Elektronické hodiny jsou přesné přístroje na měření času, využívající elektronický oscilátor, nejčastěji řízený křemenným výbrusem (krystalem). Odtud název křemenné hodiny, obchodní označení quartz. náhled| Laboratorní křemenné hodiny (La Chaux-de-Fonds, 60. léta.)
Typy Stejně, jako mechanické hodiny a hodinky se liší podle několika kritérií: účel, velikost, druh zobrazení a napájení pohonu.
Účel Podle účelu se zpravidla mění i jejich tvar a provedení, např.: náramkové pro nošení na zápěstí, budíky pro upozorňování, zpravidla zvukovým znamením (kuchyňské) minutky veřejné hodiny na veřejných prostranstvích věžní nástěnné
Zobrazení času Podle zobrazení času lze elektronické hodiny rozdělit na: ručičkové s materiálními ručičkami digitální s displejem, ukazujícím čas číslicemi nebo nápodobou vzhledu ručiček ostatní, zpravidla experimentální, ukazující čas jinak, např. binárně, sadou pruhů, kruhových úsečí a podobně vestavěné bez vlastního zobrazení jako součást jiných zařízení (plně nebo částečně elektronických), která údaj o času přebírají pro vlastní potřebu a případně jej také zobrazují. Sem patří např. domácí a telekomunikační elektronika, dopravní stroje atp. Nyní již prakticky každé takové zařízení elektronické hodiny (časové zařízení) musí využívat a tedy i obsahovat.
Napájení Pohon je elektrický a zdrojem energie může být zejména: elektrický rozvod (síť), baterie, případně nabíjecí, externí napáječ, zpravidla společný pro více částí zařízení, zejména u vestavěných hodin, ruční nebo jiný (např. solární) generátor.
Vývoj Elektronické hodiny vznikly v polovině 20. století a brzy začaly používat jako časový normál křemenný oscilátor, využívající piezoelektrický jev. Z původně rozměrných a drahých laboratorních zařízení vznikly v 60. letech ve Švýcarsku první přenosné a náramkové hodinky, které začala hromadně vyrábět v roce 1969 japonská firma Seiko. Svou přesností, spolehlivostí i cenou postupně téměř úplně vytlačily mechanické hodinky, které zůstávají doménou milovníků a sběratelů. Z počátku se laciné elektronické hodinky ještě vyráběly s RC oscilátorem, ale hromadná výroba elektronických součástek zlevnila quartzové hodinky tak, že se dnes už jiné nevyrábějí. Typické quartzové hodinky a budíky jsou poháněny miniaturní knoflíkovou baterií, která vydrží několik let. Jejich oscilátor používá piezoelektrický výbrus s frekvencí 32 768 Hz – (215), která se elektronicky dělí až na frekvenci 1 Hz a převádí na indikační zařízení. Lepší quartzové hodinky obsahují dva oscilátory, jež umožňují teplotní kompenzaci, a odchylka chodu pak nepřesahuje 10 sekund za rok.
náhled|upright=0.8|vlevo| Hodinky s digitální indikací náhled|upright=0.8|Quartzové hodinky s ručkami (Analogovou indikací) náhled|upright=0.9|Quartzové hodinky se stopkami Údaj času se indikuje buď v číslicové (digitální) podobě na displeji LED nebo LCD, anebo pomocí krokového motorku převádí na ozubené převody a klasické ručičky. Výhodou číslicové indikace je, že hodinky neobsahují žádné pohyblivé součástky a odečítání času je jednoznačnější, nicméně analogová indikace ručkami je přehlednější a jsme na ni zvyklí, takže dnes zřetelně převládá. Hodinky mohou být vybaveny indikací data, případně mohou být vybaveny zařízením na odměřování kratších intervalů (stopky, chronograf). Hodinky s digitální indikací obsahují často i miniaturní kalendář, kalkulačku atd.
Ještě vyšší přesnosti dosahují rádiové hodinky, které místo vlastního oscilátoru obsahují miniaturní rádiový přijímač a "počítají" kmity přesného vysílače, obvykle na dlouhých vlnách (v Evropě například DCF77). Odkazy
Související články Digitálky Hodinky Hodiny Měření času
Externí odkazy
Podrobný výklad o současné technice quartzových hodinek The American Time Guide to Quartz Watches Technická zpráva o vývoji quartzových hodinek - Bell System tech. j.
Kategorie:Hodiny Kategorie:Spotřební elektronika