Radim Vašinka (26. května 1935 – 10. srpna 2016 Praha) byl český herec, divadelní režisér a dramatik, divadelní principál undergroundového a nonkonformního Divadla Orfeus.
Život a tvorba
Do roku 1971 Spolu se Zdeňkem Čecháčkem a dalšími založil v Brně v roce 1958 soubor X 59, zaobírající se nekonvenčním inscenováním poezie. S Uhdeho Inzerátem na skřivánka, který režíroval, tento soubor zvítězil na Wolkerově Prostějově v roce 1961. Následovala pohostinská vystoupení souboru v Divadle Na zábradlí. V divadelní sezóně 1962–1963 sem nastoupil i do angažmá.
Spoluautor představení Vyšinutá hrdlička z roku 1963. V témže roce 1963 odešel z angažmá a dále pracoval jakožto umělecký vedoucí Vysokoškolského uměleckého souboru Praha, kde založil Takzvané divadlo poezie. Jeho inscenace vítězily na národní přehlídce v Prostějově (Vasko Popa, Poezie, Oldřich Wenzl, A já tak dlouho budu pozorovat hvězdy, dokud zralé hrušky s chutí jísti budu (1964)). V roce 1967 založil divadelní klub U Orfea na Malostranském náměstí v Praze, který byl typický nejen svým interiérem, ale i osobitě pojednanými inscenacemi jakož i lidmi, kteří se zde scházeli. Jako režisér zde uvedl v československé premiéře Rózewiczovu Kartotéku, skeče P. H. Camiho, Ritsosovu Sonátu měsíčního svitu, Prévertovu hru Roura k rouře pasuje, Obaldiovy aktovky Katova oběť, Nebožtík a Dusík, Čaj Šárky Smazalové, Brechtova Baala, poezii Egona Bondyho (Zbytky eposu, verše z Velké knihy, Naivitu) a posléze z her, které Bondy pro Orfea napsal i Hru I (Nic jsem tím nemyslel aneb Vrahem je zahradník). Ve všech těchto inscenacích také sám hrál.
Od roku 1971 do roku 1989 Orfeus byl v roce 1971 na zákrok sovětského velvyslanectví zrušen, soubor z klubu vyhozen a na jeho místě zřízen klub Rubín. Vašinka existoval nadále jakožto herec na volné noze a jeho soubor živořil na různých štacích jako amatérský spolek. V roce 1973 se uchytil v agitačním středisku ve Švédské ulici (Hřebenky), kde uvedl novou inscenaci z Wenzlovy poezie – Rozházené kopretiny (získal 3 ceny na Wolkerově Prostějově v roce 1975). Z dalších titulů: Roland Topor: Dítě pana Vavřince (československá premiéra, po 3. repríze bylo představení zakázáno), Miodrag Pavlovič: Dramolety, Gilbert a Sulivan: Piráti z Penzance. Bez povolení uvedl poezii Egona Bondyho, Jaroslava Seiferta (samizdatový Morový sloup), Jana Skácela (samizdatové vydání Oříšků pro černého papouška a jiné) a Bertolta Brechta. Bondyho a Skácela uváděl i ve svém bytě v Krakovské ulici na Vinohradech. Na volné noze hrál v Malém komediálním studiu, v zájezdové skupině Středočeského krajského kulturního střediska. Po likvidaci Orfea ve Švédské ulici se uchytil krátce na Solidaritě, po dvou měsících následovala opět likvidace a spolek se ocitl na Dobešce: zde byly uvedeny další wenzlovské inscenace – Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád (cena na Wolkerově Prostějově 1980), Cenu poroty na Wolkerově Prostějově 1982 získal v československé premiéře uvedený Kozma Prutkov: Ukvapený Turka, v roce 1985 pak i Tajemství vodních květin. Za zmínku stojí i O Lidunce (Svoboda Plumlovský), Loď bláznů (bratří Čapkové + francouzští impresionisté), československá premiéra hry A. Serafimoviče Jmeniny v devatenáctém a autorská montáž Citová výchova nad řekou. Od roku 1985 hrál na Divadelních poutích na Střeleckém ostrově (Othello, O Sněhurce a jednom trpaslíkovi, O Kulfáčkovi, Sůl nad zlato, Historie českých proroctví, Komenský se loučí s vlastí a jiné, na všech titulech se podílel i autorsky).
Od roku 1989 Po roce 1989 hrál čtyři roky ve svém Bytovém divadle ve Zborovské ulici na Smíchově (z nových titulů třeba uvést Bondyho popřevratové verše, doplněné korespondencí a hraným průvodním komentářem – V hospodě seděl, sanktusákovi pivo nedal, nebo Seifertův – Vlčí mák a další). Po získání prostorů bývalého krytu civilní obrany na Plzeňské ulici hrál a režíroval v Krytovém divadle Orfeus: Vrať mi moje játra, inscenoval poezii Ludvíka Kundery, Miroslava Holuba, Dubillardovy Dialogy (českomoravská premiéra), Apollinaire: Zavražděný básník, Gogol: Ženiši, Saltykov-Šcedrin: Výhodná svatba, Kadubec, Hoff, Vašinka: Máme doma veverku, má červenou prdelku, Moštěk: To by v tom byl čert, aby zas nikdo nepřišel a jiné, uváděl Jefferse, Aldingtona, Mikuláška, Sedláka, barokní texty atd.
Film Chirurgie 1988 (TV film) Jednou za život 1988 (TV film) Bizon 1989 Cesty ze slepých map 1989 (TV film) Pozvání na zámek 1989 (TV film) Svlékání kůže 1991 (TV film) Franz a Felice 1992 (TV film) Trhala fialky dynamitem Modrý tygr 2012
Rozhlas
Účinkoval pravidelně v Českém rozhlasu, na stanici ČRo 6 po čtyři roky uváděl svůj každotýdenní pořad Nežádoucí texty, ve kterém představil posluchačům přes sto za totalitního režimu perzekvovaných autorů. Další pořady: 2004 – Marcel Schwob: Ruka slávy, překlad Bohuslav Reynek, dramatizaci povídky pro Český rozhlas připravil: Petr Turek. Účinkují: Petra Špalková, Aleš Procházka, Radim Vašinka a Jan Přeučil, režie: Hana Kofránková.
Ocenění Křišťálová růže – nejvyšší ocenění v přednesu poezie a prózy, udělená na Poděbradských dnech poezie v roce 2004 3. místo v anketě Českého rozhlasu „Neviditelný herec 2008“ za četbu: Egon Bondy – Prvních deset let
Odkazy Reference
Externí odkazy
Krytové divadlo Orfeus Týdeník rozhlas Novinky.cz Pražská pětka
Literatura JINDRA, Martin: „Moravák si musí vrznout, i kdyby měl zmrznout!“ Z korespondence principála a kněze. Voknoviny, 2018, č. 18, s. 42–45.
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští rozhlasoví herci Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození 26. května Kategorie:Úmrtí v roce 2016 Kategorie:Úmrtí 10. srpna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži