Viola Fischerová (18. října 1935 Brno – 4. listopadu 2010 Praha.Zemřela básnířka Viola Fischerová, držitelka dvou cen Magnesia Litera, iDNES.cz, 4. 11. 2010., provdaná Viola JedličkováHRUŠKA, Petr a kol.: V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha, Academia, 2008: s. 688) byla česká básnířka a překladatelka. Patřila ke generaci „šestatřicátníků“. Byla dcerou prof. Josefa Ludvíka Fischera a nevlastní sestrou básnířky a filoložky Sylvy Fischerové.
Biografie Druhou světovou válku prožila bez otce, který stačil emigrovat, jen s matkou-učitelkou, na venkově v jižních Čechách. Po válce nastoupila na gymnázium. Dále vystudovala slavistiku na univerzitách v Brně a v Praze. Spřátelila se s Jiřím Kuběnou, s nímž od studií sdílela společnost Šestatřicátníků, dále s Václavem Havlem a Jiřím Kolářem. Cenila si Jana Zábrany. V šedesátých letech pracovala v literární redakci Československého rozhlasu, kde se setkala a odvysílala mj. pořad s Bohumilem Hrabalem.
V roce 1968 poznala na Zbraslavi svého budoucího manžela Pavla Buksu (spisovatele Karla Michala) a téhož roku s ním emigrovala do švýcarské Basileje, kde se zprvu živila manuálními pracemi, např. jako podomní prodejce. Dále tam vystudovala germanistiku a historii na Basilejské univerzitě. Po dobrovolné smrti svého manžela (1984) odešla do Německa. Zde pokračovala ve spolupráci s rádiem Svobodná Evropa a časopisem Svědectví. Jejím druhým manželem se zde stal spisovatel Josef Jedlička († 1990). Od roku 1994 žila v Praze. Do konce života předávala své životní zkušenosti jak interpretům, tak začínajícím nakladatelům.
Její první básnická sbírka Propadání nemohla v roce 1957 vyjít, takže debutovala až roku 1993 sbírkou Zádušní básně za Pavla Buksu. Po něm následovalo v poměrně rychlém sledu vydávání dalších deseti sbírek. Psala také pro děti. Psaním a publikováním se vypsala ze svého tragického osudu a vyrovnala se s nímRadim Kopáč v pořadu Osudové ženy, Český rozhlas Dvojka, 9.11.2018..
Její dílo se dočkalo řady literárních ocenění, dvakrát dostala cenu Magnesia Litera.
Dílo Zádušní básně za Pavla Buksu, 1993 Babí hodina, 1994/1995 Jak pápěří, 1996 Odrostlá blízkost, 1996 Divoká dráha domovů, 1998 Matečná samota, 2002 Nyní, 2004 — Dresdner Lyrikpreis 2006 (v německém překladu) Co vyprávěla dlouhá chvíle — Magnesia Litera 2006 za nejlepší knihu pro děti a mládež Předkonec, Fra 2007 Písečné dítě, Fra 2007 Domek na vinici, Fra 2009 – Magnesia Litera 2010 v kategorii poezie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Informace na stránkách nakladatelství Petrov Rozhovor v Revue Politika 2/2004 Informace na stránkách ČRo3 Portrét na iliteratura.cz Medailon na Portálu české literatury Nekrolog Violy Fischerové Písečné dítě
Kategorie:České básnířky Kategorie:Nositelé ceny Magnesia Litera Kategorie:Narození 18. října Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí 4. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 2010 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy