Museum of Modern Art, Humlebaek 2017: Rineke Dijkstra: An Ode, Stedelijk Museum, Amsterdam 2017: Galerie Max Hetzler, Berlín 2018: SPECTRUM Internationaler Preis für Fotografie der Stiftung Niedersachsen: Figures in Motion: Rineke Dijkstra und die Sammlung des Sprengel Museum Hannover, Sprengel Museum, Hannover 2019: Night Watching, Rijksmuseum, Amsterdam 2020: Marian Goodman Gallery, Londýn 2022: Sculpture 21st: Rineke Dijkstra, Lehmbruck Museum, Duisburg 2023: Olivier (The French Foreign Legion), Museum Légion étrangère, Aubagne
Ocenění a stipendia 1987: Kodak Award Nizozemsko 1988: DAAD Stipendium 1990: Nominace Young European Photographers 1993: Art Encouragement Award Amstelveen 1994: Werner Mantz AwardFoam Magazine Issue #30, page 88 (physical page 54)